» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Charakter člověka je jeho osudem."

Hérakleitos

počet přístupů: 2141406

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303511 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Altam - Kapitola V (první část) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Altam

Alan Dark	publikováno: 23.11.2009, 6:46

Po velice dlouhé odmlce další kapitola


	Hadesar se otočil a zamířil na druhou stranu jeskyně. Z jeskyně vybíhala spousta malých jeskynních chodbiček, které vedly do příbytků rebelů. Vůdce povstalců je vedl jednou ze širších chodeb, která se stále rozšiřovala a vedla do další otevřené jeskyně. Tady stáli další ozbrojení rebelové, zřejmě další Hadesarova stráž. Bylo tu několik dalších chodbiček. „Tady bydlím já se svými rádci a stráží. Kapitánem mé stráže je Angol. Známe se už dlouho, potkali jsme se už za Cedrica. Každému vám přidělím jednoho muže ze své stráže, abyste byli ještě ve větším bezpečí. Jste velmi cenní hosté.“ „Ale co by se nám zde mohlo stát? Myslel jsem, že o vás nevědí.“ „To je sice pravda, ale mohou se o nás dovědět každou chvíli, musíme být připraveni.“ Než pokračoval, ztišil hlas, takže se k němu museli nahnout, aby ho zřetelně slyšeli. „Navíc si nemohu být jistý loajalitou všech svých mužů. Nemůžeme pečlivě zkontrolovat každého uprchlíka, který nás vyhledá a protože zoufale potřebujeme nové lidi, je pro nás to riziko přijatelné. Navíc mi Angol vyprávěl o vaší příhodě u brány, ale zrovna za Errise bych dal ruku do ohně. Sice nemusí mít rád Marciala, ale byl jeden z mých prvních mužů. Nás by nezradil. Ale jsou tu jiní, u kterých si nejsem tak jistý. Erris má možná pravdu v tom, že by se měli kontroly zpřísnit, ale jak jsem řekl, nemůžeme si to dovolit.“ Hadesar tedy každému přidělil jednoho osobního strážce. K Wilofovi přistoupil asi třicetiletý muž. Byl o trochu menší než on, ale vypadal, že bude hbitější a obratnější. Mohl by se klidně živit jako zloděj, což byla možná i pravda. Na sobě měl oblečenou koženou zbroj jako většina rebelů, rudý plášť Hadesarovy stráže a u pasu krátký meč. Měl nakrátko střižené černé vlasy a hnědé oči. Představil se mu jako Sly. „Později vám ještě ukáži vaše příbytky, teď bych vás ještě rád někomu představil.“ Zamířil do jedné z chodeb a naznačil strážcům, aby počkali venku, takže skrz zlatý závěs, který visel v chodbě, prošel jen on, Wilof, Arames a Gronor. Marcial dovnitř nešel, omluvil se, že si musí ještě pár věcí zařídit. Za závěsem chodba pokračovala a nakonec se dostali před další závěs, kde se zastavili. „Silmene? Pojď sem, někoho bych ti rád představil.“ Závěs se rozhrnul a do chodby vešel mladík o něco starší než Wilof. Byl o něco menší, měl krátké černé vlasy a zelené oči. Na sobě měl zlaté roucho, které sahalo až na zem. Uprostřed roucha bylo vyšité bílé slunce obklopené rudými plameny. Po okrajích roucha se vinuly rudě vyšité znaky, hodně podobné tomu, co Wilof zahlédl, když Gronor použil magii. „Co se děje? Kdo je to?“ zeptal se mladík unaveným hlasem. Gronor před sebe natáhl ruku dlaní nahoru a Wilof znovu pocítil přítomnost neznámé energie. Okamžitě se mu nad dlaní objevila malá bílá kulička zářící oslnivým světlem. Muž v rouchu překvapeně vyjekl a rychle gesto zopakoval. Rty se mu při tom roztáhly do úsměvu a vypadalo to, že co nevidět Gronora obejme. „Ellai. Jsem moc rád, že jste tady. Věřil byste, že tenhle pozdrav jsem dělal zatím jen jednou v životě? To když mě povýšili z novice na mága, pár let po invazi. Od té doby jsem žádného mága ani Ellaie nepotkal.“ „To věřím, příteli. Nestává se moc často, že by se nás sešlo víc na jednom místě.“ „Ano, to je smutná pravda. A kdo jsou ti ostatní?“ „Tohle je můj učedník Wilof a princ Sahartu Arames.“ „To jsou k nám ale hosti! Ale budete mě muset omluvit, musím se vrátit ke studiu. Za celých těch patnáct let jsem postoupil jen do druhého kruhu. Ale už cítím, že se blížím ke třetímu. Neurazil byste se, kdybych se vás zeptal, jaký kruh máte vy?“ „Samozřejmě že ne. Jsem v pátém kruhu.“ „Páni! Mohl bych vás požádat, jestli byste mi pomohl se studiem?“ „Beze všeho. Budeš takovým mým neoficiálním magickým učedníkem. Nyní si ale půjdeme odpočinout a pořádně se vyspat. Zítra se můžeme vrhnout na výcvik.“ „Ellai s vámi.“ „I s tebou.“ Nato se Gronor otočil a vyšel zpět na chodbu ostatní ho následovali a jakmile ho Wilof dohnal zahrnul ho otázkami. „To byl...“ „Ano, mág Slunce. Žili s námi v chrámu.“ „A o jakých kruzích to byla řeč?“ „O kruzích magie. Určují, jaký stupeň magické energie jsi schopen zvládnout a jak mocné magické znaky můžeš použít.“ „To jsou ty znaky vyšité na okraji jeho roucha?“ Gronor se zastavil a s úsměvem se na něj podíval. „Máš větší přirozený talent k magii, než jsem si myslel. Víš, ty znaky vidí jen ti, kdo je sami dokážou používat. Kdyby ses zeptal Aramese, řekl by ti, že roucho bylo až na slunce a plameny jen zlaté. Ale znovu k magickým kruhům. Celkem je jich osm, přičemž rytíři Ellai jsou většinou schopni dojít maximálně do šestého, dál už jejich magické schopnosti rozvinout nejdou. A teď bys už měl jít také spát. Uvidíme se ráno.“ K Wilofovi se nehlučně připojil Sly, jeho strážce. Přišel k němu tak potichu, že když ho Wilof uviděl jít vedle sebe, úplně sebou trhl. „Co se děje?“ usmál se Sly. „Pohybuješ se moc tiše. Tohle mi prosím nedělej.“ „No dobře.“ „V zadní místnosti je tunel vedoucí trochu hlouběji, kam přitéká čerstvá voda, máš tam připravené mýdlo i kartáč a nějaké nové oblečení. Bohužel je voda poněkud studená,“ ušklíbl se Sly když dorazili k Wilofovu pokoji. Poté se rozloučili se a Sly zamířil do svého vlastního pokoje, který byl hned vedle. Prošel dvěma závěsy a dorazil do sice trochu prázdné, ale docela útulné jeskyně. Na stěnách visely dvě lampy, které poskytovaly jen tolik světla, aby v pokoji jakž takž viděl. Byla tu postel s přikrývkami, stůl a několik židlí. Většina vybavení byla z kamene, jen postel ze dřeva. Na kulatém kamenném stolku byl kovový džbán s čistou vodou a hliněná mísa s několika chleby a sušeným masem. Nevypadalo to, že by se tu měl mít špatně. Svlékl se, oblečení přehodil přes jednu z kamenných židlí a vzal jednu z lamp. Zamířil do zadní místnosti, odkud skutečně vybíhal menší tunel, kterým se dostal do malé jeskyně s nehlubokou tůní. U zdi byl kartáč, mýdlo ručník a čistá tunika a kalhoty. I když venku bylo léto, jeskyně byla chladná a vůbec se netěšil na dotek studené vody. Proto do ní rychle vklouzl a začal se mýt. Když už mu připadalo, že ve vodě umrzne, vyhrabal se ven a otřel se ručníkem. Když se převlékl do čistého oblečení, vrátil se do pokoje a zhasl zbývající lampu. Druhou položil na stůl a také ji uhasil. Když ho obestřela temnota, lehl si na postel a užíval si každý okamžik. Konečně má pod sebou něco jiného než trávu, listí, jehličí nebo rovnou zem. Spokojeně se zachumlal do látkové přikrývky a okamžitě usnul. Klapot jejích vysokých černých bot s podpatky se dutě rozléhal chodbou, která vedla k trůnnímu sálu. Byla tu zima, možná si měla obléknout něco jiného než svůj černý kožený korzet, který možná až příliš zdůrazňoval její pevná ňadra a tmavě purpurovou, šikmo přes kolena střiženou sukni. Přes to měla přehozený tmavý plášť s kapucí, do něhož se nyní zahalila a třela si paže, aby jí bylo alespoň trochu teplo. I když vypadala jako jedna z těch lehkých žen postávajících před krčmami, nijak jí to neznepokojovalo. Bylo lepší, když si o ní mysleli tohle, než kdyby odhalili její pravé povolání. Na svůj věk přesahující několikanásobnou délku života lidí vypadala velmi mladě, odhadovala to na takových osmadvacet let. Měla oslnivě rudé vlasy, které jí sahaly po ramena a černé oči, které nebezpečně hleděly z její jinak krásné tváře. Na ženu byla docela vysoká, ale vůbec se nemohla měřit s postavami, ke kterým se blížila. Je pravda, že královský sál zažil už lepší časy a výzdobu, ale to není můj problém, pomyslela si při vstupu do sálu. Je to problém vládce, kterému nyní zřejmě moc nezáleží na kráse a honosnosti svého sálu. Jakmile prošla otevřenými dveřmi, pocítila strašlivý chlad, jako by jí srdce sevřela ledová ruka. To když tu žil Cedric, to byl sál krásný, ozdobený zlatem a pokryt drahými koberci a látkami. Věděla to, protože ten také často využíval jejích služeb. Nyní tu všude trčely rozeklané černé stalagmity a stalaktity, zem byla pokryta obyčejným černým kobercem, na němž místy byly rudé skvrny. Temný lord neměl rád špatné zprávy. A ten trůn! Proboha, co to je? Místo zlatého trůnu pokrytého hedvábím, který měl Cedric, tu teď je tahle příšernost z lebek a kostí! Ellai ví, kolik k jeho výrobě potřeboval Temný lord tvorů. To ale také nebyla její starost. Věnovala letmý pohled vysoké postavě zahalené od hlavy k patě černým pláštěm s kapucí. Z postavy přímo čišela čistá esence Zla a nemusela ani být upírka, aby ji cítila. Mordranethův mlčenlivý společník. Nikdo neznal jeho skutečné jméno, ale nikoho vlastně ani nezajímalo. Stačilo jim, že se nemuseli zdržovat v jeho blízkosti. Pokud bylo známo, nikdo kromě samotného Temného lorda s ním nikdy nemluvil ani mu neviděl do tváře. Když už o něm někdo mluvil, říkal mu Stín. Její hlavní starostí ale bylo to, co na trůnu sedělo. Temný lord přesahoval měřil dobrých sedm stop, možná i více. Celý byl zakut v brnění z černé oceli s ostny. Na hlavě měl vysokou černou přilbu zakončenou třemi ostny trčícími vzhůru, jeden nad čelem a dva po stranách. Jediné, co šlo zahlédnout z obličeje Temného lorda, byly rudé žhnoucí oči, pozorující každý pohyb upírky. Zkusila do nich pohlédnout, ale ihned se otřásla a pohlédla stranou. Nyní se dívala na černou stěnu pokrytou kostrami jeho nepřátel, některé dokonce jakoby vystupovaly ze zdí. „Víš, proč jsi tu?“ ozval se hlas ledový hlas, při kterém se málem rozklepala. „Ano.“ „Uděláš to?“ „Za kolik?“ Oči Temného lorda zažhnuly ještě víc než doposud a rukou v železné rukavici pokynul ke stěně, na kterou se dívala předtím. Vůbec si nevšimla, že tam nějaká truhla je. Na Mordranethův pokyn se sama otevřela a odhalila mnoho zlatých mincí uvnitř. Přinutila se znovu pohlédnout na Temného lorda a jen silou vůle dokázala ovládnout své tělo a neotřást se. Přece se ho nesmí bát! Správně by ale strach neměla vůbec znát! Přece jí v těle koluje starověká krev vampýrů! Nezná strach. Nezná slitování. A přesto měla sucho v krku, těkala očima ze strany na stranu a málem se jí třásly ruce a nohy. Potřásla hlavou, až se jí na zádech pohnuly její dlouhé rudé vlasy. „Dobrá, udělám to.“ „Víš, co se stane, pokud to nesplníš.“ Na tohle už neodpověděla, jen se otočila na vysokých podpatcích a rychlým krokem opustila sál.


celkové hodnocení autora: 97.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.3		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 20		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	24.11.2009, 10:12:58

Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma* ze dne 23.11.2009, 11:57:00* :-)))

Šíma	23.11.2009, 11:57:00

Nebudu chodit jako kocour kolem horké kaše a dovolím si souhlasit s amazonit, snad mi za to neutrhne hlavu, mňau! ;-) Takže tak. Jedna až Dvě, možná bych dal Dvojku. Přestože i já šetřím mnohdy s popisy, nebylo by na škodu, kdyby se jeden dozvěděl více o světě, ve kterém pobývají Tví hrdinové. (S těch jeskyní se mi trochu točila hlava, jenže co napsat, když tam byla hromada jeskyní a chodeb, že jo? A kámen jako kámen...) Držím palce v dalším psaní!


ze dne 28.11.2009, 12:26:26
Alan Dark: Svět se bude většinou popisovat pouze místně, možná když budou hovořit o nějakých vzdálenějších krajích, dozvědí se čtenáři víc.


ze dne 24.11.2009, 6:41:19
amazonit: Neutrhnu, hlavu trhám těm, co se mnou nesouhlasí:-)

amazonit	23.11.2009, 6:46:04

Na publikaci jsi čekal dlouho, nakonec jsem se toho ujala, ač jsem nečetla předchozí díly, musím říci, že příběh dokáže zaujmnout a jeden je schopen si tak nějak domyslet, co se asi do této doby událo. popisný začátek mi přijde trochu rozpačitý, když potom rozehraješ dialogy, celé to ožije to to trvá až do konce. Pozor na chybky, ale i na opakování slov, slovních spojení... -stranu jeskyně. Z jeskyně vybíhala spousta malých jeskynních chodbiček - trochu moc jeskyní, minimálně bych vynechala jeskynní chodbičky, jaké jiné by byly? -že by se měli kontroly zpřísnit - mohly -nijak jí to neznepokojovalo - ji -ozval se hlas ledový hlas - pokud to skutečně chceš zopakovat, tedy hlas, tak by to mělo být - ozval se hlas, ledový hlas.


ze dne 28.11.2009, 12:25:37
Alan Dark: Díky moc už jen za publikace a hodnocení :)