|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303512 komentářů :: on-line: 10 ::
|
 |
|
:: TAJEMSTVÍ ZIMNÍHO HŘBITOVA ::
| Povídka ze souboru MEZI PODZIMEM A ZIMOU, realita a nerozluštěná záhada, mystika. |
| |
|
|
Na kraji městečka stále zůstává malý hřbitov. Náhrobků je tam poskrovnu, spíše to jsou jejich zbytky. Hřbitůvek vypadá zanedbaně. Je zanedbaný. Na zbylé hroby nikdo nenosí květiny, neklade věnce, nerozsvěcuje svíčky. Není to zvykem. Malý nenápadný hřbitov obklopuje zvláštní atmosféra. Atmosféra tajuplnosti, mystiky, víry, ale i nevýslovné tragédie, která postihla národ vyvolený. Hřbitůvek byl odsouzený k zániku stejně jako židovský národ. Ale tak, jako byli zachráněni židé, i tento mlčenlivý svědek posledního spočinutí lidí byl zachráněn před zánikem.
V osmdesátých letech minulého století rozhodli komunističtí úředníci, že městečku s jeho okolím je zapotřebí výstavby smuteční síně, protože ta v okresním městě kapacitně nestačí. I otázky kde a za co smuteční síň postavit, moudré hlavy hravě vyřešily. Kde - to bylo jasné. Židovský hřbitov musí pryč! Co s ním. Stejně tam nikdo nechodí a těch pár náhrobků se použije do základů nebo na stavbu silnice. Tak, jako to udělali v Praze. A když to prošlo tam, na chátrající hřbitůvek v jakémsi městečku si nikdo ani nevzpomene.
Za co a kdo - i to bylo záhy vyřešeno. Přece lidé sami v akci Z. To bylo osvědčené.
Aj, a stal se zázrak! Motyky, krumpáče, lopaty a bagry se nezakously do útrob židovského hřbitova. Bůh sám ochránil místo posvátné, v kterém spočívají ostatky lidí z národa jím vyvoleného. Velké pracovní úsilí počalo se za zdí hřbitov obklopující, mimo svaté území.
Práce pokračovaly rozvážným pomalým tempem ku svému cíli. Místní obyvatelé při pohledu na budovatele s cynickým humorem říkali, že smuteční síň staví důchodci sobě.
Za několik let se na kraji města v těsném sousedství zázračně zachráněného židovského hřbitova hrdě tyčila novostavba smuteční síně, menší kopie své o dost starší sestry z okresního města. Svému účelu však už sloužit nezačala. Přišla sametová revoluce a tak tato budova měla několik majitelů. Ale to už není důležité.
Na jaře roku 1993 vyhlížel židovský hřbitov tak, jako vždycky. Změť trávy a všelijakých stvolů pokrývala hlavní část. U dvou podélných zdí bylo pár náhrobků. U kratší zdi, za kterou probíhal čilý dopravní ruch, stála márnice. Vedle ní po obou stranách malé a stále zamčené branky měly snad zamezit návštěvníkům příchod touto cestou nebo zvědavé a hlavně nenechavé mládeži znemožnit reje na opuštěném hřbitově. Nebo kdosi už dávno klíče zahodil. Tohle vysvětlení se nabízí jako nejpravděpodobnější, protože židovský hřbitov je volně přístupný ze hřbitova křesťanského. Vlastně v míru a pokoji tu spočívají v sousedství katolíci, evangelíci a židé. Na protilehlé straně jsou ještě honosnější hroby s náhrobky. Za zmínku stojí též zbytky náhrobků malých dětí. I márnice je zavřená, ale v dřevěných dveřích je otvor, kterým se dá dostat dovnitř. Není tam nic kromě már. Hřbitov působí zvláštně. Má v sobě stejně jako každý židovský hřbitov úplně jinou atmosféru než mají hřbitovy křesťanské. Mystická tajuplnost, ale i tisícileté utrpení, to vše lze vnímat.
Velmi působivý je židovský hřbitov v zimě, kdy milosrdný sníh skryje, jak hodně zde zub času zahlodal. Náhrobky získají třpytnou sněhovou korunu. Všude velebné ticho, jen jiskřivá sněžná romantika. tady se zastavil čas. Není kam spěchat, zde se člověk musí v úctě a pokoře sklonit a modlit se.
Čtyři byli mušketýři, čtyři jsou i náhrobky, za nimiž jako jejich anděl strážný stojí strom. Jeho kmen se rozdvojuje a tak se zdá, jako by chránil všechny čtyři náhrobky. Snad nejpůsobivější byla kombinace světležlutého pískovce náhrobků po stranách lemovaných zelenými listy břečťanu a korunovaných bílou čepicí jiskřivého sněhu.
V této romanticé scenérii působí rušivým dojmem ze sněhu trčící změť přesmetr vysokých stvolů. Avšak i to k obrázku hřbitova patří.
Na černobílých fotografiích vypadá skupinka čtyř náhrobků nádherně. Oč krásnější by byla tato zimní idyla zachycená na barevný film!
Mělo se tak stát o rok později, v zimě roku 1998. Opět napadl sníh a mrzlo, jen přaštělo. I proto na hřbitově křesťanském nebylo ani živáčka.
Pár tichých cvaknutí spouště fotoaparátu, to byly jediné zvuky na tomto tichém místě. Třebaže za hřbitovní zdí vede vysoce frekventovaná silnice spojující okresní město s městem hlavním, tady jako mávnutím kouzelnéhoproutku vládlo ticho, veškerý hluk zůstal před zdí hřbitovní.
Vše bylo jako před rokem. Snad jen změť stvolů ještě více zhoustla a připomínala šípkové keře bránící nalézt zámek spící krásky. Ani jeden z pohledů na márnici nebyl uspokojivý. Snad pomůže zkusit záběr z menší vzdálenosti.
Nedbajíc změti stvolů hladkých i s trny prodírala se fotografka vpřed. Zprvu se totiž tato džungle zdála snadno překonatelnou. Kdž se fotografka dostala do její spleti, bylo pozdě. Nezbylo, než se statečně prodírat vpřed, i za cenu šrámů na zimní bundě.
Konečně se zdálo, že našla ten správný pohled na márnici. Ještě jednou si to ověřila, protože přísloví říká dvakrát měř a jednou řež.
Vtom se její pohled stočil trochu doleva a ona spatřila ve sněhu dvojí stopy, které mířily k márnici. Zprvu tomu nepřikládala žádný význam. Alepak uviděla větší stopy, které se vracely z márnice.
V té chvíli úplně ztuhla. Logicky by se měly vracet i ty menší. Co se stalo s tím, kdo je ve sněhi zanechal? Proč se z márnice také nevracel? Hrály si zde děti na indiány atak jedno z nich se vracelo ve svých stopách, jak se o tom píše v mayovkách? Stala se snadv márnici vražda?
Myšlenky jí vířily hlavou. Pak se náhle otočila a nedbajíc trnů a pevných stvolů utíkala pryč. Nestála o to zjistit na co nebo na koho by mohla v márnici narazit. Zastavila se až za branou hřbitova.
Pomalu šla k nádraží. Vlak jel až za tři čtvrtě hodiny a ona seděla v nádražní čekárně.
Podmanivá zimní krása už na barevném filmu zachycena nebyla. Stejně tak jako nebylo odhaleno tajemství stop. Židovský hřbitůvek o tom, kdo tam ve sněhu kráčel, zachovával mlčení a ani márnice svědectví nevydala.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 8 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 31 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
