» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Múzy přejí těm, kteří je prohánějí po lesích, lukách a kopcích. Ne těm, co na ně čekají se založenýma rukama."

Gandalf

počet přístupů: 2141430

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303512 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Proč prasátka mají chlívek a v něm korýtko ::

Svetla	publikováno: 26.11.2009, 19:01

Tak trochu jinotaj. Mělo to být účelové dílko, ale nakonec svůj účel nesplnilo. Tak jsem zvědavá, jestli vás napadne, o čem že to vlastně mělo být.


	Jednoho dne si koupil hospodář na trhu malou prasečí holčičku, která převrátila život nevelikého statku naruby. Hospodář nového člena svého království pojmenoval jako Jáju, protože se mu zdálo, že roztomilá prasečí slečinka musí být úplně u všeho. Prostě taková Jája. „Kdo se půjde válet do bahna?“ „Já, já, já.“ „Kdo si dá něco k jídlu?“ „Já, já, já.“ Prostě taková Jája. Zpočátku se všichni z Jáji radovali. Byla milá, hezká, malá a navíc se hrozně chtěla se všemi kamarádit. První problém se objevil s jídlem. Jája hltala, funěla, mlaskala, slintala, až ostatní zvířátka přestávala mít chuť, nejedla a hubla. Ostatní kromě Jáji se hospodáři ztráceli přímo před očima. Chlapík ale vůbec nevěděl, jak je to možné. Jednoho dne se osmělila kráva, která si na Jájinu „kulturu stolování“ postěžovala. „Copak se ti z toho srazí mlíko? Nesrazí, tak moc nebuč, krávo jedna,“ odbyl ji hospodář. A tak zvířátka dál nejedla a hubla. Hubl králíček, hubla koza s kozlem, hubla malá kůzlátka a ani slepice nepřibíraly na váze. Kdo ale hubl nejvíce? Chudák vůl. Ten byl Jájou natolik znechucen, že na jídlo neměl ani pomyšlení. Protože nejedl, jednoho dne prostě pošel. A tak se stalo, že Jája udolala i vola. Problém číslo dvě byl úplně jiného charakteru a souvisel s Jájinou kamarádskou povahou. Jája milovala společnost. Samotu naopak nesnášela. Aby nebyla sama, neváhala chodit s králíčkem na záchod nebo s krávou či slepicí ke gynekologovi. To se zvířátkům samozřejmě nelíbilo. Přeci jen by rádi měli nějaké to soukromí. Toho se jim ale nedostávalo. Jája byla prostě všude. Jednoho dne narazila na paní s kosou. Jája si řekla, že paní kosatá by mohla být dobrá kamarádka. „Kampak jdete?“ „Daleko, daleko,“ pravila ta s kosou. „A můžu jít s váma?“ „Ale jakpak ne, děvenko, klidně se přidej.“ A tak se stalo, že si Jája našla nový objekt, který oblažovala svou přítomností. Jáje se nejvíce líbilo, že ji moudrá paní s kosou věčně nekritizuje. Už neslyšela: „Mlaskáš!“ nebo podobné narážky na svou prasečí osobu. Nic takového. Kosatá byla klidná, vyrovnaná žena, která si v duchu říkala: „Za chvíli už mlaskat nebudeš, neboj, vyléčím tě z toho.“ Jenže to ještě netušila, jak se plete! Jája byla jedinečná. Nakonec i paní kosatá přestala jíst, nejedla a hubla a nejedla a hubla. Až se stalo, že Jája kromě vola udolala i svou paní kosatou, čímž se stala nesmrtelnou, o čemž ale Jája neměla sebemenší tušení. Smutně se vrátila k hospodáři. Smutně proto, že přišla o bezvadnou kamarádku, která ji zaručeně musela mít ráda takovou, jaká byla. Hospodářství se v Jájině nepřítomnosti změnilo k nepoznání. Všechna zvířátka tam byla nová. Jenže ouha. Historie se opakovala. I ti si totiž stěžovali na nehezké zvuky, které Jája ze sebe při jídle vydávala. Nakonec na Jájino mlaskání začal být alergický i sám hospodář, proto Jáje postavil zvukotěsný domeček. „Tak, teď si můžeš mlaskat, jak chceš.“ Jenže, co to? Jája nejí, nemlaská, neslintá, nechrochtá, hubne a chřadne. Hospodář začíná mít o Jáju starost. „Copak ti chybí?“ „Co? No, kamarád přece,“ řekne mu smutně Jája. A protože byl hospodář dobrák, vyjel kvůli Jáje na trh, aby jí pořídil prasečího přítele. Společnost Jáje svědčí. Teď oba vesele v chlívku pěkně prdí, chrochtají, slintají a taky celkem dost smrdí. Přesto jsou šťastní. Proč? Mají tam přeci korýtko, u kterého si můžou nerušeně mlaskat. Chro, chro, chro, to je ale žrádýlko. „A ten božskej klid. Prý, že mlaskáme! To určitě! Myslím, že by měli ti tlučhubové spustit tu O Červený Karkulce“. Všem se ulevilo. Ostatní zvířátka se pěkně zakulacovala. Naštěstí už byly pryč doby, kdy nejedla a hubla. Od té doby žili všichni v hospodářství šťastně a spokojeně. A stačilo k tomu tak málo: chlívek a korýtko.


celkové hodnocení autora: 98.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 4		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.5		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 7		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 28		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

sirraell	16.12.2009, 12:30:09

Mne to pripada jako mix mezi 'vrana k vrane seda' a parodii na politiky... jedine co je zajima je chlivek a korytko a je jim jedno koho udolaji jen aby je meli a je jim jedno co si o nich ostatni mysli a co ostatnim zpusobuji, jen kdyz se nazerou...


ze dne 25.12.2009, 15:25:45
Svetla: Děkuji za zastavení. Tak nějak to bylo zamýšleno.

Francis Black	28.11.2009, 15:18:49

Text se mi nejeví ani jako pohádka, ani jako Farma. I malé dítě vytuší, že tady něco nesedí. Třeba že všechny motivy jsou vykradené a že pointa je nasnadě. Nejvíc to kazí přebytečné věty jako: "Nakonec i paní kosatá přestala jíst, nejedla a hubla a nejedla a hubla. Až se stalo, že Jája kromě vola udolala i svou paní kosatou, čímž se stala nesmrtelnou", Nevim, pro koho je text určen. Mám obavu, že pro nikoho. 3.0. F.B.

Amater	27.11.2009, 20:40:09

Těžko říct, ale je to hezké a Jája se mi líbila.

Ariadne	26.11.2009, 20:52:52

teda já to vůbec nepochopila, je to něco Orwellem, Ezopem a již zmíněným Dařbujánem a Pandrholou.. vůbec nevím, jakou lidskou vlastnost to paroduje a jaké z toho plyne ponaučení..mohla bys nám pitomým aspoň naznačit?

Šíma	26.11.2009, 20:16:07

Není to špatné! Chro, chro... Jen nad tou zubatou jsem trochu kroutil hlavou... Kam se poděla? Smrt je přeci nesmrtelná, ale třeba jde o takové to podobenství, či co! Tedy nechcu tvrdit, že jsem to s tou smrtkou pochopil, ale konec se mi líbil... Jo, jo, Jaja měla konečně kamaráda sobě rovného a hlavně své korýtko a chlívek (tudíž nebyla sama a někam patřila) a vo to tady asi jde!!! ;-)))

Ekyelka	26.11.2009, 19:01:09

Zdravím. Pohádka pěkná, vystavěná smyslupně, tedy kromě jednoho velkého logického lapsu: co ta paní kosatá? Pokud by Smrt zmizela, dopadlo by to jako u Pandrholů, toliko ke klasickému vzdělání. :) Dala bych si také pozor při dělení textu: přímou řeč na nový řádek, k tomu samému bych sáhla v případě, že začínám novou myšlenku (např. Nakonec i paní kosatá... - nový odstavec). Celkově to chce ještě vychytat tyhle detaily - dětem sice vadit nebudou, ale přesto to jsou ještě mezery, které se dají odstranit.