» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Manželství je památka na lásku."

H. Rowland

počet přístupů: 2074326

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28103 příspěvků, 4448 autorů a 295996 komentářů :: on-line: 16 ::

:: Můj Příběh 2. část ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Můj Příběh

JRZee	publikováno: 01.01.2010, 18:52

Vracíme se zpět na "začátek", dozvídáme se něco málo z minulosti hlavního hrdiny.


	Adam byl můj první. Když se zeptáte, většina lidí vám řekne, že napoprvé to nebejvá dobrý a budou mít pravdu. Ani moje premiéra nebyla dobrá. Vtip v tom, když děláte něco poprvé, je ten, že ať už ste o tom slyšeli, četli, nebo se s tim podobně obeznámili, stejně když na to přijde, přistihnete se, že ani nevíte co se to vlastně děje a místo všeho, co víte, máte v hlavě vakuum. Možná vyplněné trochou paniky. Přesně tak jsem se cejtil, zatímco jsem stál nad bezvládným tělem blonďáčka, kterej místo, aby mi odpovídal na otázky, po jednom pohlavku basebalovou pálkou padnul jak podťatej a slintal z bezvědomí. Z představy, že sem ho vážně zničil a namísto toho co chce slyšet a prachů, budu muset ke svýmu "zaměstnavateli" příjít s tim, že sem z informátora udělal zeleninu, mi bylo na blití. Poslední co jsem potřeboval, hned takhle z kraje, bylo to podělat. Naštěstí se klučina po nějaký hodince probral z limbu a zážitek z blízký smrti mu rozvázal jazyk celkem spolehlivě, takže mi všechno, co jsem potřeboval velmi ochotně poskytnul, ale donutilo mě to se nad sebou zamyslet. Uvědomil jsem si, že to chce profesionálnější přístup a trochu přemejšlet, dřív než z někoho zbytečně vymlátím duši. S postupem času se podobný incidenty stávaly míň a míň. Práce mi začala jít dobře, pozdějc skvěle. Jak se moje zkušenosti rozšiřovaly, postupně jsem zjistil, co všechno je člověk schopnej vydržet, než upadne do stavu nevědomí, případně jak daleko můžu zajít, než nastává definitvní konec a duše opustí zubožený tělo, který nadobro ztratilo schopnost fungovat. Je fascinující, jak odolná ta skořápka je. Začínal jsem získáváním informací, vymáháním pohledávek a podobnou sortou zakázek, ale jak počet mejch úspěšně odvedenejch práciček rostl, zvyšoval se i kalibr dalších. Umlať někoho do bezvědomí, zlom ruku tady, uřízni malíček támhle. A když jsem se propracoval na žebříčku kvality dostatečně vysoko, přišla skutečná výzva – zabij. A pak znovu. A znovu. Už je to tak, jsem vrah. Řeknete si, že jsem stvůra, odpad společnosti, ale naleju vám čistýho vína. Mizející světlo v očích člověka, ze kterýho vyprchává život, už jsem viděl víckrát, než kolik mám prstů na rukách a ne vždycky to byl hezkej pohled, ale to ze mě ještě nedělá monstrum. Nikdo z mýho seznamu pomlácených nebo ukončených nebyl svatej. Feťáci, pasáci, zloději, vrazi, všichni patřili do skupiny ubožáků, kterým rád říkám „low-life“. Každej z nich uklouznul na šikmý ploše života a padnul až na samý dno, kde je čeká už jen temnota, bolest a někdy i smrt. Dlužil velký prachy, který potřeboval na drogy, aby je pak dál prodával dětem u školy – dostal pálkou po tý svý vysmažený palici. Nelíbilo se mu, že holka, kterou nutí šlapat, nosí málo peněz a pořezal ji – rozšířil jsem mu úsměv ocelovým ostřím. Vzal nevinnýmu člověku život – jeho byt dostal nátěr v barvě mozku. V podstatě prokazuju svýmu okolí službu, když převychovávám tyhle parchanty. Některý sem převychoval natolik, že se teď procházej po druhým břehu a hádaj, kde udělali chybu, ale pro ty už bylo stejně pozdě. Překročili hranici, přes kterou už se nedá vrátit zpátky a jedinej další východ je nohama napřed. To je chvíle, kdy do hry přicházim já. Jmenuji se Zabiják. Nájemný Zabiják. Těší mě. Cožeto? Potěšení na vaší straně? O tom silně pochybuju, příteli. Dovolte mi, abych vám představil své dva společníky – Bolest a Ještě Víc Bolesti. Samosebou, že svoje pravý jméno vám neřeknu. Můžu mít o tom, co dělám, sebeušlechtilejší názor, ale poliši nemaj pocit, že by to byla zrovna obdivuhodná práce a nejradši by mě posadili na svoje kouzelný grilovací křesílko a proměnili ve zčernalej doutnající uhlík. Což se jim teda nepodaří, protože trest smrti už se tu dávno nepraktikuje a už vůbec ne na elektrickým křesle, tuhle fintičku prováděj snad už jen v Texasu. Přitom by mi měli spíš poděkovat, v podstatě kydám jejich hnůj. Spravedlnost JE slepá, měl jsem už hodně šancí si ověřit, jak pravdivý tenhle výrok je. Tam kde nestačí ona nevidomá slečna, tam zasáhnu já a napravím to. S výjimkou Davea…ale zase bych předbíhal.


celkové hodnocení autora: 95.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.5		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 21		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Matylda Kratinová	01.01.2010, 22:20:38

Mno, tohle je matros pro diskuzi... Minule jsem nekomentovala, protoze jsem nemela sebemensi paru, co se z toho vyklube. S jednickou je to hezky provazane tim Adamem, coz je v podstate dvojsmysl. Souveti jsou sice mohutna, ale precist je a pochopit mi problem necinilo. Prijdou mi, jako kdyby je rikal clovek, ktery nema moc casu se vypovidat a proto mluvi, jak mu co prijde na jazyk. S "etikou" je vzdycky u takovyhle veci problem. Najemni vrazi neuvazuji jako vetsina populace, jejich schopnost vcitit se a pochopit stav druheho se v podstate blizi nule a proto se nam "babovkam" zdaji tak cynicti a demonicti. To je i jedna z Poeovych zbrani, kde antihrdina se zjevnym klidem, ne-li dokonce pobavenim popisuje sve ciny. Je otazkou, jak to pojmout. Kdyz to vezmu z pohledu babovky, tedy treti osoby relativne normalniho stavu mysli, pak hrozi, ze vzejde kazani, kde hrdina bude za vetsinu svych cinu karan, shazovan, atd. Tady by moraliste zaplesali, ha, dalsi odstrasujici priklad, mile deti! Jestli budete ublizovat ostatnim, tak spadnete z rimsy baraku rovnou do pekla! Ale bude to efektni, verohodne, atd? Pokud by se to muselo timhle zpusobem nejak elegantne resit, tak asi z pohledu kolegy, ktery ma taky na rukou krev a dokaze se toho zhostit. Ich forma hrozne svadi, koneckoncu i Poe ji pouzival (priznam se - mam ho radsi). Hrdina tu uvolnene prevypravi svuj ne moc prikladny zivot, obcas s notne ironickym nadechem, ale neshodi se. Nekdy mi prijde vice ci mene arogantni, on je trestajici ruka Bozi. Otazka je, jak to kloubi se zadanimi sveho sefa. A co jeho obeti, kdyz jsou to taky lidi, jen o neco mensi psychopati, nez je on sam. Ale je to teprve druhy dil a jeste spousta nevyrceneho ceka kdesi ve stinu. Uvidim, jak se bude vyvijet dal. Drzim palce =-) M.


ze dne 04.01.2010, 14:38:09
JRZee: Díky za komentář i za držení palců:) Etika je rozhodně problém, ale pro potřeby příběhu je nezbytné si s ní trochu pohrát. Tvému přiznání se ani nedivím, srovnávat se s Poem skutečně nemůžu, i přesto doufám, že se najdou lidé, které má tvorba pobaví, nebo je donutí k zamyšlení. Je to přesně jak říkáš, spousta nevyřčeného čeká kdesi ve stínu a dělat už závěry, či soudy, by bylo značně unáhlené...ačkoliv...ale to už nám časem vysvětlí sám "hrdina".

Larkin	01.01.2010, 21:45:53

Prostě jsem chtěl bejt ještě chvíli tahanej za nos, víš jak... doteď bylo tajemno a nejistota, teď už ale můžu čekat jen a jen na originální zápletku (a nebojim se že bys jí nezvlád). Nějak mi prostě ten tok nesedí k tý první části. Z tak krásnýho tajemna na "jsem tohle a tohle a dělam tohle a tohle - tečka." A zase ty hrůzostrašný souvětí! xD Když musim jednu větu číst 3x abych jí pochopil... to zkrátka neni dobrý. Dávám za dvě.


ze dne 04.01.2010, 14:27:50
JRZee: To chápu, ale tenhle příběh je spíš takový experiment. A ano, z nějakého podivného důvodu se vyžívám ve šroubovaných souvětích...:)) Ale ještě mám v rukávu pár es, tak zůstaň vyladěn na další pokračování ;)

čuk	01.01.2010, 17:14:33

Anna, která publikaci začala, se nějak nemá k pokračování, doufám, že se v dalším dílu přihlásí, já nerad delší věci. Snad nikdo netušil, co se z první části příběhu vyvine. Vztah zločinu a trestu je řešen cynicky. Neštěstím je, že hrdina má v lecčems pravdu. Ovšem vyústění v odplatu už je za mezí etické přijatelnosti a zřejmě překročuje hranici k sadismu (nikoliv však zjevně šíleného). Chladnokrevné vylíčený průběh profesionalizace hrdinovy činnosti a jeho zdůvodnění nechává krev tuhnout v žilách. Naprostá bezcitnost je obludná i proto, že je hrdina skvěle popsán. Samozřejmě literárně, ve skutečnosti se takto neděje, tito profesionálové bývají tupí, snad s výjimkou Tarantinových zabijáků, kteří nepatří k mučitelům, byť jsou svým způsobem zrůdnější. Perfektní stylizované vyjádření zabraňuje vidět v textu černý humor nebo morbiditu jen kašírovanou. Připadá mi, že je tvým učitelem S. King. A toho nemám rád. Další neštěstí je, že ne každý čtenář bude znechucen a odrazen, najdou se i tací, kteří mohou dát za pravdu... A také že je hrdina, neuvědomíme-li si jeho činnost, vcelku sympatický a dalo by se říci lidský ve svém sebeobhajování. Krutost považuji za nebezpečnou a nakažlivou, stačí jediný případ. Nikdo není zbaven semínka zla.Takto jsem se rozpovídal proto, že píšeš velmi plasticky a dobře, za jedna, ale etická stránka za pět. Ach, to téma! Snad další díl umožní zapomenout na tento. Nechtěl jsem, abys trčel ve frontě. Dávám průměr, ale myslím, že se najdou čtenáři, kteří dají horší i lepší známku. Budou větší pesimisté či optimisté, zlehčovatelé tématu i větší mentoři. Své jsem řekl a uchyluji se do svého alibismu.


ze dne 04.01.2010, 14:23:35
JRZee: Díky za publikaci. I za, byť ne příliš přívětivé, poznatky. Chápu proč tě můj námět odrazuje, možná znechucuje. Je poměrně kontroverzní a krutý, ale první dvě části jsou do určité míry vytržené z kontextu díla. Stejně jako v životě, nic není černobílé, neustále se vyvíjí a mění. I přesto tohle téma určitě není pro každého. Nicméně ještě je toho mnoho co bude v dalších pokračováních říci, aby byl příběh pochopen správně jako celek.