|
|
|

|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303512 komentářů :: on-line: 12 ::
|
 |
|
:: Othelo - díl 2. ::
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Othelo
| První noc je pro štěňata zkrátka tou nejhorší.... |
| |
|
|
"Dobrá, dobrá, už žádné loužičky!" kničel jsem na ženu, pomalu ale jistě mě doháněla. Byl jsem unavený a pokus o útěk jsem vzdal. Lidé nemají pochopení pro naše způsoby. Na dvorku jsem si mohl značkovat co jsem chtěl.
Usnul jsem poblíž té male lidské fenky. Už tenkrát mi byla milá, to jsem ještě nevěděl, že v budoucnu to bude jediná bytost, pro kterou budu existovat. Prospal jsem zbytek tohoto divokého dne. Tlapky jsem měl celé rozbolavělé, tělíčko unavené, potřeboval jsem si přeci odpočinout po takové cestě.
Jenže sotva jsem se schoulil do klubíčka přišel ten kluk, to lidské štěně. Nutil mě vstávat, nechtěl mě nechat spát, koulel mnou ze strany na stranu, válel po zemi. Protivné děcko. Připadal jsem si jako plyšová hračka.
"Nechej mě napokoji!" zavrčel jsem. Kluk na mě chvíli koulel očima a poté začal škodolibé hrátky nanovo. Docházela mi trpělivost s tímto přihlouplým tvorem.
"Jdi ode mě, nemám na tebe náladu!" Opět se na mě to děcko dlouze zahledělo, otočilo se a odlezlo po psím způsobu po čtyřech pryč.
"No konečně." oddychl jsem si a spal dál. Navečer se lidé dívali na takovou zvláštní krabici, ve které běhaly obrázky a linuly se z ní zvuky. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Nový pán se všiml, že bych šel docela rád ven.
Šli jsme tedy a byli jsme tam docela dlouho. Domů jsem se vrátil moc unavený. Chtělo se mi novu spát. V bytě bylo ticho. Lidská mláďata již také spala, žena taktéž. Pán mě nechal na chodbě na mém místě a odešel do svého pokoje. Kolem bylo ticho, slyšel jsem jen tikání hodin a občas kráčet někoho po chodbě bytovky. Dostal jsem strach a stýskalo se mi po dvorku.
"Nenechávejte mě tady samotného! Mě se tady nelíbí!" volal jsem ty lidi. Plakal jsem tu sám, úplně opuštěný, vystrašený.
"Já chci zpátky k mámě. Chci zpátky na náš dvůr!" plakal jsem a plakal. Nikdo si toho nevšímal, alespoň jsem si to myslel. Vlekl jsem se smutně z jedné části chodby do druhé, nedokázal jsem být v klidu.
Pak ale přišel můj pán, vzal si deku a zůstal se mnou celou noc. Trochu jsem se přestal bát a vůbec jsem už nekničel. Spali jsme spolu na chodbě až do rána...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 18 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|