|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303523 komentářů :: on-line: 14 ::
|
 |
|
:: A proč ne? ::
 joehot |
publikováno: 22.12.2009, 6:57
|
|
| |
|
|
Ding! Rozhodčí udeřil dřevěnou paličkou do lesklého ocelového gongu, aby všem oznámil začátek dlouho očekávaného klání, diváci, jichž tu dnes bylo ohromné množství, navíc, dnešní zápas přenášelo několik televizních stanic pro další miliony, které se do jediné haly jednoduše nemohli vejít, na jeho apel zareagovali okamžitě – ztišením, zpozorněním a jakýmsi nervózním zaujetím. Nastalá atmosféra byla tak hustá a napjatá, že by se dala krájet tupým příborovým nožem, anebo mlátit kladivem.
<br> Mlátit ji nejspíš měli v úmyslu i dnešní dva soupeři, ještě před okamžikem stojící každý v opačném rohu ringu a rozcvičující se šviháním ran do prázdna, snad do té husté atmosféry.
<br> Oba protivníci si co chvíli pak přeměřili svůj protějšek, počítaje tak svoje šance. Muž v levém rohu, v boxerských trenýrkách červeno-bílými pruhy a modrým polem posetým bílými pěticípými hvězdami, evidentně starší než jeho sok a taky o mnoho těžší, což bylo patrné na první pohled oka s několika dioptriemi z jeho bachorku a naducanějších tváří, si nasazoval bílý chránič zubů. Vlasů mu už moc nezbývalo, ale pohled měl tvrdý. Jako býk.
<br> Naopak muž v rohu pravém byl muž lidmi označovaný jako střízlík, anebo párátko, takže jediné, co z něho doopravdy nešlo, byli strach a respekt. Jeho vlasy, sestříhané do nemoderního mikáda, působily mastně a zplihle. Měly stejnou barvu, jako jeho trenýrky – černou. Jenom na těch trenýrkách se objevily dva zlatavé pruhy. Jeho ruce se mírně klepaly a málokdo by kdy zrovna na tohohle chlapíka vsadil byť i jen malou částku.
<br> Po zvuku gongu se k sobě oba mužíčci nervózně přiblížili a v blízkosti toho druhého začali nejistě máchat rukama kolem sebe ve snaze udeřit jej. Většinou neúspěšně, ale když už se někomu podařilo zasáhnout, šlo o ránu tak moc nezničující, že nezanechala takřka žádné škody, ale přestože se žádný ze soupeřů nijak extra nenapohyboval, vlastně oba působili dost neohrabaně, pot z nich řinul jako ze závodních koní.
<br> Dvě, tři kola ještě vydrželi dělat alespoň nějaké ty pohyby trochu podobně boxu, občas jeden z nich i na druhého na okamžik zaútočil, ale tak v pátém kole se neobjevily takřka žádné náznaky zápasu, na což někteří diváci reagovali nesouhlasným mručením.
<br> Oba dva soupeři hlasitě funěli a byli vyčerpaní. Až nakonec přišlo sedmé kolo.
<br> Zápasník z levého rohu naběhl na svého protivníka ve snaze zasadit mu nějakou ránu a zničit jej a vytáhl na něho levý hák. Ten opětoval levým direktem. Muž zleva neúspěšně zaútočil pravým hákem, vzápětí inkasoval sérii úderů přímo do obličeje zakončených levým hákem. Několik chvil do sebe naplno mlátili, snad z posledních sil, až došlo ke knock-outu, kdy oba leželi na zemi neschopni jakéhokoliv pohybu.
<br> Poté se ozval hlasatel.
<br> „A je to tu! Zápas nám končí, milí přátelé. Oba muži, dnešní rivalové – Fanouš Nezlískal, ministr obrany Pudlinie v pravém a ministr útoku Finfánové republiky, Karol Vomastek, v levém rohu, jsou knock-outováni, náš zápas tedy končí nerozhodně! Tím pádem nemá Finfánová republika nárok připojit jakoukoliv část území Pudlinie ke svému! Pudlinie se ubránila a dál může svobodně a nerušeně existovat po dobu nejbližších dvaceti let, jak praví mezinárodní zákony, stanovené celosvětovým společenstvím.“
<br> Většina přihlížejících seděla v němém úžasu – s ústy dokořán. Pidižvík Nezlískal dokázal neprohrát s Vomastkem!
<br> Obyvatelé Pudlinie slavili, s výsledkem svého ministra byli více než nadšeni a s jeho výkonem spokojeni (což mu docela jistě zajistilo vítězství v nadcházejících volbách), nechtěli být takto nuceně připojeni pod násilnickou Finfánovou republiku.
<br> <br> Šel jsem ze sportovní haly za dvěma postaršími pány, kteří hlasitě a nadšeně komentovali dnešní zápas.
<br> „Hele Pepo,“ otočil se jeden z nich na druhého po chvíli ticha a povytáhl si rádiovku, neboť se mu sesmýkla do očí.
<br> „No?“ zareagoval Pepa pohotově a nevyrušeně.
<br> „Dokážeš si představit, že by se mezinárodní konflikty řešily jinak? Třeba zbraněmi a využitím svobodných občanů, kteří by vlastně za nic nemohli?“
<br> „Ne.“ Pepa se na okamžik odmlčel, nejspíš, aby se zamyslil nad tím, co to jeho společník právě vypustil z pusy za nesmysl. „Co to vlastně plácáš, Honzo?“
<br> „Ale nic,“ mávl rukou Honza.
<br> „Ty snad jo?“ otázal se Pepa vzápětí.
<br> „No právě. Ne.“
<br> „Tak vidíš!“
<br> <br>
A proč ne?
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
90.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 20 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
