obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kvalitní kniha je klíčem k nekonečné říši čtenářovy vlastní fantazie."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915493 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39732 příspěvků, 5764 autorů a 391435 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Ómalöra-18 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Dračí krev - Ómalöra
 autor Annún publikováno: 24.10.2009, 6:16  
A je tu další díl. Tak jak pak se vyvíjí zimní sváteční den naší elfky?
Jak elfové slaví jejich verzi vánoc?
Dostane Mëllinda nějaký dárek?
Od koho a co to bude?
Bude mít Mëllinda odvahu přijmout další výzvu a postavit se opět svému strachu?
Inu čtěte a sami uvidíte.
 

XVIII. - Dirielův dárek.


Elfové se k pozdnímu odpoledni navrátili domů z projížďky. Diriel doprovodil Mëllindu až na nádvoří, kde elfka ladně seskočila z koně a zavedla svou klisnu Axu do stáje. Tam ji předala do odborné péče hlavního stájníka Gilgara a vyšla ven. Diriel stále seděl na svém hřebci. Elfka se na něho tázavě podívala.
‚Ty nepůjdeš do paláce?‘ dalo se číst v jejích očích.
„Omlouvám se, že tě nyní opouštím a zanechávám zde, aniž bych tě dovedl do sídla. Věřím však, že cestu znáš víc než dobře. Já se musím ještě vrátit do města a něco důležitého zařídit.“
Mëllindě myslí prolétla vzpomínka na rusovlasou krásku vyklánějící se z okna, na jejich rozhovor a hned jí bylo jasné, kam má princ namířeno.
„Přeji ti pěkný zbytek odpoledne, Mëllindo. Uvidíme se po večeři ve společenské místnosti při rodinné sešlosti. Zatím nashledanou.“ Rozloučil se s ní princ a mírně se galantně uklonil horní polovinou těla.
Elfka pokývala hlavou na srozuměnou.
Diriel ponoukl patami koně do slabin a vyrazil pryč z nádvoří skrz bránu směrem do města. Mëllinda pro změnu namířila své kroky do prvního domáckého domu v Ladérionu. Uvnitř bylo příjemně teplo, rozžehnuté lampy a svíce vše osvěcovaly zlatavým světlem, vzduchem se již linula báječná vůně připravované večeře a všude byl slyšet nějaký šramot a hlahol. Vyšla do podkroví a vstoupila do svého pokoje, aby se opláchla, převlekla a připravila na večerní hodokvas. Jakmile se omyla a rozčesala si dlouhé vlasy, ustrojila se do svých temně zelených slavnostních šatů, opustila pokoj, sestoupila zpět do přízemí, aby vyhledala Anneris a připojila se k její společnosti.
Ženy se nacházely ve velkém pracovním salónku, kde debatovaly o různých věcech, štrikovaly, vyšívaly, anebo hrály stolní hry. Jako byly - Elfe, nezlob se, Černého skřeta, šachy, Past na skřeta a tak dále. Mëllinda se mezi ně nenápadně vmísila a usadila se na malý taburet u okna za čalouněným křeslem, ve kterém byla pohodlně uvelebená Anneris hladící si vystouplé břicho pod šaty. Zde strávily zbylý čas, než nadešla doba večeře, a všechny ženy se přesunuly do jídelny, kde se setkaly se svými muži, partnery a syny.
Večerní hostina proběhla v rušné náladě, sál hučel a hlasy elfů, elfek i elfího dorostu dotvářely rodinnou atmosféru svátečního večera, který následoval po včerejší slavnosti Zimní rovnodennosti. Všichni rodinní příslušníci i přátelé vesele švitořili, smáli se a přitom ujídali z vynikajících pokrmů a upíjeli lahodné víno z tropických plodů, přivezené z Elfských ostrovů speciálně pro tento večer. Zákusky podávané po hlavním chodu, byly připraveny podle starých tradičních receptů z dob Linorské říše. A krom toho se dělaly i různé tradičný zvyky. Elfky loupaly jablka, jejich slupky házely za sebe na zem a pak se snažily uhodnout, jaké písmeno připomínají. Tradovalo se totiž, že pokud bude mít slupka tvar určitého písmene, tak na to písmeno bude začínat jméno dívčina nastávajícího. A když ne, tak ještě nepřišel čas na její vdavky. Pod talíře se pokládal kousek jmelí, pro štěstí a zdraví. Rozpuštěný vosk se lil do vody a hádala se z něj budoucnost. Muži házeli podkovami, aby se dověděli, jestli následující rok stráví v rodinném kruhu, anebo se vydají na zkušenou do světa. Prostě v jídelně panovalo veselí a rušný hlahol.
Mëllinda se cítila poněkud nervózně v tak hlučném prostředí a v duchu se modlila, aby bylo již po večeři a oni se mohli přesunout do velkého obytného sálu. Tam se chtěla ukrýt na své obvyklé místo v okenním výklenku za závěsem, ale bohužel to se jí nepovedlo.

Vladařská společnost se po hostině přemístila do hlavního obývacího pokoje s mnoha křesílky, pohovkami, měkkými koberci a obrovským krbem s plápolajícím ohněm. Samozřejmě, že zde nesměl chybět ověnčený strom štědrosti osvětlený svíčičkami ze včelího vosku. Každý z hostů si vybral nějaký ten fotel či otoman, na němž si udělal pohodlí po boku svého nejdražšího protějšku či potomků. Sluha každému nabídl číši vína, medoviny anebo ovocného punče pro ty, kteří nesměli pít alkoholické nápoje, tedy nejmladší děti a samo sebou pro Anneris, která se nacházela v očekávání. Paní Anneris zaujala své obvyklé místo v čalouněném křesle a Mëllindu přemluvila, aby si sedla do vedlejšího ušáku po její levé ruce, neb si s ní chtěla popovídat o jejím dnešním výletu s Dirielem.
A tak teď v útulné místnosti pod rozsvíceným a nazdobeným stromečkem seděla Mëllinda v křesle, vedle ní spokojeně se usmívající Anneris, u jejíchž nohou si na měkkém koberci hověla Fëa, a po Annerisině pravé straně se půlelf Dorien uhnízdil v ušáku u krbu, z něhož se linulo příjemné teplo. Paní města snů se usmála na svého milovaného chotě, pohladila něžně po hedvábně jemných vlasech svou dceru a pak upřela pozornost na elfku nenápadně sedící po jejím boku a zašeptala.
„Pověz mi, Mëllindo, jaká byla projížďka?“
‚Pěkná, docela se mi líbila.‘ Odvětila v mysli Mëllinda a maličko sklonila hlavu, jako by se styděla za to, že jí projížďka zamlouvala.
„Ai, tak to jsem ráda. Kam tě můj bratr vzal?“ otázala se a čekala, co jí elfka telepaticky odpoví.
‚Projížděli jsme se mezi luhy, pak lesem a nakonec mě zavedl k ledovému vodopádu.‘
„Vážně? A jak se ti ta ledová krása líbila?“
Mëllinda maličko pozvedla hlavu, natočila ji a pohlédla na Anneris.
‚Byla to úchvatná podívaná, něco tak okouzlujícího jsem ještě neviděla.‘
„V tom s tebou musím souhlasit. Pokaždé, když ten ledový zázrak spatřím, jsem jím unešená stejně, jako když jsem jej zahlédla poprvé.“ Pronesla tiše elfí paní. „Takže jsi ráda, že jsi souhlasila s tím Dirielovým nápadem?“
‚Ano jsem,‘ přitakala nesměle. ‚Axa se již potřebovala pořádně proběhnout a mně ta vyjížďka též přišla vhod.‘
„To ráda slyším a co plánuješ na zítra?“
‚Co…cože? Já nic neplánuji.‘
„Vskutku?“ Anneris pozvedla zvídavě jedno obočí.
‚Mno…, tedy Diriel mě mezi řečí pozval k jezeru a navrhl, že mě naučí bruslit.‘ Přiznala Mëllinda po krátké odmlce.
„To je báječné.“ Zajásala tiše Anneris nad tou zprávou.
‚Ale nejspíš z toho nic nebude. Mluvil o tom ráno, než jsme potkali jednu jeho velmi půvabnou známou a teď už na to zřejmě zapomněl, a i kdyby ne, já nemám žádná ta udělátka, na kterých se tento sport provozuje.‘ Řekla v duchu elfka.
„Brusle, má drahá, těm speciálním botám se říká brusle. V tom, že je nevlastníš, bych rozhodně problém neviděla, snadno ti propůjčím své, stejně se na ně letos, díky svému stavu, nepostavím.“ Polaskala vystouplé břicho, v němž se ukrýval potomek.
‚Ó, nic takového po tobě nežádám, stejně z toho sejde. Tvůj bratr má v hlavě jiné, mnohem víc vzrušující věci, než aby si pamatoval něco, co řekl jen proto, aby přerušil ticho, které v mé společnosti neustále panuje. Vždyť ani na rodinnou večeři nebyl přítomen, neb se toulal jen Manar ví kde, zřejmě se nachází u jedné ze svých mnoha přítelkyň. Němá, nudná dívka, jako jsem já, ho zásadně zajímat nebude. Pochybuji, že by se tou záležitostí zaobíral, ani to neočekávám.‘
Anneris natáhla paži a vzala do své dlaně její.
„Tak v tomhle se mýlíš, přítelkyně. Diriel je sice hrozný sukničkář, to přiznávám, je trochu nekonvenční typ a rád si dělá, co chce, ale pokud něco řekne či slíbí, tak to vždy dodrží. Na jeho slovo se dá spolehnout. To mi můžeš věřit.“ Ujistila ji elfí paní. „Pokud ti řekl, že tě naučí bruslit, v tom případě to udělá.“
‚Já si to nemyslím,‘ podotkla v duchu Mëllinda. ‚Dávno se mu to vykouřilo z hlavy.‘
Elfí paní na okamžik odvrátila zrak od elfky a stočila ho směrem ke vchodu do obývacího sálu, neb ji upoutal jistý rozruch, který tam byl.
„Nu, já se domnívám, že tomu tak není.“ Poznamenala Anneris vědoucně.
‚Proč si to myslíš?‘
„Protože můj drahý bratříček právě vešel do místnosti a řekla bych, že má namířeno přímo k tobě a nese ti dárek.“
‚Dárek? Mně? Ne, to určitě ne.‘ Zamítla rázně ve své hlavě plavovláska.
Anneris se pobaveně pousmála nad její nevěřícnou poznámkou. Udivovalo ji stále, jak málo si tahle skromná elfa věří a myslí si o své osobě, že by se nemohla žádnému elfovi líbit, anebo že by stěží upoutala něčí pozornost natolik, aby jí projevil milostnou přízeň. Mëllinda potřebuje, aby jí někdo přesvědčil, že za to opravdu stojí.
„Ai, už to tak vypadá. Nezapomeň, že dnes, první večer po Zimní rovnodennosti, tak jak je naším dávným zvykem, si předáváme dárky.“
‚Na to nezapomínám, já jsem své dárky pro mistra Eweriona a pro vás umístila pod strom již včera dopoledne.‘
„Ano, toho jsem si všimla. Fëa mi je už přinesla, ale zatím jsem se dovnitř ještě nepodívala.“
‚Snad se ti ta drobná pozornost bude zamlouvat.‘
„Cokoliv od tebe dostanu, tak si toho budu nesmírně vážit.“ Odvětila Anneris a počastovala ji vřelým úsměvem.

Když Diriel vstoupil do velkého obývacího pokoje, jenž se nacházel za přijímacím sálem, rozhlédl se vůkol sebe. Všechny sedačky a pohovky byly obsazeny rodinnými příslušníky, kteří si předávali dárky a dárečky. Stromek zářil ligotavým světlem svíček a ovzduším se linula tichá melodie, kterou vydával elfogram umístěný na komodě. Elfogram byla taková hrací skříňka, jež obsahovala podélný výměnný váleček, na němž byl zaznamenán pomocí maličkých výstupků hudební záznam. Celou tuto věc poháněl mechanický strojek na ohřátý vzduch od plamenů čtyř svící. Anneris tento hrací přístroj dostala před deseti lety od Doriena o svátcích Zimní rovnodennosti. Atmosféra v obýváku byla idylická, příjemná a naplněná vůní jehličí, skořice a medového cukroví. Sešla se zde celá rodina. Od nejmladších členů až po ty nejstarší. Všichni si povídali a tiše se smáli, když pozorovali mládež, jak nedočkavě otvírá tajemstvím obestřené dárky. Místností se teď ozývalo šustění a trhání rozbalovaného papíru, radostné a užaslé výkřiky a slova díků. Aernilův syn Ardil si poněkud zaraženě prohlížel dlouhá úzká prkénka se zahnutými špičkami, která měla uprostřed řemínky na přivázání k noze a hůlky s bodci.
„Co to je?“ otázal se nevědoucně malý elf, když si prohlížel to podivné sportovní náčiní.
„Říká se tomu lyže," poučila ho odborně jeho sestřenice Fëa a zářivě se usmála na svého vzdáleného bratránka.
„Je stále pro některé z nás novinkou, kterou vymyslel před pár lety jeden místní řemeslník a docela se v Ladérionu, ale i v jiných částech elfských zemí ujala. Ale k vám do Elvénie se jen tak nedostane, když u vás v zimě není sníh, ale zde u nás si je můžeš pěkně užít. Fëa už na tom minulou zimu zkoušela jezdit a docela jí to šlo, takže ti zítra určitě moc ráda ukáže, jak na to. Že holčičko?" Podíval se s otázkou Dorien na svou dceru.
„Samozřejmě, že to Ardilovi předvedu a naučím ho to.“ přitakala s nezbedně zářícíma očima Fëa.
„Jen doufám, že tu tvou výuku přežiji,“ popíchl ji malý elf.
„To si piš, že to přežiješ a až s tebou skončím, tak na těch lyžích budeš jezdit jako blesk.“
„Mně postačí menší rychlost, hlavně když se na tom udržím.“
„Neměj obavy, Ardile, párkrát zahučíš do sněhu, stejně jako já, a pak už ti to půjde úplně samo.“ ujistila ho Fëa. „A když ne, tak nejspíš končíš v nejbližším křoví anebo zaražený mezi stromy.“ dodala malá elfí slečinka a zachichotala se.
„Jen to ne.“ zaúpěl nešťastně chlapec při té představě.
Diriel se tomu rozhovoru musel potutelně culit. Přeběhl pokoj pohledem a viděl, jak každý rozbaluje nějaký ten dárek. Královna Närimea dostala krásný, hedvábný, ručně vyšívaný šátek, Aermar si prohlížel dýku s kostěnou rukojetí a jeho žena rozbalovala balíček nepatrné velikosti, jenž zřejmě ukrýval nějaký skvost. Elgalen dostal od své mladší dcery vlastnoručně pletenou šálů, takže projevil velkou radost nad její obdivuhodnou zručností až se z té chvály Eliseä začervenala. Paní Geylian se rozplývala nad jemným, umně dělaným řetízkem s filigránským přívěskem ve tvaru sněhové vločky. Král Darnel zkoumal nový hlavolam, jenž mu byl dán pod stromeček jeho krásnou chotí Dalian, která si pro změnu zkoušela nový kožešinový rukávník ze stříbrné lišky. Dirielova sestřenka Sallen se tiskla ke svému milovanému Orlinovi, jehož uhlově černé vlasy byly protkány zlatavými pramínky, což se u elfů obvykle nevyskytovalo, a do ucha mu špitala díky za jemný kožený opasek s vytlačovanými ornamenty. Mládež se mezi sebou dohadovala, kdo z nich dostal modernější a vkusnější tuniku, šaty či kabátek. Mistr Ewerion odpočíval na otomanu u okna a studoval objemnou knihu, kterou zřejmě našel pod stromečkem. Dorien spokojeně rozjímal v jednom křesle kousek od krbu. V jedné ruce ležérně držel číši s vínem a v druhé svíral dlaň své chotě Anneris, jež seděla vedle něho v čalouněném křesle, a dělal na ni zamilované pohledy. Poté padl Dirielův pohled na plavovlasou elfku, která se krčila v sedačce na dotek ruky daleko od Anneris, a snažila být se tak jako obvykle téměř neviditelná. Najednou pozvedla svůj blankytný zrak a upřela ho na něj, jejich oči se střetly a Dirielovi se zdálo, že byla nesmírně překvapena jeho přítomností zde. Vlastně se jí ani nedivil, protože původně měl z paláce namířeno rovnou k Amon, ale nakonec to dopadlo úplně jinak. Dojel sice k té hezké rudovlásce, jenže místo, aby s ní strávil večer plný milostných her, se jí omluvil, že dnes nepřijde, neboť má něco mnohem důležitějšího, čímž si od ní vysloužil zamračenou grimasu, pár nevybíravých slov o tom, jaký je mizera a nevděčník a nakonec prohlásila, že když o ni nemá zájem, takže to nevadí, však se najde jiný výkonnější muž, co její společností nepohrdne a zabouchla mu dveře přímo před nosem. Diriel si z jejího útoku na jeho mužnost nic nedělal, věděl, že to řekla v rozčílení, on o sobě nepochyboval. Pozvedl ramena v lhostejném gestu, nasedl opět na koně a zamířil do středu města, kde se nacházel jistý krámek a on do něho vstoupil, aby tam vybral dárek pro Mëllindu, který nyní držel ve svých rukou a byl velmi zvědavý, co mu na něj němá elfka řekne znakovou řečí. Prokličkoval mezi mládeží, jež byla porůznu usazena na měkkých kožešinových koberečcích rozložených na zemi, na rozdíl od jejích rodičů, a zamířil své kroky přímo k plavovlásce. Zastavil se před polstrovaným křeslem, v němž seděla, nebo spíš, se kterým se snažila splynout v jedno. Diriel si přidřepl před jejím křeslem, usmál se a pravil.
„Přeji ti pěkný sváteční večer, Mëllindo.“
Elfka přikývla v odpověď.
„Já…, no… mám tady pro tebe malý dárek.“ řekl a podal jí nepříliš velký balíček z tuženého papíru převázaný modrou saténovou mašlí.
Elfka sledovala předmět, který jí byl nabízen, pak pozvedla ruce v odporovém gestu a zavrtěla hlavou. A v mysli požádala Anneris, aby Dirielovi řekla, to, co jí poví.
‚Prosím, Anneris, pověz bratrovi, že to nemůžu přijmout, nehodí se to, a krom toho, nemám nic, co bych mu mohla dát na oplátku.‘
Elfí paní přetlumočila Mëllindin vzkaz. Princ potřásl zamítavě hlavou.
„To je hloupost, já od tebe za to přece nic nežádám, postačí mi, pokud uvidím, že jsem ti udělal radost. Ale pokud můj dárek odmítneš, tak mě tím velmi urazíš a rozzlobíš mě. Prosím, vezmi si jej.“ nabádal ji.
Mëllinda nevěděla, co učinit. Odmítnout nemohla a přijmout ho se jí nezdálo správné. Jenže urazit prince by znamenalo urazit královskou rodinu, což si nemohla dovolit.
„Vezmeš si tedy můj dar?“ Otázal se Diriel s pozdviženým obočím.
Mëllinda si zkroušeně povzdechla a souhlasně pokývala hlavou.
Elf se radostně usmál a položil jí ozdobně převázaný balíček do klína. Elfka se na něj zahleděla a přeměřovala si ho nedůvěřivým pohledem. Přemýšlela, co se asi nachází uvnitř. Jaký dárek jí mohl princ obstarat. Když o tom tak hořečnatě přemítala, zjistila, že začíná být nadmíru zvědavá na věc, jež byla v balíčku ukrytá.
„Nemusíš se toho bát.“ dobíral si ji Diriel, když viděl, jak obezřetně zkoumá krabici. „Nekousne tě to. Vím, že jsi celá natřesená zjistit, co tam je. No tak to otevři a dovíš se to.“ pobízel ji elf.
Mëllinda přece jen neodolala, dala se do rozbalování dárku. Zápasila s velkou krabicí, a když se jí podařilo rozvázat pečlivě zašmodrchanou azurovou stuhu, odkryla víko. Pod ním se nacházelo množství hedvábného papíru. Ponořila do něj ruce a pátrala po předmětu, jenž v něm byl ukrytý. Něco nahmatala, uchopila to a vytáhla z útrob bedýnky šněrovací boty z jemné, ale pevné hnědé kůže. Mëllindě, která si potrpěla na jednoduchou eleganci a smuteční barvy, by se velice líbily, nebýt drobné, ale nepřehlédnutelné, maličkosti - břitů ze stříbrolesklého kovu připevněných k jejich podrážkám. Zvedla hlavu a vrhla na Diriela mírně nechápavý pohled a v duchu se otázala Anneris.
‚Co to má znamenat? Co je to za podivné boty?‘
Elfí paní se pobaveně zasmála a hned jí objasnila, o co se jedná.
„Zdá se, že můj bratříček nezapomněl na to, že ti řekl, že tě naučí bruslit, protože ti právě věnoval nádherné brusle.“
„Ai, ty sis snad myslela, že na naši dohodu zapomenu?“ zeptal se Diriel s hraným pohoršením a mračivě našpulil pusu, což vyvolalo u Anneris smích.
Mëllinda přitakala.
„Má milá přítelkyně, tak to ses nesmírně spletla. Drahá Mëllindo," pronesl sladce princ. „Jak sama vidíš, to, co jsi dostala, jsou brusle, jak ti to již má sestra osvětlila a venku na jezeře je už několik dní připravené rozlehlé kluziště. Takže zítra společně sejdeme k jezeru, ty si hezky obuješ tyto novotou zářící brusličky a půjdeš si se mnou na kluziště zabruslit. Jsi neelfsky bledá, čerstvý vzdoušek ti prospěje a vnese do tvých líbezných lící trochu růžové barvy.“
Mëllinda vložila novotou lesknoucí se brusle zpět do krabice a zaklapla víko. Převázala papírovou bedýnku stuhou a odložila ji vedle svého křesla. Pak zašátrala v záhybech svých šatů a vytáhla si zápisník. Rychle nalistovala volnou stránku a začala psát.
‚Já jsem s barvou svých tváří naprosto spokojená. Proč by mě mělo zrovna teď začít zajímat, jestli se ti to líbí nebo ne?‘
Diriel přeběhl očima těch několik slov, zasmál se její uražené námitce, co napsala, a odvětil:
„Protože jsem to řekl. Myslím si, že tě trocha pohybu po ledě určitě rozptýlí.“
‚Já nepotřebuji, abys mě rozptyloval!‘ objevila se naježená věta na papíru.
„Jak se zdá, tak naše tichá, ustrašená a plachá elfka se i přes svou ostýchavost dokáže zlobit a odporovat.“ Pomyslel Diriel a na hlas řekl. „Nemusíš se hned čertit, Mëllindo. Bruslení je pěkný zimní sport, takže přestaň dělat drahoty a dej mi tady přede všemi své slovo, že půjdeš se mnou zítra bruslit.“
Mëllindina ruka svírající tužku se rozběhla po papír, aby pak dala vzkaz princi přečíst.
‚Já nevím. Bruslení se mi zdá nebezpečné, a kromě toho jsem nikdy nebruslila, už jsem ti to dnes jednou říkala, takže ze sebe nemíním dělat šaška pro obveselení obyvatel města a paláce. Nezlob se, Dirieli, ale žádné brusle si na sebe nikdy nevezmu. A to je bez debaty.‘
Diriel pohledem přejel napsanou větu, naklonil hlavu na stranu a povytáhl obočí.
„A já si myslel, že jsme se spolu dopoledne dohodnuli na tom, že mi dovolíš naučit tě bruslit.“
‚Já si to rozmyslela.‘ Objevila se na čistém listu další krátká věta.
„Ty se prostě bojíš, přiznej to, Mëllindo. Nemá to nic společného s tím, že by bruslení bylo nebezpečné, anebo s tím, že ze sebe uděláš přede všemi blázna, ale jde spíš o to, že bys mi musela důvěřovat, což je ti proti srsti.“ pronesl ztišeným hlasem Diriel, tak aby to slyšela jen Mëllinda a nanejvýš vedle sedící Anneris, ale ke sluchu ostatních se to nedoneslo.
‚Tak to není.‘ Namítla elfka písemně.
„Ale je, jsi zbabělec, který nevěří ani sám sobě, natož ostatním, a bojí se i vlastního stínu.“ Obvinil ji princ.
„Dirieli, to by stačilo!“ zasyčela varovně Anneris, protože se jí nelíbilo, jak její bratr slovně zaútočil na plavovlásku.
„Anneris, prosím nepleť se do toho, tohle je mezi námi dvěma.“ požádal ji elf a pak se podíval na Mëllindu, která měla skloněnou hlavu a plavé vlasy jí visely přes obličej jako zlatá záclona.
„Jsi obyčejný zbabělec a strašpytel!“ obvinil ji znovu.
‚Nejsem.“ Napsala na papír jediné slovo.
„Tak to dokaž! Postav se svému strachu, hoď pro jednou nedůvěru za hlavu a učiň něco spontánního.“
‚Nemůžu.‘
„Samozřejmě, že můžeš, protože já věřím, že to dokážeš. Vím, že to máš v sobě, jen tomu musíš nechat volný průběh. Přestaň se ohlížet do minulosti a vlož svou důvěru do mých rukou a uvidíš, že tě nezklamu.“
Pozvedla hlavu a skrz plavý vodopád se na něj zadívala těmi svými smutnými studánkami.
‚Zkusím to, ale nic ti předem neslibuji.‘
Diriel se potěšeně usmál, pomalu k ní natáhl ruku a vzal do dlaně její drobnou ručku.
„Takže jsme na zítra dohodnutí?“
Neochotně přikývla, ale v duchu si nebyla jistá, zda udělala správně, když na to tak rychle přistoupila.

* * * * * *


Vysvětlivky a překlad:
strom štědrosti – by se dal přirovnat k vánočnímu stromku u nás
Manar – bůh či božstvo
Ai - ano, jo či neurčité přitakání


 celkové hodnocení autora: 94.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 8 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 20 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Kondrakar 01.02.2010, 15:44:13 Odpovědět 
   Past na skřeta, Elfe-nezlob se? Docela jsem vytáhl obočí, když jsem si to přečetl. Jak se zdá, Diriel ví jak na to. A´t už uhlazeně nebo výčitkami, ale ví jak ji vytáhnout z ulity. A myslím, že i když se jí to nelíbí, později mu za to poděkuje.

Milý textík, jak už většina tvých textíků bývá. Pěkná pohodička na odreagování, žádná děsivá temnota, strach a tajemno.
 ze dne 01.02.2010, 22:34:59  
   Annún: Děkuji Kondrakare, jsem potěšena, že se ti příběh líbí i když v něm nyní není žádné válčení a nečíhá temnota za každým rohem.
 Tracy Harper 24.10.2009, 22:57:21 Odpovědět 
   Tak jsem se konečně dočkala dalšího dílu :) Když se Mëllinda chtěla schovat do výklenku za závěs, připomnělo mi to, jak to vypadalo, že si Diriel mluví sám pro sebe :D Pěkná kapitolka.
 ze dne 25.10.2009, 0:11:41  
   Annún: Děkuji Tracy,
a jsem potěšena, že se kapitolka líbila. Doufám, že se bude líbit i ta příští. Věř, že je na co se těšit. :-)) Opět bude trocha legrace i trocha vážnosti.
 Šíma 24.10.2009, 11:25:13 Odpovědět 
   Pěkné to bylo!!! ;-)

+ tohle mě vážně rozesmálo: ... Elfe, nezlob se, Černého skřeta, šachy, Past na skřeta a tak dále. ... :-DDD

- nad tímto slovním spojením jsem chvilku zůstal zadumaně stát: do prvního domáckého domu (domáckého domu???) ;-)

Hezký a milý textík, který nejen pobavil! Jednička je tam, prostě se to pěkně čte!!!
 ze dne 24.10.2009, 21:03:50  
   Annún: Díky Šímo,
jsem ráda že tě názvy společenských her rozesmáli, přesně to byl můj záměr.
Ano máš pravdu, že slobní spojení první domácký dům je poněkud k zadumání, ale je to vyvozeno od toho, že elfský palác v Ladérionu, byl prvním obytným domem, který se v tomto městě začal stavět, přestože byl dokončen o něco později než ostatní obydlí, ale jeho základ byl první a k tomu patří urozené rodině. Toť na vysvětlenou.
 amazonit 24.10.2009, 6:16:42 Odpovědět 
   Navodila jsi příjemnou, vstřícnou a vřelou atmosféru, která by měla být v období Vánoc i v lidských příbytcích.
Postupuješ pomalu, uvážlivě, možná by jiný autor v takto pomalém tempu nudil, ty ovšem ne. Jak jsem už psala, vládneš popisy, které jsou velmi barvité a živé.
 ze dne 24.10.2009, 20:58:27  
   Annún: Děkuji Amazonit,
jsem ráda, že se sváteční atmosféra příběhu líbí.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
endlessness
(3.4.2020, 01:58)
Elis66
(1.4.2020, 21:52)
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
obr
obr obr obr
obr
Hynek
Filip Vávra
Jak to všechno ...
Alexka
Sbírka básní
Iswida
obr
obr obr obr
obr

KRÁLOVNA SILNIC
DERALTE
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr