» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska neotáčí světem."

F. Jones

počet přístupů: 2141399

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303511 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Tajemství Pelionových nocí... ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Pelion a Šíma

Šíma	publikováno: 28.10.2009, 10:37

Nebojte se, nejde o nic osobního, ani o "červenou knihovnu". Pelion by mě určitě přizabil, nebo mi alespoň utrhl hlavu a pověsil si ji nad krb jako nějakou loveckou trofej! ;-)))

Děkuji také za propůjčení Pelionova nicku (neví o tom, hihi) a zdravím své šotky. Snad to nejen Šíma ve zdraví přežije! A abych nezapomněl: Jakákoliv podobnost se skutečnými postavami, nebo místem děje je čistě náhodná, ale věřte náhodě! ;-)))


	Je večer. Už zase? Ano, večer přichází každý den. Ano... Neznáte to? Zeměkoule se otáčí kolem své osy a Slunce osvětluje každou chvíli naplno jinou část Země a jinou zase neosvětluje. Tam kam svítí je den a tam kam nesvítí je noc. Tma. V noci někdy svítí hvězdy a někdy ne. To podle toho, jaké je zrovna počasí. Nevěříte? Věřte. Věří tomu Pelion? Kdo ví... Věří tomu Šíma? To neví nikdo... Pelion vyšel ze své vily a před odchodem zamknul branku a pustil své dva hlídací pitbuly, kteří měli zuby ostré jako žiletky. Nebo nejdříve pustil psy a pak zamkl branku? Není to podstatné... Ale zpět ke psům, byli cvičení! Ano, nebyli vycvičeni jen cvičiteli, ale také mistrem Pelionem. A ten vydá za všechny cvičitele. Je to tak, kdo nevěří, ať tam běží! Kam? No přeci na Pelionův pozemek, ale nikomu není zaručen svobodný odchod a plné zdraví. Přinejmenším odejde s potrhanými kaťaty, nebo bez nich, pokud vůbec odejde, ale neodplazí se. Ono Pelion na svém pozemku už pověsil na prádelní šňůru nejedny kalhoty, bundy a další části oblečení, které našel na trávníků. Nenechte se mýlit, Pelion není fetišistou. Ne, že by to nedělali také normální a obyčejní lidé... Tedy, ne že by Pelion nebyl normální, ale tohle oblečení není tak docela normální, ale nýbrž... Jde o trofeje jeho hlídacích psů! A to je již co říci. Nikdo se k němu neodváží. K Pelionovi! Policie, pošťáci, listonoši, lidé od městských služeb, kominíci a tak podobně. Nechci pomyslet, co by se stalo, kdyby u Peliona hořelo ve vile. Ani hasiči by se tam neodvážili vstoupit. A kdyby, určitě by vjeli i s technikou dovnitř a povalili by přitom Pelionovi plot. Není však jisté, zda by odjeli, protože by se o jejich gumy určitě pitbulové postarali a nikdo z nich by si to nelajsnul, aby je šel vyměnit... Ne ze psů, ale z hasičů! Pak by možná Pelion věšel na šňůře i požární auta a další techniku! Ale zpět k Pelionovi a začínající noci, čili pozdnímu podzimnímu večeru. Večeru hodně studenému, poprchávajícímu a nevlídnému. Hvězdy tou dobou nesvítily a na nebi se válely mraky plné špinavé vody. Pelion nechal za sebou svou zahradu s vilou a cvičenými psy, aby se vydal ulicí k vile jistého spisovatele – pana - Šímy. Proč? Bůh ví. Možná to však neví ani On, nebo nechce hádat, protože u Peliona a Šímy si není nikdo ničím jistý, ani Všemohoucí... A tak Pelion šel vstříc nepříliš pěknému počasí k Šímovi. Těšil se na sklenku něčeho na zahřátí a také se radoval, že toho Šímu zase pěkně zkritizuje a podkope jeho autoritu. Přitáhl si límec svého vatovaného kabátu blíž ke krku a občas si přihnul ze své osobní a veskrze soukromé placatky. Rum s čajem zahřeje a přidá kuráže. I Pelion přidal do kroku. Proč pije Pelion rum s čajem? Když normální lidé pijí čaj s rumem? Ano, jiní ano, ale Pelion je Pelion a čas s rumem není pro něj. Rum je lepší a protože není Pelion ochlastou, ředí si jej černým horkým čajem s cukrem a citrónem, popřípadě medem. Minuty ubíhaly. Čas se nevlekl, ale přímo letěl. Šímova vila se pomalu blížila. Pelion drkotal zuby a vidina poklidného večera se pomalu vytrácela pod dotěrným větrem a až podezřele potemnělou siluetou Šímovy vily. Všechny domy v ulici byly tiché a v žádném okně se nesvítilo. Jako by všichni naráz někam odjeli. A celé městečko se rázem vylidnilo. Třeba odjeli na Měsíc, nebo na měsíc do lázní, či za rodinou. Viselo něco ve vzduchu? Možná ano, možná ne. Jisté bylo, že Pelionovi nad hlavou visela černá mračna uprostřed černé noci. Proto nebyla vidět, ale Pelion věděl, že tam jsou. Studený vítr mu chtěl strhnout huňatou čepici z hlavy, ale Pelion mu to nedovolil a hlasitě na vítr nadával. Větru to bylo jedno. Hučel si svou smutnou a osamělou píseň mezi domy, stromy a nebem a zemí. Prostě byl pánem této noci. A Pelion? Byl pánem situace? Pelion si nebyl jistý. Čím? Hlavně tím, zda Šíma bude vůbec doma, protože jej už chvíli neviděl. A neviděl jej nikde, kde Šíma viděn mnohdy byl, nebo by byl mohl být viděn. Prostě, náhle se ztratil z tohoto světa a nikdo nevěděl, kam se poděl. A Pelion pátral po místech, kam chodil. Kam vůbec chodil mistr Šíma? Na různá místa, například na burzu, do divadla, do kina, do hospody, do... Ale kde že! Tam ne, také nemusí být všude. Pelion došel před branku u Šímova plotu, který ohraničoval Šímův pozemek a díval se na Šímovu vilu. Jeho nejtemnější obavy se vyplnily! Tonula ve tmě. Jako by s tou tmou splývala a byla její součástí. Pelion se otřásl. Možná strachem, možná zimou. Prostě mu vyrašila husí kůže a postavily se mu všechny chlupy na těle. Div mu na těle nevyrostla i husí brka. Kdesi zavyl pes. Zavyl hodně ošklivě. Přímo tajemně. Jako by samotný Pelion hrál v nějakém hororu a nikdo netušil, co se stane příště. Pelion už sahal na kliku, když tu spatřil vedle poštovní schránky přivázanou nějakou cedulku. Pelion chvíli hledal v kabátu baterku. Prohledával kapsy a klel jako námořník. Když ji našel, lokl si ještě na posilněnou a psychicky se připravil na to, co tam objeví. Na tabulce stálo: „Zákaz vstupu všem Pelionům! Šíma.“ Víc nic. Pelion zíral na tabulku a tabulka tiše zírala na Peliona. Tabulce to bylo jedno, ale Pelionovi ne. Co ten Šíma zase kuje za pikle? Nebo se mu něco stalo? Onemocněl? Umřel? Nebo snad... Ještě hůře: odstěhoval se? Kam? Proč? Kdy? A jak? Jak to, že nic neviděl? Jak je možné, že si Pelion ničeho nevšiml? Vždyť přeci, kdyby Šíma odjel, vědělo by to celé město. Těch aut a nákladních vozů, možná by si Šíma svou vilu odvezl sebou, cihlu po cihle. Tady něco nebylo v pořádku. Vítr byl téhož názoru. Komín Šímovy vily byl již několik nocí studený a vítr v něm marně hučel jako do dubu. Ať dělal cokoliv, nikdo mu neodpovídal. Pelionovi? Ne, větru! Pelion se hrozně zakabonil a sáhl do kapsy pro placatku. Když si zhluboka lokl, schoval baterku do vnitřní kapsy kabátu a znovu si pozapínal všechny knoflíky až ke krku. „Šímo, kde jsi?“ zamračil se Pelion. I vítr přestal foukat mezi domy a stromy a čekal, co se bude dít dál. Pokud i vítr zůstal stát, nevypadalo to dobře a kromě mraků ještě něco viselo ve vzduchu. Copak? Komu zvonila hrana? Kdo si to klepal kosu? Kdo startoval motorovou pilu? Na koho si někdo, nebo kdosi, brousil zuby? Proč vyl ten pes tak ukrutně a hnusně, že měl Pelion sto chutí utéci do svého domu jako malý kluk? A to hlavní: odkdy měl Šíma psa? Příliš mnoho otázek na bídného Peliona a Šíma stále nikde. Kde byl, když nebyl tam, kde by měl být? A když není ani tam, kde by mohl být a také měl, kde může být a kde nemůže? Pelionovi se z toho začala točit hlava. V jeho placatce došel rum s čajem a další neměl. Co teď? Cítil v tom mnoho nejasností a netušil, zda za to může ten rum, nebo tato studená noc. „Šímo!“ zakřičel Pelion do noci. „Jsi tam?“ Nastala chvilka trapného ticha. Neozval se ani hlásek. Pelion se ohlédl, ale celá ulice i nadále tonula ve tmě. Jen odevšad, jako by z velké dálky, se tu a tam ozývaly podezřelé zvuky. Co když není Pelion při smyslech? Co když se mu tohle všechno jen zdá? Ba co hůře, co když leží v posteli ve své vile opilý pod obraz? Nebo ještě hůře - pod obrazem? Pod kterým? No... Má jich tam požehnaně, takže si může vybrat! A to si říká umělec a milovník umění. Jenže, realita může být docela jiná. Jaká? Pelion může opravdu stát před Šímovou vilou a dotyčný Šíma nikde! Vilou, Šíma nemá víly, kde by je vzal, lépe řečeno: kde by na ně vzal, přestože se topí v penězích jako strýček Skrblík. Avšak čím více peněz, tím větší držgrešle! „Šímo!“ zakřičel Pelion znovu a naposledy. „Jsi tam? Nebo nejsi?“ Žádná odpověď. Pelion pokrčil rameny a vydal se k odchodu. Šíma byl pryč a kdo ví, kde byl. Na Pelionovo volání neodpovídal a možná ani nechtěl. I když tu vždy existovala možnost, že Šíma doma nebyl, ale kde by byl, když nebyl doma? Pelion neměl chuť procházet všechna místa a volat tam, kam by v tuto noc nestíhal ani zajít. Když tu najednou... Když tu najednou se otřásl ještě více! Napadl jej jeden nápad. Nápad přímo podezřelý a hrozný a velmi nepravděpodobný... Avšak o to pravděpodobnější! Šíma... Šíma není u sebe doma, ani nikde jinde, kde by mohl být, protože... Protože ten padouch byl zřejmě někde, kde by to Pelion netušil, nebo spíše nemohl tušit, alespoň ne na první pohled, nebo myšlenku... „Šímo!“ zahrozil Pelion k nebesům. „Šímo!“ zaskučel vítr posměšně a odfoukl konečně Pelionovi čepici a odnesl ji někam pryč. „Kurva!