|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303523 komentářů :: on-line: 12 ::
|
 |
|
:: Příběh VIII. školní ::
| ... :D |
| |
|
|
Lukáš zachmuřele seděl v lavici a pokukoval na svou halenku s žlutými knoflíky, která se barvou ani zbla nepřibližovala průhledné záclonce. Na tom by nebylo vskutku nic zvláštního, nebylo-li by oné provokativní myšlenky, jež Lukáškovi neustále zaneprazdňovala mysl. Nemohl přestat na něj myslet. Bylo už po čtvrté, únavné a zcela zbytečné hodině relativní fyziky a Lukáš byl motivován k tomu, aby vesele sestoupil do podzemí, kde se nacházely šatny – jako kobky. „Co tu pohledává?“ tázali se sami sebe ostatní žáci, kteří okolo něj procházeli.
Vypadal nepřítomně. Jeho pohled byl prázdný a ve vodnatých očích neměl ani známku jiskřičky. Hned, jakmile zabočil v labyrintu chodeb do postranní uličky, kde se nacházelo ředitelství šatnářského průmyslu, přidal do kroku. Nehnala ho ani tak vidina toho, že si bude moci odskočiti na záchod, ale to, že už brzy bude u svého deštníku.
Když jej po dlouhé prodlevě poprvé uviděl, zdálo se mu, že ještě zkrásněl. Vypadal tak fialově, jako nikdy předtím, a to se Lukášovi na něm tak moc líbilo. Byl to úplně normální a obyčejný deštník, který se obvykle používal do deště a při hodně extravagantních avantýrách bylo možno vystavit jej i nadměrnému slunečnímu záření tak, aby vytvořil sdostatek stínu pro Lukášovu chladnou hlavu.
Popravdě, tento deštník nebyl vůbec nijak výjimečný. Snad jen tím, jak moc dokázal uchvátit. Byl to deštník despota. Omotal si každého okolo svého prstu, který neměl.
Lukášek konečně mohl dokončit to, co plánoval a vydal se na cestu domů ve stínu moudrých borovic vejmutovek.
Mezitím, zcela náhodně, jistá slečna Gerta zrovínka rodila. Byl to samozřejmě klasický porod. Byli tam všichni, koho by u porodu člověk čekal. Otec, chirurg, spousta sestřiček, spousta přístrojů, nůžky, jehly, nitě, spousta krve a v neposlední řadě také matka se stále nenarozenou bytostí. Gerta ležela na velice podezřelé, neúplně čisté nemocniční posteli a nohy měla kdesi ve vzduchu. Už ji to nebavilo. Doktor stále nemravně laškoval se sestřičkou opodál a vůbec se nestaral o to nenarozené. Když po několika hodinách nehezkého pohledu na obcující lidi se Gerta naštvala a zahrozila, že neporodí, se konečně doktor umravnil a jal se pomoci jí v porodu.
Gerta už jen viděla obrovské, rotující náčiní podobající se pilovitým kleštím a pak ztratila vědomí.
Když se probrala, stála nad ní sestřička a s úsměvem pravila: „Tak maminko…, je to žralok.“
Gerta sestřičce dala takovou ránu, že odpojila ležícího pacienta naproti od infuze a ten v zápětí začal běhat po pokoji se vzpaženýma rukama.
Sestra se na Gertu konsternovaně zadívala, odběhla z pokoje, a když se vrátila, držela v ruce dětskou přikrývku, jež následně Gertě předala. Gertruda se podívala na své dítě a opravdu shledala, že je to žralok. Chtěla se však ještě ujistit, že to opravdu není makrela, a proto se neotřele zeptala: „Sestřičko, prosím vás, mohla byste mi zavolat doktora?“
„Ano, ale na chodbě už tři dny čeká váš přítel. Tvrdí pořád, že se jmenuje Lukáš, ale já bych mu nevěřila. Vůbec na to totiž nevypadá…“ větu ani nemohla doříct a už zase ležela na zemi.
Než se zdravotní sestra vzpamatovala, vstoupil do pokoje Lukášek se svým deštníkem nad hlavou. Zamilovaně se podíval na Gertu a ta mu pohled opětovala.
Nakonec oba dva zjistili, že porod žraloka měl na vině doktor. Celá situace s narozením dítěte se ovšem zkomplikovala. Lukáš chrchlajíc, podivoval se nad onou skvostnou a neméně geniální myšlenkou, jež mu právě vnukla ona předcházející věta; a to, že mu již brzy imploduje bota. Na implozi své obuvi neshledával nic zvláštního neb se mu to v minulosti již kolikrát stalo, měl však obavu z toho, že by snad jeho syn – žralok mohl z nějakého podezřelého důvodu mít urputnou snahu umlčet svého otce navždy. Byl paranoidní.
Gertě se vše jevilo jako nepodstatná malichernost na pokraji bilance s neotřelými souvislostmi, proto nostalgicky odhodila posmrkaný kapesníček do koše a odešla kojit.
Když se krvácejíc z prsu vrátila do pokoje, Lukášek už ležel v její zapocené nemocniční posteli a čekal, až přijde lékař, aby ho mohl vyděsit, pochechtávaje se pod peřinou.
Gerta tedy spadla na zem a začala štkát. Koneckonců měla na to právo, když se odhodlala porodit žraloka. Celá ta zamotaná situace okolo narození byla však o to komplikovanější, že zahrnovala spoustu dalších kompilací komplikací. Ačkoli všichni v porodnici věděli, že se zrovna nenacházejí v márnici, tak trochu už něco tušili, ale to nebylo podstatné.
Doktorova prozřetelnost neznala tehdy hranic. Pozvedl krvácející Gertu, aby ji mohl unést do své kanceláře, kde ji následně po dlouhém přemlouvání přeci jen ošetřil. Lukáška pod peřinou vyděsil spíš on sám, než Lukáš jeho, a proto pokořený Lukáš odešel se svěšenou hlavou a markantním zklamáním domů. Sestřička, se kterou měl tento ošetřující lékař poměr následně, jako trest boží entity, porodila žárovku. Což se všem zdálo natolik neuvěřitelné, že dítě – žraloka následně pustili do řeky (nevěděli, že nebyl sladkovodní a brzy zhynul). Pacient, běhající po pokoji se vzpaženýma rukama, nakonec zakopl o hadičky, ze kterých byl odpojen a naboural do okna, kterým následně vpadl do jiné dimenze.
O to všechno se postarala štěstěna a doktor.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 10 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 17 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
