obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."
E. A. Poe
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Dokonáno jest! ::

Příspěvek je součásti workshopu: Chcípl tu pes
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky z okurkové lahve
 redaktor Šíma publikováno: 22.12.2009, 6:11  
Ehm... Tak se mi to konečně podařilo! Copak? Uvidíte sami... Zda se vám tento textík bude líbit, to netuším, jen bych chtěl upozornit, že není pro osoby mladších patnácti let! Že se šíma pomátl na rozumu? Kdo ví? Přeji hezký den (nebo noc) a šotkům zdar!!!
 

      Toho roku, léta páně... Už ani netuším kterého... Prostě se na tom velkém poli zarostlém vysokou trávou utkaly s divokou nevraživostí – sobě vlastní – dvě obrovské armády. Zdálo se, že jde o hotový konec světa, protože dým z výstřelů byl tak hustý, že na okamžik zakryl i sluneční kotouč a nářek raněných se ozýval široko daleko. Kam oko pohlédlo, ležela zkrvavená těla bez rukou a nohou s vyhřezlými vnitřnostmi. Ti šťastnější bez hlavy již nadobro usnuli spánkem spravedlivých a v ničem se nepodíleli na tomto Armagedonu, který vzešel jen a pouze z chtíče po moci a bohatství.

      Jednotlivé šiky pěchoty proti sobě vyrážely s divokou pravidelností a s počáteční grácií a spořádaností, jako by šlo o vojenskou přehlídku a ne litý boj na život a na smrt. Čím však byla jednotlivá seskupení protivníků k sobě blíže, tím více ztrácely tyto útvary na pravidelnosti a ze čtverců a obdélníků se stávaly jakési podivné chumly nazdařbůh střílejících jedinců. Všude vládl organizovaný zmatek a velitelé obou stran již dávno ztratili přehled o pohybu a síle svých jednotek. Nikdo si však nechtěl přiznat, že netuší, kde se nepřítel nachází, v jakém počtu a s jakým úmyslem. Zůstala jen krvelačná touha po vítězství bez ohledu na celkové ztráty ve vlastních řadách.

      Mezi hloučky pěchoty občas vjela hulákající jízda s meči na divoce ržajících koních v jejichž očích bylo možné spatřit smrt, jako by tato zvířata dopředu věděla, že je dnes jejich každodenní boj o přežití předem prohraný. Důkazem toho byla zmítající se a naříkající zvířata na zemi v uválené a zakrvácené trávě. Koně umírali déle, než-li lidé a s o to větší silou toužili po životě a nikdy nekončícím běhu po nekonečné zelené prérii, který jim byl odepřen. Namísto toho tato zvířata zakopávala o ležící torza svých zvířecích souputníků, či padala do děr po vybuchlých granátech, aby si zde zlámala nohy. Koně umírali stejně hluboce a pravdivě, jako umírali i samotní lidé. Bez přetvářky, bez pocitu zadostiučinění, jen s nevyřčenou otázkou v očích. Proč?

      Namísto toho, aby došlo k domluvě a smíru, se lidé i zvířata vydávali vstříc své smrti v podobě kulí z pušek a děl, kartáčů a granátů, které sekaly a řezaly řady bojovníků na obou stranách, jako by život ztratil veškerý smysl i hodnotu. Co nedokonal letící projektil, to dokončil hrot šavle, nebo bodáku. Zdálo se, že se veškerý um a vědění soustředil do tohoto okamžiku nikdy nekončícího a stále se opakujícího kolotoče dějin rozkvětu a úpadku. Další civilizace umírala v jedné dlouhé a nekonečné agónii, ze které nebylo úniku. Hodnoty přestaly platit, zbyla jen touha po krvi. Onen pomyslný krvavý chtíč zaplnil celý tento prostor a učinil z něj hotová jatka. A Peklo by tomuto místu mohlo závidět...

      Dělostřelci nabíjeli svá děla s o to větší vervou, jako by snad záleželo ono vytoužené vítězství jen a jen na nich. Nad polem se vznášel mastný temný kouř nejen z černého prachu, ale i hořících těl vlastních i cizích vojáků, kteří měli to štěstí, že padli na začátku bitvy a nemuseli v bolestech čekat na vysvobození v podobě zbloudilé kule, nebo bodáku od někoho z vlastních řad, protože nepřátele tyto ležící a stále tepající uzlíčky života již nezajímaly, nebyly pro ně nebezpečné. Ryk tisíce hrdel a salvy pušek přehlušovalo dunění dělostřelectva a co na tom, že tu a tam spadl granát i do vlastních řad? Bylo poledne a tato velkolepá jatka byla sotva v polovině.

      Generálové kuli své pikle v bezpečí za frontovými liniemi a jen dalekohledy sledovali dění na bojišti, aby tu a tam poslali své zvědy a špehy, či pomyslné pošťáky s depešemi a rozkazy pro svá vojska. Bitva se valila jako letní bouře touto travnatou planinou a jako zpomalený dinosaurus ničila vše ve svém dosahu. Běda tomu, kdo by sem zabloudil a zkřížil by cestu bodáku, nebo kulce. Smrt zde měla svou žeň a nestačila se ohánět kosou za divokého chechotu vycházejícího z jejích bezedných úst.

      Odpoledne byla celková situace ještě nepřehlednější. Muži i jezdci na koních se proplétali mezi těly mrtvých a raněných, jako by bloudili v jednom velkém bludišti z něhož není návratu. Jeho vchody byly uzavřeny a namísto vysvobození, pokoje a míru na ně čekala jistá smrt a cesta na druhou stranu. Jen málokdo z nich měl připraveny mince pro převozníka přes řeku zapomnění. Dělostřelci měnili své pozice, zálohy se neustále přeskupovaly, zatímco se hlavní bojiště měnilo v jeden velký prskající sopečný kráter, který se podobal spíše Peklu, než čemukoliv, co by byl schopen vytvořit... Člověk?

      Když se slunce sklánělo nad horizontem, bylo již takřka po všem. Nebylo zde vítězů ani poražených. Svěží větřík zvolna rozfoukával černá a našedlá oblaka dýmu, aby se komukoliv, kdo by se sem odvážil, naskytl pohled na trosky kdysi dvou velkých armád. Zbyla po nich jen zakrvácená torza těl, součástí výzbroje a výstroje. V horším případě byla tato těla rozsekána na kousky a nebylo je možné identifikovat. Sténání raněných pomalu utichalo. Nářek koní se však nad polem nesl dál a tu a tam byl ukončen výstřelem z pistole. Ještě dlouho do noci se nad tímto místem vznášel pach smrti, hořely ohně a úpění umírajících připomínalo návrat Pekla, tak jak bylo psáno: Nebesa i propasti se otevřely a vypustily na svět zkázu a zmar.

      Než slunce zapadlo, utichl i poslední náznak života. To ticho bodalo bolestivě do uší a kdyby bylo hmatatelné, dalo by se na něj i sáhnout. Dvě armády blech v rudých a modrých pláštích se kdesi na huňatém kožichu již umírajícího starého a nemocného psa utkaly o nadvládu nad tímto teritoriem. Smrt však zasáhla dříve, než byl boj dokonán a i kdyby některá z ohromných armád vyhrála, byl by to dopředu prohraný boj. Poslední záchvěvy života. Poslední zaškubání psích tlapek, vydechnutí, olíznutí tlamy a zachroptění. A pak? Pak už nebylo nic... Bitevní pole leželo na okraji silnice a zvědavé přilétající mouchy si mohly prohlédnout to, co zbylo z kdysi dvou vzkvétajících národů. Nastala noc a...

      Ach ano, tady chcípl pes!


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.4 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 24 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 59 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:58:34 Odpovědět 
   22. 07. 2014
Kdybys udělal bitvu krvavější a zaměřil se třeba na jednoho bojovníka ve vřavě, mohlo by to být zajímavý.
 ze dne 01.08.2014, 13:56:50  
   Šíma: Možná ano, kdo ví, ale já to chtěl právě takhle... ;-)
 Kondrakar 01.02.2010, 17:44:40 Odpovědět 
   No, nejdřív jsem si říkal, že ses pustil do podivné rekonstrukce nějaké historické bitvy, ale že to bude bitva rudých a modrých blech v kožichu umírajícího psa mě opravdu nenapadlo.

Zvláštní, takové tmavé, destruktivní. Napsáno dobře, čtivě, ale nelíbilo se mi to.
 ze dne 01.02.2010, 19:59:53  
   Šíma: Díky za kritiku! Ono tento textík nesedl všem... Ale nevadí, jsem rád za každou návštěvu a reakci! ;-)
 Apolenka 03.01.2010, 17:03:00 Odpovědět 
   Jako bys to ani nepsal ty... tolik se to od tvých, vesměs veselých, textů liší. Vyčítají ti tu "ukecanost", ale byla to soutěž a zřejmě jsi chtěl vyhovět předepsané délce. Pro mne je to textík hodnotný a má hodně do sebe.
 ze dne 03.01.2010, 20:00:42  
   Šíma: Díky, Apolenko, jsem rád, že se líbilo! A máš pravdu, je to trochu jiný šíma! ;-)
 An!tta 23.12.2009, 19:03:07 Odpovědět 
   Super nápad :), líbilo se.
 ze dne 23.12.2009, 19:18:17  
   Šíma: Děkuji! ;-)
 Ariadne 23.12.2009, 16:46:30 Odpovědět 
   nápad je to skvělý, ale jedná se spíše o vtip než povídku, takže bych to spíše pojala jako miniaturu a soustředila se na ten konec, aby lépe vyzněla pointa...
jinak máš hezkou češtinu, ale moc rozbujelou a popisnou, jak říkám krátila bych...
ale za ten nápad dávám jedna
 ze dne 23.12.2009, 17:51:46  
   Šíma: Děkuji za pochvalu i kritiku! ;-)))
 honzoch 22.12.2009, 23:28:44 Odpovědět 
   Dobré nápady je potřeba ocenit a tenhle mezi ně patří. Po prvním čtení mi přišlo, že pointa nevyzněla dostatečně silně, ale po tom, co jsem si položil otázku, jak to udělat, aby byla údernější a na nic jsem nepřišel (kromě nějakého zkracování, ale to je škoda), můžu Ti tu jedničku bez výčitků dát :)
Samotný popis zajímavý. Ano, byl lehce patetický a ve stylu Tolstého a spol., ale to jsem bral jako zřejmý záměr, aby vynikla "šokující" pointa
 ze dne 22.12.2009, 23:59:16  
   Šíma: Díky, Honzo! ;-) Přesně to jsem chtěl, cos napsal, jen jsem netušil a neměl plně jasno, jak z toho vybruslit a zda se mi to skutečně podaří! ;-) A děkuji i za tu Jedničku, potěší!!!

P.S. šíma a staří mistři? Hm... Vyloučeno, kam se na ně šíma hrabe! :-D
 Dědek 22.12.2009, 23:16:08 Odpovědět 
   Není to špatné, Šimi, ale opravdu by to chtělo kapku krátit, tedy kapku probrat Tvoji velkou květnatost. Píšeš jak staří klasici, kteří než dívka dostala první pusu, tak stačili popsat kvetoucí louku se vší její faunou a florou okolo a vyšperkovali to zurčením potůčku.
 ze dne 22.12.2009, 23:26:00  
   Šíma: Díky za zastavení a komentík! Jo, šíma to tak trochu chtěl mít, čili to udělal schválně, ach jo! ;-)
 ospre 22.12.2009, 20:56:44 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: ospre ze dne 22.12.2009, 16:22:41

   Až tak bych to zase neviděl. :-)
 ze dne 22.12.2009, 21:13:07  
   Šíma: ;-)
 JAB 22.12.2009, 19:48:24 Odpovědět 
   Po perexu jsem myslel, že přijde nějaká erotika:-)
Dneska jsou děcka jinde, viz. Pán prstenů, tam přístupnost vyřešili jen tím, že skřetům šoupli černou krev místo červené.
Po chvíli mě to začlo nudit, protože líčení je dost monotónní a často patetické, čekal bych větší odstup.
Napočítal jsem něco k deseti chybějících čárek a pár stylisticky krkolomějších míst.
S workshopem to má společného jen tu poslední větu, navíc vytrženou z kontextu.
Ale celkově to špatné není.
2-
 ze dne 22.12.2009, 20:21:01  
   Šíma: Díky za zastavení a komentář (i kritiku)! Jo, šotci s mě stále drží a stále mi nalhávají, že to mám dobré a občas jim uvěřím... ;-))) Chtěl jsem, aby to vypadalo jako boj blech o nadvládu nad kožichem umírajícího psa, proto jsem to zabalil do "lidské bitvy" se spoustou raněných a mrtvých. Textík asi nebude nikdy dost dokonalý, ale jsem rád, že se alespoň trochu líbil a za ty čárky se stydím...
 Amemmaita 22.12.2009, 18:59:58 Odpovědět 
   stejně jako ospre si myslím, že by obal kolem jádra mohl být tenčí, ale jinak je to zajímavý, líbí se
 ze dne 22.12.2009, 20:21:32  
   Šíma: Ukecanost, jedna z mých nectností! :-(

Dík za zastavení a komentík! ;-)
 ospre 22.12.2009, 16:22:41 Odpovědět 
   Snad jsem úchyl, ale zdá se mi to moc ukecaný. Myšlenka, motiv samozřejmě je, ale já bych se snažil očistit ho od balastu zbytečných slov, jít na dřeň, bez kecání, zkrátit to. Většinou méně znamená více...
 ze dne 22.12.2009, 20:22:04  
   Šíma: Zdravím, kdo ví, co by tam zůstalo, kdybych to seškrtal, možná jen ten chcíplý pes! ;-)
 Amater 22.12.2009, 15:28:49 Odpovědět 
   Ten konec je prostě úžasný. Je mi sice líto pejska... co na to říct.
 ze dne 22.12.2009, 20:22:48  
   Šíma: Dík, jsem rád, že se aspoň trochu líbí! ;-) Co na to máš říci? Snad: "Mohlo to být lepší, šímo!" ;-)))
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Sisters Of Fate
bionic
Nota
asi
Nikdo nekouří t...
Centurio
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr