» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."

Miguel de Cervantes y Saavedra

počet přístupů: 2141405

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303511 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Neocortext18 ::

kilgoretraut	publikováno: 06.11.2009, 8:33

Tuhle:


	Věru, ten šílenec nás dostal do úzkých! Už už se mi drala z hrdla nějaká promluva, abych nějak charakterizoval sebe a prostředí, ale jakási vůle - knedlík v krku – mi v tom zabránila. Mé jazykové centrum bylo zablokováno, informační embargo uvaleno na mé já. Zastavili jsme se. Má milá šátrá v mých kapsách, tajných vchodbách, kudykam by se mohla schovat: nestačí propojit míšní kanály, je nutno zdvojnásobit holenní kosti, akumulovat kostní dřeň, tomu se říká posílení, zmnožit mozkohmotu. Jsem nápomocen: polykám ji od hlavy, jazykem mě naviguje (Počkat, jsem se šprajcla, momentík, ano, tam, zaber, pozor ruce!), jaké štěstí!, máme podobnou tělesnou velikost, mohli bychom se za sebe převlékat, jen některé maličkosti jsou na obtíž, ale už je ruka v ruce, noha v noze, vaječníky ve varlatech. Poskytl jsem azyl. Teď budeme připraveni vzdorovat. Poznávám mléčné žlázy: takhle jsem je dosud nevnímal, hostím hrudník hrudníkem, je to vzrušující, když se se mnou takto mazlíš, absolutní autoerotika, otřeš se bradavkou o mé žebro a cítím, jak si naše žlázy s vnější sekrecí dávají dostaveníčko pěkně v soukromí těla. Má lásko, budu teď myslet na milování každou vteřinu, cokoliv mi bude připomínat zuřivost, s jakou se vrhají mé samčí buňky na matku Zemi: tělnatá supící hmota spěchající na autobus, spratek unikající přesile vrstevníků, vhození natěšené kostky cukru do roztoužené hladiny čaje, provazce, když se dívám, jak venku prší, a přitom nevnímám, co přesně se děje, soustředím se jen na ten element. Voda. Miláčku, sdílíme teď tekutiny, kolik litrů od teď vypijeme, bude naše společná radost ze zavlažování. Až budeš rodit, uvolním ti cestu, ale prosím tě: přenech mi svůj dar, chci zas vidět jako dřív. Posvěť mi mé očnice, buď kněžkou okamžiku! I zrodil se plán smělý, kterak bídníka obelstíti: při dalším výpadu hrdinném smrtedlné zranění předstírati bude a na zem káceti se počne. Stalo se tak, jak sestrojeno bylo. Rek mužný v prachu se váleje chroptí jak svině lesní, k tomu puch strašný ze zadnice vypouštěje předstírá křeč umrlčí. Potom bez vlády leže do prázdna civí jak padlý v boji, zvědavost stvůry vzbuzuje a aj! Připlazí se Belzebub nečistý, očichávati tělo nehybné chystati se jal. I obnažil netvor slabiny své a tu titan čepel svou do masa vnořil. A už se nad baziliškem sklání, ódu na vítězství provolávaje, avšak jaký to osud byl na obludu nachystán: hrdina pokorný služby vážné zhostiti se nebál. Pět dnů, co démon zmíral, hovořil rytíř svatý naň, aby na víru pravou obrátiti se dal, neb nad zlem se slitovati údělem světcovým jest. Nadběhl si nás, ani nevím jak. Musel využít jeden z podchodů, ve kterých se množí bakterie, utváří impéria u stropu, číhají na neopatrné podchodníky, ale Pomatenec (jak jsme jej „pracovně“ nazvali) patrně není pouhým turistou jako jsme my – dost se vyzná v každé dešťové proleženině, betonových sadech, kde divoce rostou cizokrajné dřeviny, nyní vylidněných uličkách, v každém dvoře. Budeme hrát jeho hru, sledujeme se, reakce je připravena na akci: co udělá, když udělám krok sem, jak se zachová, když se ohlédnu tam? Stačí ránu zachytit dlaní, odzbrojit blázna, vyprášit mu kožich jeho vlastním klackem. Co to? Nač si lehá? Toporně sebou praštil o zem, rozhodil rucenohy doširoka, zbraň podél. Asi chce dělat mrtvého – tak ať! Necháme ho tu. Otáčíme se k odchodům. Tato heroická epizoda je u konce. Pokud bychom se ohlédli, viděli bychom, jak z ležícího vytéká smrt. Ke kaluži se slétají vrabci, potřebují nabrat sílu k uždibování tuku rozvěšeného po stromech, brzy nastane období hladu.


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 18		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

animovaný medvídekPú	06.11.2009, 14:29:46

Řekl bych,že tím textem něco zkoušíš hledat - jako kdyby ten text spíše než znamenal otvíral cesty. To samotné přemýšlení mě bere,text jako samotný prostředek je dost syrový,asi ne pro každého.


ze dne 06.11.2009, 20:07:41
kilgoretraut: Ahoj, vítám Tě na mých stránkách. Ne, není pro každého, a už vůbec ne pro mě. Nemůžu to číst. Pořád to mám v hlavě (jakési zbytky). Vždycky se přistihnu, že bych si to celé měl přečíst, pěkně od začátku, znovu, abych se neztratil a pokračoval směle dál, ale nejde to, nedokopám se k tomu, navíc se domnívám, že kdybych se vrátil, už bych byl ztracen. Asi to tak musí být, že to musí plynout, myslím. Myslím, tedy musím... Na čtenou!

čuk	06.11.2009, 8:32:55

Osobní metamorfóza, pozření fiktivní osoby: jako vystřižené z psychoanalyzy. Zvláštní způsob poznávání sebe i druhého, opět pohled z nezvyklé, možná i surrealistické strany. V kontrastu cizí vnější svět.A tak se uchyluješ nejen ke slovotvorbě, ale i užití jakési hranaté archaizované staročeštiny (aby se vpašoval středověk) v silně stylizovaném vyjádření. A opět fantasmagorie současnosti. Co vznikne, když se deformuje deformovaný svět? Hrdina se zmítá na pomezí reality a irreality, snaží se o co nejodlehlejší pohled. Z textu srší imaginace, dráždění, obrazy, které ve skutečnosti nenajdeme. Je to krása? Perly v záplavě nenormality? Hledání něčeho, o jehož nalezení lze pochybovat. Nebo jen cesta je smyslem ve fantasmagoriích, a tu zábavných, tu oživujících zrak, tu v hrúzných krajinách. Je nutno se vžít do tohooto světa a nebát se bláznovství. Nebo jde čiré abstraktní poznávání zahalené do barevného horečnatého roucha? Nová estetika v úniku? Přešel jsem k otázkám, neboť text mé pochopení přesahuje.


ze dne 06.11.2009, 20:03:44
kilgoretraut: Neboj, tenhle text přesahuje i mě: dalekosáhle. Někdy mívám pocit, že to, co napíšu píše někdo jiný, tak trochu mimo slova. A pak si to přečtu ještě jednou - a vidím tam docela dost blbostí, které musí ven, anebo si říkají o transformaci. Někdy se toho bojím. Ale neznamená to, že bych psal automaticky, i když své nechtěné směřování k surrealismu nemůžu popřít. Tak nějak mi to zatím takhle vyhovuje. Hra pokračuje... A díky za dostaveníčko!