obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915355 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39483 příspěvků, 5738 autorů a 390301 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Pokušení nedělního odpoledne ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Smeteno (ze stolu)
 autor Milan Březina publikováno: 28.09.2006, 21:09  
Tentokrát tak trochu netradičně. Prosím o shovívavost, neb přes veškerou snahu chyb jsem se vyvarovat jistě nedokázal. Předkládám kratičký příběh ze života. Budiž vzat jako varování všem podobným hříšníkům... ;-)
 

Když jsem poté ukojil i svou žízeň, sytý usedl jsem pod jabloň a dopřál si jednoho z posledních letních dnů. Ptáci se proháněli korunou vzrostlého stromu, vosy se topily ve sladkých šťávách přezrálých plodů a tráva se hemžila hmyzem pilným ve své činnosti. Po boku usadil jsem sobě ženu svou milovanou a syn můj prvorozený, nedospělý batolil se mezi tou vší havětí.
Byl nám dán nádherný den, plný života a radosti.
I pomyslel jsem, zda ve chvíli tak vzácnou může být člověku na světě ještě lépe, když v tu chvíli vrzla drobná vrátka a do naší zahrady téměř rajské vstoupil pod rouškou nevinnou pokušitel.
Pozdravil a já stejnou měrou jemu jsem oplatil.
„Vítej můj vzácný příteli, copak přivedlo tvé kroky k prahu mého domu?“
„Buď pozdraven ty a tvá žena i dítě tvé, ať přízeň Vám všem zachována jest. Přicházím za tebou s prosbou na rtech, neb na mysli mi vyvstala věc jistá.“
A žena má se usmála a nabídla hostu jak se sluší nápoje chlazené i něco menšího z pokrmu našeho k radosti jazyka jeho.
„Nuže poděl se s námi o tu věc. Nabídni sobě chléb i soli kolik třeba a usedni k nám v pokoji,“ pravil jsem.
„Díky za tvou velkorysost, příteli, však postojím. Hleď mraky se stahují nad námi, polnosti mé ladem leží a já spěchám sklidit dary našeho pána dřív, než mne on ztrestá za mou lenost deštěm spravedlivým a seno bude navěky ztraceno. Bez sena dobytek můj pošel by hladem a já sám potom jak dobytek bez sousta zemřel bych sláb.“
„Nuže postůj tedy a pověz, co na jazyku.“
A on stál i pravil:
„Vzpomeň prosím příteli, že neděle dnes, dnem sedmým jest a v měsíci září týden první na svém sklonku. Jsem tu, abych připomněl ti naše dávné ujednání, že v den, který dneškem se zdá přijdeš navečer, až klekání určí v místa jistá a tam setkáme se spolu.“
Tehdy odpověděl jsem mu:
„Prosím, zbav svou mysl takových obav, příteli, já nezapomněl jsem. Jak večer uléhám, jak ráno vstávám, má mysl patří mým blízkým stejně tak jako slibům, které jsem dal a věcem, ke kterým jsem se zavázal.“
Pohlédl jsem s nadějí na ženu svou, ona se však neusmála.
Pak přítel, který přišel za mnou s pokušením pravil:
„Nuže dobrá. Půjdu teď, abych s pomocí pána své povinnosti bez důvodu neodkládal a kroky mé vedl později jak ujednáno. Myšlenky mé jsou nyní čisté, však na srdci ještě jenu prosbu měl bych. Prosím, obstarej, ať já i ty nezůstaneme dnes navečer sami na tom místě, neb ve dvou přetěžko ve věci naší.“
Kývl jsem k souhlasu a pokušitel , hrábě přes rameno maje, odešel spokojen mými vrátky ven ze zahrady, která rajská už ten den nebyla. Neb přes svou vůli čistou sémě sváru tu zasel jako had lstivý, jemuž není rovno. Vyšel na ulici, rozhlédl, by povozům četným vyhnul se spěšně a zamířil za svými věcmi bez odkladu.
Pak žena má promluvila řečí plamennou a slova její málo početná však jako dýky do mé duše. Odešla i s potomkem mým do mého domu, kde zatrpkla v tu chvíli a uzavřela své tělo mé náruči stejně jako své srdce mé lásce.
Osamocen, z ráje vyhnán, přesto stále v zahradě své, přemýšlel jsem o jejích slovech, stejně jako o slovech pokušitele. Bojoval jsem, avšak zesláblý na duchu, podléhal jsem.
A pak…
Jiný promluvil ke mně shůry a dálky nesmírné, ten třetí, jako by slyšel slova má a slova mého pokušitele. Snad sám ďábel mu je tajně sdělil. On mluvil ke mně ze skříňky pekelné:
„Rád mluvím s tebou a slyším tě příteli. Mluvil jsem s tím, který právě seno kopí a on svěřil se mi se svou obavou, že na věc společnou dnešního večera zatím jen dva patrně budete, což jest nesnadné. Dovol abych se přidal a pomohl Vám těžké břímě nést silami společnými.“
A srdce mé prohnilé, zkažené zaradovalo se.
„Díky za tvou pomoc. V ráji i na zemi tisíckrát ti bude vráceno.“
S tím dojednáno bylo a přístroj ďáblův utichl. Pokušení v mých žilách, v mé mysli i na duši zastřené vládlo již rukou pevnou. Nějakou dobu jsem pod jabloní seděl a potom se do domu odebral, bych připravil se na cestu dalekou. Svého syna jsem políbil, s ženou svou pohledy nepěkné, blesky i hromy vrhající jsem si vyměnil a za zvuku klekání, vydal se do míst znesvěcených, kde k obcování s ďáblem dohází.
Pokušen již, s tou věcí ďábelskou při sobě k poslednímu sám jsem zvolal:
„Zanech konání veškerého, a přijď bez prodlení za námi dřív, než ulehneš na lože řádně jako každý den. Dnes sedmý den prvního týdne měsíce září jest a na místě o němž víš, sejdeme se já, ty, on i pokušitel sám k dílu nečistému.“
Slyšel jsem, jak mlčí a tušil, že on sám, tak jako každý z nás vzdoruje. Avšak marně, protože život jeho jinak nesnadný a útrapy veliké.
„Jsem na cestě v tu chvíli, sečkejte do mého příchodu než rozdáno bude v kolo všem stejně.“
Tak ujednáno bylo. Sešli jsme se všichni ve smluvenou dobu na smluveném místě a hřešili dlouho do noci. Popíjeli jsme korbele nápojů nečistých, v ústech spalovali plamenem tabák pohanský jak ďábel sám a čertovi obrázky ve hříchu Mariáše měnili jsme za peníze. Ve hříchu jsem činili o to větším, že navíc jeden druhého jak přítele jsme hájili, smáli se a ve své nevědomosti se radovali, jak dobře se nám vede.
Tehdy byli jsme ztrestáni. Naše ženy odvrátili od nás přízeň svou a na druhý den, každému jednomu hřeb ocelový do hlavy byl pánem zatlučen pro výstrahu a pokání. S bolestí nelehkou, na věčnost trvající, pak celý den museli jsme pracovat až do úmoru.
Neb bylo pondělí, ne volno ni svátek k radostem a odpočinku zasvěcený.


 celkové hodnocení autora: 98.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 9 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 16 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 54 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 telezjetele 30.04.2007, 7:46:45 Odpovědět 
   no já nevim....dělalo mi problémy to přečíst až do konce. je to jistě originální, chvilku se to jeví i vtipné....ale je to takové zdlouhavé. jako Bible.
 ze dne 17.07.2007, 15:02:47  
   Milan Březina: ...bingo. Ano, ano, je to jako Bible, a v současné době usiluji o to, aby se tento příběh stal její součástí jako "Ponaučení o životě hříšném, v karban svedeném". No, uvidíme...
 Luciena 23.02.2007, 8:15:07 Odpovědět 
   To je naprosto nádherně a vtipně napsané. Je to úplně jiné a zvláštní a prostě báječné :-) Ale trvalo mi docela dlouho, než jsem se k přečtení vůbec dostala...
 ze dne 17.07.2007, 15:05:14  
   Milan Březina: V konání dobra je čas pomíjivým, stejně jako naše hříchy, napraveny v dobrém úmyslu budou nám odpuštěny.
 Das 06.12.2006, 10:32:29 Odpovědět 
   (Jen tam není podchyceno, že pokušitel byl tehdy málem sám pokousán ((síla lásky je neuvěřitelná věc)) )
 Das 06.12.2006, 10:30:33 Odpovědět 
   Nejsa ženat, pozoroval jsem tuhle bratra svého, který pojal již sobě ženu, kterak mu z krvavých ran na zádech trčely nespočetné ohavné pohledy, když se se mnou odebíral na jeden zcela nevinný mariášek. Byl to poetický večer a bylo to přesně takhle.
Tleskám.
 duddits 11.10.2006, 23:51:32 Odpovědět 
   Aneb: „Nedáme si partičku?“ No jo, dá se to říct všelijak… :)

Milane, ty jsi úplně jiný Milan, jak by určitě řekla naše fyzikářka… Fakt ohromný, jak se ti to s tím jazykem povedlo. A i když jsem nějakým způsobem skoro od začátku tušil, co přijde nakonec (přiznávám, rozhodoval jsem se mezi karbanem a hledáním dna – ono tu vlastně bylo obojí), náramně jsem se bavil… Za to pobavení díky ;-)

P.S.: A příště? Co třeba: „Nezajdem na jedno?“ :-)
 ze dne 23.10.2006, 21:50:56  
   Milan Březina: Tak nějak to ze mě vypadlo, když jsem četl čtyři hodiny v kuse bibli. Je to vlastně v kostce shrnutý přínos této knihy do mé hlavy. Pro někoho možná málo, pro jiného až až ;-)
 Vlaďka 02.10.2006, 11:15:14 Odpovědět 
   Skvěle a netradičně napsaný příběh ze života. Moc se mi líbí :o)
 ze dne 23.10.2006, 21:51:34  
   Milan Březina: Díky, jsem rád, že se ti líbí. Byví mě psát ze života, ostatně tebe taky, ne?
 Ivana 30.09.2006, 0:08:29 Odpovědět 
   Skvělý nápad, jak zachytit okamžik všedního dne. Asi se neubráním vzpomínce na tvoji povídku, až mi na stole zadrnčí pekelná skříňka:-)))
 ze dne 23.10.2006, 21:52:59  
   Milan Březina: Jo, jo, s pekelnými skříňkami je to těžké. Když ta moje zadrnčí v neděli navečer, zavládne u nás doma hned hustá atmosféra a na druhý den mám kocovinu... že by to bylo z těch mobilů ;-)
 Kaunaz Isa 29.09.2006, 19:52:21 Odpovědět 
   Chlape, ty mne trestáš! Zrovna jsem dopsal příběh netoliko pravdivý zvící jméno "Jak jsem smažil hranolky pro svou mladší sestru, aneb Tuna uhlí a kečup." Můžu já to poslat redaktorům tam nahoru, na nebeskou báň světa saspi? Ne. Proč jsem takto rozhodnut? Protože jsi o dne dřív napsal svoji povídku, stylem ne zcela odlišným od toho, kterého užil já dnes.... Ty dostaneš trest a já ponaučení "co chceš napsat dnes, včera již měl jsi hotové předčítat" (-:
 ze dne 23.10.2006, 21:54:10  
   Milan Březina: Myslím, že hranolek s kečupem a stylu, kterým jest psána povídka výše není nikdy dost, takže to klidně nahoď - s odstupem určitě, těším se ;-)
 Maura 28.09.2006, 21:08:41 Odpovědět 
   Bavila jsem se. Pěkná povídka, prostá a jednoduchá, ale zábavná. Psaní ti jde od ruky, jen co je pravda. 1
 ze dne 29.09.2006, 6:52:40  
   Milan Březina: Tohle je jen takové krátké zamyšlení (a doufám, že úsměvné) určené především mým spolukarbaníkům. Měl jsem takové nutkání se těm chlapcům nějak odměnit.

Díky, že jsi se bavila.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Lorth
(20.11.2019, 00:25)
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
obr
obr obr obr
obr
AŽ TĚ POTKÁM
Čorny
Vraždasebe
Ema Májová
Svatební slib
Anavi
obr
obr obr obr
obr

Dobrou noc...
Jean Larycu
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr