» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Pít bez žízně a milovat se kdykoli, tím se člověk liší od jiných zvířat."

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

počet přístupů: 2141412

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303511 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Othelo - díl 1. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Othelo

Resmmett	publikováno: 17.11.2009, 13:28

Našla jsem svůj starý sešit, spíš denník, ve kterém byl popis každého dne s mým psem. Jméno jsem ale změnila, jelikož muj mazlíček je již pár let po smrti. Zakládám tedy sbírku věnovanou právě jemu a jeho příběhům.


	Byl jsem malý německý ovčák. Narodil jsem se na dvorku spolu se čtyřmi sourozenci, dvěma fenkami a dvěma pejsky. Přestože jsem se narodil jako první, byl jsem slabý a nemocný, nejslabší ze štěňat. Můj pán mé sourozence prodal, ale mě nikdo nechtěl, kvůli vyrážce, která mi postupovala od čeníšku až k očím, na tomto místě jsem neměl ani srst. Chtěli mi ukončit trápení a nechat mě uspat. Nevěděl jsem, co to znamená, vůbec jsem se toho nebál. Jednoho dne se ve vratech ukázal cizí muž, pozorně si mě prohlížel, cosi si povídal s mým pánem, vzal mě do náručí a odnesl pryč. To bylo naposledy, co jsem byl s mámou a tátou. Před plotem čekala ještě jakási lidská štěňata. Začala mě hladit a mačkat a objímat. Nejdřív jsem se jich bál, později jsem si jich nevšímal. Cizí muž mne chvíli nesl, pak mě postavil na tlapky volal na mě a musel jsem za ním jít. Notak nechte mě. Chce se mi čůrat. Malá lidská fenka mne popoháněla pokaždé, když jsem se zastavil. Volala na mě cizím slovem, později jsem pohopil, že je to mé jméno, Othelo. Cesta mi přišla velice dlouhá. Bolely mě tlapky a asfalt pod nimi tak pálil. To se mi na dvorku nestávalo. Tam byl stín a tráva. Měkkoučká tráva, kdyby tak rostla všude. Sluníčko tak pálilo. došli jsme mezi veliké domy, měly spousty oken, ne jako náš domeček u kterého jsem se narodil. Nebyla tu žádná zahrada, žádní jiní psi. Uvnitř byla spousta schodů. Tihle lidé bydleli strašně vysoko, až v prvním patře. Vyběhl jsem jedny schody a zůstal sedět. Nemohl jsem jít dál, byl jsem hrozně unavený a pořád se mi chtělo čůrat. Ach jo. Oni to asi nechápou že neumím jejich řečí. Cizí pán mě vzal znovu do náručí, vynesl mě do zbylých schodů, ti lidé se tedy naběhají, když chodí tak moc vysoko, do tolika schodů. Když jsme došli před byt, postavil mě ten muž na nožičky a já se podíval dolů. Taková díra! Od té doby jsem pokaždé chodil při zdi a v žádném případě podél zábradlí. v bytě byla ještě cizí paní. Vařila něco u sporáku, vonělo to hezky. Šel jsem prozkoumat tohle místo. Byla tu spousta pokojů, záhybů, neprouzkoumaných a neoznačkovaných místností. Přišel jsem do místnosti kterou ti lidé nazývali "obývák". Byla tam taková spousta místa. Udělal jsem loužičku doprostřed toho úžasného koberce. Musel jsem se tu podepsat. Když pak přišla ta žena do "obýváku" začala neskutečně křičet, zlobila se na mě, chtěla mě chytit, utíkala za mnou a já před ní. V ruce držela utěrku a snažila se mě s ní třepnout po zadečku. Nevěděl jsem že bude pro tak malou loužičku tolik křiku. Tak jsem přišel k novým majitelům. Od tohoto dne ze mě byl Othelo, budoucí služební pes nové rodiny s novým životem.


celkové hodnocení autora: 94.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.2		uložit příspěvek

známka poroty: 3.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 8		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 26		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

DaNdÝ	21.11.2009, 17:36:06

Já bych měl možná jednu výtečku, k určité logice, a to je způsob uvažování psa vesus uvažování člověka. Tak pejsek ví, co je máma a táta, ví co je patro, ale neví co jsou děti - proto jim říká štěňata, a neví co obývák, používá jen to co slyšel. takhle vystavěnépříběhy na uvažování, věcí zvířat mají tohle úskalí, správně to jaksi v lgoice věci pojmout. Tak asi tak, s trojkou souhlasím.

ospre	17.11.2009, 19:04:48

No, já bych v hodnocení nebyl tak příkrý. Nápad tam je, chtělo by to trochu doladit. Ale působí to docela mile, vychovával jsem psa od štěněte, tak mě to trochu oslovuje. :-)

Malý kousek mozaiky	17.11.2009, 16:51:35

Mně se to tedy líbí...

Šíma	17.11.2009, 16:27:26

Líbilo, přestože by se dalo na textíku i zapracovat, avšak jedná se o první část a každý příběh nějak začíná... ;-) Těším se na pokračování. Dvojka. P.S. Šotci jsou patrně všude: Můj pán mé sourozence prodal, ale mě nikdo nechtěl, kvůli vyrážce, která mi postupovala od čeníšku až k očím, na tomto místě jsem neměl ani srst. -- ... ale mě nikdo nechtěl kvůli vyrážce, která mi postupovala ... (ta čárka je tam zřejmě zbytečná) Notak nechte mě. -- No tak, nechte mě. ;-) Volala na mě cizím slovem, později jsem pohopil, že je to mé jméno, Othelo. -- ... že je to mé jméno: Othelo. došli jsme mezi veliké domy, měly spousty oken, ne jako náš domeček u kterého jsem se narodil. -- Došli jsme mezi veliké domy... (pozor na začátek věty, patří tam velké písmeno, nestávkuje Ti také klávesa SHIFT?) ;-) Když pak přišla ta žena do "obýváku" začala neskutečně křičet, zlobila se na mě, chtěla mě chytit, utíkala za mnou a já před ní. -- Když pak přišla ta žena do "obýváku", začala neskutečně křičet ... (chybí Ti tam čárka, koukám, že máš v textu mnohdy dost dlouhá souvětí, hihi, ale o chybku se nejedná, i když by někdy bylo lepší, rozseknout to dlouhé souvětí na dvě kratší, ale to je věc názoru) Tak... Textík je to milý a úsměvný. Bavil jsem se a čekal, kam že se to štěně konečně vyčůrá, protože křičí o sto šest, že se mu chce, ale ti lidé jej tak nějak neslyší, nebo mu nerozumí. Co jeden chce od lidí? ;-)))

Kaileen	17.11.2009, 14:43:10

Odpověď na příspěvek od uživatele: Amater* ze dne 17.11.2009, 14:01:17* Jo milé - na to slovo jsem si nemohla vzpomenout.

Amater	17.11.2009, 14:01:17

taky se mi to líbílo, i když jsou tam nedostatky. Je to takové úsměvné, milé. Jak řekla Kaileen, více odstavců a trochu té přímé řeči. Na druhé straně je to deníkový zápis.

Kaileen	17.11.2009, 13:52:05

Zdravím, já bych to neviděla tak černě, těch zdrobnělit tam není tolik, aby to extra vadilo, mně se to četlo celkem dobře, co se stylu vyprávění týká. Jinak by to asi chtělo vychytat odstavce - rozdělit na více částí a zpřehlednit text, to určitě. Potom proč neoživit dílko nějakou přímou řečí? Třeba když na něj "lidská fenka" volala jménem, nebo hned pasáž za tím ´No tak nechte mě, chce se mi čůrat´ (když je to vyprávěno z pohledu štěněte, tak by to vůbec nevadilo). A občas ti ujedou čárky. Mně se text celkem líbil, i když není dokonalý, a počkám si na další díl.

Das	17.11.2009, 13:27:06

Tohle se těžko hodnotí. Je to deníkový zápis a je poznamenaný věkem autorky. Text je psán z pohledu štěněte a proto velmi naivně. Netuším co si myslí psi, ale odhadl bych že nepoužívají tolik zdrobnělin. Je tam souslednost dějů, ale žádná gradace. To chce napravit... přidat volnější místa a rychlejší místa s trochou napětí, aby měl text přirozenou dynamiku. Rozhodně dávat pozor na slovo "být" BYLA tam cizí paní, BYLY tam schody, BYLA tam spousta místa - synonyma jsou pro příště vítána. Potřebuje to jen důkladně přečíst a doladit, jinak to není špatné.