obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Manželství je památka na lásku."
H. Rowland
obr
obr počet přístupů: 2915542 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5772 autorů a 391756 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Příběh VII. Tak trochu načichlý ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Deník Psychopata
 autor Gilbert Cunninghamm publikováno: 17.12.2009, 8:12  
Vánoce přicházejí a tak je nutno mít tu další příběh....
 

Tehdy měly být Vánoce, jenže nikdo to nevěděl, a na takovýto popud, sami uznejte, nelze reagovat.
Inu, ve městě, jež hraničí s hranicemi všedních dní a stojí uprostřed krásné nížiny, stálo spoustu domů. Ty největší nepřesahovaly velikost třípatrových vilek na Beverly Pills a za ty nejmenší by se daly pokládat domy, které starosta nechal zbořit kvůli jejich bezvýznamné velikosti.
Lidé v tomto městě byli úplně normální. Sem tam obírali klobásky ze stromů, když je tam místní řezníkova pošahaná manželka pověsila, protože věřila, že malí kulatí mužíčkové je do májové půlnoci rozkradou a ona s nimi bude moci tancovat uprostřed lesnatého paloučku úplně nahá. Avšak ani z toho nic nebylo, protože řezník mezitím našel ve stodole modrozelený kabriolet a rozhodl se, že s ženou odjede do Vejmutovky, města v Kanandě, které vynikalo nádhernou přírodou a okouzlující obsluhou v restauracích.
Řezník si totiž myslel, že když si udělají dovolenou, tak obnoví onu ztracenou jiskru. Bohužel jim to nevyšlo, jiskra se jim obnovila v motoru a oni jaksi vyletěli do povětří, ale to je jiný příběh.

Malá Miranda byla vskutku sličná malá holčička. Měla deset let, a už tak trochu věděla, jak to na tom světě chodí. Věděla, že ryby létají, ptáci klovají, nohy chodí, píšťalky pískají, nože řežou, pruty vržou, domy mluví, stromy krouží, knihy se píší a jiné velmi podstatné věci. Miranda ráda chodila do lesa, a obzvláště před Vánoci, i když nic takového nikdy neslavila.
Když patnáctého prosince přišla na svůj oblíbený palouk, kde rostly borovice (ano, byl to ten palouk, který řezníkova žena považovala za rejdiště malých kulatých mužíků), shledala, že na jeho druhém konci sedí nějaká osoba, a že to je nějaké podezřelé. I přiblížila se Miranda blíž a schovala se za malou strnulou srnu.
Najednou však zjistila, že ta persóna, která tam sedí, je malý kulatý mužík, který žvýká žlutý knoflík a brouká si při tom několik zvláštních rockově metalových balad. „No pojď maličká, už tě tady čekám, Mirando.“ Řekl svým chraplákem. „Kdo jste?“ zeptala se zdvořile.
„Jsem malý kulatý mužík, copak to nevidíš? Žvýkám tady žlutý knoflík, nedáš si taky? Chtěl bych, aby sis vyslechla můj příběh a pak mi splníš tři úkoly, které ti dám.“
„Houby.“ Řekla malá Miranda a otočila se zády.
„Ano! Přesně tak ten příběh začíná. Ke snídani jsem měl muchomůrky. A pak jsem šel zachránit princeznu, jenže její brokovnice byla silnější, a tak jsem musel odejít do důchodu. (Ale neboj, nejsem senilní.) Mimochodem, je ve městě ještě ta žena, která tady vždycky v lednu tančí nahá a myslí si, že je máj? („Je,“ řekla Miranda „řezníkova žena.“) No a pak jsem dostal za úkol tě vyhledat, abych tě spravil o několika faktech. Za prvé. Za devět dní jsou Vánoce. Je to svátek narození Santy Clause Chlorida Nikelnatého. Náš světěc, mimochodem. A slaví se na celém světě. Koupíte si vánoční stromeček, rybu, dárky a baňky. Stromeček ozdobíte. Dárky si porozdáváte, rybu zabijete. Je to jasné?“
„A co s tím mám společného já?“ pravila Miranda tahajíc se za nohu.
„Ale vůbec nic, jen o tom informuj ostatní, tak pa.“ Zdůraznil, přikývl, mrkl, juchl, kýchnul, zakašlal, třikrát se otočil dokola a nakonec úplně odběhl pryč.

Miranda, chudák celá zmatená, se rozhodla naplnit poselství Vánočního skřítka, a tudíž rozkřikla tu novinu všude po městě. Některé upejpavé slečny na ní volaly, aby tolik neřvala, ale Miranda si z toho nic nedělala a pokračovala. Nakonec se o Vánocích dozvědělo celé město. Všichni byli náramně veselí a šťastní a do devíti dnů měli vše nakoupeno a připraveno. Jen Miranda zapomněla vánoční stromeček v lese, dárky v obchodě, rybu v potoce a baňky ve sklárně.
Inu, rozhodla se, že půjde prve pro stromek. To ale ještě nevěděla, že jde ten stromeček rozbít. Jakmile to zjistila, šla pro kladivo, kovadlinu a utepala si meč a pořádnou obouruční trpasličí sekeru. Vše toto přinesla k vánočnímu stromečku a puritánsky se zasmála. Následně napřáhla ruku pro meč, ale v tu ránu uzřela vepřové.
Lekla se a křičíc „Ňho! Ňho!“ utekla domů. A tak se od té doby, v tom bezejmenném městečku slaví Vánoce.


 celkové hodnocení autora: 93.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 9 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 13.08.2010, 16:40:01 Odpovědět 
   Tak toto se mi fakt (vážně) líbilo! Jednička. ;-)))
 Ariadne 21.12.2009, 21:20:15 Odpovědět 
   to je nááááádherná vánoční povídka... konečně něco úplně normálního:-))
Gilberte, ty nezapřeš ty Monty Pythony, neříkej, že se na ně nekoukáš:-))
i když ten příběh řezníka a zažehlé jiskry je taky moc pěkný...
máš velikou jedničku....
 ze dne 22.12.2009, 18:54:29  
   Gilbert Cunninghamm: Přiznávám, že Monty Pythoni je jeden z mých oblíbených inspiračních zdrojů... holt absurdistán je absurdistán.... :)
 čuk 17.12.2009, 8:11:51 Odpovědět 
   Absurdita, vtip a přimíchaná realita (s absurditou se dobře snáší, absurdita vnáší se do reality a realita do absurdity). Líbí se mi protimluvy, (řekl bych i: nonsensová próza). V tvém podivně pohádkovém světě se mi dobře bydlí, všechny postavy, ironie, parodie, parafráze, pábení i mimoňství. Ach, to mnohoznačné Ňho!
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Život a smrt
mm
Z jiného světa ...
Ziell
SKY WAYDERSOVÁ ...
Danny Jé
obr
obr obr obr
obr

Ztracená 9.část
Kondrakar
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr