» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

počet přístupů: 2141406

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303511 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Nesmrtelní ::

faust	publikováno: 16.11.2009, 21:18

Literární postavy musí někde žít, zkusme nahlédnout do jejich života době, kdy zrovna nejsou v práci. Další věc - formalismus (směr literární teorie) říká (velmi, velmi zjednodušeně), že literatura si vyžaduje různé příhody seřazené do syžetu, v jiném případě nemůže existovat, a také říká, že odůvodnění těchto příhod je kolikrát (hlavně v pohádce) nereálné. Nuže, vykašleme se na motivaci.


	"Řeknu ti, někdy si připadám, jako by mě někdo na každým kroku sledoval, "řekne Toncek. "A to já zase občas zaslechnu zvláštní hlas, takovej tlumenej, jako když si něco mumláš pod vousama, nebo líp, jako když si v hlavě přeříkáváš to, co zrovna čteš, chápeš?" zeptá se Francek. "Ne." Oba muži se rozhlédnou po pódiu, ujistí se, že kromě nich v prostoru nikdo není; je to ale přece podivuhodné, nikde nic a přece jsou si jistí, že tu je víc, než je zrovna vidět. Ale co, nejspíš si s nimi hraje fantazie. "Slyšels?" řekne Francek. "Ne, ale mám zase ten divnej pocit; halóó, halóó, je tu s náma někdo další?" zakřičí Toncek. Když se na jeho výzvu přihlásí několik princezen a Hamlet, dojdou k závěru, že tu vskutku nikdo další není. "A zas, když jsi to dořekl, kdosi to okomentoval," řek- "ha?" -ne "co?" Fran- "kde?" -cek. Áááááá. Křách. Francek v plném rozběhu skočí s natáhnutýma nohama do papírové stěny, upadne do kaluže a zjistí přitom, že s Tonckem již nestojí na pódiu, nýbrž na břehu Bosporu. "Tohle, tohle se mi taky nezdá; víš, ty naše přesuny z jedný polokoule na druhou, "řekne Toncek. "A na třetí," dodá Francek a pokračuje: "je to zvláštní. Ale co se pamatuju, vždycky se to dělo. Kdo ví, třeba existuje ještě nějakej jinej svět, chápeš, alternativní, podružnej tomu našemu" řekne Francek a jako důsledek jeho nárazu do papírové stěny se mu zlomí noha, ze zlomeniny vyteče tabulková čokoláda. "S oříškama?" zeptá se Toncek. "Jo." "Dej mně čtvereček" Francek podá Tonckovi kousek čokolády, která mu vytekla z nohy a během jejich rozhovoru v ní vyrašili loupané burské oříšky. Oba se nalodí na loď, která má ztroskotat a chroupou čokoládu. "Hele," ozve se Toncek,"jak jsem ti říkal, že nás někdo sleduje, tak mi příjde, že sleduje i naše myšlenky a taky nám někdy nějaký myšlenky vnutí. Co ta noha?" Franckova noha se začne kroutit jako indická kobra, mrská sebou tak prudce, až se docela oddělí od pánve a odplazí se přes palubu. Franckovi cosi zatlačí zevnitř pahýlu, něco se touží vytlačit skrze kůži, pahýl se vyboulí a vzápětí se z něj vysune dřevěná pirátská noha. Franckovi upadne ruka a oko, na jejich místa se jako magnetem připnou železný hák a skleněné oko s minikamerou. "Tonckúúú" křičí Francek, "na východu, vidím na horizontu lodě, je to celá flotila, co je to za vlajky? To je flotila anglické královny. NA POZICÉÉ. Francek a Toncek už nejsou na palubě. Na palubě pirátské lodi se začnou shromažďovat a přeskupovat sluncem osmahlí muži, jsou celí od prachu, zjizvená záda. Zasednou na pozice. Jeden z pirátů místo k dělu zasedne princezně na hlavu. Začíná dělostřelba. Z děl stříkají gumoví medvídci. "Francku?" "No?" "Proč jsi mi to udělal, řekni, proč?" "Protože jsi mě o to požádal." "V tom případě na, tady máš můj snubní prstýnek, mám depku, jsem fakt, fakt hodně deprimovanej, jdu na manikůru, už tě nikdy nechci vidět." Francek a Toncek spolu zažijí ještě mnoho dobrodružství. Pokud v nich nezemřou, a čtenář bude jistě souhlasit, že jsou nesmrtelní, tedy se dá říci, že budou žít šťastně a navěky.


celkové hodnocení autora: 95.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.3		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 10		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 28		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Dawnie	17.11.2009, 22:25:00

Souhlasím s Dandým a přidávám jedničku:)


ze dne 17.11.2009, 22:50:44
faust: Souhlasím s tebou a nesouhlasím s nesouhlasem předešlého souhlasu, čili děkuju mnohokráte:)

DaNdÝ	17.11.2009, 12:32:50

Taky spíšejcs nížejcími komenty nesouhlasím asi moc, odsouzení té rozkouskované věty mi nepřišlo vhodné, mě naopak něčemu zas o přímé řeči přiučilo. Já už byl rozhodnutej dát za jedna, páč ono jaksi po formální stránce, jsem nenašel co vytknout nebo poradit jinak, a po stránce obsahové to je tak těžké, to bych msuel odsoudit celý ten koncept a to enchci. Tedy jedna. případná zmínka agelast o propojenosti s realitou nebo jinými fikčními světy. Vozve se tam ze začátku Hamlet s princeznama, co to? proč to nemá nikde v textu jinou oporu v motivech, nebo sjem ji jen nesprávně hledal? Takhle to působí spíš jak lacinější výkřik. na mě teda jo. Stejně za jedna, za vodvahu postavit absurditu opravdu absurdně, až trochu manifestačně.


ze dne 17.11.2009, 22:50:12
faust: Hele, krokodýle, nebudeš ty náhodou student literatury, estetiky či jiného šíleného oboru, který studuju a s potěšením se čvachtám v jeho vodách? Díky za zastavení.

agelast	16.11.2009, 23:08:11

Inu, mně zase nezbývá, než s komentáři pode mnou nesouhlasit – tezi o postavách udržovaných čtenáři při životě tu hledám marně, spíš v textu vidím tematizaci svévolnosti literatury (čímž všechny ty nesmysly získávají v textu svou funkci) a vlastně i ontologické povahy možných světů (že postavy považují náš svět za podružný tomu jejich, možná není nápad bůhvíjak originální, příjemnou hru otázek ale ještě rozehrát dovede). Pochopitelně působí Nesmrtelní tak trochu rychlokvaškovým dojmem, celý ten nápad by potřeboval rozvést (a snad i propracovat vazby k naší realitě nebo na konkrétní fikční text(y) by nebylo marné). V téhle podobě jde spíš o „pouhou“ metafyzickou hříčku, na zdejší poměry ale dosti svěží počtení. Mimochodem, hezký pokus odvyprávět dvě události najednou, byť zase spíš dokázal, že to nejde…


ze dne 17.11.2009, 22:48:39
faust: Také nesouhlasím se souhlasem nižších hlasů! A rychlokvašku jsi trefil:) Díky za návštěvu

Šíma	16.11.2009, 22:07:34

Text je lehce absurdní s fantaskními obrazy (a přímo nerealistickými světy), ale proč ne? Vždyť svět fantazie je přeci bezbřehý a široký jako samotný Vesmír. Jen se v něm velmi těžko hledá něco nového - při těch vzdálenostech mezi jednotlivými nápady, protože ty, na které jsme my autoři ještě nepřišli, leží kdesi za horizontem... ;-))) Líbí se mi dialog obou hrdinů. Alespoň mi se zdal být úsměvný. Jeden se snaží dělat chytrého a druhý je tak trochu ňouma, ale oba mají dobrodružná srdce a nebojí se podívat do světa "za zrcadlo", tedy mimo naší realitu. Takže vcelku, byť je jeho zpracování "slabé" a příběh nikam nesměřuje a dohromady se v textu nic neděje, to vypadá na takový lepší průměr (Dvě až Tři). Publikující redaktor Ti již vypsal pasáže, ve kterých Ti to skřípe. Nezbývá mi nic, než s Annou souhlasit... P.S. Ale třeba je to také o tom, že románové postavy nikdy neumírají, protože žijí vždy, když o nich čtenáři čtou, chyba lávky je však v tom, že je důležité, aby byl text čtivý a měl hlavu a patu (ať už jde o jakoukoliv "šíleninu" a "ztřeštěninu")... Držím palce v další tvorbě!


ze dne 17.11.2009, 22:47:43
faust: Čitelnost a činitelnost, dvě vlastnosti dvou individuí - text a tvůrce - které při literatuře musí stát ruku v ruce, aby byla ruka v rukávě, ale ruku na srdce, máme v tomhle všichni čisté ruce, bereme tento vztah závazně jako přátelské rukoudání? Díky za návštěvu.

Anna	16.11.2009, 21:17:38

Příběh sám je – odpusť, ale přijde mi to tak – o ničem. (Pokud by byl aspoň čtivě a vtipně napsaný, až tak by to nevadilo, nebyl by ani první, ani poslední…). Francek a Toncek coby symboly – budiž. V podstatě lze souhlasit jen s tezí, že Tvé lehce pomatené postavy udržují při životě čtenáři tím, že o nich čtou. Jiná věc je ta, že v myslích čtenářů "žijí" i postavy, které v příběhu zemřely, a dokonce možná více nežli jiné… Všechny ty výkřiky, rekvizity… působí nepravděpodobně a co hůř, bohužel i zbytečně. Myšlenka samotná není marná, ale forma a zpracování by zasloužily rozebrat na atomy a přepsat… Pozor na: "A zas, když jsi to dořekl, kdosi to okomentoval," řek- "ha?" -ne "co?" Fran- "kde?" -cek. - patrně rozhozená podoba věty s natáhnutýma nohama – s nataženýma alternativní, podružnej tomu našemu" – souběžnej? Tekoucí tabulková čokoláda - ??? vyrašili loupané burské oříšky – vyrašily jdu na manikůru – manikúru tak mi příjde – přijde Chyby v interpunkci.


ze dne 17.11.2009, 22:45:25
faust: Je to tak, text je o ničem, jelikož se v něm nic děje. Jak jsem psal u jiného textu, i tento je dílem sponntání touhy po zábavě a radosti z psaní. Děkuju za koment.