» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Pít bez žízně a milovat se kdykoli, tím se člověk liší od jiných zvířat."

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

počet přístupů: 2141529

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303523 komentářů :: on-line: 12 ::

:: Jeníček a Mařenka s perníčkem (sen o Droze) ::

diprimalex	publikováno: 13.01.2010, 9:34

Název je původní, znamená to že nemusí souviset tak úplně s textem.


	Odjeli jsme - někam, neznámo kam. Po odjezdu se ocitáme v prostoru, zajímavém, zřejmě v nějaké budově. Jsme čtyři, já a ještě tři další. Rozeznávám poze dva, kamarádku ze třídy a bývalého spolužáka. Kubu s kudrnatejma vlasama. Třetí osoba se moc mlží ale mlží se hezy, asi to bude holka. Holky jsou koupit cigarety, tak zůstáváme se spolužákem sami. Vybaluje trávu, vypadá fakt pěkně. Poté ale batoh ještě obrátí a z batohu se sypou stříkačky a ostatní feťácký nádobíčko. Mezi tím je i oranžový prášek připomínající pomerančovej Tang. Tiše mi šeptá ať nic neřikám, nikomu, naše malé tajemství. Hlavně ať to prý neví holky. Vytahuje lžičku a otevírá sáček s práškem. Nabírá ale kdeže, rozklepané ruce neví jak se chovat k jemným věcem a tak prášek končí na stole. Všude. Ve vzduchu. Šňup. Šňup. Začíná mně přepadat všechno. Povzneseně. Přejetá náklaďákem a přitom se vznášející nad ním. V puse mi začínají vřít sliny. Šíleně bubají. Ptám se spolužáka, co to, prý ale jen bublám, že je to vpoho. Vypadá jinak, divně. Taky je na tripu. Holky se prozatím neobjevily. Najednou cítím že musím vyběhnout ven. Plivu sliny, zvracím. Propalují mne pohledy cizích lidí. Jednomu z nich jsem omylem potřísnila naleštěné polobotky. Nevolnost pomalu opadá a mně začíná být OK. Vstupuji zpět do budovy. Když jsem jí teď viděla zvenku, nebyla zrovna velká, ani zajímavá. Obyčejný hranatý šedivý barák. Doba se nedá určit, je všude temno a černobílo. Ale asi je to normální. Nikde oolo nic není, jen houf lidí. Ten co na mně čumí. Jak na debila. Vevnitř už jsou holky. Obřadně pokuřují svý cigarety. Vypadají trošku jako kurvy. Natupírovaný vlasy a vysoký podpadky. Cigára. Všude slyším své básně. Zní. Odnikud a nikým nepřednášeny. V éteru. Létají i bez křídel. V místnosti je těsno. Začíná všemi klátit smích. Histerie smíchu. Smějou se mi. Mým básním. Řehot už není smíchem a já už nejsem sebou.


celkové hodnocení autora: 88.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.0		uložit příspěvek

známka poroty: 3.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 30		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

animovaný medvídekPú	20.07.2011, 21:14:46

Nejsilnější psychedelická věc s naprosto trefným (a doufám) poučným závěrem..

Šíma	13.01.2010, 14:54:07

Zdravím! ;-) Posílati texty, které jsou "na jedno brdo", je poněkud "zcestné" a "troufalé", protože se může stát, že bude autor zaškatulkován do škatulky: "texty na jedno brdo" a hrozí nebezpečí, že již nebude čten, protože si jej samotní čtenáři takto "ocejchují"! Tož tak! ;-) Zdá se, že tento textík také psal v nějakém tom "rauchu" (či čem?)! :-DDD -- Holky jsou koupit cigarety, tak zůstáváme se spolužákem sami. -- patrně jdou, pokud nejsou ony holky cigaretami -- Nikde oolo nic není, jen houf lidí. -- okolo? (když je autor nepozorný, mají šotci volné pole působnosti, nehledě na to, že samotný textík je vizitkou autora) Místy schází čárky, děj je podobný předchozím textům, i když, ono je to možná i o tom, že lidé, kteří berou ty drogy asi patrně opravdu žijí jako ve snu a řítí se oním tobogánem (jednou jsi nahoře a jednou dole - drogové opojení vs. abstinence)... Co takhle za Tři? Svedu to na takový průměr, ať jsem "z obliga"! ;-)


ze dne 13.01.2010, 19:23:23
diprimalex: Mimochodem, já jsem opravdu nikdy nic jiného než trávu nezkoušela... Jen na osvětlenou, drogy mě fascinují, tím co dokážou udělat z člověka, co s ním provádějí. Není to pozitivní, jen to tak zprvu vypadá.... když ještě funguje princip tripu, potom už je jenom chtíč vlastně potřeba a z tripu se stává život.


ze dne 13.01.2010, 19:18:43
diprimalex: Tak jediné s čím musím nesouhlasit je že jsem to psala v rauši.... Bylo zcela při vědomí, ale byl to sen. Zdálo se mi to, psala jsem hned jak jsem se vzbudila. Přesně to, co jsem si zapamatovala. Že je to příšerně napsáno... To vidím, nějak jsem to nezkontrolovala tudíž to je asi jeden z mých nejhorších příspěvků. Omlouvám se ;)

čuk	13.01.2010, 9:33:32

Halucinace, vyvolávají kromě zkreslení reality na povrch autorovy básně (to je trochu novum). Pocity jsou možná přiléhavé, ale už se opakují a nic nového nepřinášejí (oproti předchozím textům- snad, autor není už sám). Nepřekvapilo, není zas tak zajímavé a dotažené. Jen popis stavu pociťování Napsané nedbale, s chybami, nepropracované, mlží ale? hezy? nabírá ale? přepadat všechno?, cítím že? jí? oolo?Histerie?


ze dne 13.01.2010, 14:10:05
diprimalex: Slibuju už nic podobného ;) Taky mi to teď všechno přijde na jedno brdo. Každopádně tohle je jeden z těch prvních textů.