|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303511 komentářů :: on-line: 10 ::
|
 |
|
:: Za bodem bez návratu ::
| První část první kapitoly románu |
| |
|
|
I. Bern, Švýcarsko
S knihami v náruči proběhla kolem výstražně svítících automatů a pokračovala dolů po eskalátoru. Měla štěstí, metro bylo právě ve stanici a ona tak tak na poslední chvíli stihla proklouznout dovnitř mezi zavírajícími se dveřmi. S pohledem sklopeným ke špinavé podlaze se opřela o okno a v této poloze nehybně minula tři stanice, než přišlo na řadu Werkgasse.
Rozlehlý byt jejího otce byl tichý a prázdný. Haydée to nijak neznepokojilo, byla na to zvyklá už pár let. Přesněji řečeno od rozvodu jejích rodičů, ale ani předtím tohle místo výrazněji neoplývalo životem.
Hodila klíče do mísy z černého kovu k tomu určené a tento zvuk ji v uších doprovázel až do jejího pokoje, kde jej přerušila hudbou. Soundtrack ze Sweeneyho Todda byl ponurý, nijak pozitivně naladěný a Haydée přesto vykouzlil na tváři úsměv. S tichým doprovodem vokálů si uklidila rozházenou postel, nijak nostalgicky se rozloučila s dnes protrhnutou taškou, kvůli které musela vláčet učebnice v náruči a do malého batohu naskládala několik kousků oblečení, spolu s průkazkou na autobus a zcela nezbytnou empétrojkou.
Bylo 8. května, tedy jaro v plném proudu. Jakmile autobus opustil městské komunikace a vydal se po úzké silnici do hor, z Haydée spadly všechny těžkosti, jako by je nechala dole ve městě.. Se sluchátky na uších si prohlížela milovanou krajinu, kterou prosvítaly sluneční paprsky na svěží zelenou trávu, schovávající se pod pučícími stromy.
Jako obvykle byla jediná, kdo vystupoval na zastávce umístěné na vrcholu kopce. Ostrý vítr jí vehnal vlasy do obličeje a Haydée s jejich zastrčením za uši počkala, než autobus odjede. Pak si nahodila batoh na záda a vydala se po vyšlapané stezce.
Chata, kde její matka bydlela už třetím rokem, byla posazená na úbočí stráně vedle smíšeného lesa. Haydée se obratně propletla mezi nízkými keři a nyní se už bránila divokému uvítání od matčina irského setra. Adonis nebyl žádný drobeček, i statný člověk by s jeho váhou měl problémy a co teprve malá a hubená Haydée.
Mandy Johnsson seděla na verandě zabalená v kostkované dece a na dřevěném zábradlí měla postavený malovaný buclatý hrnek. Na nízkém stole před ní ležel čistý blok s pevnými deskami a několik ořezaných tužek.
Adonis opustil příchozí a bez povelu se posadil vedle paničky. Haydée si sundala batoh a posadila se do svého křesla s barevnou poduškou. ,,Ahoj, mami.‘‘
Mandy Johnsson se neusmála. Nikdy se neusmívala, jen její výraz byl jemnější, měkčí či chladný a nezúčastněný. Světle hnědé vlasy nosila stažené do uzlu, přičemž se jí několik předních pramenů obvykle uvolnilo a nyní jí poletovaly kolem tváří. Modré oči se dívaly na svět netečně a opravdové emoce čekaly skryty před zraky ostatních lidí- matka Haydée měla svůj vlastní svět, do kterého s občasnou výjimkou své dcery nikoho nepustila.
Haydée matce vyprávěla, co je nového dole ve městě, ve škole, u jejích přátel (tento počet byl trochu nadnesený, protože Haydée měla pouze dvě kamarádky) a paní Johnsson tiše naslouchala, přičemž tu a tam položila nějakou otázku. Tak míjely hodiny, slunce se pomalu sesunovalo za les, až zmizelo docela.
Haydée spávala na volné posteli v podkroví. V létě si občas sbalila spacák a baterku a přesunula se do zastřešeného seníku v lese, ale na to byla ještě zima. Spokojeně se zachumlala do teplé deky a poslouchala skřípění stromů. Usnula dřív, než přišla nahoru Mandy.
V neděli ráno musela zpátky do města. Většinou netrávila s matkou celý víkend, ale vždy jí bylo líto, když ji opouštěla samotnou, přestože Mandy Johnsson měla Adonise a o soucit nestála.
Zato Paola s April se jí už nemohly dočkat. ,,Kde jsi tak dlouho,‘‘ zlobila se plavovláska s mísou popcornu v rukou.
,,Byla jsem za mámou a ještě doma se převléct,‘‘ omlouvala se Haydée a následovala April do Paolina pokoje.
