» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Nic nezničí lásku tak jako ženin smysl pro humor."

Oscar Wilde

počet přístupů: 2141416

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303512 komentářů :: on-line: 10 ::

:: Černovlásek ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Črty

Laurent Cellier	publikováno: 30.11.2009, 9:12

Drobné črty příběhy kolem nás


	Ztichlé nástupiště zaplněné bezejmenným davem. Nezajímavých, lhostejných postav plných všedních starostí. Monotónní hlas: “Žádáme cestující, aby....“ Nikdo mu nevěnuje pozornost. Prázdnotou zahlcené prostranství plné cestujících ožívá hlasy - hlasy dvou chlapců. Zurčí nesčetnými potůčky v hlubokých lesích, prodírají se hustým trnovím, jindy přeskakují kamínky nebo kameny nastražené životem. Zaujati sebou, nikomu a ničemu nevěnují pozornost. Jen sobě navzájem. Promlouvají tajemnou řečí - řečí, kterou jsme my dospělí už dávno zapomněli v propasti, na jejímž dně jsme zanechali své dětství. Jakoby kouzlem se tu zjevili, aby pustinu svlažili svojí přítomností. Mnohý se na ně s úsměvem zahledí a pod dotykem jejich aury získá novou tvář. Dva princové, jejichž jediný pohled ovládá davy, zatímco oni milostivě ze schodů vkráčejí k nám, svým poddaným? Není tomu tak. Ale pro mě vjem naprosto živý. Marně se pokouším postřehnout byť jediné slovo. O čem si ti dva vlastně povídají? Záhadná mluva, stará jako lidstvo samo a přeci nepochopitelná. Skryta ve mně, ve vás. Jak dávno jsme ji zapomněli naslouchat. Je písní, k níž bezvýsledně hledáme slova. Tóny života vzdouvajícího se v samých počátcích jsoucnosti. Vstupují do vozu metra. Dav se samozřejmostí, zdálo se, že vzdává hold králům či dávným císařům, se rozestupuje. Usazují se ledabyle na sedadla, bez jediného pohledu na zástup nehodných probíhá nejdůležitější jednání, co svět kdy poznal. Magické karty a výměny s učenými výklady. Rozhodují přece o osudech celých říší! Jemné černé a hnědé vlasy se proplétají. Přitulené hlavičky jsou předivem dětských snů. Pár zastávek a černovlásek se ve dveřích otočí a usměje se... že by na mě?! Rozkročená postava a nepatrně nad hlavu zvednuté zaťaté ruce. Jsem King - pěstičky ukazují, tak silný jsem. Pro nás nehodné varování: Jestli si něco začnete…! Ještě jednou jsem ho potkal... po čase. Hezká, drobná žena, kočárek s capartem a náš „King“ škádlí mladšího bratra opředen aurou nadřazenosti: Už přece chodím do školy! Skloní se k němu a s vědomím pozvolna se rodící dospělosti ze sebe vyráží: „Mi-mi-no“. Drobné dětské ruce pomstychtivě vystřelí k odvetnému útoku a mezi prsty uvězní chomáče černých vlasů. Jazyk vítězoslavně vklouzává do koutku rtů. Starší z chlapců dvakrát, třikrát pohodí hlavou a drobné ruce caparta, byt‘ o to usilují, co mohou, neudrží stisk a kadeře jsou osvobozeny z pasti tvořené pěstičkami. Starší pohodil hlavou, aby roztřepal kštici a znovu se sklání ke slastnému škádlení. Zaznělo opět sebejisté: „Mi-mi-no,“ a rozverná hra se opakuje. Malý, uražen bezmocností, vykopne nohou do míst, o nichž ví, že jsou citlivější, dokonce nejcitlivější. „Nezlob, nedráždi ho,“ usekne kočkování máma. „Já mu nic nedělám, to on!“ vkrádají se slzy do očí černovláska. Jaká proměna! Pryč je jeho skoro dospělost a opět je malým klukem, toužícím po mámině polaskání.


celkové hodnocení autora: 96.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.0		uložit příspěvek

známka poroty: 3.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 32		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Allainila	30.12.2009, 18:21:58

Co máš pořád (podruhé?) s tím nástupištěm? :) Rozhodně to není tuctové, což se cení. Mám pocit, jako bych se na tvé črty dívala skrz kouřové sklo. Jsou takové... nedotknutelné. V případě téhle mě ten nadhled trochu zmátl a hůře jsem se orientovala. Ale já jsem přece jen hloupý čtenář. ;)


ze dne 31.12.2009, 15:54:28
Laurent Cellier: Byly to pokusy, jestli dokážu objevit drobné příběhy kolem sebe a ať člověk chce nebo ne při čekání na autobus, metro, přece jen se ty příběhy objevují. Jinak bych je mušel se vydat hledat do ulic. Ale toto je poslední z nich:-))

Amater	30.11.2009, 23:53:31

Mně se líbila ta změna, kdy se popisuje dva chlapci a dětství prostřednictvím někoho jiného. Nápad rozhodně není špatný. nečetlo se to špatně.


ze dne 01.12.2009, 13:02:36
Laurent Cellier: děkuji

Das	30.11.2009, 9:11:20

Omlouvám se za prodlevy v publikaci, mezi redaktory byla iniciována širší diskuse. Kolegové zmínili následující vady: Opakující se slova pryč + forma se mi zdá poněkud naprasklá, jako by autor pořádně nevěděl, co chce říct. Fascinace nestačí, je třeba i řemeslo. Chybí tomu širší rozměr a větší učesanost textu, jasnější vyjádření smyslu a pointy. Autor se pokusil postihnout bohatství dětství, o které v dospělosti přicházíme, mohl tak učinit o poznání zajímavěji a kvalitněji. Osobně se domnívám, že prokreslenost toho textu není špatná a že je potřeba dodat pointu, aby dílko získalo ucelenost. Je v tom znát kus pozorovacího talentu, který autor nezbytně potřebuje. Ale občas se tam objeví nepříjemné zazdívačky jako "Není tomu tak. Ale pro mě vjem naprosto živý." - tahle věta čtenáře přemístí z jakékoli atmosféry zpět k počítači a škody jsou jen stěží napravitelné. Téma s vládci se v textu opakuje příliš. Souhlasím s kolegy, že největší problém představuje neucelenost a absence širšího kontextu.


ze dne 30.11.2009, 10:19:54
Laurent Cellier: Díky:-)) Ostatně je to poslední podobná črta, kterou jsem zkoušel, do jaké míry dokáži buď popsat nebo vymyslet minipříběh k reálné drobné a všední události.