obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Charakter člověka je jeho osudem."
Hérakleitos
obr
obr počet přístupů: 2915324 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39441 příspěvků, 5736 autorů a 390005 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Chcípl tu pes. ::

Příspěvek je součásti workshopu: Chcípl tu pes
 autor ospre publikováno: 22.12.2009, 6:11  
Ze života.
 

„Ty jsi ale kráásnej pejsánek… Táák, klidně mi olízej pusinu. Mně to nevadí, já mám pejsky ráda. Umíš dávat pac?... Podej pac! To je ono… hodnej pejsek, šikovnej, moc šikovnej.“ Mazlila se s ním, hladila jej po celém těle, prsty projížděla jeho jemnou, hustou srstí.

Nebylo se čemu divit, přátelský vztah k lidem mají saňoví psi přímo ve standardu plemene, já si na poněkud infantilní chování některých kolemjdoucích již dávno zvykl.

Ten psí Casanova miluje především ženy… Křehká blondýnka, která zanechala svůj dětský věk kdesi v době minulého režimu, se s ním však mucká již potřetí…

Táák… a teď to máš! Sama sis začala. V duchu jsem se škodolibě zasmál, když jí Ayuk vrazil razantně čumák mezi nohy tak, že se málem posadila na zadek.

„I ty jedéén…“ hekla překvapením, rukou se snažila odstrčit jeho dotírající hlavu… poté se rozesmála.

„Chlapy moc nemusí… ženy miluje. Je to takový pejsek-kočička. Drží si část své nezávislosti, zajímá ho jen pár musherských povelů. Ale to by bylo na delší debatu…“ Snažil jsem se zapříst hovor, líbila se mi…

„Tak povídejte,“ opáčila s úsměvem.

„Chytla by jste křečové žíly a pes by mezitím zahynul žízní. Co takhle si někam spolu zajít?“ – s vědomím mizivé šance na úspěch jsem se snažil „kout železo“, dokud bylo horké.

„Noo… hm, dnes ale nemám čas. Zítra také ne,“ pravila zamyšleně.

„Tak třeba pozítří v šest u Koliby, co říkáte?“ Jednalo se o snack-bar na okraji městské zástavby v hezkém, přírodním prostředí, na břehu malého jezírka.

„Dobrá… to by mohlo vyjít. Mějte se,“ rozloučila se po chvíli přemýšlení.

Stejně nepřijde… honilo se mi hlavou, takových už bylo…

Přišla. Skoro na minutu přesně. Pro začátek dobrý, pomyslel jsem si, nedochvilnost mi totiž dokáže pěkně zkazit náladu… a neumím to maskovat. Celý večer bych se nejspíš tvářil jako někdo, komu právě praskl hemoroid.

Objednal jsem něco k jídlu… a pití, další čas vyplnila debata. Samozřejmě o psech. O závodech psích spřežení. Evu, jak se má nová známá jmenovala, dané téma zajímalo. Nebylo možné si však nevšimnout, že zdejšímu prostředí k dokonalosti přece jen něco chybí. Decentní přítmí dotvářely jakési obstarožní závěsy, nepříjemně připomínající interiér ze slavného Hitchcockova hororu. Už jen ta vysušená maminka v křesílku, zde scházela k dokonalosti iluze…

Místo ochotného číšníka se zde mrcasil jakýsi zmutovaný lenochod, klimatizací měl možná majitel zdejšího kutlochu vybavené své auto… na zákazníky však zapomněl.

„Promiň mi tuhle knajpu, ale nemohl jsem tušit… do hospod moc nechodím, zvenku to vypadalo docela dobře…“ snažím se omluvit poté, co mi nabídla tykání.

„Nech to být, díky své profesi znám daleko horší místa,“ mávla ležérně rukou.

Ty vole. Snad nedělá nějakýho streetworkera?… feťákům rozdává buchny! Anebo někde vaří polívku „bezďákům“! To mě teda podrž… V hlavě mi to šrotovalo, jako v centrálním počítači NASA.

„Jsem veterinární lékařka,“ po chvíli trapného ticha sama reagovala na evidentně připitomnělý výraz mého obličeje.

Tak to si holčička dělá ze mě srandu! Vykládám jí tu o psích granulích, o výchově štěněte… a teď řekne tohle? Přišla snad na schůzku jen proto, aby mě vyzkoušela? Aby zjistila, jestli netýrám svého psa?

Kromě toho jsem ucítil jakési zlověstné šimrání na šourku. Jako každý chlap, který viděl známý film s Donutilem a Hanákem… a jednou veterinářkou… Jasně, tu „kulektomii“ si vykoledovali sami, jenže…

„Copak? Snad se mě teď nebojíš?“ opáčila Eva, když si všimla mého kyselého výrazu.

„Nevím, ale přijde mi docela blbý vykládat veterinářce o psech. Ty mě zkoušíš?“- směsici smutku s nakvašeností musela cítit z mého hlasu.

„Neblázni! Tak to přece není… s chovem severských psů nemám zkušenosti, docela mě zajímají…“
„A nejen oni,“ dodala po chvíli rozpačitě, klopíc přitom zrak. Měl jsem pocit, jakoby po její tváři přeběhl jemný ruměnec…

„Hm… mě zajímají lidé, kteří se opakovaně mazlí s Ayukem,“ odpinknu rozpačitý míček zpět.

Byla docela fajn, taková bezprostřední, na nic si nehrála. O to víc mě mrzel lokál. Jsem teď za vola, pozvat ji do takového pajzlu…

„Nebuď smutný… jestli tě to tady štve, příště vyberu něco sama… ať je to na mně,“ usmála se. Ta snad dokáže číst myšlenky nejen zvířatům, napadlo mě.

Dopili jsme víno, které svým buketem připomínalo nechvalně známý Ostravský kahan, jakousi směsku z dob dávno minulých… raději nedojedli podezřelé menu, do kterého musel sypat chilli po hrstech sám kuchař Babica. Byl jsem připraven vyrovnat účet.

Po delší době, kdy už přicházela v úvahu i možnost demonstrativního odchodu bez placení, se u našeho stolu konečně zastavil jakýsi ošuntělý chlapík cizokrajného vzezření.

Zaplatil jsem požadovanou částku, při jeho odchodu mi však ujela hlasitá poznámka:

„Je to u vás horší, než za komunistů. Chcípl tu pes.“

Vrchní, nacházející se v tu chvíli již notný kus od našeho stolu, musel alespoň část mé hlášky slyšet. Prudce se otočil a spustil špatnou češtinou:

„Paně, vi nemluvit pravda, vi nam moc krživdit, paně. Mi pržipravovat naše papanička jen ze samich zdravich, čerstvě zabitich pejsanku…“

Poráželi jsme tehdy židle ve snaze, dostat se co nejdřív na čerstvý vzduch…

Po létech již Ayuk sní svůj věčný sen o království ledu a sněhu… Můj další husky jménem Dixy je však vzorně opečováván Evou… a já s ním.

Oba se však dodnes vyhýbáme restauracím podobného typu. Jejich nezaměnitelný odér u nás totiž vždy spolehlivě vyvolává dávivý reflex…


 celkové hodnocení autora: 94.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 18 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 126 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Karel Čížek 26.01.2010, 5:58:28 Odpovědět 
   Pointa slabší (limitace tématem WS), ale text, který k ní vede byl fajn.
 ze dne 26.01.2010, 11:22:08  
   ospre: Děkuji za návštěvu a za koment. Ano, pointa víceméně vyplývala ze zadání. Je to takový rozvinutější fór. :-)
 Ariadne 23.12.2009, 18:14:49 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Ariadne ze dne 23.12.2009, 17:02:17

   já myslela, že toto je všeobecně známé, proč myslíš, že se některým pejskům říká "k..dolízek"?:-))
 Amemmaita 23.12.2009, 17:06:08 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Amemmaita ze dne 22.12.2009, 21:59:19

   o tom jak vaří jen ze zdravích čerstvě zabitých pejsánků
 ze dne 23.12.2009, 17:13:21  
   ospre: No a ne? Až na to, že v reálu se málokdo k něčemu takovému přizná. Maso je drahé, je třeba odbourávat náklady v rámci prosperity. :-)
 Ariadne 23.12.2009, 17:02:17 Odpovědět 
   Máš dar psát velice vtipně o banálních věcech jako je např. popis restaurantu .."Místo ochotného číšníka se zde mrcasil jakýsi zmutovaný lenochod" mě dostalo, stejně tak jako "prasklé hemoroidy" či "kulektomie"
moc jsem se pobavila a máš za jedna
P.S. A víš, že si některý ženský pořizují psa pouze kvůli té schopnosti, co umí Ayuk?:-))
 ze dne 23.12.2009, 17:11:39  
   ospre: Teď jsem se zas pobavil já, Evo. vřelý dík za hodnocení, mám radost, že se hlášky líbily. A víš, že mi to nedalo ani moc práce s jejich vymýšlením? Jsem totiž šašek od narození, třídní bavič, každý vždy čekal, co ze mě zase vyleze za kravinu. Vážné věci mi moc nejdou.
Těm ženám bych to ale raději vymluvil... Mísení zvířecích virů s lidskými je nebezpečné. Sakra, nějakého chlapa musí splašit vždy. :-) Pejsek je ale hodnější, to je fakt. :-)
 honzoch 22.12.2009, 23:34:06 Odpovědět 
   Líbilo. Kam se hrabou vtipy o psíčkové a pudlinku :) líbí se mi lehkost, s jakou je povídka podaná
 ze dne 23.12.2009, 16:12:54  
   ospre: Děkuji. Mám radost, že se povídečka líbí.
 Amemmaita 22.12.2009, 21:59:19 Odpovědět 
   ta průpovídka mě fakt dostala, když jsem si ji přečetla koukala jsem na ni s vykulenýma očima, ale jinak se to četlo dobře
 ze dne 23.12.2009, 16:15:05  
   ospre: Díky za zastavení, jsem rád, že se Ti to četlo dobře. To bylo mou snahou, napsat to čtivě. O jakou průpovídku konkrétně jde? Je jich tam víc. :-)
 Šíma 22.12.2009, 12:53:48 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 22.12.2009, 12:30:54

   Jejda! Asi jsem zapomněl! Hihi... To víš, máme doma zvěřinový guláš (alespoň doufám, že oběť neštěkala) a tak na nějaké klikání není čas! ;-)))
 ze dne 22.12.2009, 12:57:57  
   ospre: Jo jo, chápu. Oběť nesmí štěkat, ani mňoukat, jinak sním třebas zmiji. :-)
 Šíma 22.12.2009, 12:30:54 Odpovědět 
   Bobika! ;-)))

Ale k věci! Hezky se ta ženská proměnila? Ze začátku jsem si myslel, že to bude nějaká ta "kráva" a ono se z ní vyklubalo docela zajímavé "děvče a veterinář v jedné osobě"! Hihi... Konec povídky se mi zdá trochu přitažený za vlasy, pochybuji, že by to ten vrchní (byť původem z Vietnamu, či Koreje) řekl to, co řekl! Hihi, ale což! Účel jeho průpovídka plní, jo, jo, vaří jen ze zdravých psů (ono, když jsem si Tvou povídku přečetl potřetí, nezdálo se mi to zase tak moc "fuj")! A je to fakt, oni tam v těch zemích fakt baští naše čtyřnohé kamarády! :-(

Netuším, jak moc se snese otazník a tři tečky dohromady. Spíš bych tam dal jen otazníky, ono v některých případech lze spojit tři tečky s jiným znaménkem (čárkou, nejdřív tři tečky a pak další znaménko)... Jinak se mi textík četl dobře a hlavně: má dobrý konec. ;-)

Jednička. Haf!
 ze dne 22.12.2009, 12:52:14  
   ospre: Reklamace. Prej, jednička. Haf. Ale já tam od Tebe, Šímo, žádné hodnocení nevidím, baf! :-)
 ze dne 22.12.2009, 12:44:35  
   ospre: No jo, Šímo, dík za hodnocení, jsem rád, že se Ti to nakonec zalíbilo. Já se moc s otazníky a tečkami neprdím... :-) Bacha na asijské restaurace, nikdy nevíš, co žereš. Tento vrchní byl alespoň naivně upřímný. :-) Správný "ťaman" Ti nikdy neřekne, na čem seš. :-)
 Vopice 22.12.2009, 9:58:53 Odpovědět 
   Hmm... taky jsem chtěla nechat chcípnout psa v kuchyni, v asijskym občerstvení. Ale nestihla.
Tvoje WS se mi páčí, je nenásilný, přirozený, žádná křeč. S jedničkou proto nemám žádnej problém:)
 ze dne 22.12.2009, 10:15:51  
   ospre: "taky jsem chtěla nechat chcípnout psa v kuchyni, v asijskym občerstvení."

No právě, měl jsem obavy, aby mi tuto pointu, která se dost nabízí, někdo "nevymňouknul." :-)
Jinak moc díky za hodnocení, mám radost, že se Ti to páčilo. :-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
obr
obr obr obr
obr
Těší mě, pan Br...
Cora
Orloj a hvězdy
Betwithell
Ve znamení kord...
Zirvith Snicket
obr
obr obr obr
obr

Ve službách inkvizitora (2/4)
Apinby
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr