» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."

Elbert Hubbard

počet přístupů: 2141398

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303511 komentářů :: on-line: 11 ::

:: V den, kdy to nečekáš ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: V den, kdy to nečekáš

Anna	publikováno: 13.10.2009, 21:57

Tenhle text... dlužím jednomu místu, kde jsem kdysi bydlela, lidem, které jsem potkala... a dobrým koncům, které nepřicházejí vždycky a pro každého.


	(Robert) Ještě si to můžu rozmyslet. Změnit plány, zavolat Heleně znova a říct, že jsem se mýlil, že ji nechci vidět. Lhát, že se mi to nehodí. Anebo tam jet, ale kličkovat a plácat banality. Zjistit, kolik toho ona sama ví. Takzvaně sondovat terén. Protože kde beru jistotu, že mě ta zpověď zbaví pekla výčitek? Vzápětí mi vytane páteční noc a hukot v hlavě zesílí. Ne. Rozmýšlet už nemám pár dní co. Bohužel. Zavírám okno, odněkud sem vane hořkosladká vůně zalévaných zahrad. Připomene mi jakousi zahrádku z dětství, snad jsme ji mívali pod okny, možná jsem jenom chodil kolem. Tolikrát jsme se stěhovali, že to nedovedu s jistotou říct. Snad není třeba. Přesto mě zaplavuje smutek. Někde v domě neviditelná ruka týrá housle. Poslouchám chvíli zvuky, v nichž marně hledám stopu jakékoliv rozpoznatelné melodie. Někdo za mne si nazouvá mé boty, bere z věšáku bundu a klíčky od auta. Závrať mi obrací oči naruby. Vidím se jakoby šikmo. Doufám, že to není předzvěst dalšího záchvatu. Rád bych v pořádku dojel. Když už. Helena si zaslouží znát pravdu o Kamile. - - - (Ema) Výhled na obzor rozloupnutý březnovým sluncem se bodavě dere do očí. Dosud holé stromy a oschlá oranice, zubaté ploty kolem špinavých kůlen a divný odér matou i vítr motající se v obrovském prostoru sem tam. Kdoví, kde se tu vzala ta bytovka. Ema se původně děsila, že ji nenajde, papírek s adresou muchlaný v dlani jí překážel při vyndavání kočárku z autobusu. Ještě že Bobek už může do sedačky. Spí. Ani se nehnul, i když to s ním pořádně cuklo. Nikdo jí nepomohl, cizí prázdné tváře na ni lhostejně shlížely. Zpotila se a teď ji díky tomu roztřásá zimnice. - Dva a půl tisíce plus poplatky. Majitelka roztřepne svazek klíčů pohybem, jakým si staříci berou na pomoc látkový šnuptychl. - … komora, prádelna, kůlny – musíte udržovat předzahrádku, na to se tady dbá… jo a sklep. V zimě se střídá služba u kotle… Bobek se vbatolí do prázdné kuchyně a vzápětí kácí na zem zapomenutou židli. Řev. - Chodba se vytírá. Taky služby. Nic náročnýho, trochu to vožudláte. Dole na nástěnce visí rozpis. Byt je až na vestavěné skříně a kuchyňskou židli pustý, jen na okenním parapetu v jedné z ložnic se krčí štos prázdných plastových květináčů. Pokládají si smlouvu na pracovní desku kuchyňské linky – Ema se kousne do jazyka, už zas málem řekla „kredenc“. Přivírá oči a přemýšlí, kolik může stát stůl. Nějaký normální. Gauč. Křesla…? Jediné, co má, je dětská postýlka a válenda. Adam si na kolej taky nic pořádného nekupoval, jen novou televizi. Povzdychne si a zvedne dosud pofňukávajícího Bobka do náručí. - Nebude to pro vás velký? rentgenují ji zpod krepaté ofiny mahagonové barvy poněkud již ovadlé oči. Líčidlo ve vráskách jí něčím připomene okoralou omítku starých domů. Mimoděk se usměje. - Nebude, paní Havlíčková. My jsme tři. Aspoň doufá. - - - (Pavlína) - Pani Brandová… no ták, vstáváme…! Chladivá dlaň mě popleskává zlehka po levé tváři. Voní cizotou a Niveou. Ještě chvíli ležet. Nevědět o světě. V bez – vědomí. Nemuset vysvětlovat, že nejsem paní, ale slečna, že je mi takhle dobře, a ať mě nechají.. Nemuset jednou nic. Já vím. Moje blbost. Asi jsem měla jásat – všechny to přece dělají. - Můžete domů. Propouštěcí zpráva… v kanceláři… a nezapomeňte… ale za týden… ... jak pod vodou ke mně doléhají cáry toho hlasu. Tohle je sestra Monika, takové malé blonďaté nic. A já jí ležím u nohou, ne, už ne. Zvedli mě a položili na lehátko. Někdo. - Omdlela jste. Konstatuje hlas a nastává frmol. Tep. Tlak. Ohmatávají mě jak nahnilou švestku. Doteky a vůně si mne podávají jak pražce klapot vlaku. A pak je po všem. Sedím na rozvrklané židli v lékařském pokoji. Namísto doktora Skořepy, jenž mě minulý týden přijímal, je tu doktorka Hánová…. nebo Hourová? Vlastně nevím… Fyzicky pravý opak sestřičky Moniky. Tyčí se za okopaným psacím stolem plným nepopsatelné změti krámů, papírů a několika erárních hrnků. - V podstatě jste zdravá, paní Brandová. Hrkne ve mně. Existuje nějaký zákon na simulanty? Možná v armádě… nebo já nevím. Horečně přemýšlím, na čele a v podpaží mi vyráží pot. Zároveň se ale klepu zimou. Dívá se malýma pozornýma očima a mlčí. Mlčí strašně dlouho. V mojí hlavě se zatím mele šílený zmatek. Co bude dál? Co budu dělat? Co jí mám říct? Snažím se zastavit ten třas. Moje tělo mě neposlouchá. Už zas. - Říkám v pod-sta-tě… rozdělí to slovo natřikrát, válí ho po jazyku jako mimořádně velký bonbón. Zírám na ni. Jak idiot. V podstatě. Chvíli si mě ještě měří. Potom polkne naprázdno, přivře oči a vypálí: - Ale… viděla jsem Vaše jizvy…


celkové hodnocení autora: 99.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 10		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 26		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 70		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

sperglovka	04.01.2012, 1:00:42

Čtivý, má to spád, budu číst dál... :-)

ospre	09.11.2009, 9:02:58

Jo dobrý, zajímavý, pěkně napsaný, trochu mi to fakt připomíná Boučkovou. Nejvíc se mi líbí Ema, Pavlína je taky dobrá. Mému jednoduchému mozku dělá maličko problém časový skok po postavách, ale snad to se svým ošizeným IQ nějak zvládnu. :-)


ze dne 09.11.2009, 10:31:46
Anna: Díky za zastavení... pokud se prokoušeš i dalšími díly, tak Ti ty časové roviny (v ideálním případě) sednou do sebe jako dílky skládačky... O Tvém IQ to určitě není, mám ráda hádanky, no.

Charlotte Cole	20.10.2009, 0:16:46

Ani tak nejde o to jestli jsi red nebo pouze autor, myslím, že člověk hodně věcí přehlédne. A víc očí, víc vidí. =) O tom jsem se znovu přesvědčila u svého posledního prozaického příspěvku. Neboj neodradíš. Baví mi pracovat s textem a pokud daný autor vyjádří zájem naslouchat, budu i pokračovat. To, co vidím a vím, ráda předám dál, stejně tak se ráda přiučím od druhých. --- K té "zahrádce"... nevím, už je docela pozdě, abych vymyslela něco originálního a hlavně smysluplného... napadlo mě třeba: "Připomene mi jeden z rostlinných rájů mého dětství..." Je to náhlý nápad, který by ale chtěl rozvinout a upravit. =) "Někdo za mne si nazouvá..." - u tohoto přikyvuji. Tuším, že jsem o tomhle četla v knize "Tvůrčí psaní" od M. Dočekalové... rozlišit postavy nejen charakterově a jejich psychickými pochody, ale i způsobem řeči. (Tady se mám co učit...) Když to tak vidím teď, tak souhlasím. Svým způsobem mě to i překvapilo, že je to tu použito. Přece jen na to moc často nenarazím... Takže další plus pro Tebe. ;-) "...shlížely. Zpotila..." - Ještě teď si pamatuji, jak nás na podobná slova češtinářka drtila. Ale i tak, je to asi vážně jen pocit, vadí mi to použití podobných slov vedle sebe. Kdybys napsala např. "...shlížely. Okamžitě se zpotila..." tak by byly od sebe dál a mně by už nevadily. Je to asi věc názoru "válet po jazyku" - nu, dobrá tedy... přidám si to do svého slovníčku =)


ze dne 20.10.2009, 3:36:39
Anna: ... jsem docela zvědavá, jak se "popasuješ" s dalšími kapitolami. Pozor, spojka "že" bude patrně ÚPLNĚ VŠUDE nejmíň do IV-ky..... Musím si na to fakt dávat pozor. Přeju fajn den.

Charlotte Cole	19.10.2009, 23:19:13

Ahojky, konečně jsem se vrhla na Tvoji prózu... a protože jsem neuvěřitelný šťoural, trošičku se rozepíšu. Doufám, že se nebudeš moc zlobit... --------- (Robert) V prvním odstavci mi vadily ty tuším čtyři "že" (a další dvě v odstavci druhém). Osobně bych odřádkovala po slovu "výčitek"(čtvrtý řádek) a po slovu "Bohužel."(pátý řádek). Ale to je jen můj osobní pocit. Já poslední dobou ráda experimentuji s odstavci. Pak je tu opakování slova "zahrad" (konec prvního odstavce) a na začátku druhého odstavce "zahrádku". "Někdo za mne si nazouvá..." - nemělo by tu spíš být "Někdo si za mne nazouvá..."? Věta: "Závrať mi obrací oči naruby." se mi hrozně moc líbí. (Ema) Tady se mi moc, moc, moc líbil celý odstavec ("Výhled" až "bytovka"). Opravdu krásný popis... V prvním odstavci (nebo tady je to vlastně už část textu; prostě od "Výhled" do "zimnice") jsem narazila na další dvě "že". Pak si maličko rýpnu... v téhle části: "...shlížely. Zpotila..." mi to přijde násilné. Asi je to mojí přirozenou averzí k slovům tohoto typu, o to větší, že jsou vedle sebe taková slova dvě. Také mi vadilo použité "ji/jí/jí/ni/ji" tak blízko u sebe na tak malé ploše. Naopak slovo "vbatolí" mě donutilo zastavit a uznale pokývat hlavou. Nevím proč, ale to slovo se mi jednoduše líbí. Narazila jsem tu na tohle: "...poněkud již ovadlé oči." Možná je to jen můj pocit, ale napsala bych "poněkud ovadlé oči." nebo "již ovadlé oči.", ale dohromady rozhodně ne. "Líčidlo ve vráskách jí něčím připomene okoralou omítku starých domů." - Krása... (Pavlína) "popleskává zlehka" - osobně bych tyto dvě slova přehodila... Tu jsou další dvě "že". Osobně bych napsala: "A já jí ležím u nohou. Ne, už ne." Je to ale věc názoru. =) Na konci první části se Ti dvakrát opakuje slovo "jak" Slovní spojení "válet po jazyku" jsem ještě neslyšela... "válet na jazyku" mi přijde lepší ---------- Toť k výtkám a konkrétním slovním spojením, které mě zaujaly. Celkově můžu říct, že těch chybek je tam dost. ALE! Text samotný je tak úžasný, až si říkám, že na těch chybách ani vlastně nezáleží... Krásně jsi nám nastínila postavy (tiše závidím). Ani to, jak je text krátký, mi nevadilo, naopak. Text je velice hutný. Výše vyjmenovaná slovní spojení jsou jen zlomkem těch, které se mi líbily. Vážně krása. Až mi docházejí slova chvály. A i když jsem vyjmenovala hodně věcí, které mi nesedly, nechci abys nabyla dojmu, že se mi text nelíbil. To rozhodně ne. Líbil a jak! Normálně bych hodnotila hůře, vzhledem k chybkám, ale jak jsem řekla... chybka sem, chybka tam. Jedničku si rozhodně zasloužíš. Už se těším, až si najdu čas na přečtení dalšího dílu. =) Ch.


ze dne 19.10.2009, 23:41:35
Anna: Ahojda, díky moc za zevrubné a velmi pozorné čtení! Jsem ráda, že si někdo našel čas na to, co já většinu provádím coby redaktor.. ale jak je vidět, jako autor mám ještě co dohánět. K jednotlivým připomínkám viz níže – na některých věcech bychom se jistě shodly (a leckde se stydím, že mi to nedocvaklo před publikací), ale jiné bych neměnila. Snažila jsem se heslovitě objasnit proč… Doufám, že Tě odpověď tohoto typu neodradí a neotráví a že budeš podobně, "s červenou tužkou v ruce" číst i díly následující… Ad "že" - První odstavec je v pořádku, zde má opakování násobit efekt – o to spíš máš pravdu s odstavcem dalším, tady už to vyloženě ruší. Stejně tak u Emy a Pavlíny – i tam máš pravdu. Je jich moc. Budu se muset polepšit. Odřádkování po slovu "výčitek"(čtvrtý řádek) a po slovu "Bohužel."(pátý řádek). Tam je to půl na půl… Opakování slova "zahrad" (konec prvního odstavce) a na začátku druhého odstavce "zahrádku" – tam bych to asi nechala… má to návaznost.. i když samozřejmě třeba vymyslíš lepší synonymum…. "Někdo za mne si nazouvá..." na tom TRVÁM ,-) otočený slovosled úplně mění styl vyjadřování postavy, a ten má být specifický "...shlížely. Zpotila..." asi jsem barbar, mě to přijde celkem přirozené. Ovšem citlivější čtenáře to asi bude rvát za uši… Často užité "ji/jí/jí/ni/ji" – no, to je oříšek, jak to napsat jinak. Bohužel máš zároveň pravdu - je jich tam hafo. "...poněkud již ovadlé oči." Promiň, ale právě jen dohromady - jinak to ztrácí ten podtón "popleskává zlehka" – slovosled… no, ať je po Tvém ,-) "A já jí ležím u nohou. Ne, už ne." - souhlas Na konci první části se Ti dvakrát opakuje slovo "jak" – souhlas, to by být nemělo "válet po jazyku" – na tom trvám. Mělo by to vyjadřovat ten proces pohybu po celé ploše, "na jazyku" je spíše statické. Ještě jednou moc děkuju!

Hordek	19.10.2009, 21:19:44

Velmi dobré a chytlavé čtení, už teď vím, že příště budu číst dál, další díly. Přiznám se - uvítal bych knižní vydání, delší texty na monitoru mi dělají problém, ale nelituju, neboť jsem si početl a stálo to za to.


ze dne 19.10.2009, 21:22:20
Anna: ... děkuju. Jsou tu další tři díly, a většina v mé hlavě... nebo v monitoru. S knížkou to bude jako s pěkným počasím - dá-li Bůh a tak... ,-)

skraloup	16.10.2009, 20:24:31

milá Anno.. jsem rád, že se u této věci zastavilo tolik čtenářů.. zaslouží si to... a zaslouží si to i autor.... tohle nejde tak dobře napsat, aniž by z toho ten, co poskládal slova do vět, alespoň trochu sám nezažil... 1


ze dne 16.10.2009, 20:27:01
Anna: ... děkuju za komentář - zrovna jsem poslala do útrob systému IIIku. I kdyby tenhle příběh některé věci vysvětlil jen jedinému člověku, mělo to smysl. A já se jdu zas chvíli zabývat texty ostatních.

Apolenka	16.10.2009, 12:53:46

Vždy zaplesám, když na saspi najdu dobrý text na pokračování. Tento pokládám za mimořádně slibný. Formou mi připomíná nedávno ukončenou sbírku "Marie, jejich sestra" od Sakory. Styl je výrazně annovský... obdivuhodný.


ze dne 19.10.2009, 21:23:12
Anna: Díky za tu chválu, Sakoru si projdu...

Šíma	15.10.2009, 15:25:36

Jo, jo, vypadá to zajímavě! Ano, milá Anno a já jsem zvědavý na další část. Zatím jsou to takové střípky ze života několika postav, ale to neznamená, že by příběh nemohl pokračovat stejným stylem a třeba i ty postavy vzájemně promíchat! ;-)


ze dne 15.10.2009, 19:58:22
Anna: ... osudy jednotlivých postav se částečně protly v minulosti, což se bude pomalu vyjasňovat, a zároveň jistým způsobem zasáhnou i do současného života jedné z hrdinek... nech se překvapit, Šímo ,-)

Dawnie	14.10.2009, 22:04:41

Vypadá to moc zajímavě, uvidíme jak se to bude vyvíjet dál:) Moc se mi líbily ty poetické obraty:)


ze dne 19.10.2009, 21:23:54
Anna: Díky za výdrž, bude to na déle... tak Tě snad bude bavit až do konce.

Te Bi	14.10.2009, 16:18:11

Výborně se mi to četlo, navíc to rozhodně vypadá zajímavě. Jak už zmiňovala Ariadne, "nahnilá švestka" a "rozloupnutý obzor" mě nadchly.


ze dne 14.10.2009, 18:13:48
Anna: Děkuju - doufám, že pokračování nezklame....

Ina	14.10.2009, 11:12:05

Souhlasím s komenty pode mnou!


ze dne 14.10.2009, 18:13:13
Anna: Díky...

Ariadne	14.10.2009, 11:09:44

Taky mě obchází "jakási podivná hrůza" a zvědavost, jak to bude dále pokračovat... je vidět, že text píše básnířka např. "obzor rozloupnutý březnovým sluncem" či "ohmatávají mě jak nahnilou švestku", což dodává celému textu jakousi tajemnou a mystickou atmosféru... dávám za jedna a těším se na pokračování ...


ze dne 14.10.2009, 18:12:09
Anna: No vidíš - a já se bála "pokazit" si básnický profil prózou ,-) C´est la vie. Radši bych něco vtipného, jako je Tvůj Milánek... ale.

fin	14.10.2009, 9:33:59

Přemýšlím, co ještě říct. Jsem zvědavá na Pavlínu. A jsem ráda, že ses rozhodla publikovat tenhle text. Ze všeho, co jsem od Tebe kdy četla, tohle považuji za (dosavadní) vrchol. Doufám, že další díly přijdou rychle. Je to text, u kterého nechci čekat... a přitom mě jímá jakási podivná hrůza, kam až nás zavede...


ze dne 14.10.2009, 18:10:39
Anna: ... díky za koment. Trochu jsem váhala... a pak v samém zmatku zapomněla připojit číslo kapitoly. Je vidět, že na pokračování fakt publikuju poprvé. Příští díl snad už bude o.k.