obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska neotáčí světem."
F. Jones
obr
obr počet přístupů: 2915689 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5808 autorů a 392460 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Istrie - Oheň ::

 autor Trenz publikováno: 18.01.2010, 19:57  
 

Kapitola pátá
Oheň

„Víte vůbec, kdo to ten Lugh je, kromě té vše říkající informace, že je kovář?“ otázal se Sean, když se blížili k jeho domu.
„Vím, že se drží stranou od ostatních a je nestranný. Je to silný a čestný muž a je nemožné ho čímkoliv uplatit.“
„Zkoušels to?“
„Argon ho chtěl na svou stranu. Když to nešlo po dobrém, poslal na něj Deima a Phoba. Nezabil je, ale vrátili se ošklivě poranění. Řekl bych, že to bylo poprvé, co dostali pořádný výprask,“ Cirkis se při vzpomínce na to usmál.
„Myslíš, že bude vědět, jak zrušit to kouzlo nevědomosti a řekne nám to, když je nestranný?“ otázala se Sonya trochu s obavami.
„Myslím, že jsme teď trošku v nevýhodě tak by mohl chtít dorovnat skoré,“ odvětil jí a to už došli až k jeho domu a spatřili jeho dílnu. Následně se před nimi zjevil muž kolem čtyřicítky. Měl tmavě hnědé, nakrátko střižené vlasy, ale zase nebyl úplně na ježka. Tvář, umouněnou sazemi a zbrázděnou jemnými vráskami, mu zdobil jemný knírek a bradka. Měl úzké hnědé oči, pod kterými se mu rýsovaly kruhy únavy. Přesto v nich probleskovalo jisté šibalství. Měl za krkem přivázanou koženou zástěru, přesto však byly vidět svaly vypracovaného hrudníku, který se leskl potem. Taktéž svaly na rukou a na ramenech značily, že před nimi stojící muž se živí tvrdou manuální prací. Dlaně mu chránily rukavice z tvrdé kůže. Nohy si chránil plátěnými kalhotami neurčité barvy. Z jeho dílny šel skoro až nesnesitelný žár. Díval se na ně. Prohlížel si je, zkoumal a hodnotil. Pěkně jednoho po druhém. Začal u Alana. Přimhouřil oči u jeho znamení Ochránce, nicméně pokračoval dál na Seana, jenž mu byl blízký svou schopností tepla a světla, dál na Sonyu, jež ho zaujala svou ohnivou láskou k Eris, k Andymu a k jeho ženě, kterou musel obdivovat, že se vydala do téhle země, jen aby byla bok po boku svému manželovi. Pak se zadíval na Lily. Všiml si jejího přívěšku, i když to nebylo třeba. Augurův posel k němu dorazil dřív, než se tu objevili. Věděl, že je to budoucí královna, pokud se toho tedy dožije. Měl pochybnosti, že jí Šener bude chtít nechat naživu, aby jí jednou sesadila, ale to nebyl jeho problém. Měl svých starostí víc, než dost. Jen jí předá další kamínek a tím pro něj celá záležitost skončí. U Ricka se na pár vteřin zastavil a věnoval mu pronikavý pohled, jako by znal jeho tajemství. Nakonec své putování zakončil u Cirkise. Pousmál se a jeho úsměv nesl stopu cynismu stejně tak jeho hlas, když řekl: „Dneska nebude podplácení?“
„Bohužel mě od financí odřízli,“ odpověděl ve stejném duchu Cirkis.
„Půjdete dál?“
„Rádi bychom.“
„Tak prosím a pozor na strop. Je trochu nízký,“ a ukázal na strop pět metrů vysoko nad zemí.
„S kým tady bydlí? Se šesti metrovým obrem?“ podivila se Sonya.
„Ne. To je jen jeho smysl pro humor.“
„Ten se ti bude líbit, Seane,“ prohodil Andy směrem k Seanovi a ten se jen ušklíbl.
„Jak by mohl, když v něm musí vidět konkurenci?“ rýpla si Sonya a Sean měl něco na jazyku, ale protože ho ještě pořád bolel nos, nechal si svou poznámku pro sebe.
Vešli dovnitř a nebyli překvapení skromností, jakou to tam měl Lugh zařízené. Všeho všudy měl ve velké místnosti o rozměrech deset krát deset metrů dlouhý stůl s osmi židlemi, schodiště a krb, velký aspoň tři metry jak do výšky, tak do šířky, ve kterém právě opékal králíka. Na římse krbu byla postavená váza s ornamenty a několik druhů bylinek se sušilo opodál a voněly celou místností.
„Jako bych byl znovu u Maky,“ vzpomněl si Sean na své probuzení poté, co ho Šener málem zabila.
„Nejsi daleko od pravdy, Seane,“ ozvalo se od schodiště. Otočili se tím směrem a spatřili ji. Vypadala jinak, než když se s ní setkali naposledy. Už to nebyla žena s černými vlasy se stříbrnými pramínky. Nyní měla vlasy stříbrné s černými pramínky, hluboké váčky pod očima a mdlou pleť, ale pořád se držela vzpřímeně a s majestátností v očích.
„Vím o jednom dobrém plastikovi. Dám ti na něj číslo,“ reagoval na její vzhled Sean.
„Maky. Měla bys ležet,“ vyplísnil ji Lugh, ale Maky slabě zavrtěla hlavou.
„To už mi nepomůže.“
„Jistě a chození ti pomůže, že?“
Maky se došourala k židli a unaveně se na ni posadila.
„Co se stalo, Maky? Nevěřím, že jsi najednou tak zestárla,“ ozvala se Sonya.
„Poté, co Isabel zemřela, ztratili lidé naději, která mi dodávala sílu. Žiju tu už tak dlouho, že jsem vyčerpala všechny budoucí životy na stovky let dopředu. Byla jsem tak mocná, že mě to vyčerpalo a má dcera… Už nejsem schopná ji chránit, a proto jsem požádala Cirkise, aby vás přivedl. Vím, že nemám absolutně žádné právo něco takového po vás žádat, ale můžu vás prosit. Prosím. Ochraňte mou dceru před zlem, které na ní neustále útočí.“
„A co Stříbrný mág? Tvůj otec? Proč ten se o ni nestará?“
„Je mrtvý. Šener ho zabila.“
„Šener ho zabila? Dokázala zabít Stříbrného mága?“ nevěřil Sean, když si na toho muže vzpomněl.
„Šener získala obrovskou moc poté, co se stala královnou,“ ujal se slova Lugh.
„Její síla se vyrovnala síle Maky.“
„Isabel takhle mocná nebyla,“ namítla Sonya.
„Ovšem, že byla. Jen svoji moc nevyužívala. Ostatně Šener by již byla mrtvá, kdyby jí Maky nezachránila.“
„Proč jsi to udělala? Jsi snad šílená?“ otázal se Sean.
„Doufala jsem, že v ní probudím to dobré v ní.“
„Tak ty taky patříš mezi ty naivky, co si myslí, že v každém člověku je něco dobrého?“
„Co kdybys jí ušetřil, Seane? Nevidíš, že jí není dobře?“ ozval se Rick a přistoupil k ní.
„Nepotřebuješ se napít? Zbyla mi nějaká voda od vévody.“
„U mě je dost vody i dost jídla,“ upozornil ho Lugh.
„Jako hostitel nejsi příliš vstřícný,“ oplatil mu Rick stejnou měrou, až se Sean podivil. Takového svého přítele neznal.
„Možná záleží na druhu hosta.“
„Maky je snad dost důležitá, ne?“
„Ty ji snad znáš?“ pokračovali v přestřelce, když Maky unaveně zvedl ruku.
„Děkuju za tvoji starostlivost, Ricku, ale u Lugha mám všechno, co potřebuju.“
Obrátila svou pozornost k ostatním.
„Proč se neposadíte? Večeře je na stole.“
„Kde? Já nic…“ začal Sean, když Maky tleskla a na stole se objevila večeře. Lugh nesouhlasně mlaskl.
„Nechápu, proč zbytečně plýtváš svými silami.“
„Je to jen večeře, Lughu.“
„Ano. Jen večeře. Deset minut a naservíroval bych jim to stejně jako teď ty, jen s tím rozdílem, že já si nepotrpím na čarodějnické efekty.“
„Jsem čarodějka. Nemůžu přestat čarovat jen proto, že mě to oslabuje.“
„Tebe to nejen oslabuje, ale i zabijí a na to se já koukat nechci, ale prosím, přátelé. Najezte a popijte s námi, ať jsme sytí na pohřeb Maky, velké čarodějky, která nemohla přestat čarovat, i když jí to nakonec stálo život,“ a potom, aniž by nechal Maky cokoliv říct, vyrazil ven a brzy slyšeli mlácení kladiva do rozžhavené oceli. Někomu zakručelo v žaludku. Maky se usmála, ale její úsměv byl smutný.
„Prosím. Najezte se a já vám při tom řeknu, co se tu za dva roky vaší nepřítomnosti přihodilo.“
Pustili se do jídla a Maky začala vyprávět: „Po korunovaci si Šener uvědomila, jakou moc získala. Díky ní našla věštkyni jménem Corra, aby jí věštila z run, a poslala pro ni Argonovi muže, aby ji unesli a přivedli. Stalo se tak. Přinutila jí, aby jí řekla, kdo jsou její nepřátelé a zlikvidovala je. Většinou to za ni obstarali Deimos a Phobos, ale některé zabila sama. Jako mého otce nebo tvého přítele Rodriga,“ a podívala se na Sonyu. Sonya s sebou nepatrně škubla, ale brzy zase pokračovala v jídle. Maky vstala a pomalu došla ke krbu a zahleděla se do ohně. Cirkis si chtěl odkašlat, aby ji přivedl zpět do přítomnosti, neboť se zcela jistě zatoulala ve vzpomínkách, když pokračovala: „Začaly se proti ní formovat odboje. Říct, že o nich neví, by nejspíš bylo příliš troufalé, nicméně zatím proti nim nikterak nezakročila. Buď o nich skutečně neví, nebo chystá něco velkého. Něco, čím je zničí naráz. Bylo by však pošetilé myslet si, že se nikdo nepostaví královně, jež si vynucuje úctu a pokoru násilím. Žádný takový vládce nemůže dlouho vládnout, ne když jeho autoritu podkopává neutuchající naděje.“
„Naděje? Jaká naděje?“ zeptal se tiše Sean a napil se vody.
„Vy.“
Sean se zakuckal, ale pak polkl a otázal se: “My?“
„Jistě. Zapomněli jste, co vám řekla Isabel?“
„Dokud budete žít, bude žít i Istrie. Pokud zemřete v boji s Argonem, zemře Istrie s
vámi a Argon zvítězí.“

Jako by znovu slyšeli její hlas.
„Pořád si myslím, že je to absurdní. Teď o to víc. Vždyť Istrie je už mrtvá.“
„Možná to tak jen vypadá, ale ještě ne. Ještě jste naživu. Její slova šířil Assassin dál a lidé v naději doufali, že se jednou vrátíte a Šener sesadíte z trůnu tak to musela zastavit.“
„To kouzlo zapomnění, že?“
„Ano.“
„Jak to udělala?“
„Ona nijak. Argon.“
„Sám?“
„Ne. To by porušil zákon.“
„No jistě. Jak jsme mohli zapomenout, že je Argon tak strašně poctivý a řídí se všemi zákony.“
„Všemi ne. Jen těmi, jejichž porušení by ho stálo hlavu.“
„Takže jak to udělal?“ zajímalo Andyho.
„Povolal mága, pro něhož není nic svaté. Mága, který byl stvořen z čisté esence zla.“
„A pro něj už zákony neplatí?“
„Je podstata zla. To nemůžeš potrestat.“
„A proč to tu už celé nezničil?“
„Protože by narušil rovnováhu a to už by Augur zakročil.“
„A to je zase kdo?“
„Fyzické zpodobnění prastarých zákonů.“
„A proč měl vévoda Alana, co by Ochránce za zrádce?“ zeptal se Cirkis.
„Kvůli Leile a Nathanovi,“ ozvala se Lily tiše.
„Kvůli komu?“ otázal se Sean, jako by se přeslechl.
Slova se ujal Cirkis: „Nathan byl Ochránce. Strážil věž, která stála před bránou do srdce Istrie. Kdyby tam byl, mohl další Ochránce včas varovat a Istrie mohla být zachráněna. Leila je dcerou toho mága. Jen tak pro zajímavost. Jmenuje se Armageddon. Její úkol zněl rozptýlit ho nebo zabít. Udělala to první, leč nechtěně. Zamilovali se do sebe a utekli a Argon měl se svým vojskem volný vstup.“
„Takže teď je každý Ochránce nepřítel?“ zeptala se Mac.
„Ano.“
„Ale tohle se už přece stalo ještě předtím, než jsme sem prvně přišli. Proč až teď?“ nechápal Andy.
„Nevědělo se o tom. Podařilo se mi tuhle informaci ututlat,“ odpověděla mu Maky.
„Oh, jaká to manipulace se říší,“ ozval se Sean a Maky se na něj zahleděla. V tu chvíli Seanovi došlo, že je na tom Maky opravdu zle. Nebyla to jen nemoc, co ji sužovalo. Na krk jí dýchala smrt. Skutečně umírala a on proti své vůli pocítil lítost. Zachránila mu život a na tuto skutečnost zapomenout prostě nemohl. Dům se propadl do ticha. Jen zvenku byly slyšet údery kladiva do rozžhaveného železa a nikdo se ani nepohnul, když se Alan tiše vytratil ven.

Lugh byl klidné povahy. Říkalo se, že rozčílit ho, je velmi obtížné, ne-li nemožné. Vyhýbal se lidské společnosti a žil v ústraní. Měl rád, když svou práci mohl dělat obklopen jen přírodou. Jenže pak se tu objevila Maky a on nemohl říct ne. Kouzlo, které jí sem přeneslo, jí stálo poslední zbytek sil. Stačilo málo a zemřela by mu v náruči, ale jeho matka ho už jako dítě zasvětila do tajemství bylinek, a tak se mu jí podařilo zachránit a navrátit jí alespoň část její síly. Myslel si, že tím to skončí. Udělal pro ni maximum a doufal, že si zase půjde po svých, ale rychle se u něj zabydlela a on neměl sílu ji vyhodit, už jen kvůli úctě, kterou k ní chtě nechtě choval. V jednu dobu to byla nejsilnější a nejmocnější čarodějnice a co víc. Darovala mu tuhle půdu, aby zde mohl v klidu žít a pracovat. Tak se tedy snažil být k ní lhostejný, nicméně Maky věděla, jak se dostat člověku rychle a snadno pod kůži.
Naposledy udeřil kladivem do meče a poté ho čepelí napřed ponořil do vody. Zasyčelo to a z vody začala stoupat pára.
„Opravdu umírá, že?“ ozvalo se za ním. Lugh se otočil a spatřil Alana. Neslyšel v jeho hlase velký zájem, a přesto tam určitá starost byla.
„Nezbývá jí příliš času,“ přikývl Lugh.
„A její dcera? Co potom bude s Universe?“
„To děvče balancuje na hranici mezi dobrem a zlem. Smrt Maky bude rozhodující a já se obávám, že strana, na kterou se přikloní, nebude ta dobrá.“
„Koluje ji v žilách Argonova krev. Nepřekvapuje mě to.“
„Argon je zlý člověk, ale ne od přírody. Okolí z něj udělalo to, co je teď.“
„Zní to, jako bys věřil, že se může Argon změnit, když se dostane do lepší společnosti.“
„To není má starost,“ odbyl ho Lugh.
„A oni jsou?“ otázal se a hlavou kývl před sebe. Tím směrem právě přijížděli Deimos a Phobos.
„Zdivočelá vlčata!“ zavrčel Lugh, odložil zástěru a vytáhl z vody meč.
„Chceš pomoct?“ nabídl se Alan, ale Lugh zavrtěl hlavou.
„To je jen mezi mnou a jimi.“
Alan pokrčil rameny a ustoupil do pozadí.
Lugh vyšel před chalupu, zabodl meč do země a ruce založil na hrudi. Počkal, až k němu Deimos a Phobos dojedou. Zastavili tři metry před ním.
„Jeden výprask vám nestačil, chlapci?“
„Nejsme tu kvůli tobě, Lughu,“ promluvil Deimos a snažil se, aby jeho hlas zněl smířlivě. Phobos se na svého bratra nesouhlasně podíval.
„Ano? A kvůli čemu tu jste? Snad kvůli němu?“ hlavou kývl k Alanovi.
„Ani o něj nám tentokrát nejde.“
„Takže už nám zbývá jen Maky, že?“ nikdo v jeho hlase nemohl přeslechnout výsměšný tón.
„Dej pozor, jak s námi mluvíš!“ zavrčel Phobos, ale Deimos položil svou ruku na jeho.
„Tvůj bratr má víc rozumu, než kdy ty mít budeš,“ odvětil Phobovi Lugh klidně.
„Jsi drzý!“ Phobos vytáhl meč.
„Nepřijeli jsme sem kvůli tvé zraněné pýše, Phobe,“ napomenul ho Deimos.
„Měla by to být i tvoje pýcha, Deime!“
Deimos se pohledem vrátil k Lughovi, který s pobavením v očích sledoval jejich hádku.
„Jsme tu kvůli Maky. Argon ji chce odvézt do bezpečí.“
Lugh se zasmál.
„Argon musel spadnout z útesu, když si myslí, že mu Maky vydám.“
Phobos seskočil z koně.
„Phobe!“ napomenul ho Deimos, ale Phobos ho nemínil poslechnout.
„Možná se z tebe stal zbabělec, ale já nenechám urážet ani sebe a ani Argona!“ a s tím na Lugha zaútočil. Ten opustil svůj ledabylý postoj, chopil se meče a s elegancí vykryl Phobův útok.
„Phobe!“ zakřičel na něj Deimos, nicméně ten byl k nezastavení. Útočil na Lugha znova a znova a Lugh jeho útoky s lehkostí odrážel. Alan styl jeho boje musel obdivovat. Tenhle muž by se jim hodil. Byl si jistý, že by se od něj leccos naučil.
Deimos seskočil z koně, ale meč nevytáhl. Ani se k bojující dvojici nepřiblížil. Věděl, že by měl zakročit. Věděl, že jestli něco neudělá, Lugh jeho bratra tentokrát zabije, ale nedokázal se ani pohnout. Chtěl vytáhnout meč a jít Phobovi na pomoc, avšak neudělal to. Místo toho sledoval, jak Lughův meč zajíždí do Phobova břicha jako nůž do měkkého másla. Deimos k němu přiskočil, a jak Lugh z Phoba vytahoval svůj meč, zachytil ho a v náruči s ním klesl na kolena do trávy.
„Měl jsem tě poslechnout,“ zašeptal Phobos a z koutku úst mu vytekl pramínek krve.
„Ne. Poslechl jsi své srdce. Já teď poslechnu své.“
„Argon tě nenechá.“
„Argon už nemá takřka žádnou moc. Všechno teď ovládá a řídí Šener a té já odmítám sloužit.“
„Ať se na druhé straně nesetkáme příliš brzy, bratříčku,“ zašeptal Phobos, v bolestech se napjal, a když klesal zpět do Deimovy náruče, byl už mrtvý. Deimos ještě chvíli zůstal klečet s hlavou skloněnou. Po dlouhé čtvrt hodině, kdy se nepohnul ani Lugh ani Alan, zvedl hlavu. V očích neměl touhu po pomstě, a rovněž slzy by hledali marně. Bylo v nich jisté odevzdání, ale i naděje. Naděje v lepší život? Nebo naděje, že Phobova duše najde klidu alespoň po smrti, když ne za života? Nemohli říct. Zvedl se, odnášejíc bratrovo tělo ke koním. Tělo přehodil přes koně a na druhého se vyhoupl. Pak koně obrátil a beze slova odjel.
„Co s ním teď bude?“ zeptal se Alan, když se koně ztratili v západu slunce.
„Pokud ho Šener nezabije, což by jí Argon nedovolil, přece jen dvojčata pro něj jsou jako synové, bude hledat svoji vlastní cestu. Přestane se zabíjením pro Argona a Šener a pravděpodobně se přidá k některému z odbojů,“ odpověděl mu Lugh. Poté se podíval na oblohu.
„Vrátíme se dovnitř. Brzo se setmí.“


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 25 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 22.01.2010, 11:06:00 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 18.01.2010, 20:15:21

   Já bych věděl, milá Trenz... Zkus malinko "houknout" na redakci a poprosit redaktory, jestli by se někdo po tom "ztraceném" díle nepodíval! ;-)))
 Šíma 18.01.2010, 20:15:21 Odpovědět 
   Zdravím! ;-)

Líbilo. Na práci šotků jsem nehleděl, je to už pěkně dlouho, cos tu publikovala předešlé části... Jen jedna věc mě mate! V třetí části naši hrdinové byli pozvání na hrad, tedy Autumnovo sídlo. Na začátku této části byli naši hrdinové postaveni před obydlí jistého kováře, který žil rád o samotě. Ne, že bych si pamatoval každé slovo, ze Tvého příběhu, ale už z nadpisu vyplývá, že Ti patrně někde zůstala trčet čtvrtá část, ve které jsou naši hrdinové u vévody (???), odkud se vydají sem... Prostě je tam velký skok (co se děje týče), tak jsem se nad tím trochu pozastavil a jen Ty a čert ví, jak to vůbec je! ;-)

Jedna až Dvě.

P.S. K těm jménům by se hodila bližší charakteristika, jenže... Já jsem u Tvého příběhu už od začátku, takže si ledacos pamatuji! ;-))) Těším se na pokračování...
 ze dne 22.01.2010, 7:55:23  
   Trenz: Ono je to tím, že jsem tu část mezi Autumnem a Lughem posílala, ale asi tady někde zabloudila:') Jestli by bylo možné ji nějak vložit, dejte mi vědět:)
 Ekyelka 18.01.2010, 19:56:29 Odpovědět 
   Zdravím.
Předem bych se chtěla omluvit za dlouhé čekání na publikaci: Taira odešla z redakce, aniž tento díl publikovala, a v návalu práce se na něj pozapomnělo.
Jak se tedy zdá, budu ho nadále patronovat já. Pokusím se nebýt příliš přísná, jistě jsi zvyklá na jiný přístup, nicméně: předně si ujasni rozdíl mezi ji/jí, tato chyba se ti v textu objevuje velmi často, přitom to není až tak složité, stačí se řídit pády.
Co se týče struktury textu, bylo by vhodné zvlášť velké odstavce ještě dále rozdělit. Markantní je to především v okamžiku, kdy popisuješ Lugha a poté se přesouváš v rámci téhož odstavce (!!!) k popisu jednotlivých poutníků. Takhle pro příště prosím ne - zkus si s textem více pohrát a sleduj, jak se mění jeho vyznění při různém členění. Nemusí platit jedna věta-jeden odstavec, ale stránkové a delší odstavec také není ta nejpříjemnější cesta, především pro čtenáře.
Co se týče postav: je jich hodně, pohybují se v chumlu, jejich charakterové rysy jsou jen povšechné a snadno zaměnitelné. Chtělo by si to s nimi více vyhrát, třeba je i rozdělit, zkrátka vytvořit z nich osobnosti, každou zvlášť a zcela jinou. Ať si mezi nimi čtenář vybere, koho milovat, komu fandit, pro koho v případě smrti truchlit (nebo se vztekat). Jmény se to v textu jen hemží a pro tvora, který v rychlosti pročte předešlé texty, aby byl jakž takž v obraze, tím vznikne spíš šedošerá paleta, než jasně strukturovaný příběh přátel. Paradoxně tak podáváš nejvíce informací včetně charakterových rysů o nepřítomné Šener, místo o konajících postavách.

Já vím, je to těžké, najednou dostat na krk stvoření, jako jsem já - cyničtější, pesimističtější a rýpavější než většina čtenářů. Ber moje výlevy s rezervou, coby komentář jednoho z mnoha čtenářů.
 ze dne 22.01.2010, 15:06:59  
   Ekyelka: V tom případě si spíš jen poznamenej někam na okraj "později projít znovu" - nemá smysl přepisovat text, dokud není hotový úplně celý.
A pokud se ti zatím změnil styl - tím zajímavější to bude. ;)
 ze dne 22.01.2010, 7:56:59  
   Trenz: Mně nevadí, že si kritičtější. Ono to i pomáhá:) Jde o to, že to už mám delší dobu napsané a od té doby se můj styl dost změnil a nevím, jak by působil ten zásah, ale mrknu se na to. Děkuju:')
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Intermezzo IX
Bohdan Vorejs
Piková dáma (25...
Jackie Decker
Lucreziino srdc...
Petra Vávrová
obr
obr obr obr
obr

Silvestr
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr