» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši."

William Shakespeare

počet přístupů: 2141401

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303511 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Milostný dopis ::

Te Bi	publikováno: 09.11.2009, 16:41

Napsáno a věnováno jen tak pro radost.

Podpis je vytečkován, protože jsem chtěla autorovi dopisu zachovat aspoň kousek anonymity... (Řekla bych totiž, že člověk by měl myslet tak trochu ohleduplně na ty, co si vymyslí.)


	Má nejdražší Hano, zamkl jsem dnes ráno pouze na tři západy. Nevolal jsem pak ani sousedce ani pošťačce ani pánovi z kovopotřeb, aby to přezkoušeli. Nevrátil jsem se zkontrolovat plynový sporák, termostat, lampičku u postele, těžítko ani telefon, jen považ! (I když jsem pak celý den musel na to těžítko myslet. Několikrát jsem si zavolal na záznamník, promiň.) Ponožky jsem nechal volně položené na posteli, kterou jsem mimochodem ani nepřikryl přehozem. Zalévání květin jsem odložil až na odpoledne. V práci se mi zlomila tuha u tužky, v tramvaji pak nehet. Nehet jsem ukousl a tuhu ostrouhal nožem až o celé dvě hodiny později. Měl jsem velkou radost, kvůli tobě, i když mi pak bylo trochu špatně od žaludku. Zapomněl jsem dát večer kocourovi mléko, vstal jsem proto po půlnoci a nalil mu do misky. Ráno mi nazvracel do bot, pak vyskočil tak prudce na skříňku, že shodil krabici s kolíčky na prádlo, které se rozkutálely po celé předsíni (mám obavu, že jeden ještě stále leží pod botníkem, protože vždy, když jdu kolem, mám takový zvláštní nespecifikovatelný pocit chladu). Posbíral jsem je a hodil zpět. Hodil! Žlutý vedle modrého, červený k dřevěnému. Byl to hrozný pohled. Byla bys na mě hrdá, kdybys to viděla. Večer jsem nemohl spát, tak jsem je zase srovnal – modrý, modrozelený, zelený vedle sebe, ale přesto celý den tam byly jen tak… Nesrovnané – žlutý vedle modrého! Byla bys na mě hrdá. Občas si beru léky o čtvrt hodiny déle, to když zkouším na procházce nové cesty, nebo vstávám až s budíkem. Minulý týden jsem si dokonce pět minut přispal a musel jsem zkrátit protahování zádových svalů. Opravdu upřímně se těším, až zase přijedeš. Myslím, že budeš nadšená, až uvidíš, jaký jsem nastolil v prádelníku neřád. (Kdybys hledala utěrky, jsou mezi ručníky… Zpočátku jsem nemohl ten pohled snést, ale pak jsem vždy pomyslel na tebe a právě to pomyšlení mě trošku upokojilo.) Tentokrát jsem skutečně olízl známku sám, měj to prosím na paměti, kdybys snad někdy pochybovala. S láskou, ...


celkové hodnocení autora: 98.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 17		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.1		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 36		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 93		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Svetla	10.07.2010, 10:33:44

Moc pěkné, bavila jsem se. A to rovnou dvakrát. Včera jsem to četla a dneska taky! Škoda, že nejdou dát dvě jedničky, co?

J.F.K.	03.03.2010, 20:38:42

S láskou by to šlo. Je to zase prima. zdraví J.F.K.

Hanulka222	13.12.2009, 14:11:04

Neodvažuju se tu spekulovat, jak moc (či vůbec) sleduješ televizi. Každopádně jsem si od prvních slov vzpomněla na jistý seriál s názvem Můj přítel Monk, který jsem viděla všehovšudy 3x. (Blbý vysílací čas. Člověk nemůže věčně předstírat, že je doma s těžkou nemocí.) Abych to vzala zkrátka - on je přesně takový pedant, jakého v tomto dopise popisuješ. Všechno pečlivě srovnané podle různých měřítek, vlastností, vše vždy perfektně čisté a každé vybočení s sebou přináší nebezpečné pocity až strach. Každičký náznak disharmonie vyvolává šílené pocity. Toť k tématu. A teď důvod, proč tu o tom vlastně píšu: Líbí se mi, jak jsi tohle téma zapracovala do dopisu. Člověk mohl čekat lásku, rozchod, ale rozhodně ne přímočarou výpověď muže, který se uvědomuje, že je někde chyba a snaží se ji napravit (udělat ze sebe tak trošku nepořádníka), ale vždy ho to přemůže. Ráda získávám k tomuto tématu další pohledy lidí. Jak by byl tento svět dokonalý a čistý, kdyby se takhle každý choval... (Včetně mě. :D)

Francis Black	29.11.2009, 12:12:17

Dobrý nápad, za kterým zpracování však pokulhává. Že jde o dopis atd. je snad jasné, netřeba za tím hledat něco víc, téma je vcelku jasné, takže ne až tak ke stylu, ale k obsahu bych měl trošku výhrady. Ke konci to začne být trošku násilné s tou pointou, je nám nucen pohled do prádelníku, léky.. to už bije do očí až moc, prostě výčet a výčet - není toho trošku moc? 2.0. F.B.

Leontius	13.11.2009, 22:06:12

Ahoj Te Bi. No komentáře pode mnou a Tvé odpovědi zatím čísti nebudu, abych se necítil ovlivněn a podal ti čistě mou výpověď ;-) Je to takové… umrlé, unavené, vcelku odlišné od Tvého stylu plného obrazů. Ale tady to shledávám jako záměr. Milostný dopis? Jistě. Otázkou je, zda jde skutečně o vztah. Nebo jen o fantasii. Pokud by šlo o skutečný vztah, není zrovna vyrovnaný, dokonce to vypadá, že cit zůstává neopětován. A snad proto je život pisatele tak prázdný, aby cítil potřebu vypíchnout a zobrazit každou maličkost svého až příliš všedního života, aby řeč nestála. Je v tom i naděje a víra, ale především trpkost a stísněnost. Jeden ze sta výkladů, který jde úplně mimo, že? :-D Svým způsobem je to uvěřitelné a styl je podřízen efektu. Ale stále je to tvůj styl :-P Kdo jiný by rozehrál takovou symfonii s barvou kolíčků? Jasná 1 ! A teď si jdu přečíst, proč ti Weichtier dal jedna méně :-P


ze dne 18.11.2009, 20:03:14
Te Bi: Ahoj Leontie. Je to skutečně dopis, takže i styl je dopisovitý, pisateli přizpůsobený. O vztah jde, jde dokonce o vztah relativně vyrovnaný a cit je myslím opětován. Život pisatele není prázdným, vypíchnutím každé - zdánlivé - maličkosti vyznává lásku, a Hana to zcela chápe, takže na tom není nic smutného. I maličkost může být obrovská událost! Trpkost ne, stísněnost možná, ale je v tom hlavně veliká nelíčená radost. Obsah je skrz naskrz pozitivní. :) Děkuji moc za tvoji návštěvu, která mě potěší vždycky, i za tvoje zamyšlení. Měj se hezky!

monito	13.11.2009, 22:01:06

Naprosto skvělé, málokdy se u děl hlasitě směju, tady až k slzám.


ze dne 18.11.2009, 19:53:15
Te Bi: No tedy. To je víc, než bych byla čekala. :) Díky.

Axis	13.11.2009, 20:21:35

Te Bi, já vím, že sázím dobře, když sázím na tebe :-) Máš talent, máš schopnost zajímavých a neotřelých pohledů, dokážeš to vše ale ukočírovat a zůstat uvěřitelná a lidská. A máš OBROVSKÉ pochopení a sympatie pro své postavy, což já osobně oceňuji nejvíc. Graham Greene prý řekl, že spisovatel musí mít pochopení a porozumění pro všechny své postavy, i pro ty nejubožejší. Já to chápu stejně. Doufám, že to vše dokážeš někdy zúročit u nějakého delšího textu... Měj se a drž se!


ze dne 18.11.2009, 19:52:00
Te Bi: Ahoj Axi. Zpoza svýho uzardění děkuju mockrát za skutečně krásnej komentář. Taky tak nějak do budoucna doufám. :) Dík.

Agibail	12.11.2009, 19:37:29

Ahoj, moc se mi ten nápad líbí ... věřím, že i takové milostné dopisy se píší, proč by ne? Ta láska k té druhé osobě je vyjádřena jen jinak než jsme zvyklí. Píše se v něm, jak daná osoba bojuje se svojí psychickou poruchou a věřím, že ji to stojí moc sil a ovládání. Pokud by se jednalo o mého partnera, bylo by to pro mě nejkrásnější vyznání :-)) měj se fajn I.


ze dne 18.11.2009, 19:47:14
Te Bi: Ahoj. Díky za to "proč by ne". Protože ano - proč by ne? :)

Hordek	11.11.2009, 22:54:32

Já na místo fundovaného rozboru díla raději řeknu, že mi tvé řádky vykouzlily úsměv na rtech, což se zapnuté televizi i přes nechutný počet kanálů ani z daleka nepodařilo. Ahoj, R.


ze dne 18.11.2009, 19:45:14
Te Bi: Ó, děkuji - protože televize je vždy silný soupeř. :)

fin	10.11.2009, 12:08:00

Jestli to má být kompozičně složitější nebo živější, nevím, asi by to ztratilo kouzlo dopisu... Navíc, už v perexu říkáš - napsáno a věnováno jen tak pro radost. Myslím si, že je to povedené, zejména ten nápad je výborný. Fajn počtení. Situace je to naprosto reálná, normální, běžná. I proto se mi četlo svižně a s lehkou nostalgií... :-)


ze dne 18.11.2009, 19:43:46
Te Bi: Přesně, dopis je dopis... Děkuju ti.

Bilkis	10.11.2009, 8:21:27

Nedá mi to, abych nereagovala na to, co napsala Ariadne, totiž, že tohle by nikdo nenapsal. Napsal... Člověk, který se desetkrát vrátí domů, než si je jistý, že skutečně zvládne odejít... Člověk s rituály, které musí dodržet, aby měl alespoň na chvíli zdání klidu, aby mu nebušilo srdce, nebylo mu zle a nepotily se mu ruce. Dokážu si představit, že bych něco takového napsala. A dokážu si představit, že člověk, partner, který by dostal takový dopis, by z něj měl radost. Je hrozně těžké žít s někým, kdo trpí psychickou poruchou a každý, byť sebemenší, krůček k uzdravení se rovná události hodné oslav. (Moc dobře si pamatuji, jakou radost má člověk z každé blbosti, kterou dřív nezvládl a najednou ji udělat může a bez strachu, který by se mu zarýval do vnitřností) Jen mi přijde, že zde adresátka s odesílatelem nežije. Nevydržela, nezvládla? Nevím. Každopádně hodnotím jedničkou. Moc se mi to líbilo a přišlo mi to opravdu velmi reálné...


ze dne 18.11.2009, 19:42:21
Te Bi: Díky za každý slovo, který's mi tu nechala! :)

Ariadne	09.11.2009, 22:57:14

pokud to beru jako povídku, která se jmenuje Milostný dopis a neberu to jako milostný dopis (protože tohle by nikdo nenapsal) a zároveň ignoruji to, že druhá půlka logicky odporuje první půlce (nejprve si byl mimořádně jistý, že se nevracel kvůli kontrole a pak byl mimořádně zmatený, protože jeho milá se kdesi poflakuje mimo domov), tak mohu dát stejně jako Šíma "s klidným srdcem" za jedna


ze dne 10.11.2009, 0:22:08
Te Bi: Mám obavu, že jako povídka s názvem Milostný dopis by to ztratilo smysl. Smysl by neměly ani dohady o to, co by kdo napsal nebo nenapsal. Logický rozpor teď nevidím, ale ještě se nad tím zamyslím. Jen můžu říct, že si nebyl mimořádně jistý, přestože se nevracel kvůli kontrole, nebyl ani mimořádně zmatený, protože se jeho milá poflakuje kdesi mimo domov... Děkuju za přečtení.

Amater	09.11.2009, 22:12:03

Tak asi budu vybočovat. Dostat takový dopis, asi bych hledala, co tím vlastně odesílatel chtěl řící. K tomu milostný dopis - to si představuji opravdu trochu něco jiného. Jednoduše, volím obyčejný dopis, než tohle vysoustruhované dílo, které s normálním dopisem má jen oslovení. Ale každý píše dopisy jinak.


ze dne 10.11.2009, 0:09:18
Te Bi: Děkuji za postřehy. No, já si myslím, že milostné dopisy jsou charakteristické tím, že je píšeme někomu z lásky a vyjadřujeme v nich citové rozpoložení - tolik ke zpochybnění "milostnosti". Ke zbytku komentáře nevím, co bych řekla - náš pohled na věc se totiž rozchází hned v začátku.

Dawnie	09.11.2009, 21:56:09

Takové dopisy kdyby se psaly...:)


ze dne 10.11.2009, 0:23:55
Te Bi: Proč by se nepsaly? :)

liška	09.11.2009, 21:46:57

Nejenom, že jsi krok před čtenářem, ale zřejmě jsi i velmi napřed před svými vrstevníky. Když jsem Tvé dílko četla, říkala jsem si:"Hm, zas jedna zralá v nadhledu..." Tož, povedlo se Ti to.

Šíma	09.11.2009, 21:24:01

Myslím, že můžu s klidným srdcem napsat: líbilo! ;-)


ze dne 10.11.2009, 0:25:05
Te Bi: Jsem ráda, že tvé srdce zůstalo klidné. Ale to nemění nic na tom, že jsem nanejvýš překvapená. :)

Alasea	09.11.2009, 19:57:24

Já to cítím jako dopis člověka, který vlastně bojuje sám se sebou. Připadá mi, že trpí poruchou, jak už psala Alla, a ta mu neumožňuje žít obyčejný život, jeho vztah asi kalí přílišná pořádkumilovnost. Podle mě skvěle vyjádřené.


ze dne 10.11.2009, 0:30:05
Te Bi: Díky ti - tvůj komentář mě moc potěšil.

Allainila	09.11.2009, 19:51:06

Rozechvělost, roztěkanost, možná smutek toho dopisu (nebo lépe řečeno pisatele) je něco, co mě zaujalo. Klouzala jsem od řádky k řádce aniž bych odtrhla oči. Kde je Hana? Trpí snad autor dopisu obsedantně kompulzivní poruchou? Dojde dopis? - velké množství asociací. Na začátku jsem byla chvíli zmatená, ale naštěstí jsem se probrala brzo. Na někoho jsem si vzpomněla. Důkaz, že i takovéhle dopisy píše život. Tohle dílko ve mně zanechalo hluboký dojem a jsem ráda, že jsem si mohla počíst.


ze dne 09.11.2009, 23:59:58
Te Bi: Díky a děkuju za to, jakým způsobem jsi to přečetla - uklidnila jsi mě. :)

m2m	09.11.2009, 18:10:33

Já jsem svůj vlastní názor vlastně do diskuze nenapsal, protože jsem věděl, že ho napíšu stoprocentně sem. Ten textík je dobrý, ačkoliv musím přiznat, že jsem od Tebe čekal trošku víc (to ode všech svých "oblíbených"). Osobně jsem text chápal a chápu jako vlastní zprávu o vlastní psychice ve vlastním vztahu. Čili ne tak nějak ani jako dopis, ale jako spíš "dopis, co nikdy neodešleš". Trošku jsem si to v hlavě připodobnil k "vývojovým zprávám" v Růži pro Algernon. Čili ve vlastním smyslu jenom zachycení vlastní, byť třeba pokroucené, existence. Co jsem na textu kvitoval a kvituju je samospouštěcí mechanismus, který ve mně spouští sled různých obrazů. Příklad: "V práci se mi zlomila tuha u tužky, v tramvaji pak nehet." Když se někomu zlomí tuha, obvykle ji okrouhá tím ořezávátkem, když nemá ořezávátko, čapne nůž. "Nehet jsem ukousl a tuhu ostrouhal nožem." Jako bys totiž vodila čtenáře tak, že má pocit, že je o krok napřed. Samotný "kousání nehtu" pak asociuje v mojem pokrouceným mozku zlomení tuhy, což pro mě asociuje zlomení vlastní existence. Po celou dobu čtení jsem měl pocit, že jsem o krok před Tebou, až teprve při druhém čtení jsem si uvědomil, jakými kroky jsi mě navedla a že vlastně jsi tu přede mnou Ty. A to platí veskrze u každé druhé věty, prostě po téhle stránce Ti nemůžu co vytknout. Absence složitější kompozice je pak jen drobným háčkem, který u Tebe trošku zabolí, protože máš na víc. ·.) Osobně bych dával tu 1.5, co jsem dával v naší redaktorské diskuzi, jakožto obyčejný autor si můžu dovolit dát jedničku a tvářit se, že jsem normální a v prádelníku mám pořádek.


ze dne 10.11.2009, 12:48:13
m2m: Jsem rozmazlen Tvými písmenky a proto za nimi vždy hledám ještě něco víc. A vždycky naleznu...


ze dne 09.11.2009, 23:56:16
Te Bi: Ahoj. Ne, je to opravdu dopis - bez ohledu na to, jestli byl odeslán, nebo ne, nebo jestli bylo v plánu jeho odeslání - protože při jeho psaní bylo pomýšleno na druhou osobu. Bylo to psáno pro ni, nikoli jako rekapitulace svých dosažených pokroků. Teda vlastně jo, rekapituloval, ale ne kvůli sobě. Tvé popisy krokových variací mě zprvu zmátly, ale už jsem se snad zorientovala. :) Možná si nejsem tak docela jistá, co si představit pod složitější kompozicí. ? Děkuju ti. (I když, kvůli tvé obyčejně autorské jedničce si připadám docela dost rozmazleně. :)

Weichtier	09.11.2009, 16:41:08

Ahoj, tak nějak v průměru jsme se tři redaktoři shodli na známce:-) Je otázkou, kam vlastně tímhle textem míříš. Totiž, am a potažmo i já jsme v tom objevili dopis OCD "obdařeného" člověka. Pak by bylo nutno napsat, že je to sice pohled zajímavý, ale poněkud po povrchu klouzající. Druhou možností je, jak jsem si posléze uvědomil, že jde o zprávu o vztahu. A vlastně proč ne, jako metafora by to fungovalo. No a třetí, vždy přítomnou, možností je, že jde úplně o něco jiného, případně o nic:-) Faktem je, že je to opět hezky napsané, jen do absolutního účinku mi cosi chybí. Něco, co je těžko definovatelné, jelikož se netýká ani formální ani přímo obsahové stránky. Je to prostě méně živé, než by mělo být. Za to ten půlbodík dolů. W.


ze dne 09.11.2009, 23:40:45
Te Bi: Ahoj. Děkuji za publikaci a čas jí věnovaný. Pokud bych například popisovala den člověka OCD "obdařeného", jak říkáš, rozhodně by bylo klouzání po povrchu mrzutou skutečností, ovšem tohle je dopis, který jím je psán - jeho cílem není žádným způsobem podávat analýzu svého stavu či běžného dne, ale je to milostné vyznání věnované Haně, vyznání popsáním toho, jak zasáhla do jeho života. On se v tom nerochní, on ostýchavě naznačuje. Ale možná jsi měl na mysli, že to klouže po povrchu i v tomhle případě. S tou metaforou jsi mě přecenil. :) Absenci živosti uznávám. I když zas na druhou stranu, pokud by ti to připadalo v jistým smyslu rigidní, částečně nepřirozený a takový jako když sedíš na krajíčku židle a žmouláš si rukávy, měla bych opravdovou radost. :) Dík, t.