obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915453 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39673 příspěvků, 5755 autorů a 391164 komentářů :: on-line: 5 ::
obr

:: Milenci beze zbraní ::

 autor Tereza Nováková publikováno: 23.10.2009, 20:14  
 

Na chvíli jsem si představil, že tě miluju. Šlo to.
Šedé zdi se vzpřímily a dostaly barvy. Spadlé kmeny obrostlé mechem se narovnaly a dostaly do sebe svěžest zdravých stromů. Motýli roztáhli křídla.
Pamatuju si, že teď někdo řekl, že máš nádherný oči. A já řekl, že se mi zdáš moc hubená. A ty ses zastyděla, viděl jsem jasně, že si se zastyděla.
Seděli bychom podél těch barevných zdí na jedné lavičce. Seděl bych vedle tebe a snad by se ve mně probudilo něco, co by mě nutilo tě chránit před celým světem, to by mi stačilo.
„Už je pozdě,“ řekla bys.
„Ještě ne. Doprovodím tě potom domu, ale ještě zůstaň,“ řekl bych zase já.
Potom by ses na mě podívala tím pohledem, který by se ptal: myslíš to vážně? Upřela bys na mě ty oči – ty oči!, které jsem jediný nepochválil, a opřela by ses mi o rameno. A já bych tě chránil.
Na krku by mě šimraly tvoje vlasy, ale já bych je sfoukl. V hlavě bych neměl místo pro jedinou nadbytečnou myšlenku. Byla by volná, vyčištěná jako při spaní.
„Už je pozdě,“ řekla bys za chvíli znovu a vstala bys, a táhla mě s sebou pryč.
Táhla mě s sebou pryč.
„Je mi krásně,“ řekla bys možná. Anebo ne – řekla bys: „Taky je ti tak krásně?“
A já bych mlčel, ale ty bys věděla, že je.
Doprovodil bych tě, ale ty bys mě nenechala odejít, protože by se rozpršelo. Není to už moc přehnané? Ne. Rozpršelo by se – silným ledovým deštěm.
„To je dobrý,“ ubezpečoval bych tě.
„Ne, pojď dovnitř, to nevadí. Máš to daleko.“
Přitáhla bys mě silou, jakou bych tvým pažím nehádal a táhla bys mě pryč.
Táhla bys mě pryč.
Seznámila bys mě se svojí mámou a sestrou a s máminým přítelem. A já bych se trochu styděl, ale nebylo by to na mě znát. Řekla bys, že venku hrozně prší a že mi půjčíš ručník a uvaříš čaj.
„Dejte si večeři,“ řekla by tvoje máma. Ale ani jeden z nás by neměl hlad.
Zavedla bys mě do pokoje. Rychle bys schovala džíny a trička, které by se válely na zemi do skříně. Potom bys mě vybídla, ať se klidně posadím, ale já bych zůstal stát a prohlížel bych si tvé zdi plné plakátů, velké piano v rohu a malé sošky Buddhy, které by byly v prachu vystavené na poličce nad psacím stolem.
„Sbírám je,“ konstatovala bys trochu nervózně.
Schválně bych tě ještě chvíli nechal samotnou a prohlížel si každý kousek tvého pokoje. Potom bych se otočil k tobě. Sušila by sis mokré vlasy a předstírala, že mě nevidíš. Já bych si sedl na židličku ke klavíru a odtud tě pozoroval. Tričko by mi každou třetí vteřinu zkropila další kapka, která by mi ztekla z neusušených vlasů.
„Ty umíš hrát?“ zeptala by ses potom, co bys přestala předstírat, že mě nevidíš a já bych tě přestal pozorovat.
„Trochu,“ odpověděl bych já, „hrával jsem hodně, ale už jsem dlouho necvičil.“
„Uměl jsi zahrát i něco těžkého?“ chtěla by si vědět a přisunula by sis ke mně židli.
„Uměl,“ řekl bych na to a stiskl bych pár kláves. Jen docela pár, abych toho moc pro začátek nezkazil.
Všechno se může zlomit. Sen se musí zlomit, dokud jeho zlomení nebude moc bolet. Rýsují se mi obrazce, ale já je raději rychle vygumuju.
Zdím se vrátila jejich šeď. Mně taky.
„Hubená? Ale jdi, vole, co se líbí tobě? Neříkej, že tlustý zadky!“
„Nech ho bejt. Mně je jedno, co si myslí.“
„Ale mně ne. Tak co? Máš rád tlustý zadky?“
„Dej mi pokoj. Dáme ještě pivo?“
…pryč.


 celkové hodnocení autora: 97.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 44 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Tlouie 14.04.2010, 17:48:48 Odpovědět 
   No jéje. Toto mě zaujalo a ne málo! Úžasně jsi popsala a zachytila ten proces snění a představ, ten vnitřní monolog. Uuuu, krásné .)) Jenom konec, au au, zabolel! Přechod do tvrdé reality, bolííí. Shrnuto a podtrženo-skvělé! :)
 MrsSelfDestruct 04.11.2009, 19:16:25 Odpovědět 
   ten pokoj se soškami Buddhy! i přesto, že jsi ho nepopsala do detailu jsem si ho snadno představila, tolikrát při tvých slovech rozsáhlé popisky vůbec nepotřebuji!!!
 Ina 01.11.2009, 17:35:25 Odpovědět 
   dobré, poutavé čtení!
 honzoch 27.10.2009, 9:47:58 Odpovědět 
   Líbilo, skvěle využitá síla pár prchavých okamžiků a jakési stručnosti, no a závěr? Nevím, čekal jsem něco jemnějšího, ale i tak nezklamal :)
 Allainila 26.10.2009, 21:06:26 Odpovědět 
   Okouzlující. Ten závěr byl překvapivý, aspoň pro mě. Skvělá práce! Trochu stručné, pravda, ale já prostě nemám slov. :)
 Dawnie 24.10.2009, 12:29:00 Odpovědět 
   Netřeba dalších komentářů, myslím, že tohle vystihuje jen slovo krása:)
 Alasea 24.10.2009, 10:36:50 Odpovědět 
   Prostě Paráda a Nádhera. :-)
 Amater 23.10.2009, 21:50:17 Odpovědět 
   Chjoo, čekala jsem něco jemnějšího, jiného než potom obvykle - chlast - pivo - fotbal...
Tohle ten závěr je tak často slyšet...
JInak zpracování výborné.
 Anna 23.10.2009, 20:13:50 Odpovědět 
   Tvoje texty by se daly známkovat bez čtení. To by ovšem od první věty nesměly čtenáře nalákat a vtáhnout... a držet na tenounké, ale o to pevnější nitce pěkně až do závěru.
Dostat celý příběh mezi dva loky piva a několik šluků z cigarety je umění - už jenom to odvyprávět. A co teprve, je-li to vše vyprávěno tak, že to čtenář prožije s postavou - jejíž jméno paradoxně ani nezná. Zjevně jsou na tomto světě důležitější věci... třeba sny, zlomené, dokud jejich zlomení nebude bolet příliš.
Pozor na:
Zdím - Zdem
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Victor Lancel
(24.2.2020, 14:11)
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
obr
obr obr obr
obr
Mírová země 3
Thomas
Slamienky a pav...
Beduín
Strejda
Nicolas
obr
obr obr obr
obr

Karamelová upřímnost
Merien Jasmine
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr