» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Nic nezničí lásku tak jako ženin smysl pro humor."

Oscar Wilde

počet přístupů: 2141399

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303511 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Oliver ::

Laurent Cellier	publikováno: 31.10.2009, 15:56

Umíme vnímat malé příběhy kolem nás?


	Olivere! Běž! Nezdržuj!“ ozvalo se úsečně. Rozlétly se dveře obchůdku a v nich se objevila zamračená princeznička. Popostrkovala před sebou o rok staršího chlapce. Zdálo se, že obavou z ní se mu vlasy svinuly do kudrlinek a schoulily sami do sebe. Stejně jako on. Nesměle vstoupil. „Nezdržuj,“ kabonila se na něj. „Teta tu bude za chvíli. Nebudeme na tebe čekat!“ na důkaz slov dala ruce v bok a pohledem zpražila toho jelimánka. „Bude tooo?! Jsi hluchej?“ s očima sršícíma zlobou a staženými rty do úzké čárky ho znovu a znovu požďuchovala do chodby před krámkem. Nakonec ponechaje ho osudu drobnými krůčky popoběhla za roh, kde za pultíkem počítal prodavač tržbu. „Mohlo to být lepší. Žádná sláva,“ brblal. „Dobrý den, pane,“ způsobně pozdravila a obdařila majitele krámku úsměvem, který ničím nepřipomínal dřívější rozhorlenost. Povzdech a oči v sloup vyjadřovaly vše. Postřehla, že ten nekňuba tu stále ještě není. Její oči jakoby se ptaly: „Je to neschopný kluk, viďte? Kdy z něj něco bude!?“ Zdálo se, že očekává útrpnost se svými starostmi, jen a jen prohodit: „Pane prodavači, mám pravdu, že ano? A určitě by si i povzdechla: „To mám trápení, takový budižkničemu!“ Konečně se hoch přišoural do místnosti. S otevřenou pusou lelkoval po regálech. „Olivere!“ čelo dívenky se zkrabatilo. „Pozdrav přece!“ rýpla do chlapce prstem. „Dobrý den,“ odříkal nezúčastněně hoch. Ale tím to skončilo. Viditelně nehodlal v hovoru pokračovat. „Nezdržuj!“ ztrácela dívčina trpělivost. „Pane prodavači!“ odhodlal se Oliver, „tamtu propisku - zelenou.“ Sotva ji prodavač podal, znalecky ji začal přezkušovat. Holčička si obdivně měřila vystavené zboží, když si uvědomila, že má dohlédnout na chlapce. Okamžitě na něj přesunula pozornost: „Už jsi nakoupil?“ „Já…,“ nestačil víc dodat. „Todle si brát nebudeš!“ vytrhla mu kýženou propisku z ruky. Než se zmohl na odpor, rezolutně ji podávala nazpět prodávajícímu. S posunkem netrpícím odporu ukázala na modrou. „Tudle, pane prodavači, tudle!“ dožadovala se. „Blbé jezinky,“ je mu vidět na očích, „Smolíčka pacholíčka si odnesou a tu blbou Sáru mi tu nechají!“ Vzepřu se! Ale stačil pouze otevřít ústa. „Zelená není pro tebe! Modrá, modrá je pro kluka!“ vmetla mu do tváře. Než se nadál, vtiskla mu ji do ruky. Chlapec zoufale zíral na tu nechtěnou směnu. Zaplať, Olivere!“ durdila se dál dívenka. „Bude tooo?!“ Vida, že se k ničemu nemá, ruka s nepostřehnutelnou rychlostí pronikla do kapsičky chlapcovy košile. Věděla, že tam budou. Mezi prsty jí vklouzla ohmataná bankovka. V bezmocném posunku chlapec přitiskl ruku k hrudi, aby ochránil peníze. Pozdě! Dívka ledabyle pohodila bankovku na pult a vzápětí ji nahradily cinkající mince, které nasypala do hochovy kapsičky. Oliver odevzdaně vzhlédne k prodavači. Chystal se zpochybnit obchod. Celým tělem mu vibrovalo: Peníze jsou moje! „Olivere, jdeme!?“ dívenka nedala mu možnost vzdorovat. Postrkávala žalostně se rozhlížejícího Olivera k východu. „Já chci hopíka.“ „Olivere, víš, co říkala máma! Jdeme!“ utnula dívenka vzdor v samém počátku. „Hopíka!“ zamrmlal si hoch pro sebe. „Máma ti peníze na zbytečnosti nedává!“ Čišelo z ní – opovaž se! Scházela jen zaťatá její ruka v pěst u chlapcovy brady. Hoch se k odchodu neměl. Vzdoroval. Nedokázal se odtrhnout od automatu na hračky. Očima visel na otvoru pro minci. Ruka se váhavě zvedla ke kapse, kde příjemně chladil kýžený obnos. Dívenka se zakabonila jako letní obloha před bouří. S rukou v bok podupávala a vyhrožovala: „Já jduuu! Čekám venku! Slyšíš!!!“ Dveře se za ní zavřely. Oliver osaměl. Co myslíte? Odváží se koupit hračku? Nebo vyběhne poslušně za ní, sázím se v duchu s prodavačem. „Olivere, kde jsi!!“ rozlétly se dveře. „Hopíka!“ „Takovou zbytečnost?“ „Ať!“ ruka chlapce pronikla s nabytou odvahou do kapsičky. Mince zmizely v automatu. Vypadl vytoužený hopík. „Olivere!“ Hoch vítězně popadl hračku a poslušně se k ní rozběhl. „Aspoň ten hopík mi zůstane,“ kmitlo mu jistě myslí.


celkové hodnocení autora: 96.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 9		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 22		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

janie	17.12.2009, 12:02:45

Ani se neptám, jak vypadá matka, když je dcera taková.... ehm, no taková, jaká je. A jeho otec? Jestli vůbec bydlí s otcem... No, nechám těch rozborů, je mi z toho smutno. Asi to vidím jinak, než bych měla, jako ostatně vždycky. Omlouvám se, jestli tě moje ''řeči'' rozčílí/urazí a kdo ví co ještě. Nechci být protivná, tohle je Tvá první věc, co čtu a komentuju, takže ještě nevím, jak to říct dostatečně diplomaticky. Chtělo by to někde osekat, jinde přidat. Trošku vytáhnout to, co má být viděno, a skrýt jiné, co nemá být na první pohled znát. Je mi z toho smutno, i když je to věc, která se děje běžně, pořád a všude. Takže tak. jane


ze dne 17.12.2009, 12:23:19
Laurent Cellier: Nerozčílíš neurazíš:-))) prostě byl top zajímavý moment, který jsem napsal

CATHERINE	17.12.2009, 11:43:32

Velmi pěkné.

Allainila	02.11.2009, 19:34:10

Nekňuba, hopík, zelená není pro kluky - parádní momenty. Speciálně ten hopík mě nadchnul, asi si pro trochu nostalgie nějaký půjdu koupit. Malý lit. šupák jako já ti neobratnosti vyčítat nemůže, každopádně už na ně upozornili jiní. Na to, že je to ze života, je ono děvče skoro až moc věcné a přísné - vzhledem k věku. Nepokryla tady autorská licence celý příběh trochu moc? ;) Nic, nic, jen brblám. Bylo to pěkné nenáročné počteníčko.


ze dne 03.11.2009, 0:01:48
Laurent Cellier: Trošku si rejpnu, Oliver prošel několika kurzy psaní, a skutečně je precizně odkoukaný ze života, řekl bych i poměrně úspěšní autoři k němu měli připomínky a je zajímavé, že každého vnímáníje jiné, ale to neznamená, že budu napdat komentáře.

Amater	01.11.2009, 22:29:10

Malá despotka. Možná z toho vyroste, možná ne, ale ráda bych zodpověděla k perexu. Osobně myslím, že lidi nevidí příběhy. Nebo jen málo z nich. Jak říkám - příběh už je jenom to otevřít odři do rána. Příběh se mi líbil.

Dawnie	31.10.2009, 22:13:45

Souhlasím s čukem, ty neobratnosti se v pointě příběhu skoro ztratí, tudíž mohu dát s klidným srdcem jedničku. Každému to občas ujede. Hezké... No, spíš bych měla říct hezky napsané, příběh sám je spíš... Smutný.


ze dne 01.11.2009, 2:58:45
Laurent Cellier: Je odkoukaný ze života a ta holčička, dnes starší, je velice milá a příjemná, obletovaná klukama, nesoudil bych přísně:-))

čuk	31.10.2009, 10:14:46

Skutečně malý příběh kolem nás: netrpělivost a sobeckost přikryla lásku, byla-li. Představa princezničky je v ironickém kontrastu k dívence. K zamyšlení nad ústrky dětské duše, kterých si necitlivý člověk nevšimne. Možná, že se to té dívence jednou vrátí. Něco neobratností v textu je (na př: kde příjemně chladil kýžený obnos) sami?