Paola Puccini byla jediné dítě starších rodičů a po právu si téhle výsady užívala. Podobně jako rodiče Haydée ani Puccini neměli na svou dceru příliš času a Paola se s tím vyrovnala mnohem lépe než kamarádka- ve svých jednadvaceti letech byla samostatná a vést domácnost bez rodičů, kteří se často dlouhodobě pohybovali mimo domov, zvládala bez problémů.
Teď seděla před širokoúhlou televizí, opřená o pelest postele a široce se zubila na příchozí. ,,Naše Haydée, kdepak si se toulala? Už jsme si myslely, že nám tentokrát dáš košem.‘‘
Odpověď Haydée ušetřil konec reklam a záběry na španělské nebe, které evidentně slibovala pořádnou průtrž mračen. Tribuny u Katalánského okruhu byly téměř plné a mnozí diváci měli u sebe deštníky nebo pláštěnky.
,,Kdyby tak zapršelo,‘‘ zamnula si Paola dlaně a nasadila na hlavu kšiltovku v barvách Renaultu.
Do druhé hodiny zbývalo pár minut a monoposty už stály na svých místech. Haydée si sundala lehkou mikinu a kecla si v tureckém sedu na ručně vyšívaný kobereček uprostřed pokoje.
Televize předložila soupisku startovního roštu. Aprilin výraz dostal podivného transu, když se na obrazovce objevila fotografie Tima Glocka, jezdce Toyoty.
,,Looser!‘‘ posměšně zapištěla Paola a plácla se do kšiltu. April se to nijak nedotklo, uchvácený výraz změnila až když Glockovu fotografii nahradil další jezdec.
Po zaváděcím kole závod odstartoval. Obě dívky seděly blízko před televizí, upřeně sledovaly každý pohyb kamery a hlasitými výkřiky povzbuzovaly svoje favority.
Haydée jako obvykle mlčela. Formule 1 jí připadala jako nudné, nezáživné kroužení podivných rychlých strojů a občas si kladla otázku, proč zatím nevynechala ani jediný závod. Narozdíl od přítelkyň, ona F1 neprožívala a rezolutně odmítla spoluúčast na Velké ceně Monaka, kam se April s Paolou chystaly.
Přání fanynky Renaultu se brzy vyplnilo a na španělský okruh se spustil déšť. Ti méně připravení jezdci mířili do boxů a spolu s přezouváním na pneumatiky do mokra i tankovali. Menší rozruch způsobil Andreas Freeman, kterému mechanici zapomněli vytáhnout palivovou hadici z nádrže a jezdec s ní dojel na konec pitlane, kde musel počkat, až mu ji mechanici vytáhnou.
,,Tomu se říká z pekla štěstí,‘‘ bavila se Paola, ,,stát se to mně, tak ten závod rovnou vzdám.‘‘
,,Zchlaď sou horkou italskou krev,‘‘ doporučila jí April, ,,ty bys je tam pořád kibicovala, tak by tě za chvíli vyhodili. Podívej se na Haydée, z té by byl ideální závodník.‘‘
Haydée se pousmála.
,,Ta jo?‘‘ zašklebila se Paola. ,,Vždyť by tam usnula.‘‘
,,Mě se zdá, že to samý teď udělal Timo,‘‘ zachmuřila se April nad tím, jak snadně Freeman předjel jejího favorita a dral se pořadím výš.
Haydée se pohroužila do vlastních myšlenek a tam koketovala s názory svých kamarádek. Dobrý jezdec musí průbojný, odvážný a nijak pasivní. Byla by ona dobrým jezdcem?
Určitě ne. Jejím postojem bylo nijak nevyčnívat z davu zároveň se silným pudem sebezáchovy, který by u nebezpečného závodění určitě trpěl. A být neustále v obložení lidí? To v žádném případě!
Paola slavila, Renault získal jedno pódium a výrazně si přispěl do Poháru konstruktérů. Ne tak April, jejíž Timo skončil na desátém místě, daleko za Freemanem, který se probojoval do závěrečné pětky brilantní jízdou na mokru.
,,Nepočkáš na tiskovku?‘‘
Haydée se totiž zvedla a začala se soukat do mikiny. ,,Ne, musím už jít. A stejně bych se měla učit na zítřek do ekonomie.‘‘
Paola otráveně protočila oči. ,,Stejně zas budeš nejlepší, tak co takhle malou změnu?‘‘
Haydée zavrtěla hlavou. ,,Ne, fakt už musím. Uvidíme se zítra,‘‘ mávla rukou a zmizela.
Z obývacího pokoje zazníval tlumený rozhovor a afektovaný smích. Haydée se zarazila ve dveřích, ale protože ji určitě slyšeli, uklidila boty a neochotně tam zamířila.
V prvotním odhadu se nemýlila. V černém koženém křesle s nohou přes nohu seděl její otec v perfektně nažehleném obleku, avšak s notně povolenou kravatou. Naproti němu se na sedačce smála Claire, jedna z jeho přítelkyň a konkrétně ta, kterou Haydée měla ráda ze všech nejméně. Pokud to vůbec bylo možné.
,,Haydée!‘‘ uvítal ji otec, ,,dobře že jdeš, zrovna jsme o tobě mluvili.‘‘
,,Peter mě pozval, abych jela s vámi letos na dovolenou,‘‘ upřesnila Claire a omluvně se usmála. Haydée zaplavila silná nechuť.
,,Proč se neposadíš?‘‘ vybídl ji otec.
,,Chtěla jsem se jít učit,‘‘ hlesla.
,,Je tak pilná,‘‘ prohlásil Peter Johnsson obdivně směrem ke Claire. ,,Pověz, Haydée, kam bys chtěla jet?‘‘
Haydée sebrala všechnu odvahu a zhluboka se nadechla. ,,Já? Nikam!‘‘
Peterův úsměv na okamžik opadl, ale hned ho nahradil jiný. ,,Jak tomu máme rozumět?‘‘
Haydée byla podrážděná, ale pečlivě skrývala svůj hněv. ,,Nechci s vámi nikam jezdit. Jeďte sami.‘‘
Claire se podívala na Petera a chtěla něco říct, ale Peter je předběhl. ,,Pochopitelně jsme s touhle možností také počítali. Claire, mohla bys mi to prosím podat?‘‘
Blondýnka držela v klíně nějaké prospekty a papíry, které přes stůl podala svému šéfovi. ,,Tady, pokud si to chceš ještě rozmyslet,‘‘ pozvedl pan Johnsson barevné složky, ,,jsou katalogy a někde uprostřed je označený hotel, který jsem vybral. A tady je moje alternativa tobě,‘‘ ukázal Haydée potištěný kancelářský papír. ,,Nezajímá tě to?‘‘ reagoval na skutečnost, že si od něj dcera papír nevzala. ,,Pracovala bys na farmě v Irsku, rodina by ti veškeré tvoje výdaje strhávala z platu, ale i tak je to docela slušné a já vím, jak moc máš ráda zvířata...‘‘
Haydée se kradmo podívala na Claire, která jí visela na rtech. Vida, další, komu se vidina úplně společné dovolené nelíbí.
,,Ne, nezajímá,‘‘ řekla Haydée tiše obrátila se. Za dveřmi slyšela otce, který se Claire omlouval za chování dcery, které zdůvodňoval tím, že je po matce.
Haydée sebou plácla na postel a schovala obličej do polštářů. Když jej po dlouhé době zvedla, hleděla přímo na odrbaného a ošuntělého plyšového medvídka s neuměle přišitýma očima.
Dlouho se na něj dívala. Pak se natáhla pro štos učebnic a až do pozdního večera jimi listovala.
April ležela na desce svého stolku se zavřenýma očima.
,,Hej, paní Glock?‘‘ dloubla do ní Paola a položila kšiltovku Renaultu vedle sebe. ,,To jsme včera zase vyváděli do rána, že se nám chce spinkat ve škole?‘‘
Haydée se posadila za svůj stolek a ze starého batohu vytáhla poznámkový blok a tužku, zatímco April zívla, prsty si prohrábla své kudrnaté vlasy a narovnala se. ,,Už to začne?‘‘
,,Ještě máš pár minut. Cože spíš, ty, taková čilá a plná energie?‘‘
April nakrčila drobný nosík a připlácla si ruku k čelu. ,,Teplotu nemám, ale cítím se hrozně unavená... a to jsem prosím šla včera poctivě v deset spát!‘‘
,,Tak brzo?‘‘ hraně se zděsila Paola, ,,mám dojem, milá přítelkyně, že jsi nemocná, protože jinak si tuto skutečnost neumím vysvětlit.‘‘
April se napřímila. ,,Klidně to přivolávej, ale nevím, kdo pak s tebou pojede do Monaka.‘‘
,,Cože?‘‘ vyděsila se Paola, nyní opravdově. ,,To nemyslíš vážně, nacpi se vitamíny, běž se vypotit, ale hlavně neonemocni!‘‘
,,Jak najednou dramatizuje,‘‘ ušklíbla se April směrem k Haydée, ,,vidíš to?‘‘
Paola se nadechovala, ale v tu chvíli přišel přednášející a umlčel tak veškerou diskuzi.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
100.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 24 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