“ řekl si Pelion a přidal do kroku, protože mu foukalo do uší. Pelion došel zpět ke své vile. I zde byla tma. Psi byli kdo ví kde, nejspíš zalezli do svých přístřešků a nemínili vycházet ven, i kdyby trakaře padaly. Pelion odemkl a několikrát zahvízdal. Nic, ani ti pitbulové jej již neberou vážně. Pelion vzteky třískl s vrátky a přešel ke vchodu do své vily. Odemkl a ještě naposled se ohlédl, zda někde Šímu neuvidí. Ne, Šíma nebyl v dohledu... I když... Šíma, ten padouch, mohl být kdekoliv. Třeba... „Šímo, já vím kde jsi, procedil Pelion mezi zuby a šel si prohlédnout s krátkou palnou zbraní svůj sklep, kde měl ukryté nejen své hranaté lahve, ale i dobré jídlo a další pití. Zdálo se mu totiž, že se mu po domě – pardon – po vile, nějakou dobu roztahují myši... Nebo krysy! Nebo Šíma! Ten bídný červ, který dělá, že nic nedělá a že není nikde, jako by se po něm zem slehla! A zatím... Najde Pelion Šímu? Najde Šíma Peliona? Co bude, až to bude? Bude vůbec něco? A když ne? Přestane se Země otáčet? Přestane pršet, nebo svítit Slunce? Uvidí se, ale Pelion Šímu ještě nenašel a ani sám Bůh netuší, zda jej vůbec najde. Jen to podezřelé chroupání a klokotání se každou noc rozléhalo ztichlou a potemnělou Pelionovou vilou. A občas zavyl zdivočelý pes a občas Pelion. Proč? I Pelion má své dny a i Pelion je jen člověkem! Ví to Šíma? Možná ano, pokud je skutečně u Peliona v domě. Ale pokud ne? Něco viselo ve vzduchu a Šíma... Se Šímou to nebylo nikdy jednoduché. Nakonec ani s Pelionem ne, jenže... Ti dva... Ti dva byli vždycky nevyzpytatelní a jejich vzájemné kousky byly každým dnem lepší a lepší! Kde to skončí? Kdy to skončí? Možná jednou ti dva rozmetají Zemi do mrtě a bude konec - světa. Jednou provždy, ale ještě se to nestalo. Nezbývá nám tedy, než si užívat života a myslet na ty dva a přát si, aby... Aby to nepřeháněli. Ale říkejte jim to... „Šííímooo!“ ozývalo se každou noc. „Kde jsi? Já tě vidím! Slyším a jdu si pro tebe! Slyšíííš mě?“ Ale nikdo mu neodpovídal, jen s každou nocí byl Pelion stále chudší a chudší. Ubýval snad na váze? Nikoliv! Ale ztrácely se mu zásoby na horší časy... Možná se Šíma proměnil v myš, aby Peliona přivedl do blázince. Možná Šíma s Pelionem hrál onu hru na kočku a na myš, ale nesmí zapomínat, že někdy se můžou jejich role převrátit. Jak? Myš může být kočkou a kočka myší, nebo naopak. To záleží na situaci a na Osudu. Jenže... Nikdo netuší, čím a jak jsou popsány stránky v jeho knize a On nám to neprozradí. A kdyby... Kdyby to snad i Šímovi s Pelionem řekl, tak ti dva neřádi nám to určitě nepoví! Uvidíme je ještě někdy? Uslyšíme o nich? Určitě, protože je nemožné, abychom o nich už nikdy neslyšeli... To dříve začne voda téci do kopce, letadla budou couvat v povětří a kobyla se bude smát na celé kolo. Ale... To je už docela jiný příběh a hlavně: není o Pelionovi a Šímovi, o těch dvou velkých malých mužích, kteří se rozhodli alespoň na chvíli změnit svět... K lepšímu? Kdo ví? A uznejte, není to celé šílené? Je to šílené, ale to nevadí, protože takový je snad i samotný život! A prosím, neházejte po autorovi tohoto textu kamení... Nebo raději ano! Zůstane to na vás!


celkové hodnocení autora: 98.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 12		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 25		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 39		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Aini	21.04.2010, 19:47:44

Docela humorná filozofie :-) 1


ze dne 21.04.2010, 19:59:50
Šíma: Děkuji moc, jsem rád, že se líbilo! ;-)))))

Kondrakar	01.02.2010, 20:42:16

Odpověď na příspěvek od uživatele: Kondrakar* ze dne 01.02.2010, 15:53:52* Proč dobře ti tak? Sem dneska spořádal veškerý textíky, který se mi tu nahromadily už od bůh ví kdy. Kdybych to četl hned jak to vycházelo, tak bys to stíhal. Tímto se ti tedy omlouvám, jestli jsem tě příliš vytížil.

Kondrakar	01.02.2010, 15:53:52

Sice takový nicneříkající text vedoucí odnikud nikam, přesto se svým dějem. Pobavilo mě to. Docela jsem se nasmál, zvlášť u věty- Občas zavyl pes, občas Pelion. Jj, humor mistra šímy se nemá podceňovat. Je zákeřný a potměšilý a člověka překvapí když to nejmíň čeká.


ze dne 01.02.2010, 20:05:04
Šíma: Děkuji! Jo, jo, takový vzduch, maštěný větrem a jeden neví, kdy sprchne a kdy začne sněžit! Hlavně že pobaví! Díky za zastavení a komentík! P.S. Nestačím odpovídat na komenty, ale dobře mi tak! ;-)))

Apolenka	10.11.2009, 4:02:22

Skvělý šímovský humor, který mě příjemně probudil... ve chvíli, kdy jsem chtěla jít spát.


ze dne 10.11.2009, 11:34:46
Šíma: Potěšení na mé straně! Děkuji velmi (nebo snad velice)? Každopádně jsem rád, že se líbilo a snad neprozradím mnoho, když napíšu (řeknu), že se s těma dvěma umělci ještě setkáme a možná už brzy!!! ;-)))

Dani	09.11.2009, 15:39:35

Přečetla jsem to jedním dechem. Opravdu jsem se dobře bavila. Tvůj styl psaní a humor se mi líbí. A že konec nebyl dotažený? Ať každý zapojí fantazii a domyslí si, co se vlastně mohlo stát :-))


ze dne 09.11.2009, 16:56:29
Šíma: Díky, Dani. Jsem rád, že se Ti dílko líbilo! ;-)

Hordek	08.11.2009, 11:55:55

Moc na prózu nechodím, nevydržím dlouho číst - tedy z monitoru, knihy mi nevadí, ale tvé dílko za to stálo, fakt jsem se u toho bavil, takže dík a někdy zas...


ze dne 08.11.2009, 13:17:10
Šíma: Potěšení na mé straně a děkuji moc za zastavení a komentík! ;-)))

Vopice	31.10.2009, 21:24:07

Senzačně napsaný, Šímo! Pobavila, zamyslela (nic nevymyslela)... 1


ze dne 31.10.2009, 21:25:55
Šíma: Ahoj, díky za zastavení a komentík! Ano, někdy je lepší nemyslet... Proč? Jeden jednou myslel a myslel, až vymyslel trakař a pak s ním musel jezdit! ;-))) Snad se nám to nestane... Hezký večer přeji! ;-) P.S. Jsem rád, že se líbilo.

Ariadne	30.10.2009, 13:36:16

ty jsi teda nevyzpytatelný autor:-)) vůbec jsem netušila, jak se tvé vyprávění vyvrbí, očekávala jsem, že pitbulové utečou a udělají nějaký obrovský průšvih... ale tys to nasměroval úplně jinam, takže jsi z toho udělal malý thriller.... za jedna


ze dne 30.10.2009, 16:31:16
Šíma: Děkuji za zastavení a komentík, hlavně že pobavilo a nenudilo! ;-)))

honzoch	29.10.2009, 9:59:31

Co říci? Tentokrát asi přesně to, co je níže, těšil jsem se na nějakou pořádnou akci nakonec (nebo zkrátka jakékoliv výraznější vygradování děje) . rum s čajem nemá chybu, trofeje na šňůře taky ne :) Dobře se to četlo


ze dne 29.10.2009, 11:41:15
Šíma: Myslel jsem na pokračování... ;-))) Jo, jo, šíma to rozjel a pak zatáhl za brzdu! :-( Dík za zastavení a komentík, jsem rád, že se líbilo (alespoň trochu). Jakákoliv kritika potěší... ;-)

Alasea	29.10.2009, 9:56:29

Moc mě to pobavilo. :-) Popisy, otázky a vysvětlení, všechno bez chybičky. Připíjím rumem s čajem. :-D (ale jen tak virtuálně, protože alkohol mám ještě zakázaný zákonem :-))


ze dne 29.10.2009, 11:42:21
Šíma: Díky za zastavení a komentík. Jsem rád, že pobavilo! ;-) P.S. Nikdo to nemusí vědět, žes připila nejen "virtuálně", já to na Tebe neprásknu! :-DDD

Pelion	28.10.2009, 16:52:17

Zdravím, pane! Mám pocit, že jsem tohle už někde četl...Hm... asi ve vzkazníku... No... A to jsem si svá tajemství temných nocí úzkostlivě střežil... Mám pocit, že by tomuto slušela nějaká překvapivá pointa. Protože kdo nezná tyto dvě virtuální figurky, těžko domýšlí... Ale jinak mě pobavil onen nápis na cedulce: Zákaz vstupu všem Pelionům. Šíma :-)) Pak se také nemusela tolikrát opakovat jména. Třeba ve větách jdoucích hned po sobě. Provzdušnění, doplnění, pointa - a bylo by to super. Opatruj se.


ze dne 28.10.2009, 18:18:18
Šíma: Díky za zastavení i kritiku, Pelione! ;-) - A víc nic, šímo? No, ten konec se mi asi vážně 2x nepovedl... Pointa mohla být malinko vychytanější, jo, jo, na jedné straně jsem chtěl, aby čtenáři trochu tápali (a marně si lámali hlavičky) a na druhé... Jo, jo, pokusím se polepšit! - Ale věř šímovi, šímo! Jo, jo, šímovi není co věřit! ;-)))

Amater	28.10.2009, 10:59:06

Já čekala, že se budou míjet na cestě a jeden skončí u něj u vilky potom se obrátí a budou pendlovat až padnou... Vynikající popsání proč pít to stejné, co normální lidí, ale jinak. Rum s čajem cha. paráda. Ale ono je tam více skvělých věcí a i pěkné zpracování. Kruci culím se ještě u toho teďka. Bavila jsem se přímo báječně a já za sebe si představuji jak pendlují od vilce k vilce a krysy si zatím pořádají hostinu s pittbuly...


ze dne 28.10.2009, 13:03:09
Šíma: Dík za zastavení a komentík. Třeba ještě o těch dvou uslyšíš, kdo ví? P.S. Snad oba nedopadnou jako ty postavičky z "A je to"... Konec je hodně otevřený, ale tak to má být, protože u šímy a Peliona jeden nikdy neví. Hezký den přeji a jsem rád, že jsem Tě aspoň trochu rozesmál! ;-)

čuk	28.10.2009, 10:29:21

Oceňuji humor, někdy jemný, někdy rabiácký s předstíranou tupostí. Taky se mi líbí řetězové kladení otázek v duchu celé prózy. Pelionovi to pěkně řachtá v bedně a Šíma je zase pěkný panáček. Není to o doktoru Hydovi nebo Jekyllovi? Opravdu: Šímo, kde jsi? Už jsem se teteli blahem ( a přitom si říkal: prokoukl jsi autora), že bude Pelion pokousán Šímovými psy, že jsou to třeba taky piti, navzájem příbuzní s Pelionovými. Poté jsem čekal čertovinu s dějovou pointou - povídavý vysvětlující a poučující závěr mě trochu zklamal. Čekal jsem, že Šíma ušil na Peliona nějakou boudu, třeba se přeměnil v krysu pobíhající v Pelionově domě nebo nalíčil na Peliona past na divou zvěř, aby měl Šíma klid k vyjedení zásob. Omlouvám se Pelionovi, příště dostane nářez čertovin Šíma, že?


ze dne 28.10.2009, 13:00:57
Šíma: Ahoj, čuku, díky za publikaci i kritiku! Takže mi to trochu "ujelo" do poučovací roviny? chtěl jsem, aby příběh trochu vyprchal do ztracena a každý si udělal konec podle své chutí... Nakonec i šíma s Pelionem jsou nepoučitelní! Hihi... Jsem rád, pokud se alespoň trochu líbilo. Ještě jednou dík!!! ;-)