» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska je povídka v citoslovcích."

C. Baudelaire

počet přístupů: 2141523

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303523 komentářů :: on-line: 14 ::

:: Pro dobrotu, na žebrotu ::

Příspěvek je součásti workshopu: Chcípl tu pes

An!tta	publikováno: 22.12.2009, 6:11

...


	Stará paní Koudelková, nedoslýchavá šedesátnice, žila společně se čtyřmi nedoslýchavými přítelkyněmi v malé vsi, odjakživa nazývané České Podhluší. Většinou se veškeré úrodě na polích vesnice pěkně dařilo, dobytek na statku dával mléko a obstarával obživu, ovšem s přicházejícím podzimem začala nastávat krizová situace, kdy produkce výroby značně poklesla a zvířata začala hynout. Jmenovaná ves neměla daleko k úplné chudobě a naprosté bídě a lidé se začali utápět ve stresu. Jednoho zachmuřeného dne, kdy oblaka na obloze byla z velké části potemnělá jako neosvětlená noční ulice, se místní vtipálek a optimista Jan Hrubka rozhodl uspořádat oslavu na počest války proti nastávajícímu stresu, kde se ho pokusí z části podle nejrůznějších rituálů ze vsi odehnat. Vydal se na mýtinku do lesa, kde rozestavěl všechno potřebné náčiní a rozvěšel barevné slavnostní balónky, které tak trochu svou pestrostí připomínaly smršť barevných lentilek. To už paní Koudelková netrpělivě vytáčela číslo paní Kroupové, aby jí sdělila tu radostnou novinu. „Tak si představ, Jitko,“ začala dychtivě,“ že se pan Hrubka rozhodl bojovat proti stresu.“ „Cože? Že vybírá dary lesu?“ kroutila stařenka Kroupová nevěřícně hlavou. „Bojuje proti stresu a na počest pořádá v lese na mýtině slavnost, tak se pořádně vystroj, protože oslava se koná dnes.“ Paní Kroupová se zamyšleným výrazem ve tváři položila telefon a v adresáři nalistovala číslo své sousedky paní Veselé, aby poslala zprávu dál. „Jiřinko, to mi neuvěříš, ale ten dareba Hrubka vybírá mez a ochuzuje tak náš les o poslední plody a byliny!“ „Jak že? Dareba Hrubka ochuzuje naši mez?“ vyhrkla zaskočeně paní Veselá, jako kdyby ji do zad někdo střelil prakem. A v tu ránu zalistovala i tato paní ve svém adresáři a spojila se s přítelkyní Doskočilovou. „Moje drahá, tohle musíš slyšet!“ supěla u telefonu. „Co tak najednou, Jiřko, snad nehoří?“ divila se paní Doskočilová, když se ze sluchátka ozval povědomý hlas. „Nehoří, nehoří,“ mávla rukou jen tak pro sebe,“ ale díky Janu Hrubkovi nám umírá ves!“ Paní Doskočilová beze slov pokývala hlavou a se slzami na krajíčku zavolala paní Novotné. „Heleno, je to strašné,“ sípala znaveně do sluchátka, „kvůli panu Hrubkovi nám tu chcípl les.“ Helena žalostně zaúpěla a začala přemýšlet, jak se situací nejlépe naložit. Nakonec dospěla ke konečnému závěru, že zavolá na pomoc nejbližší policii. Ohlásil se mužský hlas, nejspíš patřil muži středního věku. „Pane policajt,“ vyhrkla zhurta hned po tom, co byla dotázána na důvod svého splašeného volání, „Ve vsi máme vraha. Musíte tomu okamžitě zabránit, zemřelo nám tu na statku další zvíře. Chcípl tu pes.“ Když policajt svým vozem s blikajícími majáčky na střeše prokličkoval úzkou uličkou až do Podhluší, sbíhali se kolem něj zdejší dámy jako mravenci na sladký med. Líčily mu nejpodrobnější detaily od zničeného lesa až po zabité zvíře. „Tak kde chcípl ten pes?“ zajímalo po výslechu policistu, aby mohl konečně dotyčnému dát za vyučenou. „U všech hluchých,“ vydechla zmatená paní Koudelková do ticha, když se nikdo neměl ke slovu, „jaký pes? Vždyť… já myslela, že budeme odhánět v lese stres…“


celkové hodnocení autora: 91.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 1		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 36		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	22.12.2009, 11:31:44

Jo, jo, jedna paní povídala, jenže to by ta další (a další) nesměla být nahluchlá! ;-) Pořád jsem čekal, kde se objeví ten pes! A on až na samém konci a ještě jen jako taková ta průpovídka (symbolická). Hihi... Není to špatné! Na začátku jsem dumal nad tím, proč se ve vsi tolik nedaří. Že by už dlouho nepršelo? Ty různé rituály (nejen proti stresu) se mi podbízely ve stylu "vyvolávače deště", protože i na nebi byla nějaká ta temná oblaka a furt nic. Naneštěstí (nebo naštěstí) je celá situace jen úrodnou půdou pro celý ten nepochopený dialog ze strany jednotlivých postav, které neslyší... Ještě tam chybí ten pes s vrtícím ocasem a němou tváří (usměvavou), která by jako by říkala: "Já jsem nechcípl, já jsem tady!" ;-))) Šotci řádili i tady, v několika případech jsem si všiml uvozovek, které zdrhly od začátku pokračování přímé řeči k uvozovací větě... Asi mají svůj vlastní rozum! Jinak se mi zdá, že bylo téma dodrženo, přestože ten pes tu zase (dneska už potřetí) nechcípl a já mám obavy, že chcípl jen v mé povídce, ach jo! :-( Jednička? Něco kolem. Jedna až Dvě? Možná tomu chybí šťáva, trochu i přisolit a připepřit a nebát se absurdnějších situací! To jsou rady, že ano? ;-)))