» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Svolného osud vede, vzpurného vleče."

Seneca

počet přístupů: 2141435

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303513 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Jabloň v sadu ::

Poustevník	publikováno: 09.12.2009, 21:46


	Jabloň v sadu Kolik let ve mně zrálo jablko domu! A já věřil, že jako víno zraje ze slunce a ze šťávy země. Bylo jako diskař uprostřed otočky, jako tanečnice na noze spiny, jako sukně vířící prostorem. Bylo jak lesní roh, stoupalo po spirále od pohybu mulety do smrti býka, od váhy jádra po tíhu světa, od zvířete stolu po pokoj syna. Byl v něm sval počátku i síla opouštění. Teprve pak jsem najednou pochopil, že jeho jabloň uprostřed sadu drží můj nůž na krku kohouta.


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 16		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 51		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Peter Stumpf	31.07.2011, 23:10:45

"diskař uprostřed otočky" Je výborné a stejně tak i další přirovnání. Souhlasím s autorem, že rozbor způsobem "jablko znamená plodnost..." je nejen u poezie jalový a hodí se tak do hodin češtiny na střední škole. A to s Poustevníkem a s jeho podivnými teoriemi o vývoji poezie fakt nesouhlasím. Ale píše dobře:)

Anna O.	23.12.2009, 17:41:53

Zajímavá přirovnání..

kulkul	13.12.2009, 12:18:38

Ano a nyní podobně jak říkáš, že "jen" zobrazovaný vztah-skutečnost nestojí za zmínku. Pokud ale promluví onen "tvořící" muž nebo ta "tvořená" žena (ve smyslu podlehnutí) výsledek je autentický, nosný.

Poustevník	12.12.2009, 19:50:57

Kulkulovi: Jednou ses mně ptal, proč je u jedné části Písní z luk najednou název Pygmalion a měl za to, že se tím narušuje autentičnost zobrazovaného vztahu. Podle mne je často, netvrdím , že vždy, zobrazovaná skutečnost jen žánrovýn obrázkem, který sám o sobě nestojí za zmínku. Dám-li mu ale název, stvořím z několika řádků mýtus. Zde například: Muž stvořil ženu. Básnická polemika nad takovým mýtem by jistě byla zajímavá.

Hordek	11.12.2009, 11:19:32

Vznosně napsané verše - jen, nedokáži se ponořit k prvotní myšlence, k té niti s uzlíkem k rozuzlení. Bude to nejspíš blok ve mě, mám raději jednodušší poezii - prostší. Sám bych něco podobného vytvořit neuměl - raději kloužu po povrchu a proto nehodnotím ---- snad později...

Viktor	11.12.2009, 11:02:39

možná jsi překonstruoval symbolickou linii ... v úvodu čtenáře umístíš do startovacího bloku víceméně ovocnářského (jabloň, sad, zrání,víno, šťáva - řekněme symbol plození, plodnosti, rozmnožení atd.) ...ale pak pokračuješ diskařem přes balet a vířící sukně(pohyb - dynamika), dále lesní rohy, corridu(mužnost, krutost), zvířaty , syny, svaly(mimochodem "zvíře stolu" mně dokonale vyvedlo z míry)... ...no a jabloň podřezávající kohouta... to už je příslovečná dýně na dortu... ...po tomhle všem si vybavit, že kohoutí kokrhání zahání noc(tmu, smrt) - to chceš po čtenáři moc ...u mně osobně nenaskočil ani obraz ani zvuk... ...ale je pravda, že nejsem architekt.. :o)


