» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Důvěra a láska musí chodit pospolu."

B. Němcová

počet přístupů: 2141413

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303511 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Prázdniny s tátou ::

Lary	publikováno: 18.11.2009, 2:19


	Noci jsou někdy k nepřečkání. Sáře tenkrát dalo velkou práci vůbec usnout, jak se nemohla dočkat druhého dne. Konečně se probudila do podzimního rána. Rychle vstala, vyčistila si zuby, nasnídala a upravila se jen tak, aby se neřeklo, že není dáma… Máma ji vždy říkala, že kdyby se narodila jako kluk, vyhovovalo by ji to lépe. Už dávno se smířila s tím, že ze Sáry nebude žádná princezna, která si potrpí na krásný účes. Konečně… Tvář netrpělivé sedmnáctileté dívky odrážející se v kouřovém skle autobusu, tiše seděla a pozorovala zeleň krajiny ubíhající za okem. Teď před sebou měla tři hodiny cesty. Dlouhou chvíli si zkracovala čtením. Zrovna četla román od Aleksandera Minkovskiho. Nikdy dříve o tomto polském spisovateli neslyšela, což byla podle ni hrozná chyba, protože ta knížka se ji velmi líbila… Konečně dojela k cíly. Stál přímo naproti příjezdové cesty. Bude to přes půl roku co ho neviděla, protože dostal příležitost jet pracovně do Irska. Vypadal pořád stejně. Nebyl to žádný elegán, nebo „kravaťák“ jak s oblibou říkala. Byl to úplně normální táta. Možná na první pohled působil trochu chladně, to dělali jeho tmavé oči, stejné jako byli ty Sářiny – „příliš chladné na mladé děvče“, jak často říkávala babička. Táta byl vysoký, s krátkými černými vlasy. Ty Sára ale nezdědila. Měla stejně velký nos a zakulacenou bradu jako on, ale vlasy měla dlouhé a zrzavé po mámě. Z nádraží jeli rovnou do kempu, kde měli strávit poslední zbytky léta… Cesta trvala další dvě hodiny, ale tentokrát byla mnohem příjemnější. Celou dobu si povídali, o Irsku, práci, škole… Vždy si měli o čem povídat, byť to byla sebemenší hloupost, u nich řeč nikdy nestála. Když vyjeli z dálnice a projížděli lesní cestou, měli před sebou už jen 10 km. Lesní cesta se nejdříve táhla mezi dvěma příkrými stráněmi posetými borovicemi, jedlemi a smrky, a postupně se po ní jelo s rostoucími obtížemi. To když asfaltový povrh vystřídal popraskaný beton a ten pak štěrk, který posléze přešel v bláto. Dojeli do kempu. Sára vystoupila z auta a rozhlédla se. U chatky rostla vysoká tráva, která Sáře sahala asi tak po kolena, a všude kolem vysoké bujné smrky, které v pozadí ukrývali velkou čirou řeku, jež odrážela poslední teplé paprsky letního slunce… První dny chodili na túry, do města nebo hráli různé hry. Bohužel, když se člověk dobře baví, čas plyne mnohem rychleji než by si přál. Venku už bylo mnohem chladněji a letní paprsky odpochodovali zase o kus dál, ale i přesto se rozhodli, že poslední den stráví společně na rybách. Řeku měli přímo u chaty, takže nemuseli nikam jezdit. Když byli na kraji, všimli se, že řeka je divoká, ale je to nevyvedlo z míry. Za nějakou dobu už Sára tahala za prut a pokoušela se vytáhnout rybu z vody, ale ta byla moc silná a bojovná a řeka moc divoká. Sára se neudržela a spadla do ní. Voda byla moc studená, ale Sára se nechtěla pustit prutu. Proud řeky byl moc silný a unášel Sáru dál po proudu, dusila se a nemohla se nadechnout. Rychle pustila prut a začala zmateně mávat rukama nad hladinou, pak sebrala poslední zbytky sil a křičela v naději, že ji někdo uslyší a vytáhne ven. V tom najednou ucítila jak ji chytla silná ruka a vší silou ji táhla na břeh řeky... ano, byl to táta. Vždy když ho potřebovala tak tu pro ni byl a ona věděla, že tu pro ni bude stále…. Noc zalila kemp kouzlem krásy. V měsíčním svitu vystoupili štíhlé větve smrků jako sloupy, v jejichž prosvitu se zaleskla matná hladina teď už tiché a klidné řeky a zelení zazářila rozlehlá louka naproti břehu… To byla jejich poslední prázdninová noc v kempu. Jedním si byla ale Sára jistá. Tyto prázdniny nebyly jenom o túrách, hrách, nebo rybaření, tento týden měl pro ni mnohem větší cenu. Už si ani nepamatovala, kdy naposledy byla s tátou více jak dva dny. Věděla, že tento týden v ní zůstane po celý zbytek života, a nejenom v ní… Byl srpen, Sára se tiše pohybovala vysokou trávou, dlouhé zrzavé vlasy ji vlály v teplém letním vánku a její tvář ozařovalo sluneční světlo. Kráčela tak lehce, jako by se vznášela. Tak dlouho čekala na to, až se sem bude moci zase podívat. Už ji bylo pětatřicet let a ona stále vzpomínala na zážitky, které tu prožila. Jak chodili na túry, do města, nebo jak se málem utopila. Bylo to tak dávno a jí se zdálo jako by to zažila včera. Podívala se za sebe a viděla, že táta má myšlenky úplně na stejném místě. I když už byla dospělá a zodpovědná sama za sebe, v tátových tmavých očích právě teď a tady, byla zase ta sedmnáctiletá Sára…


celkové hodnocení autora: 76.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 3		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 19		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Das	18.11.2009, 2:17:49

Celkove je to dobre, ale urcite se najde i par kritickych bodu. 1. Pravopis, brutalni chyby v i/y to cele velmi shazuji. Mozna jsem konzervativni, ale bez znalosti pravopisu se neda tvorit literatura. 2. Je to velmi prurezove a obcas tomu chybi detail. Nejaka osobni drobnost, ktera by pridala plasticitu. Vzhledem k tomu, ze toto tema je velmi caste a velmi pouzivane, potreba zajimavych detailu narusta. 3. V pasazi o padu dovody je potreba pridat na dynamice. Zkratit vety a vyvarovat se spojeni typu "dusila se a nemohla se nadechnout". Dal je treba premyslet nad tim z jakeho pohledu je ta udalost nahlizena - pokud ocima tonouci divky, je protismylsne pouzivat treba spojeni "vsi silou" protoze ta divka neni ta, ktera tu silu vynaklada a nemuze to poznat. Slovo "moc" se opakuje prilis casto. Obsahove se nektere mylsenky opakuji v zaverecnem resume a to uz by pro ctenare mohla byt nuda. Neco je potreba z resume vyskrtat a neco naopak presunout z textu do resume, jako napr.: "Vždy když ho potřebovala tak tu pro ni byl a ona věděla, že tu pro ni bude stále…" protoze topici se clovek ma jine starosti nez ocenovat pomoc z dlouhodobe perspektivy. K zacatku nemam vyhrad, zda se mi, ze pak to zacnes ale trochu flakat a to je skoda. Potencialu je dost, dal je to o spouste trpelive prace k ovladnuti remesla.


ze dne 19.11.2009, 2:08:04
Das: Ahoj. To prave nejde. Jakmile neco publikujes tak je proste hotovo. Vyzaduje to velkou odpovednost autoru za dilo. Zpetne upravy nejsou mozne uz z toho duvodu, ze casto se pak pod dily rozbehne diskuse, ktera by pak ztracela smysl. Neni to kritika ve smyslu tohle nedelej, nikdo nema patent na to jak se to ma delat - jsou to jen rady a nazory.


ze dne 18.11.2009, 19:58:53
Lary: děkuju za komentář. Kritiku přijímám. Vím, že to není nejlepší. Moc často nepíšu. Budu se snažit napravit své chyby. Jsem tu nová, takže vůbec nevím jak se články přepisují abych mohla všechny ty pravopisné chyby opravit. Tak kdyby mi někdo poradil prosím :) (doufám, že to jde opravovat přidané články)