|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303511 komentářů :: on-line: 12 ::
|
 |
|
:: Status Omega: Genesis (8-9) ::
V minulých dílech byli hlavní hrdinové zachráněni z beznadějné bitvy členy rozvědky a odvezeni zpátky na stanici v systému Alphard, kde čekají, co se s nimi stane. Osud jim ovšem pošle do cesty další aktéry v celém schématu intrik...
Jinak jsem si troufl takový malý experiment.
Slovníček:
Císař – Římský vládce
Akropole – Hrad nad Řeckými městy, nebo nejvyšší a nejopevněnější část hradiště.
Ave – Buď vítán, Buď zdráv; v moderním slovníku PHF vzdát hold
Sparťan – Ve starověkém Řecku byli Sparťané nejschopnější a nejlépe vycvičení válečníci. Užíváno při vyjádření pochvaly nebo obdivu. Slangově podobné “frajer, borec“ |
| |
|
|
VIII
Dveře do kajuty se otevřely a všichni tři jsme nadskočili leknutím. U vchodu se totiž neobjevil ten plešatej oficír, ale docela dobrá rusovláska, podle oblečení jen nedávno přijatá do PVS. A světe, div se, od pohledu vypadala, že jí je jako nám.
„Je mezi váma Julius Lepidus?“ zeptala se medovým hlasem.
Morinus se navzdory temnotě situace uchechtl a kývl na mě. To byla jedna z Morinovejch vlastností, co jsem fakt nechápal: ať už jsme byli v jakýmkoli průseru, vždycky se choval, jako by nic, házel hlášky a blbě se smál, jako teď. Paullus jenom seděl a koukal, co se semele.
Vypadalo to, že si přišli pro mě. Canis, by mě zajímalo, co se bude dít.
„Tady,“ zvedl jsem ruku. „Co se děje?“
Dívka se ohlédla na konec haly a ukázala na nás, ať jí následujem. Nebyli jsme si moc jistí, ale protože to všecko vypadalo zatím celkem normálně, zvedli jsme se a šli.
„Počkejte...,“ protestoval nejistě Paullus. „Kam jdem?“
V tom měl pravdu. Zasek jsem se a Morinus zůstal stát s otevřenou pusou ve dveřích.
Ta slečna z rozvědky se rychle obrátila a zamračila se. „Víte, co se tam děje?“ nakrčila čelo. „Vašeho kámoše tam právě odpravili!“
Chvíli jsem beze slova zíral do jejích černě namalovanejch očí na úzkým oválným obličeji a najednou na mě dopad skutečnej význam těch jejích slov.
Alerius... další kámoš je tuhej? Ti zmrdi ho zabili?
Solidně nasranej myšlenkou popravy jsem souhlasil. „Dem za tebou.“
Vyrazili jsme spletí namodralejch chodeb přímo za ní. Mohli jsme jen doufat, že se to neprovaří a rozvědkáři nás cestou nesejmou. Do hlavy mi vystřelil adrenalin, nebo jak se to jmenovalo, jako bych tam vrazil injekci.
„Canis,“ zaslechl jsem Morina, „se to dobře posralo, co?“
Kejvnul jsem a přitom se nervózně koukal okolo. „To teda.“
Paullus za námi běžel, jako by tam ani nebyl. „Hele, a to tu nemají čidla, nebo sondy? Já nevim, ale proč nás nesejmuli rovnou-“
„Nevim,“ vydechl jsem. „Ale canis, radši uteču, než aby mě chytli a vodpravili.“
„Eh,“ posteskl si Paullus. V hlavě sem viděl, jak se mu přitom určitě zkroutilo obočí.
Naběhli jsme do výtahu a naše nová známá stiskla na plechovým panelu tlačítko, které bylo nadepsaný jako hangár.
„Takže moment,“ prohlásil jsem, gestikulující rukama, „oni nás sem zavezli, aby nás sejmuli?“
„Ne asi, canis,“ odpověděl agresivním hlasem Morinus, otočil se a zvláštně na mě vykulil oči. Ty jeho debilní a nečekaný gesta mě celou dobu, co jsme se znali, pěkně sraly.
„Já se ptal tady tý,“ kejvnul jsem na slečnu a zasmál se. „Ale nevim, jak se jmenuje.“
Dotyčná, co pořád něco řešila na ovládacím panelu u dveří se na nás otočila.
„Cože?“ zamračila se vystrašeně. Dostávalo mě, že reagovala, jako bysme jí snad chtěli zabít. Jako jasně, riskovali jsme, že na nás přijdou, ale ta holka mi přišla ještě víc na hraně než my.
„No, chceme vědět tvé ctěné jméno,“ prohlásil přiblble Morinus. Na to, že nás mohli sejmout, už jsme všichni byli v dobrý náladě, pohodička.
„Éh, jo,“ pousmála se a sklonila pohled. „Já jsem Lucrecia!“
Morinus okamžitě skočil po šanci a podal jí ruku. Slečna vyvalila oči na parťákovo gesto a po chvíli mu s vyceněnými zuby potřásla rukou na znamení formálnosti.
Zatímco se jí představoval Paullus, mě konečně napadly nějaký konkrétní otázky. Vylouply se z mýho doteď prázdnýho a vyjetýho mozku jako vajíčka ze slepičího zadku.
„Tak jo, výborný,“ prohlásil jsem, „co se tady vlastně děje?“
Konkrétní otázky, to jo, canis.
„Hm,“ pokrčila rameny jediná ženská členka výpravy. „To je na dlouho! Buďte rádi, že neumřete pod těma jejich hnusnýma neurochirurgickýma čidlama!“
Obrátil jsem oči v sloup. „Canis, ani nevíme, kam dem, a vo co de!“
Lucia otráveně vydechla. „To vám vysvětlíme, až se odsuď dostanem!“
„Dobrý, chcem to vědět teď,“ zamračil se Morinus. „Kdo tě sem poslal? A jak to, že děláš proti PVS, když máš jejich hadry?“
Ale to už jsme dorazili do hangáru a jakmile jsme vylezli, hned po nás skočila hlídka ve zlatejch uniformách.
IX
„Co tu pohledáváte, Lucrecio?“ vykřikl jeden z dvojky hlídačů, vysokej chlap s mastnýma vlasama, knírem a bradkou. Připomínal šílenýho císaře z nějaký zapadlý Akropole. Jeho teninkej kolega s vibro-obuškem se na nás zle zamračil, což mi spíš přišlo jako slušná sranda.
Oba vypadali, že ve špionážní službě dělají už nějakou dobu.
„Neměla bys být se svým otcem na oddělení technologie?“
Lucrecia se narovnala jako laťka, ruce podél těla, v takový zvláštní salutaci. „Leonciusi, vedu zajatce k transportu Aristotelés. Má je převzít naše oddělení v Alpha Centauri.“
To si dělaj prdel, že nás akorát převezou jinam?
Nebo ne?
„Hm, hm,“ podrbal si bradku Leoncius, „povolení máte?“
„Podívám se,“ na to ona.
Zahlíd jsem, jak se na Lucreciině krku vzpříčila ňáká žíla. Vsadil bych se, že povolení neměla ani náhodou. Začala prohledávat svou uniformu a čím dýl to trvalo, celá parta začínala tušit, že nic nenajde. Tohle bylo blbý.
„Takže?“ zeptal se hlídkující rozvědkář. „Máš, nebo ne?“
„Vypadá to, že asi zůstalo v kanceláři,“ usmála se nevinně, „ale můžete zavolat otci, jakmile –“
„To nebude potřeba,“ zamračil se Leoncius. „Na čí příkaz jsou převedeni? Mluv rychle.“
„Eh...,“ zakoktala se Lucia.
Canis, to snad ne.
„Na můj,“ ozvalo se za hlídkou.
Dva strážníci uhnuli po ocelovým ochozu a před náma se po schodech vyplazila další bizarní postava.
Chlápek asi okolo padesátky s neupravenejma šedivejma vousama, co mu rostly z tváří, z brady, prostě z celýho ksichtu, působil dojmem piráta. Tlustej veterán oblečenej ve zlatý uniformě PVS se na nás zahleděl svejma tichejma očima, který teď sice byly klidný jako pohodovej vyhlídkovej let, ale uměly bejt zuřivý jak nedávná masakrální bitka na orbitu Regulu 2.
Dopochodoval na molo a na oba o dost mladší zobáky vrhnul podezřívavej pohled. Jakmile Leoncius a jeho parťák spatřili prýmky z chromovaného kovu na ramenech toho mastodonta, vyděšeně na sebe koukli a zasalutovali podobně, jako před chvílí Lucia.
„AVE!“ pronesli současně.
„Jednám na rozkazy Gneia,“ usmál se příchozí, „pohov, hoši. Můžete se poptat Centuriona, jestli mi nevěříte.“
Ďábelskej výraz naznačující možnej průšvih u vedení stanice ovšem oba hlídače tak nějak podvědomě odehnal. „V pořádku,“ kývl Leoncius na svýho kolegu, kterej nervózně pokrčil rameny. Potom zase zasalutovali a ten chlap na ně kejvnul na pohov. Dvojka odešla pryč tak nenuceně, že se skoro přerazili.
Paullus se na mě otočil. „Nechápu,“ špitl vyřízeně.
„Já taky ne,“ povzdychl jsem si. „Ale tak zatím žijem...“
„Přesně,“ uchechtl se Morinus, „zatím žijem.“
„Co to tam je vzadu?“ obořil se pirát s ne zrovna hezkým výrazem. „Lucrecio, co jste to přivedla, ksakru?“
„Eeh, já, to je ten, jak...“
Muž si s razancí bagru prorazil cestu po plošině, skoro odstrčil Lucreciu a zastavil se přede mnou. „Seš Julius Lepidus, canis?“
Narozdíl od těch našich keců, canis sem, canis tam, to slyšet od tohoto veterána bylo hodně nepříjemný.
„No, snad jo...,“ podotkl jsem.
Rozvědkář odmítavě zafuněl a kouk na Morina a Paulla. „A tohle je co?“
Sparťani nebyli schopni říct ani nic. Morinus už otvíral pusu, že z něj zas vypadne ňáký moudro a Paullus se nenápadně krčil mezi náma dvěma.
„U Leviatana!“ prohlásila osočeně Lucrecia, až jsem údivem zvedl obočí. „Byli tam zajatí s ním, tak jsem je tam měla nechat, nebo co?“
„Budou nám k hovnu,“ vyprskl muž, „to jste se vyznamenala! Jdeme!“
Lucia smutně pokrčila rameny a následovala galaktického piráta po ochozu na konec doku.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
3.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 17 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 31 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
