|
| |
|
|
Když jsem byl malým klukem,
často s otazníkem jsem si hrával.
Možná i častěji nežli s lukem,
leckteré otázce v hlavě se vzdával.
S přibývajícími roky však přišlo poznání,
že mé krátké kroky jsou spontánní.
Potom si můj bystrý mozek řekl,
jak snadně by šlo vše takto zautomatizovat.
A tak jsem si před svět na kolena klekl
a jako malý slíbil, že již nebudu polemizovat.
Mnoho věcí mi to ulehčilo,
netřeba bylo totiž rozmýšlet každý krok.
Jednoduchostí se veškeré přesvědčení zveličilo,
avšak jak čas plynul – utíkal den, týden … rok,
propadl jsem životu, který se dá měřit, předvídat
neodnaučil jsem se ale něčemu ….?
- co vám budu povídat!
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
80.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.5 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 22 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
