|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303511 komentářů :: on-line: 12 ::
|
 |
|
:: Otcovo moudro ::
 Apinby |
publikováno: 16.11.2009, 6:52
|
|
| |
|
|
Někdy se všechno semele tak nějak samo, že až se zaleknete. Že by osud? Souhra náhod? Nebo jenom dobré načasování být na správném místě.
Byla velká tma a pouliční osvětlení v naší ulici opět nefungovalo. Někdy si říkám, že máme jadernou elektrárnu za koudelí, ale elektřiny málo.
Vytáhl jsem klíče z kapse a pomyslel si, že bych ten pakl šrotu, jak to rád nazývám, měl zeštíhlit. Že by mě vlastně stačili tři klíče. Otočil jsem klíčem v zámku a otevřel dveře od domu. Přivítala mě Máňa, naše škodovka z roku 1987. Otcův mazel. Zul jsem si boty a vešel do našeho skromného příbytku. V břiše jsem měl špatnou předtuchu toho, že budu seřván. Ne zbit, ale seřván. Mnohdy horší než facka z každé strany a pak celý večer klid.
Pomalu jsem otevřel dveře a nasadil neutrální výraz. Jako vždycky. V pokoji seděli moji rodičové. Mamka pletla a otec se díval na nějaký pořad pro kutily. Sotva jsem vkročil, začala palba.
„Kde jsi byl,“ začala matka a odložila pletení. Otec dál sledoval televizi.
„Hm, pryč,“ odpověděl jsem a šel si umýt ruce do koupelny. Máti šla za mnou.
„Ty nevíš kolik je hodin? Říkal jsi v sedm a je půl desátý,“ trošku se odmlčela a dál pokračovala, „jo a holky si do pokoje vodit nebudeš. Sotva se brácha odstěhoval, začínáš s tím ty? Tak Zdeňku, řekni mu něco,“ zařvala matka z koupelny na otce v pokoji.
„Mamka má pravdu. Se hleď učit. Chtěl jsi na studijní obor, tak ať tě nevyrazí,“ pustil se do mě otec. Jakmile to dořekl, hned mi na jazyk přišlo mu říct něco v tom smyslu, že to byl on, kdo neudělal střední. Ale neřekl jsem to raději. Potom ještě něco otec zamumlal.
Matka zvedla prst a dala mi ho káravě ke tváři a začala ještě víc křičet. Já jsem si umýval v teplé vodě ruce. Hezky jsem si hrál s mýdlem a přitom se díval do zrcadla. Připadlo mi, že jsem nějaký hezčí. A že mi rostou vousy.
„Posloucháš mě? Co to bylo za holku, jak se jmenuje,“ vyptávala se matka.
„Iveta,“ odpověděl jsem a utřel si ruce do ručníku.
„A kolik jí je? Že si jí vodíš domů? Chlapečku, ty se budeš učit. Ty se budeš učit! Já na to dohlédnu,“ sundala prst od mého obličeje a šla do kuchyně. Jako kdyby se šla sešikovat k novému útoku. Já šel pokorně za ní.
Máti otevřela skřínku nad dřezem a vytáhla dózu s kávou a jeden hrnek. Šoupla do hrníčku, co měl na boku napsáno „Nikdo není dokonalý“, dvě lžičky kávy a jednu lžičku cukru. Poté si postavila na vodu. Já se vydal k ledničce, protože jsem měl hlad. Jo, z lásky vyhládne.
„Mě se to nelíbí,“ začala znovu mamka.
„Ber to pozitivně, lepší než kdybych si domů přivedl kluka,“ bylo to první a taky jediné, co mě napadlo. Cítil jsem, že na tohle nebude mít dost velkou slovní zásobu, aby něco vymyslela.
Obrátila se ke mně. Chvíli se dívala, co hledám v ledničce. Poté řekla: „Prostě se mi to nelíbí a už o tom nebudeme bavit.“
Trošku jsem jí chápal. Sedmnáct let se o mě stará. Utírala mi zadek. Pečovala o mě, když jsem byl nemocný. Pomáhala mi, když jsem něco nezvládal. Byl jsem její Zdeněček. Teď když přišla, pro ní špatná, ošklivá a zlá holka, se jménem Iveta se všechna ta práce a úsilí vytratilo vniveč. Všechna ta láska, co dávala mě, a já jí, byla narušena. Musel jsem jí nějak povzbudit.
Zavřel jsem ledničku a přišel jsem zezadu k mamce. Dal jsem jí ruku na levé rameno. Míchala si lžičkou kafe.
„Vždyť já tě mám pořád rád,“ a dal jsem jí pusu na pravou tvář.
Mamka na to nezareagovala. Vzala si cigarety a šla do průjezdu si zapálit a popít uvařenou kávu. Trošku mi jí bylo líto.
Vzal jsem si salám, sýr a čtyři krajíce chleba do pokoje k televizi. Tam na mě čekal otec. Měl na nohách díravé ponožky a roztrhané tepláky, který snad pamatovali svatbu před dvaceti lety. Na sobě měl antiabstinenční tričko. Přepínal ovladačem programy.
Sedl jsem si a dělal, že se nic nestalo. Chvíli se mi dařilo dělat tichou domácnost, ale po nějaké době to otec nejspíš nevydržel.
„Co to je za holku,“ zeptal se mě, ale přitom neodtrhl oči od obrazovky.
„Iveta, je to moc fajn holka,“ rychle jsem odvětil.
„Odkaď je?“
„Z Oslavan.“
„Kolik mají baráků a aut?“
Chtěl jsem rychle odpověděl, ale nějak mě to zaskočilo. Takovou otázku od mého otce bych nečekal. Nakonec jsem se zasmál a odpověděl: „Nevím.“
Otec se taky zasmál. Měl pusu jako rohlík. Podíval se mi do očí a pak se navrátil do původní polohy, směr televize.
Chvíli bylo ticho. Dívali jsme se na dokument o lovu krabů a já jedl. Poté přece jenom něco otec řekl: „Co nenaženíš, to za celý život nevyděláš.“
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
78.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 16 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
