Rozvinula jsem se
dvousetkilometrovou
rychlostí
pod lampou spadaného listí
z polámaného klubíčka
srdečních záchvěvů
károvaných ostražitostí
v panenku na známce
přilepené z opačné strany
hnědošedé schránky
na pocity.
Poslouchala jsem
rána davů,
popelavé, ústřičné znění
rudovlasých smíchů.
Poslouchala jsem
cinkot stříbrných lžiček
padajících do mechů
vystlaných z putujících
fantazií.
Zmátl mě
protisměrný úder
otáčejícího se slunce,
zabalená do bubliny
dlouhoprstých zvědavostí
popoběhla po cestě
zítřejšího psaní.
Rozvinula jsem se
pomalinku,
pod lampou spadaného listí
z holčičky upatlané od čekání,
na malou dámu
spěchající k touhám
obyčejného snění.