|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303511 komentářů :: on-line: 12 ::
|
 |
|
:: Setkání 8 ::
 Amater |
publikováno: 16.11.2009, 8:44
|
|
| |
|
|
„Jsi zbabělec.“ Nard pokrčí rameny. Nejspíš ano, ale bojovat proti jiným bytostem nechce. Ne, lidským.
„Dnes večer přijdeš.“
„Ano. Přijdu. Nic jiného mi nezbývá. Musím dokončit své vzdělání,“ pronese trpce Valen.
„A já musím jít. Díky za společnost.“ Neotočí se a odchází a zastaví se, až u hradní brány. Chvilku váhá, než se zeptá mladého vojáka.
„Kde jsou tady kovárny?“
„Projdi Hradební ulici dolu a pak doleva a no ucítíš to,“ usměje se mladý voják v bráně s mečem u pasu a lukem v ruce. Nard přikývne a jde dle instrukcí. Kdopak z kovářů je mistr nad mistra? Kdo by svedl ukout odznak moci, zbraň pro Valena? Když dnes společně s Feinem procházel poslední zkoušku, v jeho mysli se vytvořila podoba toho, co patří k Valenovi. Něco co bude jen jeho, tedy pokud dokončí poslední zkoušku Ohnivého mága.
„Pane,“ osloví muže s mečem, jak ho zkouší. „Kdo je tu v kovárně mistr nad mistry?“
„Jste z daleka, že neznáte, ale je to rozhodně Starý Al.“
„Podivné jméno.“
„Nikdo už si nepamatuje jeho jméno. Víte, neřekne ani slovo. Vyslechne a výsledek toho, co chce zákazník, se dost často liší. Tedy pokud to vyrobí.“
„A to je nejlepším?“ řekne se smíchem Nard.
„Kupodivu jo. Je to tamta kovárna na konci ulice. Pokud budete mít štěstí, vyková vám, co chcete. Jdu zkoušet.“ Mávne mečem a pak udělá pár sérii rychlých seků a obrátek. Nard se chvilku dívá a pak jde ulici k poslední kovárně. Otevřenými vraty nahlíží dovnitř, jak kovají. Všude je oheň, jiskry a vůně železa. Nasává ji do sebe. Tady by se mu líbilo. Před vraty kováren postávají zákaznici a čekají na zbraně. Dojde k poslední a vejde dovnitř. U ohně sedí malý muž.
„Dobrý den přeji.“ Muž se k němu otočí a pokyne vedle sebe. Mlčí a nic neříká. Je to trochu divné a začne. „Jsem mistr ohně a potřebuji něco vykovat pro svého žáka, počkejte…“
Starý Al mu hbitě sáhne za opasek a rozevře ocelový vějíř. Prohlíží si ho z všech stran. Párkrát zkusmo jim mávne, až se zvedne vánek. Jeho obličej září radosti.
Přikývne a vrátí mu ho. Vstane. Nard je rozpačitý, jak má vysvětlit co požaduje, ale Starý Al to zřejmě ví a podává mu štětec a kus pergamenu. Nard se usměje a pak zvedne štětec do ruky.
„Tohle chci.“ Začne kreslit štětec zakončenou kouli. Muži září oči, když nákres dostává svoji pravou podobu. Oba si prohlížejí nákres, když Al vezme štětec a udělá úpravu. Zvedne hlavu co na to Nard. Ten přikývne a Al se došourá k výhni. Vytáhne vzorek železa z truhlice a podá ho Nardovi. Ten se na něj obdivně zadívá a přikývne. Chvilku pozoruje, jak dává kusu železa tvar. Minuty se protahují v hodiny a Nard sedí u něj. Zatímco Al tvoří základ štětce, on tvoří kouli z čistého ohně.
Al mlčí, a když už to má hotové, Nard vezme žhavé železo a přiloží k němu ohnivou kouli, kterou stvořil. Zavře oči a začíná tiše mluvit k železu i ohni. Starý Al se s láskou i pýchou pozoruje mrtvé železo oživené ohněm.
Rukojeť se prodlužuje a z ostrých zakončení štětce, se stávají plamenné ruce, které něžně svazuji kouli vytvořené ohněm. Obklíčí zářivou hmotu a zprůsvitni. Na čele Narda se perlí pot od úsilí, které ho pomalu zmáhá a nakonec otevře oči. Je spokojený, protože jí takhle viděl ve své mysli. To je Valenová zbraň. Zlato, oheň a jantar v železe. Vrátí zbraň Starému Alovi, který jí s úctou převezme. Ponoří vzniklý štětec do ohně a spolu s tím cizincem vyrývá do rukojeti reliéfy plamene. Nakonec vloží rozpálené železo do vody. Na chvilku je vidět pouze pára. Oba s napětím čekají.
Al vyndá zbraň ven a oba užasnou nad krásou, vzniklou magii a kovářským uměním. Nard ho převezme a zkusí jim ve vzduchu malovat. Za jemnou špičkou zbraně – štětce se tvoří ohnivá čára. Zlato plamínků se jim odráží v očích a on pohlédne do modrých oči starce.
Al jí opět vezme a začne leštit a odstraňovat zbytky hrubosti železa. Nard vyjde ven a zadívá se na oblohu posypanou hvězdami a měsícem. Je úplněk a on se nadechne čerstvého vzduchu. Netušil, že je už tolik hodin, ale to co stvořili, je stejně nádherné jako jeho vějíř. Až Valen skončí zkoušku, dostane od něho tento dar. Hodí se k němu a bude patřit pouze jemu. S ním bude usměrňovat svoji moc.
Vejde dovnitř. Ano, Starý Al je mistr nad mistry. Nikdo by nedokázal za tak málo hodin a takovou rychlosti vykovat a vyleštit zbraň. Vezme ji do ruky a těší se z chladného kovu, který je lehounký a živý. Jako plamen, který je v něm ukrytý.
Vyjdou ven a Nard začne kreslit ve vzduchu. Plameny stvoří loď na širém moři, lidi a Vodní lid s perlami. Přibíhají opozdilci, aby viděli ohnivou nádheru, která plane uprostřed ničeho. Dokreslí a jedním pohybem štětce všechno smaže.
Je dokonalý.
Obrátí se k Starému Alovi a podá mu váček se zbytkem perel.
„Prosím,“ uctivě řekne Nard.
Starý Al je schová a hluboko se pokloní. Dlouho čekal na chvíli, kdy stvoří své mistrovské dílo. Stvořil ho s někým jiným, ne on sám, ale může konečně odejít na odpočinek. Jeho oči se zarosí a před očima má stále nádherný obraz moře s lodi.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 10 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 19 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
