|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303511 komentářů :: on-line: 11 ::
|
 |
|
:: Gymnastické básnění ::
 Alasea |
publikováno: 08.11.2009, 8:42
|
Myslíte si, že gymnastika a básničky k sobě nejdou? Tak to se tedy hluboce mýlíte. Se mnou (v textu jako Palloo) a s mojí drahou kamarádkou (v textu jako Šmejky) je možné vše.
Psáno o poslední zimě, tak se nedivte tomu sněhu. :-) |
| |
|
|
Spolu se svou kamarádkou pravidelně navštěvuji kroužek gymnastiky. A tak společně pilujeme kotouly, hvězdy, rondáty a zabíjíme se na různém náčiní, jako například na hrazdě, kladině či trampolíně. Jsou to chvíle velmi veselé, přestože se často stane, že se někdo sesune s výkřikem „Jau, natáhla jsem si nohu!“ nebo „Moje ruka!“ či „Sakra, už zase jsem se kopla!“.
Je jasné, že něco takového nezůstane jen tak bez následků, takže paní učitelka už byla několikrát donucena vyhledat náplast nebo obvaz, v mém případě dokonce i skleničku, protože se mi podařilo vyrazit si zuby. Avšak přes tyto všechny nesnáze musím říci, že opravdu máme náročné sportovní chvilky rádi.
Já společně s už zmíněnou kamarádkou tvořím většinu tzv. „týmu loserů“, jehož třetí a poslední člen má momentálně zlomenou nohu (ne, za to nemůže gymnastika, ale romantické procházky hlubokým sněhem). My dvě jsme opravdu podařená dvojka, takže do našeho slovníku citátů přibyly gymnastické hlášky jako „Já žiju!“, „Pomoz mi dostat mé kejty tam nahoru!“ (při pokusu dostat se na hrazdu) nebo „Nebuď socka a padej na ten přemet!“.
Na poslední gymnastice jsme se už ke konci pokoušely jen narovnat si bolavá záda na kruhách. Visely jsme na nich jako mokré ponožky a točily se různými směry, což mělo za následek, že nás záda bolela snad ještě více. A protože tělo už bylo „oddělané“, mozek začal bláznit. Přesněji řečeno, můj mozek se zase dostal, kam neměl, takže jsem položila své drahé přítelkyni, která visela na kruhách, otázku:
„Hele, Šmejky, co se rýmuje na slovo Šmejky?“
Kamarádka se lehce zarazila, ale protože u mě můžete čekat ještě blbější dotaz, nakonec odpověděla:
„Co třeba jejky?“
Slovíčko pomalu zapadlo do mého mozku jako nepozorný chodec do bažiny. Taky se chvilku zdráhalo, ale nakonec utonulo a dorazilo až někam mezi pár vylámaných ozubených koleček. Ta si to chvilku převalovala a přežvykovala mezi sebou, nakonec začala pomalu něco tvořit:
„Ó, božská Šmejky ….“ – pohled na bezvládně visící tělo – „… jak ty jsi dobrá…,“ – a nyní vím, co přijde, dostala jsem nápovědu – „… neříkáš jejky…,“ – a co teď? – „…říkáš ouha!“
Mě samotnou překvapila stupidita veršů, které jsem právě vypustila z úst, ale kamarádčin mozek asi fungoval rychleji - buď se chtěla předvést, nebo mi to oplatit, a tak také spustila:
„Ó, božská Palloo…,“ – téměř žádné přemýšlení – „… jak ty jsi božská….“ – začíná se ukazovat druhá strana kámoščina smýšlení – „… Je ti to málo?...“ – jen malá chvilka zaváhání – „…Jsi troska!“
Takovéhle verše člověka vážně potěší. Pozitivní na tom je alespoň ten fakt, že jsme se tomu smály ještě doma. Je tedy šance, že budeme mít život zase o deset minut delší. A nebo vrásky okolo očí hlubší, případně oboje dvoje. Ale co na tom. Kdo se nesměje, nežije!
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 9 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 21 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 39 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