ze dne 12.12.2009, 20:34:43
Poustevník: Léta jsem měl doma Góngorovy Samoty a nikdy se nedostal ani na konec první stránky. Doslova jsem nad ní usínal. Ale pak jsem to zlomil tím, že jsem se doslova plazil slovo od slova, skládal z tříště věty a souvětí, snažil se je přečíst a pochopit jejich obsah z proudu metafor , metafor z metafor a dalších neuvěřitelných ingrediencí, včetně mytologicých a vzdělanostních narážek, aniž jem, až na vzácné výjimky zabrousil na druhou stranu, kde se u Samot běžně vydává překlad do prózy. A právě proto, že jsem si nepomáhal a šel na to zevnitř, se přede mnou otevřel neuvěřitelný svět zcela jiné poezie.Poezie ,která, ač ryze neideologická, přesná a deskriptivní, nezobrazuje skutečnost, ale znovu ji vytváří. Já samozřejmě nejsem Góngora a moje básně nestojí za takovou námahu, ale snad mohou básníkům na serveru ukázat, že existuje i jiný svět poezie, než je ten, který se tu frekventuje a který je v české poezii, snad pro náš zemitý realismus, až na skvělý Holanův příklad, velmi vzácný. K tvému rozboru bych řekl, že existuje vlastní logika básní. Nedovedu si představit nic odtažitějšího, než je tvoje interpretace jednotlivých obrazů. Jablko je nejenom reálný plod, ale také krása a tajemství, a tak je na začátku také představeno: jablko domu. Pak se popisuje, jaký ten dům je: rozevlátý, dynamický, do spirály, a v 2. polovině se říká, že to není tvar svévolný, že v sobě zahrnuje celý svět. Zvíře stolu je obrat, který zná česká poezie půl století (myslím, že je z Holanovy Noci s Hamletem). No a jabloň v sadu je básník sám, jak vyplývá už z prvního verše. A samotný závěr? Co přinesou tvé sny, tvůj žiívot a tvé realizace tvým dětem a tvému okolí. Není kolikrát lepší, když naše sny zemřou současně s námi, byť byly sebekrásnější?

kulkul	11.12.2009, 8:17:45

MOje zkušenost a domněnka v těchto dilematech: čemu podléhám já, to je nosné a vyjde.


ze dne 12.12.2009, 18:27:50
Poustevník: Nerozumím docela tvé poznámce.

Poustevník	11.12.2009, 2:09:45

Protože nelze vložit identický text, přidávám zbytečný plk. Jinak: viz odpověď Kulkulovi.

kulkul	10.12.2009, 12:01:05

Hrozně rád bych svému ctěnému Poustevníkovi rozuměl, ale stojím bezradný na tom "jablku domu" - to je moc složitý tvar a ještě s vykřičníkem. První věta nějak nevyšla a následující delší výčet obrazů už nevtahuje, spíš odvádí. Bloudím od domu k jabloni, nerozumím slovu "jeho" a kohout mě (zatímco hrdina už všechno pochopil) zaskočil.


ze dne 11.12.2009, 2:03:51
Poustevník: Prostě zkouším nosnost určitého způsobu vyjádření. A podle ohlasu v tomto případě vidím ,že není velká. Také jiní kritikové zlehčovali tuto báseň jako dekorativní dílko beze všeho smyslu. Pokusím se vysvětlit její poetiku. Kdyby náměten byla žena, popsaná ve 2. strofě obdivnými obrazy končícími ve 3. strofě povzdechem, že, jaká škoda! ,taková krása není pro mne, rozuměl by každý. Když ale předmětem učiním sen, zde vtělený do představy domu, který bych si rád postavil, a popíšu ho stejně vzletně jako ženu, nerozumí nikdo. A jaký ten sen (dům) je? Roztančený, dynamický, rozvinutý do spirály, a přitom dostředný, se společným prostorem v jádru. Jenže, takový sen může být i nebezpečný, může nás vést špatným směrem. Kohout plaší smrt, i na Pražském orloji ji zahání. takže nůž na jeho krku... Je zajímavé, že architekti, kterým jsem báseň ukazoval, ji chápali velmi konkrétně. I oba další komentáře ukazují, že vhled je přece jen možný. Mohl bych toho napovídat ještě spoustu, ale možná bude lepší, odkážu-li zvídavého čtenáře na barokní gongorismus nebo konceptismus, na Mallarméa nebo na Holana.

jiřička	10.12.2009, 9:11:35

souhlasím s Annou: Mé jablko poznání určitě vyrostlo na stejné jabloni.Smíření je pecička s plodem budoucího odpuštění:


ze dne 11.12.2009, 2:07:39
Poustevník: viz odpověď Kulkulovi

Anna	09.12.2009, 21:46:40

Zdánlivě prostý obraz nastíněný na počátku básně se překvapivě rozkryje a nastavuje zrcadlo největším hloubkám lidského nitra. Těch pocitů, které vyvolá, je celá škála. Jenom si říkám - je sebepoznání naším právem, zvolitelnou i odmítnutelnou cestou... anebo povinností? Kdo ví. Závěr mne utvrzuje v druhé z možností.


ze dne 11.12.2009, 2:10:53
Poustevník: nějak jsem se při vkládání zamotal