obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"I velká láska je jen malou náhradou za první lásku."
Joseph Addison
obr
obr počet přístupů: 2915261 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39343 příspěvků, 5725 autorů a 389591 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Říše Draka II. - Nazelenec 1/2 ::

 autor Sirnis publikováno: 28.02.2010, 12:42  
No, prvně se omlouvám, za předešlý díl. Jako, vím o jménech a chápu připomínku, bylo asi dobré, říci, že to mělo být jen "předzvěst událostí", tudíž jména ústředních postav, co se objevovala sice budou v příběhu, ale ne naráz... (berte to jako seznam jmen, tedy lidí, které bude kvůli dosažení pomsty nutné odělat).
Co se pak pravopisu týče, tak souhlasim, že jsem s ním na štíru a i že zřejmě lepších výsledků asi už nedosáhnu... ono hold co se už češtiny na základní škole týče (možná už jsem to kdysi zmiňoval), tak prostě mi byla ukradená. Pětky z diktátů a cvičení jsem prostě mazal literaturou (básně recitace) a slohem (i když mi ho právě strhával pravopis). Hold a nejednou jsem si říkal - když jsem se začal věnovat psaní -, že kdybych to tentokrát věděl, asi bych se snažil dávat větší pozor při hodinách.
 

12. května roku 997 p. z. d.
Rekapitulace:
Císař Vu Mei byl zavražděn jedním ze svých Dvanácti ochránců a říši Draka v tu samou chvíli napadlo všech pět sousedních zemí společně. Těm se následně na odpor postavili vojáci z pěti provincií. S vypětím všech sil a za cenu obrovských ztrát se jim podařilo zatlačit útočníky zpátky za hranice, ale ukončit válku hned v zárodku nedokázali. Říše Draka tak bez vládce upadla do chaosu.
Aimi a Murim spolu bojovali proti zbylým členům z jednotky Dvanácti ochránců, do které sami patřili. V nastalém boji proti bývalým přátelům pak dva zabili, ale předem věděli, že nedokáží zvítězit. Na pokraji smrti, aby se pomstili, použili techniku reinkarnace, kterou Aimi vymyslela, ale ani ona neměla tušení, co se potom stane…


