|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 39719 příspěvků, 5825 autorů a 392932 komentářů :: on-line: 1 ::
|
 |
|
:: Domácí "geocaching." ::
 ospre |
publikováno: 26.11.2009, 21:50
|
| Ze života... |
| |
|
|
Krátce po poledni stála u dveří svého bytu. Přivítal ji radostně… pes, jako vždy. Jen on. I když nežila sama. Může si gratulovat, že tentokrát není klíč zevnitř…
„Ahoj zlatíčko… kdepak máš páníčka?“
Pes nevěděl přesně, co se od něj očekává, na vyřčené však reagoval neomylně. Celý se jakoby zmenšil, přikrčil, a zatáhl ocas mezi nohy.
Kdoví, co tu s tebou dělal… pomyslela si. Když ráno odcházela, ještě spal. Nyní opět spí… anebo snad, ještě spí?
Odešla do kuchyně, zbytek grilovaného kuřete z ledničky vložila do mikrovlnky. Libá vůně, linoucí se bytem, zakrátko přilákala psíka.
„Pojď sem, ty můj malej šmudlíku… ještě že tě mám,“ láskyplně jej hladila, mazlila se s ním, z očí jí vytryskly slzy.
Tohle přece není život, sakra… to už se nedá vydržet. Buď je ožralý tak, že se s ním nedá mluvit, anebo vyspává opici. Celá ta léta od doby, kdy se to podělalo…
Byl slavný, jak se dnes říká, byl celebritou. Starý režim, s veškerou slávou s ním spojenou, však náhle odvál čas. Zadrhlo se to, posralo, a nikdo neví, kde tomu bude konec…
Ten pád na hubu neunesl, začal pít. V alkoholu se dnes přímo topí. Nic jiného nezná, nic jej nezajímá…
On už také nikoho nezajímá… kašle na něj dokonce i bulvár. Kdo by také chtěl číst pořád dokola o „tom“ ožralovi? Z domu vychází, jen když potřebuje další dávky své „drogy,“ o které si zřejmě myslí, že ho drží nad vodou.
Ráno vstane, odněkud vyloví flašku… a chlastá. Někdy při tom tupě čumí do bedny, a nadává, jak jsou ti dnešní herci nemožní, jací jsou to „nýmandi,“ jak on by to zahrál…
Opije se… a jde spát. Pozdě odpoledne se probudí - z postele jej vyžene nejspíš prostata. Chvíli jen tak blbě kouká, šourá se po bytě a vykládá nějaké hlouposti, případně se mi omlouvá - což vlastně vyjde na stejno… něco málo pojí… dá si pár piv - prý na žízeň… opět jde spát. A tak pořád dokola.
Manželský život? Jaký by asi tak s ním mohl být? K rozvodu nenašla sílu, snad ho má přes to všechno pořád ráda. Zkusila si najít milence, jen tak, na sex… jenže… nešlo to dotáhnout do konce. Mrcha svědomí ji zradilo.
Dříve měl občas výčitky svědomí, snažil se s tím něco dělat, byl dokonce na léčení… celý rok vydržel abstinovat… a pak mu nevyšel jeden slibně se vyvíjející kšeft…
Dojedla kuře, zbytky dala žebrajícímu psíkovi a vypravila se na pravidelnou „pochůzku.“
Něco, jako hledání pokladů - domácí „geocaching,“ přičemž navigačním zařízením jí byl její vlastní instinkt, „poklady“ pak představovaly, různě v bytě poschovávané láhve s alkoholem. Snažila se je najít a průběžně likvidovat, nikdy se jí však nepodařilo objevit všechny, vždy někde nějaká ta jeho, „železná zásoba,“ zůstala. Nádržka splachovače WC, se však stala jeho oblíbeným místem, to byla přímo sázka na jistotu.
Odebrala se tedy k prvnímu, předpokládanému „pokladu,“ na své smutné cestě. Z „mykáda“ vyjmula již zpola vypitou láhev. Pil většinou vodku, protože není tolik cítit… alespoň on si to myslel. Opět se rozplakala.
Mechanicky uvolnila uzávěr ve snaze obsah láhve vylít do mísy, když se její ruka v polovině cesty náhle zastavila. Chvíli jen tak strnule trčela do prázdna, jako paže nějaké antické sochy vystavené v Louvre, její oči rozšířenými zornicemi zaostřenými na nekonečno jen tupě zíraly, dlouholetým stresem vyhořelý mozek postrádal v tu chvíli jakoukoliv schopnost k přemýšlení…
Váhala jen krátce, poté, několika silnými doušky, zbylý obsah láhve vypila. Rozkašlala se, nebyla na to zvyklá… málem se pozvracela.
Pozdě odpoledne, jako vždy, procitl z opileckých dřímot, ve snaze ulevit svým těžce zkoušeným ledvinám, se zvolna potácel k oné místnosti…
Když se mu konečně podařilo dostatečně zaostřit alkoholem zastřený zrak, nemohl uvěřit tomu, co spatřil. Ležela na podlaze, svinuta do klubíčka kolem záchodové mísy vypadala tak, jakoby od onoho předmětu očekávala pomoc, či snad spásu před nějakým zlem. Pravá ruka dosud svírala jeho, nyní již prázdnou láhev od vodky.
Následující den zvonil již podruhé v životě u dveří protialkoholní léčebny. Před časem zde byla s ním, ráda jej doprovodila na cestu, která měla znamenat nový začátek pro oba. Rozloučili se polibkem… tehdy mu ještě věřila.
Dnes tu stojí sám.
Vlastně… není sám. Dnes jej ke startovní čáře nového začátku doprovodila ta ze všech nejdůležitější…
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 10 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 36 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 47 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
|
| © 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|
