obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915688 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39805 příspěvků, 5808 autorů a 392455 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Pán draků ::

 autor Govrid publikováno: 18.11.2009, 12:25  
Pán draků
 

Dračí olympiáda – Pán draků
Když meč prorazí brnění, je to jistá smrt. Když brnění přežije útok meče, je to zázrak. Tak praví moudří bojovníci, kteří již několik bitev zažili. Každý z nich měl na vlásku svůj život, o který se začali starat, až když byl něčím ohrožen. Jen hrstka přeživší mohla vyprávět, co se na bojištích odehrálo. Vždy to bylo napínavé a strachující. Někdy to nemělo dobrý konec, a někdy ano. Ale jedno je jisté, vysloužilí a staří válečníci, kteří již nejsou bojeschopný, jsou mnohdy lepšími bojovníky, než – li nějací mladí válečníci...

Deset let uběhlo od doby, kdy se konala poslední „dračí olympiáda“, která skončila neúspěšně. Z říše vymizeli tvorové, které zdánlivě něčím připomínali draky. Král byl den před tím nervózní. Neustále se vyptával lidí, zdali neví o nějakých dracích v zemi. Nikdo nevěděl nic. Ani když zapojili svůj mozek, ukrytý za kulatou lebkou, zakrytým hroudou masa a kůže. Proto se král uchýlil k jediné a přijatelné myšlence, která ho napadla ve spásnou chvíli… Na druhý den se konala olympiáda, před královstvím se shromáždil dav lidí, elfů, skřetů a trpaslíků. Do města přijel legendární Mul´draan, a s nim i jeho elfská žena Eurina, také jejich malý, desetiletý přírůstek se jménem Edgar. Nejen oni, ale táké i další hrdinové. Které se chtěli zúčastnit her. Když se dav lidí utišil, zvedl se král z trůnu, a pohledem hledal příchozího muže s kalichem plným vodou. Po několika minutách přiběhl. Celý zakrvácený, s bodnými ranami se vydal k připravenému ohništi. Uhasil oheň vodou. Kalich odhodil na zem, a poté se vydal cestou, která vedla z království. Král již na tuhle chvíli čekal, usadil se, a začal promlouvat k lidem.

„Sešli jsme se tu, abychom zahájili letošní olympijské hry. Který, jak dobře víte, se má konat za doprovodu Mul´draana z říše skřetů. Tento rok to bude pán draků, který ucítí pach ocele na svém těle. A vůni magie. První hrdina, který se vydal na cestu po slávě, přišel z podzemních říší, aby nalezl uspokojení z bitev a bojů, je to trpaslík se jménem Anos´dhet. Druhý válečník, je znám svou oddaností plnit své poslání, a uskutečňovat své touhy po míru a naději, máme tu čest přivítat Elfa Qeosana. A dalšího hrdinu není třeba představovat, je to všem známí Mul´draan, který již podniká druhou svou pouť při dračí olympiádě.“

Král se odmlčel, pohybem ruky dal povel k zahájení olympiády. Hrdinové se dali do pochodu, za nimi zůstával jen prach a kamení, odlítávající od koní. Den byl dlouhý, a unavující. Výprava se, při setmění, zastavila před hostincem. Z které bylo slyšet zpěv a veselí, který se vyznačoval hlasitým povykem. Vstoupili dovnitř. Hospoda utichla. Na nic čekající Mul´draan věnoval hospodskému svoje bezzubý pousmání. Poté se usadil. Spolu s ostatníma. Hospodský se vylekal, bez přemýšlení, vzal ze stolu, jednoho hosta, nedojedený kus kuřete, a přinesl ho Mul´draanovi. Ten ho přijal, a s chutí se zakousl. Hrdinové se celou noc bavili, jejich číše nezůstávali prázdné. Druhý den se vydali znovu na cestu. Prodírali se skrze šeré a chmurné hvozdy, kráčeli tajuplnými jeskyněmi. Brodili se přes močály, až skoro před půlnocí se dostavili do pustého a zničeného kláštera. Slezli z koně, a vešli dovnitř. Jejich zdlouhavý a klidný kroky, se zvukem odráželi od okolních stěn. Chodbou se rozléhal zvuk bušících srdcí hrdinů.

Po stěnách nacházeli hrdinové podivné obrazy. S obsahem zápasů a soubojů podivných lidí s draky. Jejich cesta chodbou byla krátká, po chvilce dorazili k velkým dřevěným vratům, zdobený železnými růžemi. Mul´draan pozvedl hlavu, a pohleděl na nápis, vyrytý na dveřích.

„Růže jsou dary života, dar je život, nechť vstoupí ten, co má ryzí duši.“ Řekl nahlas Mul´draan.

Poté se je pokusil otevřít, ale ani vší silou se mu to nepodařilo. K vratům přišel Qeosan, chvíli se na ně díval. Nakonec se obrátil k hrdinům.

„Je to hádanka, zdali mě moje elfská paměť neklame, tak zde žili mniši řádu dračího plamene. Velcí mudrcové a také bojovníci s magií.“

Z ničeho nic se z východu, od kuť hrdinové přišli, ozval strašliví řev, a s nim i dupot a klusot. Který se blížil k mužům stojící u brány… Po deseti letech se událý mnoho věcí, Mul´draanovi se narodil syn. Napůl člověk a napůl elf. Má velkou úctu ke spravedlnosti po matce, a chuť k boji stejně jako jeho otec. Hobit, skvělý přítel Mul´draana, se znovu vydal za dobrodružstvím. A odešel neznámo kam. Nejen že čas běžel stále dál, začínal poznamenávat krále lidí. Jeho stále mladá tvář se rychle měnila ve vrásčitý obličej s šedými vlasy. Draci téměř vymizeli ze země, od té doby co se konal sňatek elfý ženy a skřetího náčelníka, se draci přestaly objevovat na modré obloze, již nelétali za potravou, ani se jen tak neprocházeli krajinou. Za vše mohla dračí olympiáda! Pomalu zabíjela draky, a s potěšením že ty krásné tvory nikdy již nebudou plachtit nad královstvím lidí, je uspokojovala. Takový drak se rodí jednou za patnáct let. Když samice draka naklade svoje, jediný vajíčko za svůj život, čeká patnáct let než se vyklube. Ovšem i když se vyklube, bez matky a jejímu rychlému servírování potravy, může mládě zahynout. To že draci jsou asexuálně založený, není žádná nová věc. Takzvaně mohou samice draka snést vajíčko bez pomocí samce. Proto se rychlé vybíjení dračích samic stala osudným. A draci se přestali dále rodit, a nejen z touhy vyhrát dračí olympiádu. Ale také pro jejich kůži. Kůže draků je silná, teplá a dobře se hodí na brnění či zbroj. Mimo to je také hodně vzácná a drahocenná. Zbroj z kůže draka měl na sobě i slavný Demorhed z lesních plání. Který s ní vyhrál bitvu o svoje území, a dal tím průběh nové civilizace. Která si dnes říká elfové. Každý tuhle legendu zná, ale ne každý ví, že Demorhed vyhrál bitvu za pomocí brnění z draka.

Vše se zdálo, že je u konce. Z jedné strany se k nim blížilo cosi, z čeho měli strach. A z druhé strany jim volný průběh v cestě bránila veliká brána. Nakonec se k nim ten zvuk dostavil osobně. Před sebou viděli nebezpečného, a strašlivého draka. Ale něco bylo jinak, než mělo být. Drak se zastavil, a svými velkými, tmavými oči upřeně hleděl na hrdiny. Kteří v tu danou chvíli měli připravenou zbraň v ruce, a čekali co se bude dít dál. Netrvalo to dlouho, a přišel k drakovi muž v  černém hábitu s kapuci na hlavě. S hromovým hlasem, s ozvěnou od okolních stěn, začal promlouvat k hrdinům.

„Já jsem pán draků, vstoupili jste na posvátné místo. Teď vás tady můj věrný, a jeden z mála draků zabije. Bude to pro výstrahu k ostatním bytostem, kteří by sem chtěli také zavítat.“

Cosi podivného zamumlal k drakovi, ten se pohnul a strašlivým křikem se rozeběhl k hrdinům. Anos´dhet na nic nečekal, vrhl se na nepřítele, se svým obrovským, válečným kladivem mu začal vrážet jeden úder za druhým. Qeosan klidně vzal do ruky luk, a pokusil se drakovi znemožnit daru vidění. Drak zlehka zastavil letící šípy svým dlouhým ocasem. Mul´draanovi se z ničeho nic rozzářil meč do modré záře. Tenhle meč kdysi získal od šamana skřetů ve své vesnici, měl sloužit na poražení pána draků, a nastoupit na jeho místo. Čím by ovládnul veškeré draky na celém světě. S tou armádou se chtěl pomstít lidem, za to co mu udělali. Jenže jeho plán se nezdařil. A vše nechal být, tak jak je a bude. Meč se rozsvítil ještě více, a odhalil skrytý nápis. Který Mul´draan nemohl přečíst, neboť byl v jazyce kterému nerozuměl. Přišel k němu Qeosan. A z meče započal překládat. Mezitím se Anos´dhet snažil zaneprázdnit draka. Pán draků, jak si mnozí obyvatelé království lidí mysleli, nebyl drak ani jiné zvíře. Byl to neživí posluhovač zla. Napůl mrtví a napůl živí. Zemřel za pomocí rituálu, kterým se pohyboval mezi životem a smrtí. Jako vyjádření díku, za to že svoji duši přenechal jiným, aby mu poroučeli, mu pán zla udělil veškerou moc nad draky. Čím se stal velmi mocným a chtivým posluhovačem pekla. Po staletí shromažďoval veškeré zlato a drahé kamení, k vlastnímu potěšení. Pan draků, když uviděl co má Mul´draan za meč, vyšplhal si na hřbet draka, a začal z toho místa sledovat tok boje. Elf přeložil nápis na meči, začal ho sdělovat Mul´draanovi.

„Ten kdo bolest má, svoje rány zahojí, neb tady je růže z prokletí. Než se fénix znovu zrodí, bitva u konce ještě není, od bolesti pomůže ti růže z podsvětí.“

Ještě než to stačil dopovědět, brána za nim se začala otvírat. Než se však otevřela, Mul´draan vyrazil vstříc nepříteli. Aniž by stačil k nepříteli doběhnout, Pán draků se dal na ústup, za pomocí draka se vznesl, a odletěl k východu z kláštera. Mezitím se hrdinové sešli v sále za bránou. V místnosti bylo mnoho beden, hromad plného zlata. Ale všechny zaujal kámen v polovině místnosti. Na kterém bylo vyryto tato slova:

„Ten kdo meč slávy z kamene vytáhne, ten se stane pánem draků.“

Když to hrdinové dočetli, porozhlédli se po zlatě okolo nich. Mul´draan stál nehybně, jako socha, u kamene, a pozoroval svůj meč který změnil barvu z modré na červenou. S hádanky v hlavě, vzal zbraň, a zabodl ho do kamene. Místností se rozlehla bílá záře, na pár minut hrdinové necítili nic, a nanic také neviděli. Sálem se roznesla tma. Po chvíli si uvědomili, že jsou v lesích, kde elfové mají svůj domov.

„Byl to sen?“ Řekl zmateně Anos´dhet.

Poté se podívali na své ruce, kde viděli zlato které hrdinové v danou chvíli drželi. Jen Mul´draan nedržel v ruce nic, a po jeho meči nebyla ani stopa. Mezitím král zpytoval ve svém království, o tom co provedl. Nejen že věděl co se ukrývá v klášteře a kdo je tam, poslal tam na jistou smrt nebohé hrdiny, kteří nic netušili. Jenže mu lhaní dělalo potíže, a proto se o tom rychle dozvěděli ostatní v království. To že je drak tuhé zvíře, je známo všem. A i to že ho lze zabít s více vojáky, než – li se pouštět do boje na něho sám. Ale drak kterému vládne pán draků, byl jiný. Drak je nemrtví, i když na to nevypadá. Nemůže zemřít, ale ani žít. Při životě ho udržuje jen život pána draků, s nim je spojen. A jelikož pán draků je netečný vůči kouzlům či zbraním. Nemohli tuhle výpravu nikdo z nich přežít. Král celý den chodil z místa na místo, chvíli neposedil. A přitom nadával knížkám, z kterých se dozvěděl o pánu draků. Na druhý den se hrdinové vrátili do hradu lidí, kde dokončili svoji (ne)úspěšnou „dračí olympiádu“.
Konec


 celkové hodnocení autora: 84.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 4.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 56 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 DaNdÝ 20.11.2009, 0:53:45 Odpovědět 
   Což to já holt oznámkuju a bude to stejná čtyřka poroty no. Takhle - nechci nijak srážet, ani se kasat. Povím to tak - je ti 15 asi, inu to je času na zlepšování. Ale nechat si říct a snažit se. Moje vcelku jednoznačný doporučení - psít, napsat si nějaký delší dílo., pak si ho po sobě přečíst, poopravit. Tím se dle mě člověk naučí dost. eli to jaksi myslíš s psaním vážně - chceš se zlepšovat, chceš s větším úspěchem publikvoat na serveru jako je tenhle, je to myslím nezbytný.
k chybám - zásadní problém vidím v chbyným slovosledu, kterej všechno znepřehledňuje, zároveň rozkolísaný vkládání informací, prostě zpřeházenost. Chvíli tohle, pak tam vrcnout další informaci - taky přetlak informací. Vypisovat skoro nemá smysl - případnej korektor by si k tomu mohl sednout a vlastně to cleý přepsat, opravdu skoro v každý větě by se myslím dala najít chyba - to pak nemluvím o těch významových problémech.
Další doporučení . schválně se na text koukni a zjištíš už jen na první pohled, že tam nemáš žádnej dialog. Dyž je nějaká promluva . je to monolog. Zauvažuj nad dialogama - to oni nejlíp přibližujou postavy, víc než sebelepší popis postavy, dialogy nejlíp zpřítomní vztahy mezi postavaa určitě líp než že jako poseděli u číše vína, která nebyla nikdy prázdná.
 Kaileen 19.11.2009, 13:14:03 Odpovědět 
   Teda ten text... to je síla. Strašně těžko se to čte, když už člověk přelouská slova, beztak neví nic z obsahu. Hromada chyb, obzvlášť špatně skloňuješ "který", to je opravdu prachbída.
- "Výprava se, při setmění, zastavila před hostincem. Z které bylo slyšet zpěv a veselí, který se vyznačoval hlasitým povykem." - tak toto je hotový guláš.
Známku dávat nebudu, protože jsem to nedočetla.
 Das 18.11.2009, 12:24:52 Odpovědět 
   Pravidelně říkám autorům, že psaní je ze začátku hlavně o čtení. Musíš číst. V první řadě po sobě v druhé řadě pak kvalitní autory. Do textů ti proniká řada stylistických a pravopisných chyb. To se snadno eliminuje několika měsíci usilovného čtení.

Na příkladu prvního odstavce:

1) "Každý z nich měl na vlásku svůj život, o který se začali starat, až když byl něčím ohrožen."
Každý z nich je jednotné číslo, proto nemůžeš pokračovat množným a pak se vracet do jednotného. Není pak zřejmé, zda byl ohrožen život nebo bojovník a zní to svahilsky.
Mít na vlásku je neliterární, nevzbuzuje to správnou představu o tom v jaké pozici se život vlastně nalézá - že na něčem závisí. Věta se musí úplně předělat.

2) "Jen hrstka přeživší mohla vyprávět, co..." Vyber si, buď hrstka přeživších (koho, co) nebo přeživší hrstka (správný slovosled).

3) "Vždy to bylo napínavé a strachující." Když projevíš, že pravidla dobře ovládáš, smíš je porušovat, do té doby ne. Takže slovo "strachující" nepoužívej až do doby než bude jisté, že to není chyba, ale záměr.

4) "Někdy to nemělo dobrý konec, a někdy ano." Takové prázdné věty do literatury nepatří vůbec, leda by jim byl dán zvláštní význam kontextem.

5) "Ale jedno je jisté, vysloužilí a staří válečníci, kteří již nejsou bojeschopný, jsou mnohdy lepšími bojovníky, než – li nějací mladí válečníci." Druhá polovina věty je zcela bezradná. Věta říká, že je něco jisté, ale neříká proč. Dvojici slov kteří - bojeschopný si řekni nahlas a i bez učebnice uslyšíš, že to neštymuje (správně je kteří - bojeschopní).

Máš před sebou spoustu práce, ale taky spoustu radosti z pokroků, kterých můžeš dosáhnout. Navrhuju, abys vždycky než napíšeš text přečetl jednu knihu dobrého autora. Uvidíš, že zlepšení na sebe nenechá dlouho čekat.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Kitchener/McNam...
Marek Dunovský
Povahy
Beduín
Pondělní ráno
Flambující lanýž
obr
obr obr obr
obr

Lavór
sumus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr