|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303511 komentářů :: on-line: 11 ::
|
 |
|
:: Žena a chlapec ::
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Črty
| Drobné črty |
| |
|
|
Stačí napřáhnout ruce a vklouzne jí do náruče. Stulí se a s přimhouřenýma očima vychutnává každý dotek, každé polaskání. Aspoň z počátku. Poznenáhlu do jeho života vklouzne malá slečna. Nenápadně pronikne do jeho snů, aby je vzápětí naprosto ovládla svojí čarovnou mocí. Zpočátku kradmo, později vehementněji, bude hoch pokukovat kamsi stranou – tam, kde zprvu nepozorovaně, následně zřetelněji, se vetře do jeho života někdo jiný. Ne vždy to však bývá půvabná dívenka. Někdy k pohoršení všech, a dokonce i něho samotného, učaruje mu chlapec. Co mu osud nadělil do vínku? Dívku, chlapce? A máminu náruč vymění za jinou. Ne, není to zčistajasna, ale krůček po krůčku…
Zastávka autobusu a maličký hoch, který zatím nepoznal tíhu školní brašny, ale už není prtě. „Půjdu do školy!“ pyšní se. Ještě několik málo měsíců a bez ohlédnutí opustí svět povinného spaní po obědě.
A s ním máma hrdá na půvabného kloučka, který je její. Právem. Zatímco ta schází po schodišti, on v nestřeženém okamžiku vymaní dlaň z a hbitě se proplétá zábradlím.
Taková báječná prolézačka, bleskne mu myslí. Odpovědí je mu pohoršený pohled a odsudek z milovaných rtů. Kolikráte se jeho tváře nebo úst slastně dotýkaly!
„Když jdeš se mnou, musíš stále něco vyvádět?“ slyší klouček. „Každý to obchází. Jen ty ne!“ durdí se žena. „podívej, zase ses umazal.“
Chlapec bez pohnutí stojí se zakloněnou hlavou – upřený zrak plný pokory. Horlivě přitakává a ani na moment se neodvrací od káravého pohledu. Způsobně stojí a je nejhodnější na světě. Pro ni.
Znechucena zdržením, kde ten autobus je? vztáhne k němu ruku. Jdeme na jiný, pohoršuje se v duchu. Hošíkova dlaň přeochotně vklouzává do její. Ale sotva postřehne, že se navrací směrem k domovu, nenápadně se vymaní a znovu jako hádě se proplete železnými trubkami . Je to tolik lákavé! No řekněte?! A odzbrojující pohled plný pokory míří vzhůru a třpytící se ohníčky v očích. Vzepřel jsem se. A zvítězil!
Plácni mě, já to vydržím, staví na odiv s odzbrojující bezprostředností.
Žena a chlapec, máma a syn. Dvojice stará jako lidstvo samo. Kolik podob má láska dítěte k té nejmilovanější – mamince, mámě, mamce, mamulce? Vztah někdy vřelý, jindy vlastnický. Vždyť je její, jen a jen její. Ne, nevlastní ho, ale patří jí, protože sám po tom prahne. A za to splácí tím nejcennějším co má – sám sebou.
A on? Je jiný? I on majetnicky poměřuje každý pohled, každý úsměv, o který se ta podělí s někým jiným. Třeba s bratrem nebo považte, darovat jej ,ségře - ta je tátova!‘,Nejsou lepší než já!' žárlivě mu klokotá hlavou, sotvaže se ti dočkají polaskání a on ne. Nepatřilo mně? Nemá ho, či ji, raději? Ačkoliv i je má rád... Moc! Přeci všichni jim patříme a oni nám...
Víš co? Prohodíme si je? Spiklenecky mrkne na sourozence. Jo? Já tátu a ty mámu!
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 8 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 16 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
