obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."
Gustav Flaubert
obr
obr počet přístupů: 2141436 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303513 komentářů :: on-line: 10 ::
obr

:: Setkání 13 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Útržky povídek
 autor Amater publikováno: 14.12.2009, 9:12  
 

Před velkou budovou postávají lidé a dívají se na hodinky. Nervózně i s úsměvem a většina z nich je v euforické náladě. A mají taky důvod k této exatické náladě. Dnes bude v této hale vystupovat Zack Dare. Muž, který poslední dva roky se objevil jako planoucí hvězda na popovém nebi. Hvězda, která má nádherný hlas a vypadá naprosto božsky.
Dívky, slečny, ale i chlapci, všichni postávají a dívají se, kdy se otevřou brány do jejich vysněného ráje. Někteří se dívají na lístky a pořád nemohou uvěřit, že se jim je podařilo sehnat. Někteří dali svoje všechny úspory jen, aby mohli vidět svůj idol. Tvoří se hloučky a diskutuje se, která písnička je nejvášnivější, která je nejsladší. Oči rozzářené touhou, pohyby rychlejší. Kolem haly se tvoří nádherná atmosféra očekávání a něčeho víc. Možná lásky k tomu, který jim šeptá do duše milostné slovíčka, po kterých tolik každý dychtí.
„Vstupenky jsou vyprodané,“ šeptá jeden mladík v semišovém hnědém sáčku.
„Nevěř všemu,“ řekne druhý o dost starší a mávne rukou k překupníkovi, který drží hrst vstupenek a občas někoho osloví. Nervózně se rozhliží jestli ho neuvidí poldové, kteří tu hlídkují, aby nedocházelo k výtržnostem a právě k takovým nekalým podvodům. Schová vstupenky a prochází se davem a dívá se k pokladnám, kde se objevují poslední zoufalci, kteří by dali život za to sehnat jakoukoliv vstupenku.
Jenže ty už nejsou.
Zpoza nedalekého rohu vyjde muž. Není ničím zajímavý. Snad jen tím jak spěchá a tím kolik mu je. Je starší než většina účastníků tohoto rockového koncertu. Spěchá k vedlejším dveřím, kde postává malá skupinka klidných lidi. Vyzařuje z nich klid a profesionalita. Někteří mají kolem krku fotoapáraty, další notesy v rukou a čmárají poznámky o tomto koncertě. Někteří kouří a pak se otevřou dveře a v nich dvě gorily. Jak jinak nazvat svalnaté muže o výšce nejméně dva metry? Cigarety odhozeny na zem a zašlápnuty botou. Jednotliví muži jim podávají průkazky.
Novináři.
Prokletí i žádoucí lidé celého showbussinesu. Neboť co je hvězda bez novináře, bez popularity? Jak novináři, tak i hvězdy jsou živí z toho, jak dobře se prodají, jak dobře jsou prodány světu. Obě složky musí se sebou komunikovat, ať chtějí nebo ne. Risk nebo zisk, ale tentokrát jsou novináři spokojeni. Všichni vědí jak Zack Dare opovrhuje novináři. Nesnáší je, a přesto jim musí udělit audienci.
„Udělám z něho třesoucí huspeninu,“ vytahuje se jeden novinář s brýlemi skrývající pichlavé malé oči.
„Ty bys nedokázal udělat rosol ani z kachny. Zack je tvrdý,“ rýpne do něho další. Ostatní se zasmějí.
„Pravda, ale tentokrát musel udělat interwiev,“ pronese za ními škodolibě další.
Muž v bezvýrazné bundě s notesem se postaví za ostatní a zkoumavě je pozoruje. Hodně z nich zná. Novináři to je jedna velká rodina, která by se nejraději pozabíjela. Jistě venku můžou být přátele, ale jakmile dojde na zprávy, jdou přes krev a mrtvoly, jen ulovit co největšího sólokapra a být na první stránce novin. Z toho novinář žije. Předkláda zprávy, dává čtenářům to, co chtějí. Fantastické zprávy. A on je jedním z novinářů takového deníku. Na rozdíl od ostatních, jemu visí nad krkem damoklův meč. Jestli neudělá interwiev s Darem je bez práce. Opět na dlažbě. Novinář na volné noze a on nemůže si dovolit zůstat bez stálého příjmu.
„Průkaz.“
„Hned. Jmenuji se Kane Janov, noviny Angeles.“ Je posledním z novinářů. Ostatní mizí v chodbě a jdou tvořit novinky do svých záznamníků, které zítra si dychtivě přečtou fanoušci nebo jen lidé, kteří lační po životě jiných. S uklidňujícím úsměvem sáhne do kapsy a jeho úsměv povadne. Nemá ho a vidí jasně, jak si ho dává do kapsy druhé bundy.
„Doprdele!“ zakleje.
„Vypadni!“ lakonicky pronese černovlasá gorila a zabouchne dveře.
„Ale já…,“ říká do zavřených dveří. Zřetelně si představuje, jak jeho kolegové se usazují na židlich v malé místnosti a vytahuji poznámky, diktafony a další věci. Zaúpí. Je bez místa. Opře se o dveře a dívá se na západ slunce. Proč musí být tak nádherný? Proč? Má foukat ostrý vítr, vichřice nebo orkán. Počasí, které má odpovídat jeho náladě. Nebe nemá být tak překrásné, při kterém se mu svírá srdce bolestí a nemůže odtrhnout zrak od barev. Kolem projde skupinka chichotajících děvčat. Jedna z nich vesele mává vstupenkami.
„Není pozdě!“ a bouchne do dlaně. Získá lístek. Ví, že jsou vyprodané, ale vždy je cesta jak něco získat. Pokud to nejde dveřmi, půjde to oknem. Má napsané poznámky a vše kromě interview má připravené. Jeho životopis a vše co je známé. Menší drby, jeho úchylky z čehož nejzajímavější je Dareova sexuální orientace a současná partnerka. A právě ta přitahuje novináře. Jeho ne. Podle něho každý má nárok na svobodu projevu.
Odlepí se od dveří a jde za děvčaty. Před očima mu tančí vstupenka, která je pro něho momentálně důležitější než Pulitzerova cena.
První úkol a nejobtížnější je sehnat vstupenku, ale kde a dívá se na fanoušky, kteří drží lístek v rukou. Překupník? Lístek stojí skoro tolik co jeho měsíční plat. Musí, musí. Nemůže ztratit práci. Žádné noviny ho nevezmou nazpět. Semkne rty a vyrazí. Jde a všemi smysly vnímá jen lístky. Tam…! Vytrhne lístek a ztratí se jak lasička mezi ostatními lidmi.
„Zloděj!“ slyší za sebou, ale snadno zmizí mezi ostatnimi fandy. Zkamenělý chlapec se dívá na svou prázdnou ruku a nemůže tomu uvěřit. Jeho drahocenný lístek je fuč. Odhodlaně se rozhlédne po rukou svírající lístky. Vyrazí vpřed se zoufalým ohněm v očích. Když ten neznámý to provedl, on může taky. Podaří se to.
Tak to bude pikantní zpráva, řekne si Kane a zamne rukama. Krádeže vstupenek před halou, kde se má konat koncert světoznamé popové hvězdy Zacka Dareho. Už vidí druhou možná první titulní stranu. Ano, tohle velmi dobře prodá.


 celkové hodnocení autora: 95.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 22 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Gothaj 14.12.2009, 14:57:29 Odpovědět 
   No nevím no, že by reportáž o krádeži vstupenek byl takový sólokapr se mi ani tak nezdá a s tím vlastně souvisí pointa tvého šedivého příběhu, když se nad tím člověk zamyslí tak tvoje dílko postrádá jakékoliv sdělení a sonda do lidské psychiky? to snad proboha ne...nehodnotím
 ze dne 14.12.2009, 15:29:19  
   Amater: Krčím rameny. Vždy záleží na úhlu pohledu. Někdo v tom vidí šedivý nezajímavý příběh, jiný zas něco jiného. Příběh je jak krystal, který otáčíš a pokaždé je jiný, nebo spíš člověk je jiný. Záleží jen na člověku, co si z toho odnese. Někdo nic, někdo pobavení i trochu smutku.
Děkuji za komentář a za přečtení.
 Šíma 14.12.2009, 13:17:51 Odpovědět 
   Ahoj! ;-) Místy Ti ujel slovosled a tu a tam bych možná vyměnil slůvko (tu a tam se Ti ve větě opakuje slůvko), zejména na začátku! Ale jinak jde o docela zajímavou sondu do lidské psychiky a fanouškovství. Jo, když jde o nějakou tu hvězdu, lidí šílí a jsou schopni všeho! Jedna až Dvě.
 ze dne 14.12.2009, 15:31:24  
   Amater: Šímo,
já to vím, ale ještě nejsem schopna bez bety to napsat čistě, ale snažím se. A díky. Jak za návštěvu, tak za známku.
Budu se snažit dál...
 čuk 14.12.2009, 9:11:00 Odpovědět 
   Omluva: předchozí díl jsem pro jeho délku nechal jinému redaktorovi, ale vzhledem k volnému spojení to snad nevadí.
Zajiímavé postřehy detailů i psychologie lidí. Plasticky psáno, s hořkosladkou pointou i humorem. Zřejmě tušíš, jak lidé jsou pošetilí. Dobrý text, četl se mi dobře a pobavil mě ( a taky trochu rozesmutnil)
 ze dne 14.12.2009, 15:39:46  
   Amater: A sakra, byla moje první mylšenka. Já to tady dala jen kvůli tomu, že to čteš ty a já pak nemám hlavu v chaosu a zamindrákovaný večer... neboli černou depresí z češtiny. No nic musím to skousnout. To neznamená, že no ehm, já děkuji za všechny komentáře, ale jen to, že mě netlučeš pravopisem o kterém vím, že je děsivý a věnuješ se příběhu jako takovému.
Jsem ráda, že se ti to líbilo. Jo lidi jsou pošetilí a já svým způsobem taky. Jsi první, kdo postřehl smutek.
Zajímavé jak každý si z díla odnáší něco jiného.

Příště sem dám zase něco krátkého. Děkuji za komentář i známku.
obr
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox.
© 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Blog o hypotékách, Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
OprsklinaPlott
(24.5.2012, 18:02)
Jay
(23.5.2012, 16:28)
Kostka
(22.5.2012, 19:55)
mikhal
(22.5.2012, 18:14)
obr
obr obr obr
obr
Gnómova čest
Gustik
Studentský vlak
J.U. Ray
Mluvčí mysli (2...
Minaret
obr
obr obr obr
obr

Neocortext14
kilgoretraut
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr
obr
Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci?
obr
obr obr obr