» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska neotáčí světem."

F. Jones

počet přístupů: 2141408

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303511 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Chlapec a děvče ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Črty

Laurent Cellier	publikováno: 12.11.2009, 9:07

Umímeš vnímat drobné příhody kolem nás?


	Nástupiště plné lidí. Někteří nervózní - už aby to jelo! Jiní lhostejní… Co znamenají ty dvě, tři minuty prodlení proti věčnosti? Muž, chlapec a děvče. Možná otec nebo strýc něco rozvážně těm dvěma sděluje. Děvče, jejíž dětství zůstalo v nedávné minulosti, ale její paže již zcela samozřejmě poznaly opojnost chvíle, kdy se vinuly kolem krku milého a svými rty, ne ponejprv, setřela pel chlapecké cudnosti. Holčina, spíše žena na rozhraní dívky, vědoma si své důležitosti, přikývne. Ten chlapec na nástupišti tam stojí tak nějak samozřejmě, ne, už není poslušný malinký špuntík, předvádějící svou důležitost při každém slově dospělých. Kulaté brýle a jemná tvář, vypadající, jako by z obrazovky Mach sestoupil mezi všední lid. Jen to sluchátko zůstalo v nedávné minulosti. O dva či tři roky. Asi už ho dávno ztratil, jako my všichni, kteří jsme přestali věřit pohádkám. Jak krátká doba pro nás a věčnost pro ty, kteří se vznášejí na perutích svého dětství. Příjezd vozu. Chlapec se se samozřejmostí dospívání prodere tím davem, aby byl první. Sedá se u okna a ta dívka – žena, si sedne přes uličku. Tak nějak zvláštně po ní pokukuje. Je mezi nimi jakési srozumění? Sotva jsou však sedadla mezi nimi zaplněna a není možnost, aby seděli vedle sebe, chlapec vyskočí a pro ty nezajímavé se tváří ustaraně. Ano, obětuje se. Tři rychlé krůčky a té dívce vklouzne na klín. Ona na to čekala! Sotva se o ni zapře a dokonce hlavu nakloní na druhou stranu, přivine ho k sobě. Ochotně se podvoluje jejím rozmarům. Bez uzardění přijímá dotyk rtů na svém krku. První, rychle následuje druhý. Je to pro ně tak samozřejmé, jako že po noci následuje den. Ničím se nezpěčuje, nic neobvyklého pro něj. V tom mi došla jejich zvláštní hra. Není malý, aby sám vklouzl dívce na klín a ještě nedosáhl na okamžik, kdy bude jako muž či mládenec v jejím objetí. Proto ta hra. Každý si sedl zvlášť a až sedadla budou zaplněna, on se milostivě uvolil usadit se na její klín a přijímat podle její libovůle dotyky rukou, rtů. Možná milující bratr, ale stejně tak možné, malý milenec vědomý si svého půvabu, který velkomyslně sám odevzdává. Kdo ví.


celkové hodnocení autora: 96.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 15		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 34		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Sidonie Kermack	30.12.2009, 16:57:34

Moc se mi to líbilo, i proto, že ač jsem přítomna v době veskrze moderní, přesto tu chybí ono romantické pojetí lásky. Tady = v reálu je vše takové odemocněné. Láska=sex, nic víc, už není snoubenec a snoubenka, ale přítel- přítelkyně... A při četbě otázek v Bravu žasnu. Proto se mi tenhle příběh tak líbí, že je smyslný i nevinný, vášnivý i cudný. A proč ne?


ze dne 31.12.2009, 15:52:49
Laurent Cellier: Děkuji:-)) I já si myslím, že dětská nevinost by měla zůstat neviností a má na světě své místo. I touha po poznání a tušení budoucnosti:-))

Allainila	30.12.2009, 16:47:13

Uf, končně jsem vstala z mrtvých a zabloudila na saspi. Je to zvláštní, cítím z toho melancholi, která tu svádí boj s neortodoxností (hrozné slovo, už nikdy ho nenapíšu). Lépe to snad vyjádří: "Ááá, romantika. Cvak. COŽE v metru?!" Zkrátka rozporuplné. Tím zajímavější.


ze dne 31.12.2009, 15:53:01
Laurent Cellier: Děkuji, :-))))

D. I. Kozlov	13.11.2009, 7:23:27

Odpověď na příspěvek od uživatele: D. I. Kozlov* ze dne 12.11.2009, 10:12:33* vyvolávat dojem, že píšou dobře

Šíma	12.11.2009, 15:00:28

Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma* ze dne 12.11.2009, 14:50:53* P.S. Jako čtenář jsem nebyl přitom... Pokud bych to viděl jako skutečný pozorovatel na vlastní oči (například cestující ve voze), pak bych klidně mohl tvrdit, že mohlo jít "o lásku" sourozeneckou, nebo o jakýsi hlubší projev přátelství (pokud něco takového existuje). Ono se kdysi líbali i státníci na návštěvách v zahraničí, že ano? ;-))) Možná kdyby byl příběh zpracován jinak a více z pohledu samotného pozorovatele a s přidáním jeho myšlenek, kalkulací a spekulací (spolu s jeho osobním postojem) a třeba i souhlasem, bylo by to o něčem jiném... Ono je tak hezké, když se mají dva rádi a nestydí se za to před druhými... Ale takto? Hm... ;-) No nic, už jsem tu toho napsal dost, je třeba nechat prostor druhým!!! ;-)))

Šíma	12.11.2009, 14:50:53

Připadá mi to trochu vyumělkované a vykonstruované, tedy popis skutečné události s autorovou nadsázkou. Napsáno pro efekt? Možná šlo o sourozence, nebo "kamarády", o milencích pochybuji... ;-))) Není to ono a moc mě to neoslovilo, ale jde koneckonců jen o můj názor!


ze dne 12.11.2009, 16:28:33
Laurent Cellier: Je to popis, osobně je taky tipuji na sourozence a mileneckým neznamenalo sexuálním:-))

Viktor	12.11.2009, 11:13:43

pominu obsah, který je spíše niterným pohlem autora a ledaskoho ve správné náladě může oslovit... ale, co ta forma, doktore??? ...ten tvůj sloh??? - "...setřela(rty) pel chalpecké cudnosti..." - to myslíš vážně??? vždyť to je ze Švejka!!! - "... žena na rozhraní dívky..." rozhraní je mezi něčím a mezi něčím jiným... to je jako bys napsal "moře na rozhraní země" nebo " pták na rozhraní savce" - když už tak " na hranici" , ale tady se to nehodí ... lepší by bylo třeba " dívka na prahu ženství" nebo tak něco... no nic "perutě dětství".. no budiž, jestli chceš psát jako Rosamunda Pilcher ..a možná se přece jen vrátím k obsahu... ve třetím(vlastně ve čtvrtém odstavci) píšeš, že chlapec už de - facto dospívá... hmmm... řekněme , že je mu tak 10 až 12 let... jestli se takovýhle habán cpal na klín řekněme 16 - ti leté ženě-dívce na rozhraní... a ta jej líbala na krk... v autobuse... v plném autobuse... ...tak to musela být solidní úchylárna... :o)


ze dne 12.11.2009, 13:46:48
Laurent Cellier: Samozřejmě můžeš mít svůj názor a taky ho ctím:-)) Jo klukovi bylo tak 11-12 a dívce kolem 17 a metro bylo plné.

D. I. Kozlov	12.11.2009, 10:12:33

Mně to teda dělalo problém vůbec dočíst. Byla to nuda. A vůbec mi to nepřišlo psychologizující. A ani to nebylo napsáno svižně - především čtvrtý odstavec ne. Někteří redaktoři tu nejspíš mají potřebu valit uživatelům klíny do hlavy. Nebo nerozumí próze.


ze dne 12.11.2009, 14:19:06
čuk: Co myslíš výrazem "Valit uživatelům klíny do hlavy?"


ze dne 12.11.2009, 13:42:39
Laurent Cellier: Samozřejmě, každý má svůj názor:-))

čuk	12.11.2009, 9:06:44

To je hezký příběh, odpozorovaný ( a možná dost často se stávající), autor vedle objektivního popisu jemně psychologizuje na obtížném věkovém rozhraní. Napsáno svižně, jemně, přiléhavě. Smysl se vybarví i tím, jak vidíme v pozadí muže považujeme ho za otce nebo strýce, který zůstal jako vyprovázející na nástupišti? Ale nemusel být ani jedním z nich. Líbilo se.


ze dne 12.11.2009, 13:42:07
Laurent Cellier: Díky