|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303511 komentářů :: on-line: 12 ::
|
 |
|
:: Příběh III. Avenue ::
| Tentokrát pro malé pobouření :) ... |
| |
|
|
Dora byla taková normální sekretářka. Byla v mileneckém poměru se svou šéfkou. (Nechtěl jsem pobouřit konzervativní jedince a napsat: Souložila.) Nosila kostýmek lehce nazelenalé barvy, na nose ji seděli brýle s namátkou vybranou růžovozelenou obroučkou. Tvarem trochu připomínaly ty, jež nosil John Lennon.
Její sáčko zdobila též růžička, kterou Dorotka s velkou oblibou nosila v klopě. Sukně, či v podstatě sukýnka byla než dlouhá spíše krátká. Sahala ji nad kolena a možná ještě výš. To ovšem nebylo podstatné.
Dořina vlastní rodina čítala mnoho členů, ale omezil bych se na nejužší okruh. To jest ti nejbližší.
Její manžel, chci říct přítelkyně, se jmenovala Markéta. Markéta byla svým způsobem šlechetná, mladá, inteligentní slečna, avšak za zády veřejnosti se někdy chovala opravdu jako mrcha. Pracovala jako manažerka úředního oddělení pro odjímání koček z péče špatných chovatelů v institutu ČIČI.
Spolu měli dvě děti, dvojčata s nádherně světlounkými vlásky. Ulricha a Naděždu.
Ulrich byl raubíř, v jeho osmi letech si pořád nedokázal uvědomit, co je to alternativní pramen tektonických prvohorních vyvřelin. Markéta se jej po nocích snažně učila těmto základním poznatkům. Zatímco Dorotka spala, Ulrich vyprávěl Markétce o rozpadu Pangey.
Zato Naděžda byla velice chytrá dívenka. Učila se zásadně odezíráním. Cokoli paní učitelka ve škole řekla, se Nadě zapsalo nesmazatelně do paměti. Tudíž při jakémkoli okřiknutí vrtkavého neposedy, Naďa obdržela inspiraci. Velice ráda psala povídky. O čemkoli. Kdysi napsala velice moralizující bajku, kde ondatra Ondra měla co dočinění se srnou Sárou.
Jednoho brzkého rána, když se obzor zbarvoval sluncem a rozléval zlatavou záři do okolí, se Dora procházela po Interesantní ulici. Měla ještě hodinku než se měla dostavit do práce.
Posadila se tedy do bistra U Helenky. Bylo to vyhlášené bistro. Mělo tu nejlepší kávičku v okolí. Vzhledem připomínalo starofrancouzskou restauraci. Všude byly pravidelně rozestavěné stolky s modře károvanými ubrusy na kterých hořely petrolejové lampičky.
Dorotka si sedla do rohu. Přišla k ní servírka v černém tričku na kterém bylo vyobrazení žlutého knoflíku, objednala si Rouge de la blé – vyhlášenou speciální kávu.
Drobná žena, tahle obsluhující. Pomyslela si Dora. Zamyslela se tak, že jí málem vystydla káva Rouge de la blé. Dorota měla hned na začátku dne poradu a málem ji nestihla.
Přišla na poradu těsně před šéfkou. Hlavního slova se ujal zástupce společníka firmy Evžen Gerta.
„Zdravím všechny příchozí a je mi líto těch, kteří tu dnes nemohou být s námi.“ Tak začínal každou poradu a pokračoval: „V uplynulém roce, akcie naší firmy velice stouply a to hlavně vlivem schodku, který jsme uložili do pečlivě připraveného trezoru vystlaného fialovým sametem. Je tady ovšem pár věcí, které chci vyřešit. Za prvé, podivným způsobem se tento schodek zmenšil a z jeho žulové části zbyl jen kousek slídy. Což se mi opravdu znelíbilo. Za druhé od minulého roku se částka, kterou jsem uváděl v kolonce příjmy, kamsi vytratila, a následně, když ji zde přítomná má kolegyně Tamara Troska-Hlen našla pod postelí, zmenšila se o necelou polovinu. Je zde někdo kdo by si přál celou situaci vysvětlit?“
Na tuto otázku se zvedlo okolo kulatého stolu jen několik rytířů. Jedním z nich byla Tamara Hlen-Troska, dvojče Tamary Trosky-Hlen.
Začala svou rozmluvu asi takto: „Moc ráda bych vás upozornila na několik faktů, které přímo či nepřímo souvisejí se vzniklou finanční situací. Pane Gerto nehrabejte se prosím vás v nose. Posledního dne minulého roku si náš informátor z oblasti srnčího výběhu přišel pro kousek schodku. I přes veškeré zákazy ho zde nepřítomný kolega Kulík Zlomocný vydal. Tím se naše náklady podstatně zvedly, neb jsme museli investovat náležité částky na opravu schodku uloženého v novém ohnivzdorném trezoru, jež chránil schodek před radiací.“
Dorotka se nudila.
„Slečno Hlen, rád bych zdůraznil, že váš názor je nevhodně interpretován.“
K tomuto tvrzení se přihlásila Dořina šéfka a prohlásila: „Já bych se vám na to mohla vykašlat. Může za to propouštění ve firmě a vládní problémy s ČIČI! Vy však ignorantsky tvrdíte, že kus šutru v jakémsi trezoru může za váš nezdar! Jděte se bodnout! Ňho!“
Šéfka se rozezlila tak, že zpod stolu vytáhla sprchový nástavec a s chutí se do něj zakousla. Dora si nemohla nepovšimnout toho jak panu Gertovi teče z pusy slina.
Všichni uslintaně pozorovali jak šéfka pojídá sprchu. Oči na ni mohli nechat, mezitím co ona znova a znova přežvykovala sousta té krásné chromované sprchy, kterou všichni měli tolik rádi.
Porada skončila velikým fiaskem. Nakonec se projednal pouze pod číslo tři sta osmdesát šest: Je-li záhodno jíst v práci koupelnové doplňky.
Návrh sice pár lidí podpořilo, ale za přítomnosti pracovního psychologa byla žádost zamítnuta s tím, že by se snížila produktivita práce.
Toho dne pro Dorotu přijela Markéta i s dětmi ve svém modrozeleném kabrioletu. Chtěli se zajet podívat do obchodu, avšak skončilo to u kávy v Helence. Všichni si udělali krásný večer. Objednali si pizzu, dobře se najedli a mohli jít spát.
Ustlali si tedy na zemi a přečkali zde do dalšího rána.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.5 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 20 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
