obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."
E. A. Poe
obr
obr počet přístupů: 2915542 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5772 autorů a 391753 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Příběh IX. Vážný ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Deník Psychopata
 autor Gilbert Cunninghamm publikováno: 23.12.2009, 5:55  
Haha! Prý vážný :D
Tentokrát trochu jinak....
 

Inu, shluknuvši se všichni okolo jednoho vypadnutého vousu, začali se přít. Prve kdos přišel s nemístnou myšlenkou o tom, že vousy nepadají jen tak někomu a že ten, jemuž vypadly musí být významný tím, že drží dvě malé dýně a neustále jimi o sebe tře.
Jarmilce se tohle nelíbilo. Teze s panem a dýní se jí zdála nanejvýš odpornou a vskutku odpudivou, ba téměř až nesmyslnou. Podle ní je veškeré vypadnuté ochlupení důsledkem zcela přirozeným. Samozřejmě to myslela tak, že příčinou je nemožnost nepelichat. Ovšem to nikdo nepochopil a odkudsi se vynořila chobotnice a snažila se Jarmile přisát na hlavu.
Nicméně z předchozí pře o vous byla Jarmilka již poučena a držela u sebe malý plátek citronu. To aby mohla pohotově reagovat a včas zasáhnout proti přiletěvši chobotnici při těle.
To všechno se odehrálo v takovém sledu, aby žádná z okolních halenkářek nepostřehla ani periferním viděním, ani kouskem oka, jak Jarmila reaguje na podnět jakkoli jiný, nežli vypadnutý vous.
„Dle mého, dámy, se jedná o zcela podezřelý úkaz, který jsme ještě neviděly.“ Pravila jedna žena napravo od Jarmily.
„Ale no tak, Maruše, co si myslíš? Copak jsi nikdy neviděla vypadnutý Josefův chlup? U Ježíše bylo přeci zcela jisté, že někde svůj vous musel ztratit, co když je to on, a my jsme jej našly?“ odpověděla Františka z druhé strany.
„Ale jdiž Pepindo. Vůbec nevíš co můj syn kde všude vytratil, kolik dětí udělal a kolik slečen po něm muselo vytírat koupelnu, protože je naprosto nemožný.“
Jarmila se rozhodla, že se do celého tohoto popleteného hovoru vmísí: „Slečny a dámy, prosím Vás o pozornost. Není nutné nad tímto vousem toliko bádat. Žijeme v zcela moderní době genové analýzy a nyní je možné sebrati pinzetou tento podezřelý a téměř doličný předmět a uschovat ho pro pozdější použití. Takže navrhuji, aby tady slečna Františka přestala debatovat o chlupu a vzala svou sponu a nabrala do ní tento vous.
A dále bych ráda podotkla, že by se k našim schůzkám neměli připojovat mořští živočichové, jako jsou třeba například agresivní chobotnice, protože hrozí úrazy, takže prosím slečnu Poseidonovou, aby si vzala své živočichy zpět do klecí, ze kterých je - zajisté neúmyslně a neprozřetelně - pustila.
Dále bych ráda připomněla, že Vaši manželé ani synové by se neměli objevit ve vašich promluvách okolo tak citlivých věcí, jako jsou vousy. Takže ještě jednou na Vás apeluji, dámy a slečny: prosím, abyste se zdržely přiblblých komentářů.“
Po její sáhodlouhé promluvě místo dění na chvíli zmlklo. Okolo skupinky slečen a dam chodili lidé. Všechny totiž stály původně na ulici a kupovali od kolemjdoucích mýdla. S tím rozdílem, že vlastně jen čekaly, až někomu spadne na zem ten nepatrný ambivalentně vypadající chloupek.
Jarmilka se sesunula zničehonic k zemi, protože lavička, na níž stála se jaksi změnila v lavičku rozpadlou. Veškerá neurčitost tohoto dění pak byla víceméně degradována na pouhou náhodu, neboť zcela určitě ty dvě malé dýně nepřipomínaly sadu žlutých knoflíků.
Sedíc na zemi, mezi třískami, se rozhodla podívat na nebe. Bylo už půl osmé ráno a místo pouličních lamp Jarmilu oslepovaly paprsky vycházejícího slunečního kotouče, který nyní bryskně pádil po ulici v modrém mercedesu, což Jarmilku neméně mátlo.
Za všechno vlastně stejně mohla jen borovice vejmutovka, nonšalantně se sklánějící ze střechy vedlejšího obchodního centra.
„Mám já to ale hlad,“ pravila Jarmila „asi bude nutné nekonsternovat se natolik svým pádem.“ Povyskočila a ihned zakopla samozřejmě o dlažební kostku. Zadržela se ovšem o jednu půvabnou dívku, která také shlížela na paní Františku, jež se stále marně pokoušela nabrat do spony vous. „Och, děkuji vám. – Vypadáte krásně.“ Řekla Jarča.
„Ach, děkuji Vám já, takovou poklonu mi nesložil již dlouho žádný muž, natož tak žena. Vy asi náhodou nebudete chtít jít na oběd, že?“
„Ale ano! Zrovínka tam mám namířeno.“ Odvětila opět Jarmila a zavěsila se do své nové známé.
„Ach, jste tak milá Jarmilo.“ Pravila nová známá a utřela si volnou rukou flek od chobotnice na sukni tak, aby si toho Jarmilka nevšimla. To aby nepojala podezření, že nová známá je také plna vzdoru vůči absurditě většinové společnosti.
Když dorazily do jedné krásné restaurace, vešly přímo do kuchyně. Jeden z malých šéfkuchaříčků zrovna připravoval plněný lilek. Jakmile Jarmile došlo, co to kuchař dělá, zvolala: „Co to jako děláte? Co si to myslíte? Tak se porcuje rajče? To nemyslíte vážně!!! Nechte toho! Ukliďte to! Okamžitě! A vypadněte z kuchyně!“
Avšak, kuchařík byl jeden z těch, kdo se nechají snadno rozlítiti pravil: „Ňho! Slečno či paní, či kdo vlastně jste, poslyšte, já tady šéfuju kuchyni již pětadvacet let a ještě se mi nestalo, že jsem byl přerušen v tak jednoduché činnosti, jako je porcování rajčete. Takže kdybyste byla tak hodná a nechala mě buď na pokoji, anebo, nelíbí-li se vám to, tak si to udělejte sama!“
Jarmile zhořkl na tváři úsměv, ale jala se dělat jakože nic. Otočila se ve chvíli se svou přítelkyní na podpatku, podkopla kuchaři nohu a řekla uraženě ve dveřích: „Tak abyste věděl, jdu pryč!“
„Juch!“ ozvalo se z kuchyně. Ale to už Jarmila shodila okolojdoucí servírku s tácem, na kterém bylo osm káv, na zem.
Všichni v restauraci čekali, co se bude dít dál, nicméně, nic se nedělo. Jen Jarmilčina přítelkyně se vytrhla z jejího sevření a odkráčela pomáhat pohozené a pohoršené servírce, která se jaksi nemohla vysápat k barovému pultu.

Jarmilka seděla ten večer u svého osobního pera a psala dopis. Ve světle lampičky sem tam poletovala malá muška a horko bylo takové, že by se dalo krájet. V potu Jarmilky se však odrážela hudba z blízkého gramofonu, jakási kubánská kapela.
V tutéž chvíli, kdy dopravila poslední slovo stížnosti na papír, otevřely se dveře do pokoje a zafoukal silný studený vítr. Otočivší se Jarča uzřela postaršího pána, který v tutéž chvíli položil svou notnou dávku kokainu na její sofá a pravil: „Dáte si cukřík do čaje?“
„Ale…“ a než to Jarmila dořekla, přerušil ji: „Podívejte se, slečno nebo paní, či kdo jste, abyste věděla, já nejsem lecjaký kouzelný dědeček, a tohle není Argentina. Proč si myslíte, že jsem jel tak daleko, abych navštívil svou starou přítelkyni Borovici Vejmutovku a připravil pro ni ten velkolepý funus?“
„Ale-“
„Ne, nemáte pravdu. To všechno se nestalo protože tomu pánovi vypadl vous, ale proto, že finanční krize a sexuální revoluce prošly jistým typem mutace a spojily se. Vznikla tak sexuální krize a finanční revoluce. A jak to myslím?“
„Avšak!“
„Zase se mýlíte drahá. Sex už není to co býval. A peněz je tak mnoho, že je jich málo. A to není všechno. Podívejte se na mě, malého tučňáka, který se musel v přestrojení za mrtvého tuleně doplazit z Asie až sem, do jižních končin konce, aby zde vykonal poslání, pro které byl poslán poslem od jistého poslance. A nemyslete si však, že jsem zhýralý madam.“
„Nicméně,“ a tentokrát zacpala starci ústa jeho pytlíkem s drogou „pane, nechci vám odporovat, ale v žádném případě, který jste zmínil, jste se nezmýlil, takovým způsobem, abych byla schopna říci, zda je možné vyřknout pravdivý soud o tom, jestli jste měl anebo neměl absolutní pravdu. Protože jak jistě víte, není možné posuzovat pravdu podle objektivnosti, neb nic takového nelze.“
„Fuj, vy jste mne ale zamotala.“
Jarmila se pousmála a přerazila o starce židli. Ten se zhroutil k zemi. Do této scény však vstoupila ještě jednou ona záchranná pomocnice (ta expřítelkyně Jarmilina) a pomohla starci na nohy. Pohoršeně se dívala na třísky, které zbyly z židle. „No tohle jsi tedy nemusela.“ Odvětila a odešla spolu se stařečkem.


 celkové hodnocení autora: 93.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 7 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 15 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 13.08.2010, 16:51:30 Odpovědět 
   Začínám si zvykat na chobotnice, halenkáře, žluté knoflíky a "Ňho!" ;-))) Škoda jen, že jsem (byť na přeskáčku) celý cyklus asi dočetl... Jednička, nebo něco kolem. Kdo ví, třeba za tím vším má prsty (nebo vousy) ten kouzelný dědeček!!! ;-)))
 taxikus 29.03.2010, 14:25:42 Odpovědět 
   Jako správný čtenář jedu odzadu a líbí se mi to čím dál víc :D Nikdy jsem nepřemýšlel jak může můj chlup zatočit s lidskou společností, natož když se do toho připlete chobotnice. Za jedna... Btw škoda, že větší prostor nedostala pomáhající žena...
 ze dne 29.03.2010, 14:42:53  
   Gilbert Cunninghamm: No tak to vidíte, jeden se ani nenaděje a už se válí ve vypadnutých chlupech... člověk by neřekl, co všechno dokáže způsobit absurdita, že? :D
 Charlie91 24.12.2009, 10:38:43 Odpovědět 
   Zvláštní a zároveň úžasné - jedna, moc se mi to líbilo!
 ze dne 24.12.2009, 13:59:49  
   Gilbert Cunninghamm: vskutku děkuji, jen si přečti i zbývající :)
 čuk 23.12.2009, 5:54:34 Odpovědět 
   Hodně absurdní, hodně vtipné, hodně nezvyklé. Absurdita v absurdní situaci a absurdita pohledu na reálné situace. Chybí mi však vygradovanější působení vousu a větší zapojení do děje (na př. někdy zapadnutý vous do jemného soukolí může způsobit selhání oného). Také mi uniká, jak hned bylo jasné, že se jedná o vous? Vždyť jsou v podstatě tři varianty "přírůstků na lidském těle a to autor nerozlišuje, naopak někdy směšuje ( málo působí v textu se vyskytující chloupek oproti vousu. I kontrast tady chybí.) Tedy: aby bylo jasno: ony tři kategorie jsou vous, vlas, chlup a jejich zdrobněliny a nejsou jen v doméně mužského těla. tady analyza problému nejde dostatečně hluboko. Velmi zajímavé by jistě bylo vysvětlení, proč do ženského rodu je uveden jen jeden objekt: vlásečnice. Zde se naznačuje jisté kriterium rozlišení, ovšem i to mi v textu chybí, Analyzu a funkční projevy vousu ( je-li to vůbec vous!) je nutno zvědečnit a sofistikovat..
Motivy přecházející z předchozích dílů nemohu hodnotit, protože si předchozí díly nepamatuji. Mám dojem, že se tyto subjekty měly projevit razantněji a trochu detailněji, na př. vyslovit se k problematice vousu. Chybí i společenská zmínka o závažnost voudu, úvahy o jejich délce atd. Tedy nedostatků dost, až je vědecké pojednání ještě více absurdní (Ty ženský se mi pletou neb jsem nezpozoroval žádný sexepíl).
 ze dne 23.12.2009, 12:28:31  
   Gilbert Cunninghamm: Všechno není o vousu, a tak se tedy zdá, že tady někdo až moc rád vousy... Tedy nic proti, ale možná kvůli tohoto mínění není rozveden sexappeal některých vystupujících slečen. Ovšem brzy v dalším příběhu snad ten sexepíl bude patrný na jedné epizodní postavě... :) Máte se na co těšit.... :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Láska je...
Marek Bouchal
Ve spárech - 2....
Lucie Braunová
Devátá Věž - čá...
taxikus
obr
obr obr obr
obr

Ztracená 9.část
Kondrakar
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr