» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Pít bez žízně a milovat se kdykoli, tím se člověk liší od jiných zvířat."

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

počet přístupů: 2141419

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303512 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Deník: Právě jsem si vzpomněl, že mám děti. ::

faust	publikováno: 23.11.2009, 22:48

16.11.2009, Po, 1:10


	Jako každý se domnívám, že jsem velice zvláštní a neobyčejný chlapec, v hloubi duše ale cítím, že jsem docela obyčejný, a to mě vlastně těší, jelikož alespoň někam patřím. Často se cítím jaksi neúplný, jako bych měl v duši nějaké prázdné místo, které bývá normálně zaplněné, jsem tedy vlastně nenormální; poněvadž mě ale fascinuje pozorovat život a lidi, jak si v tom životě vedou, zjistil jsem, že každý druhý má v sobě nějaké prázdné místo, které je normálně zaplněné, myslím si proto, že jsem v podstatě úplně obyčejný chlapec. Jen nemůžu příjit na to, kde to "normální" vlastně teda je? To prázdné místo se nachází (vlastně nenachází, protože prázdná místa nemůžou být nikde, přičemž ale někde být přece musí, dejme tomu tedy, že ta prázdná místa se vyskytují přábližně někde mezi místy plnými) asi v místech vzpomínek na šťastné dětství. Rád se bavím představou, až budu mít děti, myslím si totiž, že právě mé vlastní (ach, jak to zní fantaskně a zároveň sladce - ještě dodám, že jsem již nejspíš našel budoucí maminku mých dětí - mé vlastní děti) děti zaplní tu chmurnou prázdnotu kdesi v mé duši. Vidím to před sebou, jako by to bylo už dnes: uvolněně se rozvaluji na kuchyňské lenošce, chroupu brambůrky - dej bože, ať jsou to slaninové - myslím na to, jaké mě to potkalo štěstí, že jsem již zaplnil to prázdné místo ve své pochroumané dušičce; v tom začnu hloubat o smutku, které ve mně to prázdné místo pokaždé vyvolává, hloupě se rozesmutním a zároveň se na sebe pro tento smutek rozzlobím, takže výraz v mé tváři nabyde nepopsatelně zvláštní grimasy - a v tom vejde do kuchyně jedno z mých dítek. "Proč se tváříš tak divně, tatitati?" zeptá se má milovaná ratolest. A já celý zpitomělý odpovím radostně: "No protože jsem si právě vzpomněl, že už mám děti."


celkové hodnocení autora: 95.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.7		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 7		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 33		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Francis Black	25.11.2009, 14:16:41

Dílko je zpracováno nevalně. Je sic milé, ale plné odboček, trošku chaotické.. Reflexe na téma Osamělý chlapec, kterému něco chybí je taky ze slabšího soudku. Příště zvaž, jestli prozradáš pointu už v názvu. Pro mne za 2/3. F.B.

Dawnie	24.11.2009, 22:08:43

Tady už jsem měla tu čest... Mi se to vlastně docela líbilo, až na to, co zmiňovala Ariadne, nechat to tajemství jen na váhu závěru. Jako deník, dobrá práce.


ze dne 24.11.2009, 22:41:19
faust: Děkuju, plánuju pokračovat v deníkovém žánru.

Ariadne	24.11.2009, 14:27:00

škoda, že jsi pointu dal do názvu, tím to úplně ztratilo ten náboj... budu hodnotit jen nápad a ten je celkem originální


ze dne 24.11.2009, 22:40:14
faust: Pravda, s názvem to byla nešťastná volba. Děkuju za upozornění.

Pavel D. F.	23.11.2009, 22:47:29

Toto dílko by se dalo hodnotit dvěma způsoby, je to tedy doslova redaktorský oříšek. Přesto se o to pokusím. První způsob je hodnotit je jako pokus o co nejpravděpodobnější deníkový záznam dnešního mladého kluka, v tomto případě je literární zpracování velmi působivé a zaslouží uznání, protože se pokouší vstoupit do duše člověka, který píše deník spontánně a tedy bez literárních ambicí. Tedy jednička za autentický vhled. Pokud ovšem beru text, jaký je, potom se jisté literární hledisko vnucuje a přistupují otazníky nad formou sdělení. Nejde o překlepy nebo drobné gramatické chyby, to se dá přehlédnout, spíš o formu vět a souvětí. Ta jsou totiž příliš dlouhá a nepřehledná. Prostě to vypadá hodně neurovnaně, nezrale. Takže hodnocení je v tomto případě průměr - za tři. Těžko říct, jak by se k tomuto problému postavil Tvůj oblíbený autor. Možná by do textu vložil nějakou interpunkci (pomlčky, závorky), možná by předlouhá souvětí přece jen zkrátil, nevím, nedokážu se vcítit do duše velikána. Čapkovu tvorbu mám ale taky rád, takže zde cítím jakousi snahu se mu přiblížit (včetně současné aktualizace). Možná bych mohl lépe hodnotit, kdybych znal Tvůj věk, bohužel ho (jako mnoho autorů poslední dobou) v profilu neuvádíš. Takže se pokusím o subjektivní objektivitu a dám za dva. Může být?


ze dne 24.11.2009, 22:39:36
faust: Věk neuvádím záměrně, poněvadž se domnívám, že byť jen trochu vyšší zájem o literaturu by měl být dílecentrický, čili autora nebrat. Samozřejmě hraje svoji roli, ale pro pochopení textu naprosto druhořadou. S dlouhými větami souhlasím, je to jeden z mých nešvarů, zápas skončí buď tím, že ponechám složitou větnou konstrukci při větší organizovanosti celého souvětí, nebo se věta zkrátí. Ale ano, děkuju za připomínku, vím o této chybě a jakkoli si ji ospravedlňuju, jsem si vědom jejího zásadního dosahu. Děkuju.