obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915542 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5772 autorů a 391753 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Příběh III. Avenue ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Deník Psychopata
 autor Gilbert Cunninghamm publikováno: 11.11.2009, 11:27  
Tentokrát pro malé pobouření :) ...
 

Dora byla taková normální sekretářka. Byla v mileneckém poměru se svou šéfkou. (Nechtěl jsem pobouřit konzervativní jedince a napsat: Souložila.) Nosila kostýmek lehce nazelenalé barvy, na nose ji seděli brýle s namátkou vybranou růžovozelenou obroučkou. Tvarem trochu připomínaly ty, jež nosil John Lennon.
Její sáčko zdobila též růžička, kterou Dorotka s velkou oblibou nosila v klopě. Sukně, či v podstatě sukýnka byla než dlouhá spíše krátká. Sahala ji nad kolena a možná ještě výš. To ovšem nebylo podstatné.
Dořina vlastní rodina čítala mnoho členů, ale omezil bych se na nejužší okruh. To jest ti nejbližší.
Její manžel, chci říct přítelkyně, se jmenovala Markéta. Markéta byla svým způsobem šlechetná, mladá, inteligentní slečna, avšak za zády veřejnosti se někdy chovala opravdu jako mrcha. Pracovala jako manažerka úředního oddělení pro odjímání koček z péče špatných chovatelů v institutu ČIČI.
Spolu měli dvě děti, dvojčata s nádherně světlounkými vlásky. Ulricha a Naděždu.
Ulrich byl raubíř, v jeho osmi letech si pořád nedokázal uvědomit, co je to alternativní pramen tektonických prvohorních vyvřelin. Markéta se jej po nocích snažně učila těmto základním poznatkům. Zatímco Dorotka spala, Ulrich vyprávěl Markétce o rozpadu Pangey.
Zato Naděžda byla velice chytrá dívenka. Učila se zásadně odezíráním. Cokoli paní učitelka ve škole řekla, se Nadě zapsalo nesmazatelně do paměti. Tudíž při jakémkoli okřiknutí vrtkavého neposedy, Naďa obdržela inspiraci. Velice ráda psala povídky. O čemkoli. Kdysi napsala velice moralizující bajku, kde ondatra Ondra měla co dočinění se srnou Sárou.

Jednoho brzkého rána, když se obzor zbarvoval sluncem a rozléval zlatavou záři do okolí, se Dora procházela po Interesantní ulici. Měla ještě hodinku než se měla dostavit do práce.
Posadila se tedy do bistra U Helenky. Bylo to vyhlášené bistro. Mělo tu nejlepší kávičku v okolí. Vzhledem připomínalo starofrancouzskou restauraci. Všude byly pravidelně rozestavěné stolky s modře károvanými ubrusy na kterých hořely petrolejové lampičky.
Dorotka si sedla do rohu. Přišla k ní servírka v černém tričku na kterém bylo vyobrazení žlutého knoflíku, objednala si Rouge de la blé – vyhlášenou speciální kávu.
Drobná žena, tahle obsluhující. Pomyslela si Dora. Zamyslela se tak, že jí málem vystydla káva Rouge de la blé. Dorota měla hned na začátku dne poradu a málem ji nestihla.

Přišla na poradu těsně před šéfkou. Hlavního slova se ujal zástupce společníka firmy Evžen Gerta.
„Zdravím všechny příchozí a je mi líto těch, kteří tu dnes nemohou být s námi.“ Tak začínal každou poradu a pokračoval: „V uplynulém roce, akcie naší firmy velice stouply a to hlavně vlivem schodku, který jsme uložili do pečlivě připraveného trezoru vystlaného fialovým sametem. Je tady ovšem pár věcí, které chci vyřešit. Za prvé, podivným způsobem se tento schodek zmenšil a z jeho žulové části zbyl jen kousek slídy. Což se mi opravdu znelíbilo. Za druhé od minulého roku se částka, kterou jsem uváděl v kolonce příjmy, kamsi vytratila, a následně, když ji zde přítomná má kolegyně Tamara Troska-Hlen našla pod postelí, zmenšila se o necelou polovinu. Je zde někdo kdo by si přál celou situaci vysvětlit?“
Na tuto otázku se zvedlo okolo kulatého stolu jen několik rytířů. Jedním z nich byla Tamara Hlen-Troska, dvojče Tamary Trosky-Hlen.
Začala svou rozmluvu asi takto: „Moc ráda bych vás upozornila na několik faktů, které přímo či nepřímo souvisejí se vzniklou finanční situací. Pane Gerto nehrabejte se prosím vás v nose. Posledního dne minulého roku si náš informátor z oblasti srnčího výběhu přišel pro kousek schodku. I přes veškeré zákazy ho zde nepřítomný kolega Kulík Zlomocný vydal. Tím se naše náklady podstatně zvedly, neb jsme museli investovat náležité částky na opravu schodku uloženého v novém ohnivzdorném trezoru, jež chránil schodek před radiací.“
Dorotka se nudila.
„Slečno Hlen, rád bych zdůraznil, že váš názor je nevhodně interpretován.“
K tomuto tvrzení se přihlásila Dořina šéfka a prohlásila: „Já bych se vám na to mohla vykašlat. Může za to propouštění ve firmě a vládní problémy s ČIČI! Vy však ignorantsky tvrdíte, že kus šutru v jakémsi trezoru může za váš nezdar! Jděte se bodnout! Ňho!“
Šéfka se rozezlila tak, že zpod stolu vytáhla sprchový nástavec a s chutí se do něj zakousla. Dora si nemohla nepovšimnout toho jak panu Gertovi teče z pusy slina.
Všichni uslintaně pozorovali jak šéfka pojídá sprchu. Oči na ni mohli nechat, mezitím co ona znova a znova přežvykovala sousta té krásné chromované sprchy, kterou všichni měli tolik rádi.

Porada skončila velikým fiaskem. Nakonec se projednal pouze pod číslo tři sta osmdesát šest: Je-li záhodno jíst v práci koupelnové doplňky.
Návrh sice pár lidí podpořilo, ale za přítomnosti pracovního psychologa byla žádost zamítnuta s tím, že by se snížila produktivita práce.

Toho dne pro Dorotu přijela Markéta i s dětmi ve svém modrozeleném kabrioletu. Chtěli se zajet podívat do obchodu, avšak skončilo to u kávy v Helence. Všichni si udělali krásný večer. Objednali si pizzu, dobře se najedli a mohli jít spát.
Ustlali si tedy na zemi a přečkali zde do dalšího rána.


 celkové hodnocení autora: 93.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.5 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 20 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 13.08.2010, 16:24:20 Odpovědět 
   Ano, lesbičky, ani gayové za to nemohou, prostě se s tou orientací už narodili... Nehledě na to, že například Katolická církev toto odsuzuje a za vrozenou poruchu sexuality (možno-li to tak napsat) to nepovažuje, spíše za jakousi módní výstřelku a hřích proti pánu bohu... ;-)))

Další porce absurdity je za mnou. Není to špatné, mohlo to být však o něco i lepší! Dvojka je tam a jdu se podívat za další částí.

P.S. Koukal jsem na komentáře níže... Že by absurdita zahnaná do ještě větší absurdity? Určitě ne zahnaná do kouta! Hezký den přeju...
 Ariadne 11.11.2009, 17:15:10 Odpovědět 
   drahý a milý Gilberte, lesbické vztahy už dávno nikoho na evropském kontinentu nepobuřují, dokonce ani v politice, islandská premiérka je lesba a nikdo se nad tím nepozastavuje
jistě mi dáš za pravdu:-))
 ze dne 11.11.2009, 18:27:10  
   Gilbert Cunninghamm: Zkusmo se zeptej prababičky :D Nicméně uznávám, že lesbičky jsou společensky přijatelnější než gayové :)
 Ariadne 11.11.2009, 15:13:35 Odpovědět 
   je to tedy šílený.. připomíná mi to knížky Borise Viana nebo John Kennedy Toola, jejichž texty je také náročné číst a mnohdy člověk nechápe, co vlastně chtěli říci... taková "absurdita zahnaná do absurdity".. ale protože oba jsou moji oblíbení autoři, tak ti za tu šílenost dám za jedna...
P.S. Souhlasím čukem, také netuším, co zde mělo pobuřovat..
 ze dne 11.11.2009, 16:46:18  
   Gilbert Cunninghamm: drazí a milí, musíte brát v potaz jednak absurditu úplně všeho, tedy i mého prohlášení: Takové malé pobouření. Což by se jevilo absurdní v případě, kdy by povídka nebyla pobuřující. A jednak to, že se zde náznak "lesbického" vztahu by mohlo pobuřovat konzervativnější jedince. Jistě mi dáte za pravdu :)
 čuk 11.11.2009, 11:27:04 Odpovědět 
   Netuším, co mělo pobouřit. Příběh nemá pointu, druh slovního humoru poněkud vyčpěl, ona hra se slovy už se okoukala. Dobrá je plastická dvojznačnost schodku, ta mohla být víc rozehraná. Sprše také něco chybí, samotná absurdita je v jedné rovině. Zdá se mi, že se tam víc povídá než předtím, jako by tam byla hlušší místa a slovní hříčky slabší. Chybí mi trochu víc plasticity a barevnosti.
brýle seděli?
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
POCHÁZÍM Z YKKH...
Danny J
Nevěsta
Amatérka
Kapitola 3. Sle...
Nears
obr
obr obr obr
obr

Ztracená 9.část
Kondrakar
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr