|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303512 komentářů :: on-line: 12 ::
|
 |
|
:: Prašivá posádka - 2. díl ::
 Kyako |
publikováno: 22.09.2006, 14:10
|
|
| |
|
|
„Co blbneš?“ vyjekl Totloun Kix, když se loď nebezpečně smýkla na pravobok.
„To jsou piráti!“ zapištěl Idiot James a stáčel loď pořád šíleněji napravo. Je to idiot. Musel jsem něco udělat, protože jinak se převrhneme, a já se musím přiznat, že by se mi to moc nelíbilo. Prašák by se možná rád vykoupal, ale já o to nestojím.
Vzdychl jsem a vynořil se z podrostu. Idiot James zase zapištěl, ale rychle toho nechal, když si všimnul, jak se tvářím. „Hele, Jamesi, nechtěl bys mě na chvíli pustit ke kormidlu?“ navrhl jsem nesměle. Idiot na mě juknul s vyloženě zrazeným pohledem. „To si jako myslíš, že bych to nezvlád?“ zakňoural dotčeně.
„Upřímně řečeno…seš si jistej, že to chceš vědět?“ zaváhal jsem. U Idiota je ta smůla, že za každou cenu chce vědět pravdu, a já mu ji jsem i ochotnej říct, ale někdo by to mohl považovat za moc krutý, tak se vždycky nejdřív zeptám, přestože vím, co bude následovat.
„Jo, to teda chci!“ Vyzývavěji to říct nemohl.
„Jak chceš.“ pokrčil jsem rameny. „Ano, myslím si, že bys to nezvlád.“
Chudák Idiot spustil srdceryvný jekot, tak jsem kývl na Totlouna, aby se o něj postaral. Čapnul jsem kormidlo a ještě stačil loď vyrovnat. Ti zatracení piráti se blížili a blížili a nevypadalo to, že by je nějak zastrašilo, když jsem řízení lodi přebral já. (To je mělo aspoň trochu poplašit, ale zjevně se se mnou ještě nepotkali, tak to nemělo ten správný účinek.) Houknul jsem na Kixe, aby skočil do podpalubí pro admirála a dal nechal vytáhnout děla. Boji se nevyhneme.
Zadumaně jsem si prohlížel palubu jejich lodi. Byla sice dost daleko na to, abych viděl podrobnosti, ale připadalo mi, že moc velkou posádku to nemá. Kormidelníka maj, to jim nechám, ale jinak tam nebyl nikdo, kdo by mohl zvolat: „Útóóóók!“ Jenom pár mrňousků tam lezlo po lanoví a nahoře v koši taky něco bylo. Ale možná to usnulo, protože se to nehýbalo. Tak či tak se na zvýšenou spavost nedalo spoléhat, zvlášť když na mě z tý paluby někdo zamával. Podmračeně jsem si toho mávajícího potřeštěnce prohlížel. Z nějakýho podezřelýho důvodu mi připadal povědomej. Zadíval jsem se líp. Ha! Bingo! Znám ho. Otázkou zůstával, jak je to možný. Nebyl jsem schopnej vybavit si, odkud. Pořád mával a mával. Že by něco potřeboval? Jo, to určitě. A až navedu loď blíž, zahájit palbu.
„Hej, co děláš na mý lodi?!“
A sakra… musel bych se šeredně poplíst, kdyby tohle nebyl hlas Prašáka. Rozhodl jsem se dělat nevinnýho. „Já?“ zeptal jsem se zmateně.
„Jo, ty! Kdo jinej? Je tady snad někdo další, co tady nemá co dělat?!“
Řekl bych, že náš milej kapitán je kapku mimo. Ale měl docela pravdu. Až na něco. Fakt tady nebyl nikdo další, co tady nemá co dělat, problém byl v tom, že tady nebyl ani nikdo jinej, co by tu teoreticky měl něco dělat. Idiota jsem slyšel z podpalubí ječet, že svět je na něj jenom nespravedlivej a nemá ho rád (kupodivu se nezmínil o mně) a Tutloun asi ještě sháněl toho šílenýho admirála. to bylo těžký. Pořád někam chodil a najít ho byl pomalu nadlidskej úkol. A zbytek posádky zmizel taky. Najednou tu nebyl nikdo, kdo by mi mohl pomoct. Chvíli jsem dělal, že hledám zbytky, (posádky, to se rozumí) a pak jsem se jako svatoušek podíval na Prašáka. „Máte pravdu, nikdo jinej tu není. Ale to bude nejspíš tím, že nikdo neumí tuhle loď řídit, když má za zády támhletu příšeru.“ poznamenal jsem a ukázal palcem na levobok. Kapitán se podíval a pak se začaly dít zajímavé věci. Možná by vás nenapadlo, že jejich dějiště byl zrovna jeho obličej. Nejdřív zezelenal, pak zblednul, potom zfialověl, a když to vypadalo, že by ta přehlídka barev mohla být u konce, dodaly si jeho pigmenty odvahy k něčemu šílenému. Zřejmě si myslely, že už dlouho byla nuda (kdyby se mě na to zeptaly, souhlasil bych s nima) a uspořádaly maškarní bál. Každej pidimetr čtvereční nabyl v okamžiku jiné barvy. Kdo má rád vesele vyhlížející lidi, přišel by si při pohledu na něj na svý. Musel by ale přehlídnout skutečnost, že se tváří nadmíru rozčileně.
„Co podnikneš, kamaráde?“ zeptal jsem se a se zájmem sledoval, jaké to bude mít účinky. „Je to tvoje loď.“ dodal jsem ještě, abych reakci trošku připepřil. Asi mi z pepřítka někdo odšrouboval víčko. Prašák mi vyškubl kormidlo z rukou, a to doslova. Tím dokonale vyřadil naši loď z provozu a zpečetil osud. Pirátská loď byla už asi jenom míli od nás.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.5 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 23 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