Chuchvalec slin dopadl na zakrvácenou cestu protínající ještě před týdnem vzkvétající pohraniční vesnici. Potom si muž urovnal popruh samurajského meče na zádech, který s dýkou na opasku, několika vrhacími noži a světle zelenou koženou zbrojí tvořil základní výzbroj všech členů lehké kavalerie provincie Sun.
„Tohle je třetí vesnice za dva dny.“ zamumlal si pro sebe muž a opět si odplivl na cestu mezi mrtvá těla vesničanů. Několik vran přestalo hodovat a vylétlo na větve ohořelého stromu, odkud pozorovaly muže, kteří je vyrušili od bohaté hostiny.
„A co má být, Yusuke?“
„Sčítáme škody a hledáme přeživší. Opravdu zábava, Koenmo. Místo toho, abychom se připravovali na boj, tak tu děláme blbosti.“
„Blbosti? Hledání přeživších je důležité!“
„Ale prosím tě. Moc dobře víš, že ti, co neutekli jsou mrtví. Dorgaři z Ledové země neušetří nikoho. To už ti z hlavy snad zmizel včerejší nález?“
Koenma se otřásl při pouhé zmínce na včerejší den. Strom posetý oběšenci. Muži, ženy, děti i starci. Nikoho neušetřili a s nikým neměla komanda stínových vrahů z Ledové země soucit.
„Podíváme se ještě támhle do těch trosek a pak se vrátíme ke kapitánovi. Vsadím se, že tuhle misi už chce mít taky z krku.“ Navrhl po chvíli Yusuke a ukázal na bývalý dům starosty vesnice. Koenma mu jen přikývl na souhlas.
Oba muži vstoupili rozbořenou zdí do vyhořelých trosek domu, rozdělili se a místnost po místnosti ho prohledávali v marné naději, že snad někoho naleznou.
„Co?“ vydralo se Yusukemu z úst, když mezi ohořelými trámy spatřil blonďaté vlasy. Promnul si oči, ale jeho nález se nezměnil. Útlé tělo se zářivými vlasy až do půli zad dlouhými. Na první pohled dívka ležící na břiše mezi tou zkázou jako přístav naděje. „Jak dlouho už jsem to neměl holku?“ zaznělo Yusukemu v hlavě samo od sebe. Pomalu se přiblížil a když si všiml, že dýchá, úplně zkoprněl. „Takové štěstí, taková náhoda,“ mumlal si pro sebe aniž by si toho byl vědom.
„Našel si něco?“ ozval se Koenma z jiné části trosek domu a Yusuke se vzpamatoval. Věděl, že Koenma by do toho s ním nešel. Měl narozdíl od něho něco, čemu říkal morálka. „Blbec. Morálka ve válce neexistuje,“ řekl si pro sebe v duchu a pak zavolal v odpověď: „Ne. Nic tu není. Běž to ohlásit kapitánovi. Já si tu zatím odskočím.“
„Dobrá, ale nebuď tu dlouho. Kapitán ráno říkal, že chce být zpátky v táboře ještě před setměním.“
Yusuke počkal dokud nenastalo naprosté ticho. Potom se vydal k rozbořené zdi, kterou s Koenmou vstoupil do trosek domu a jakmile spatřil záda čestného muže, kterak míří podat hlášení, vrátil se zpátky ke svému nálezu.
Sliny touhy a chtíče Yusukemu div netekly po bradě. Kalhoty ho škrtily na těch nejchoulostivějších místech a hned si je začal sundávat. V takovém rozpoložení vůbec nepostřehl stín mihnuvší se v rozbořeném patře nad ním.
„Neboj se maličká. Bude se ti to líbit.“ Šeptal Yusuke a už sundával dívce ohořelé a potrhané lněné kalhoty. Nemohlo ji být víc, než šestnáct let. „To je nádherná prdelka. A ty stehna. Takové štěstí. Takové štěstí,“ říkal si Yusuke v duchu. Potom nevydržel a obrátil svůj nález na záda. Hrudník byl však úplně plochý.
„Sakra,“ zaklel, když zjistil, že nemůže ukojit svou touhu naplno a sevřít v rukou krásná mladá pevná ňadra. Ale šok pokračoval. Chtěl se pokochat pohledem na rozkošný klín nevinné dívky, než jej pro sebe uchvátí, ale při pohledu vykřikl.
„Hej! Yusuke!“ Ozvalo se hned na to volání seběhlých členů z lehké kavalérie okolo trosek.
Koenma vběhl s taseným mečem do rozbořené budovy. Neměl sice Yusukeho tolik rád. Přeci jen z věcí, které dělal se mu mnohdy obracel žaludek, ale byl ve stejné jednotce. A to znamenalo, že všichni táhnou za jeden provaz. Zvláště pokud chtějí válku přežít. Ale to, co nalezl nečekal. Svlečený mladík od dívky k nerozeznání a šokovaný Yusuke s kalhotami dole. Těžko říci, co v něm převládlo za emoce, když levačkou udeřil Yusukeho do čelisti. Jestli to bylo opovržení nad tím, že by znásilnil bezbrannou dívku nebo možná už i chlapce? Každopádně na vysvětlení nečekal. Viděl hocha v podivném stavu. Zavřené oči, mělce dýchající a zcela duchem nepřítomného. Oblékl ho do těch cárů oblečení, které měl před tím na sobě a pak jej v náručí vynesl z trosek. O Yusukeho se nestaral. Když byl schopen znásilnění, je schopen i přežít.
„Hele, holka. A jak pěkná.“ Pronesl jeden z kavaleristů, když se shromáždili okolo nalezence.
„Houby holka. Kluk to je,“ řekl Yusuke a Koenma na něho upřel vražedný pohled. Sice nebyl udavač, ale rozhodně měl v úmyslu požádat kapitána, aby jej s ním už nikdy nedával do dvojice.
„To si děláš snad srandu ne. Dyť má…“ další voják, který promluvil už nedopověděl, protože Koenma stáhl chlapci kalhoty, aby to bylo všem jasné. Potom ze svého batohu vyndal vlastní náhradní oblečení, do kterého chlapce oblékl. Bylo mu to sice velké, ale bylo to lepší, než nic.
Kapitán se shýbl k chlapci a učinil zběžnou zdravotní prohlídku, kterou se každý z jeho jednotky musel před touto misí naučit. A když pak zkoumal nalezenci zorničky, on i zbytek jednotky vyvalilo oči. Zelená barva očí nalezence se s prodlevou tři vteřin neustále střídala s modrou…


Včerejšího dne:
„Sakra,“ zaklela Aimi, když vklouzla do v pořadí už páté vesnice. Její stav, coby ducha se začal měnit. Pomalu slábla. Nikdy by jí nenapadlo, že v technice reinkarnace bude nějaké časové omezení, ale vypadalo to tak. Nebo spíše čím déle byla duchem, tím více se její magické síly vytrácely. Došlo jí, že si nemůže vybírat.
Její plán vloudit se do dělohy těhotné matky a převzít život nenarozené holčičky selhal. Teď musela dát zavděk jakékoliv ženě. Ať už dítěti, dospělé nebo staré babičky, pokud chtěla uskutečnit svou pomstu.
Najednou vycítila život v jedné z rozbořených budov kolem ní. Neváhala ani vteřinu a zdí proletěla do rozpadajících se trosek.
„Taková náhoda,“ řekla si Aimi, když spatřila v rohu místnosti bez stropu krčící se osobu. Viděla jí ze zadu, ale podle zářivých dlouhých vlasů nebyl pochyb, že to byla dívka. Štíhlá, zřejmě patnáctiletá, ne šestnáctiletá s celým životem před sebou.
Na chvíli se Aimi zastyděla. To, co se chystala udělat nebylo správné. Ne k té dívce. Ale na druhou stranu, jaký život měla před sebou? Znásilní jí první voják, který projde kolem. Pokud to nebude přímo celá jednotka. Válka se rozhořela a nebylo pochyb, že oběťmi budou především nevinní lidé.
Nakonec si Aimi sama sobě nalhala, že tuto dívku zachrání před utrpením a smrtí, když převezme její život. Jako duch k ní zezadu přistoupila a objala ji nehmotnýma rukama. Potom do ní vstoupila. Nejprve začala přebírat kontrolu nad tělem. Zjistila, že dívka není zraněná, ale najednou si přišla nějak nesvá.
„Aha, ona ještě nemá prsa,“ řekla a kdyby mohla tak se plácla do čela. Přeci jen její vlastní tělo mělo krásná ňadra, trojky. A když teď necítila jejich váhu, přišlo jí to trochu divné. Na druhou stranu cítila něco jiného. V klíně. Něco, co se jí třelo o stehna. Pravou rukou si vjela do kalhot, aby její první výraz v novém těle bylo zděšení: „Ona je kluk!“ Po výkřiku Aimi upadla do mdlob a přestala cítit své nové tělo. Pak se probrala na podivném místě. Kolem ní jen bílé světlo a naproti ní sedící onen chlapec. Dlouhé blond vlasy, líbezná tvář s pronikavýma zelenýma očima a neodolatelnými rty. S milým úsměvem položil prostou otázku: „Kdo jsi?“


 celkové hodnocení autora: 89.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 20 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 28.02.2010, 14:44:53 Odpovědět 
   Zdravím! ;-)

A zdravím i Tvé šotky, kteří řádili už hned v názvu této povídky na pokračování (...nazelenec...???) Jo, každá autorova nepozornost se mu může pěkně "vymstít" a šotci to dobře vědí! ;-)))

Teď však trochu vážně... Připadalo mi, jako bych "se díval na nějaké to asijské anime". Problémy s identifikací chlapců a dívek mě dost rozesmál. Ale pak jsem se musel zamyslet, jakou cenu musel mít život lidí ve Tvém světě. Patrně pramalou, pokud nešlo někoho vzít do otroctví (ať už jako sluhu, vojáka, nebo holku do postele)... Dumal jsem také nad tím, zda Japonci někdy vyváželi své samurajské meče do ciziny! Tuším, že v Číně měli docela jiné meče, ale třeba je Tvá Čína jiná, nežli skutečná Čína! Nechci popichovat, jen jsem se nad tím pozastavil... ;-)))

Jinak jsem na překlepy, nedoklepy a další nepřístojnosti v textu moc nehleděl, nalezený mladík bude pro další vývoj patrně dost důležitý, uvidí se! Tato část mi moc akční a napínavá nepřišla. Spíš jsem měl pocit, žes chtěl popsat nejen touhy a chutě vojáků, ale také osudy obyčejných lidí, kteří se válce připletli do cesty a byli rádi, pokud vůbec přežili (jejich ztracená čest byla patrně tím nejmenším břemenem)... Chtělo by to zapracovat na čtivosti, aby byl příběh více napínavý, podrobný a také více plastický. Jako čtenář jsem spíše byl velmi vzdáleným divákem, než abych měl pocit, že jsem přímo u jádra dění (čili u toho)...

Dvě až Tři! ;-)
 Amater 28.02.2010, 13:02:04 Odpovědět 
   Nedívá se tu někdo an Yu Yu Hakusho? Není to špatné, ale chybí tam větší emoce. na gramatiku se nedívám. Chce to ještě vylepšit.
 Ekyelka 28.02.2010, 12:41:37 Odpovědět 
   Zdravím.
Co naplat, kloudnějších reakcí na komentáře kromě tohoto perexu se zřejmě nedočkáme, budiž.
Stejně tak je lehce iritující tvůj postoj k vlastní neschopnosti doučit se základní gramatická pravidla - v tomto bodě je další komentář všech chyb naprosto zbytečný, protože z tvého chování cítím, že je ti to vcelku jedno. M2m se ti snažil pomoci a nezdá se, že by to k čemu bylo, já na tohle samaritánství rovnou rezignuji: pokud je autorovi jedno, v jakém stavu svůj text publikuje, názorně tím ukazuje, jak si svých čtenářů váží.

Děj není nejhorší, jen uspěchaný a plochý, co se týče emocí. Načrtnuté charaktery Koenmy a Yusukeho jsou celkem funkční, horší to je s Aimi. Byť duch, zřejmě by reagovala na nález zlikvidovaných vesnic i jinak, než jen touhou po vlastní záchraně.
Od dob Kamira ses sice vypracoval, ovšem jen po stránce dějové, ne textové. Na tu stále kašleš. Škoda.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
Žumpa a vrchol
Beduín
Český národ a v...
Nyrty
NEBE
Danny Jé
obr
obr obr obr
obr

10dkg magie
Aenica
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr