» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."

George Sandová

počet přístupů: 2141523

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303523 komentářů :: on-line: 14 ::

:: Kam poděly se růže? ::

Poustevník	publikováno: 16.12.2009, 16:55


	Kam poděly se růže? Má milá, kam poděly se růže, slavičí zpěv, louka zamlžená až po rám lesa dechem měsíce? Kam poděly se prsty skalní víly, trsátko, kámen, struny potoka? Kam trubky hvězd a tympán mraku? Had z asfaltu teď syčí mezi námi umělou krví umělého ráje a naše rozevřená náruč jako náruč lampy plná světla už nedokáže překročit ten proud. Proč nemohu tě objímat a líbat, i když tě objímám a líbám, i když tě svlékám, i když tě


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 7		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.1		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 10		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 53		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Sidonie Kermack	13.05.2010, 17:10:04

I když jsem "člověk od peras", vnímám to stejně jako Ty a je mi jedno, že jiní tomu říkají klišé, kýč apod. Jenže u mně to je dáno tím, že nejsem homo stádový, ale mám své názory a tak se mi třeba nelíbí havlovy hry, ani Vieweghovy knihy a mnohé další. Nemusí se mi přece líbit to, co většině a může se milíbit právě to, co většina - jiná - posuzuje poněkud nelaskavě:-) Díkjy za to, že tu jsoulidé s citem pro krásno. Mimochodem - mám fotečku z "dušiček", tedy tzv. uplakaný nevlídný čas. Jediné, co na to upozorňuje jsou holé větve stromů. Jinak? Azurově modrá obloha a jasně červená střecha chalupy, až to budí dojem fotomontáže a právě kýčovitosti. A přesto to byla realita.

čuk	13.05.2010, 15:09:46

Nostalgie vzpomínky paralyzuje vznik klišé a také stupňování do originálních obrazů. Moc to působí a jak krásně zní i nedořečené. I když následnost had - lampa - proud ve mně technikovi vyvolává zcela nevhodný slogan: "nedotýkejte se drátů na zem spadlých." Někdy se jim vzpomínky podobají. Sorry.))))


ze dne 08.10.2010, 5:35:00
Poustevník: Čuku! Naopak, ten slogan je velmi případný. Jistě sis všímnul, že dnešní silnice už nevrčí, ale šumí, syčí, na první poslech jako vodopád, ale tak nějak protivně... A jistě pamatuješ časy, kdy pouliční lampou byla žárovka pod plochým kruhovým stínidlem na vysokém sloupu, aby ji kluci jen tak netrefili kamenem. Takové lampy měly zvláštní schopnost, osvětlovaly,a přece nerušily tmu. Dnes už sice žárovky nejsou, ale je ještě dost míst, kde jsou lampy tak daleko od sebe, že na sebe světlem přímo nedosáhnou. Často je najdeme v odlehlých parcích, na silničkách, kde se město dotýká krajiny atd. Ale všechny obrazy, nostalgie, kýčovitost a klišé jsou jen vnější slupkou, báseň je přece o něčem jiném. Když jsem ji psal, neuvědomil jsem si, že z vlastní zkušenosti vím, že právě toto "jiné" (viděl jsem to na odmítavých reakcích lidí na méně známé básně velmi ceněného básníka) je lidem protivné (dokonce 100% případů). Tehdy jsem si tuto vnitřní spřízněnost neuvědomoval, byl jsem na ni upozorněn mnohem později jednou kritičkou. A zase ne přímo, spíš odkazem, který měl vysvětlit její pro mne nesrozumitelné připomínky.

Viktor	17.12.2009, 8:47:08

růžové "kliše" je zde použito záměrně a podle mne je i jako klišé myšleno... to si však může dovolit jen vyjmečný autor - tedy autor překlenuvší jistý bod va náhledu na tvorbu... což je zde dle mého názoru dodrženo... v celém textu mi překáží tři věci: trsátko... tento hovorový výraz nezapadá do kontextu(srovnej vs. slavičí zpěv) trubky hvězd... ani tvar ani zvuk ... čím jsou hvězdy trubkám přiřazovány??? tympány mraků... zde je to mírně lepší... řekněme ... hmmm.... tvar.... zdá se mi, že jsou to metafory konstruované... poplatné dodržení jakéhosi konceptu hudebních nástrojů... nejsou přirozené... drhnou... jakoby tu druhou sloku psal ředitel Amati Kraslice a ne Poustevník... já bych tu druhou sloku vůbec zrušil... ono by se de-facto nic nestalo... "i když tě" - přimlouvám se za trojtečku(kdo čte mé komenty asi ví proč...) , ale zde by měla pouze formální funkci "ukončovače"... ono to totiž bez ní činí dojem, že se text nepodažilo překopírovat kompletní...

Eva Glgan	16.12.2009, 22:46:45

Ten konec je nejlepší ;-)

Ariadne	16.12.2009, 22:25:01

začátek je takové Sage, wo die Blumen sind ... trochu křečovitý ... Had z asfaltu teď syčí mezi námi umělou krví umělého ráje - pěkné ekologické klišé konec je moc dobrý..

obaleč	16.12.2009, 17:25:14

Na mě to působí něžně,krásné slovní obraty,především ve druhé sloce a nezvyklý konec je příjemný,lze si domyslet cokoliv.1

Ekyelka	16.12.2009, 16:55:17

Zdravím. Stále jsem zvědavá, jaký účinek bude mít závěr básně na čtenáře tady. Čím déle nad ní přemýšlím, tím více mi sedí konec tak, jak je, byť je to nezvyk. Amazonit podotkla, že s těmi růžemi a náručí jí to přijde trošku klišovité, ale obě jsme se shodly, že další metafory jsou natolik dobré, že výsledný pocit z básně je pozitivní tím vyzrálým, lehce natrpklým způsobem.


ze dne 17.12.2009, 13:46:51
Ekyelka: On jestli to s kýčem nesouvisi tak trochu s obvyklými proprietami, kterých se při jeho líčení užívá. Už jsem se nad tím také zamýšlela, a napadlo mne, že vždy je to louka, slavík, deštík (jezírko, potůček atd.), měsíční světlo a růže. O kolik víc se zatají dech, když trčíš v temném lese, kde se za každým stéblem trávy může ukrývat celá armáda démonů - a místo ní najdeš milence, co na tebe čeká? Možná v tom je to kýč: používají se stále ty samé kulisy, které kolikrát lidem z města (čti: co netáboří a nezažili kosu ve čtyři ráno, když zatéká do stanu) nic moc neřeknou kromě toho, co mají zprostředkované z televize a filmů. A četnost používání podobných scén klišovitosti jen napomáhá: už to není nějaké tajné, speciální místo, ale grand plaza, kde se motají všichni veršotepci a říkankáři. Taihle aspoň vnímám většinu klišátek já - a zatím jsem na lepší vysvětlení, proč je něco (podobného právě tomuhle) pokládáno za klišé. :)


ze dne 17.12.2009, 0:31:32
Poustevník: Teď to mohu přiznat. Já nebyl zvědavý na reakci na závěr básničky, ale právě na ono klišovité, banální, obehrané atd. aranžmá. Jak to , že to, co jsme viděli a obdivovali, jako skutečné a krásné, takové skutečně bylo, než nám někdo vysvětlil, že je to kýč a klišé. Možná nám to bylo chvíli divné, že skutečná louka zarámovaná lesem, třešňovkou a remízem okolo polní cesty, skutečně stříbřená měsícem a zalévaná slavičím zpěvem, že tato louka propadající se na čtvrté straně do propasti, kde nárazem na kameny a malými vodopády se ozývá potok, je od této chvíle něčím běžným, banálním, co nestojí ani za zmínku. Závěr to shrnuje: prozřeli jsme a zaplatili za to. Zároveň jsme oslepli a otupěli. Objevil jsem zvláštní jev. Lidé od pera to většinou chápou jako vy, literaturou nezatížení čtenáři to naopak většinou vnímají tak, jak jsemto popsal já.