|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303525 komentářů :: on-line: 10 ::
|
 |
|
:: Přečti mě ::
 Adicts |
publikováno: 04.01.2010, 6:31
|
| Koho bude zajímat pokračování, ať dá vědět:) |
| |
|
|
Na Danův nos dopadla vlhká sněhová vločka. Rozzuřilo ho to natolik, že kopl do nejbližší popelnice.
„Podělanej sníh,“ zaklel potichu a vydal se po schodech do metra.
Naštvaně si cvaknul lístek a začal sbíhat eskalátory. Čím hlouběji se dostával pod povrch, tím slabší byl jeho vztek. Ve vagóně už měl celkem příjemnou náladu.
Přispěla k tomu i elegantní třicátnice ve vypasovaném kabátku, která si sedla naproti němu. Nejdřív lačně sjížděl pohledem její nohy, pak ale začal mít pocit, že se na něj dívá a nasadil arogantní výraz lhostejného pasažéra.
Dlouho to nevydržel a podíval se na ni znova. Uhlazená kráska se na něj ale nedívala. Její oči směřovaly někam nahoru. Po chvilce sklopila zrak a nervózně začala prohledávat kabelku. Po pár hmatech z ní vylovila lesk na rty, rychle ho použila a vyrazila ke dveřím. Dlouhé nohy udělaly krok vpřed a za vypasovaným kabátkem se zavřely dveře.
Dan se otočil, aby zjistil co krásnou dámu upoutalo. Hmm, klasika – hadry, mejkap a kecy o sexu a o životě, pomyslel si, když uviděl reklamu na ženský časopis. Přece jenom ho ale reklamní plakát něčím zaujal. Za lištou byl zastrčený papírek, na kterém bylo napsáno PŘEČTI MĚ.
Vstal, aby se na něj podíval zblízka. Atraktivní třicátnici zatím na protější sedačce vystřídaly dvě chichotající puberťačky, které z jeho postávání pod titulky o orgasmech a podpatcích měly ohromnou zábavu. Jejich smích ho rozčiloval. Rychle vysunul papírek z lišty, a i když měl jet až na konečnou, příští stanici vystoupil.
Cestou z eskalátorů vrazil do hezké tmavovlásky. Dneska to je samá pěkná holka, mihlo Danovi hlavou. Otočil se, aby snědou krásku zhodnotil zezadu. Čekalo ho ale zklamání. Dívčiny nohy zakrývala dlouhá péřová bunda. Aspoň si mám co představovat, vzal pozitivně situaci Dan, a nechal ty dva otazníky zmizet v davu.
xxx
Dveře obchodního centra se otevřely jako náruč, do které se Klára s potěšením stulila. Nakupování ji uklidňovalo. Milovala prohlížení nových kolekcí, vášnivě ale utrácela jen ve slevách. Stejně jako v životě nemusela mít všechno hned. Na výhodné nákupy si ráda několik týdnů počkala. O to větší radost jí přinesly.
Dneska ale obvyklý nakupovací styl vynechá. Potřebuje šaty na vánoční večírek. Ve vzduchu visí naděje, že se Richard konečně vymáčkne a požádá ji o ruku. Přede všemi.
Nic proti trpělivosti, ale sedm let je moc dlouhá doba i na Kláru. Konec čekání. V nakupování i životě.
Pokud se Richard nevyjádří, je rozhodnutá vztah ukončit. Ať to dopadne tak nebo tak, potřebuje, aby ji to co nejvíc slušelo. Pragmatická jako vždy.
Nuda, nuda, hnusná barva, blbej střih… aahh, ty jsou krásný, zajásala Klára nad fialovým modelem bez ramínek.
„Máte je i v esku?“ zeptala se znuděné zrzky v tričku s logem obchodu.
„Mrknu se do skladu,“ odpověděla rozvláčně prodavačka a ukázala piercing v jazyce.
Po chvilce se vrátila s menší velikostí. Klára byla nadšená a nedočkavě pospíchala do kabinky. Rychle si rozepla péřovku, stáhla přes hlavu svetr i tričko najednou a nedočkavě se soukala do třpytivého korzetu.
Nádhera, zašeptala na odraz v zrcadle, ve kterém se usmívala roztomilá černovláska ve svůdných šatech s cedulkou.
Po pár uhrančivých pohledech na sebe samu si všimla, že je za zrcadlem zastrčený nějaký lísteček. Byl na něm nápis PŘEČTI MĚ.
To je jako z Alenky v říši divů, řekla si se pobaveně Klára a začla psaníčko zvědavě rozbalovat.
xxx
„Nazdar, co ty tady?“ pozdravil překvapeného Dana jeho švagr Petr.
„Čaua. No, taková předvánoční procházka. Dárky a tak,“ odpověděl mile Dan.
Na bratra svojí ženy narazil rád. Často se mu svěřoval se spoustou věcí včetně jejich vztahu. Kdyby mu nevrtal hlavou ten dopis z metra, hned by mu vyslepičil odpolední hádku po telefonu. Jako každý rok řešili hory. Dan chce jet sám s kamarády, Tereza to jako každý rok nechápe, a v záchvatu vzteku mu zavěsí. Doma s ním nebude mluvit, pak se ale usmíří a na hory odjedou společně. Dan jí zase vyhoví, ale bude ho to žrát až do příštího roku, kdy opět nezvládne říct ne.
O tomhle Dan přemýšlel, když mu odpoledne spadla na nos vločka a jeho vztek odnesla popelnice. Teď se ale svou ženou nezaobíral.
„Normálně, víš co jsem našel v metru?“ položil Petrovi řečnickou otázku a převyprávěl mu historku se zastrčeným papírkem. Rád by se zmínil i o elegantní krásce a hezké tmavovlásce, ale přece jen je to Terezin brácha.
„To tam dalo nějaký děcko, ne? Zřejmě vzkaz pro jiný děcko. Doufám, žes jim ho neukrad,“ zasmál se Petr.
„Mám ho tady,“ zarděl se Dan a vytáhl z kapsy složený papírek.
Xxx
Dan vcházel do restaurace se smíšenými pocity. Připadal si hrozně hloupě, ale zároveň cítil příjemnou nervozitu z neznáma. Pět let v manželství, pět let bez překvapení. S Terezou nebyl šťastný ani nešťastný. Někdo by možná řekl spokojený. Sám Dan nevěděl. Byl si jistý jen tím, že mu něco chybí. Že by to bylo vzrušení, které právě teď zažíval?
Očima vyhledal kulatý stůl vlevo u okna. Nikdo u něj neseděl.
Bože, co jsem to za vola, co tu dělám, proklínal se a chystal se k odchodu. Cestou vrazil do měkkých ňader v péřovce. Patřila okaté černovlásce, kterou odpoledne viděl v metru.
„S dovolením,“ řekla dívka s rozzlobeným výrazem v krásných očích a pokračovala v cestě. Danovo vzrušení stouplo. Rozhodl se, že odhalí tajemství, které v metru skryla bunda a šel si stoupnout k baru.
Objednal si dvojitou tequilu a čekal, kam si černovláska sedne.
Určitě na ni čeká nějakej chlap, odhadoval pesimisticky Dan a natáhnul se k baru pro citrón a sůl. Olízl si posolené zápěstí, kopl do sebe pití a zaskučel bolestí při zkousnutí citrónu. Měl hrozně citlivé zuby a sladká a kyselá chuť ho bolela jako čert.
Najednou na bolest ale zapomněl. Nemohl uvěřit svým očím. Krásná černovláska seděla u kulatého stolu vlevo u okna.
Ty vole, co teď, řekl si rozklepaně Dan. S něžnějším pohlavím si většinou věřil. Sázel na vtip a sebevědomí. Dneska mu ale obojí scházelo. Možná to komplikovaly i výčitky vůči Tereze. Místo vysedávání v baru a číhání na cizí holku měl být přece doma a řešit každoroční hádku o horách.
Najednou se mu zastesklo po domácím stereotypu a hřejivé náruči svojí ženy. Zaplatím a jdu, rozhodl se a začal lovit peněženku. V tu chvíli zalitoval, že od rána nejedl. Prudší pohyb a alkohol v prázdném žaludku mu neudělaly dobře. Rychle si zakryl pusu a pospíchal na záchod.
Xxx
„Dám si neperlivou vodu,“ oznámila Klára číšníkovi a začala hledat žluté psaníčko z kabinky. Podle něj měla být v sedm v jedné z hospod na náměstí. Přesněji u kulatého stolu vlevo u okna. „Budu se těšit,“ ukončil pozitivně vzkaz neznámý autor. Klára se taky těšila. Připadalo jí to jako zábavná hra. Zajímalo ji, kdo to psal a co ji čeká.
Navíc dneska neměla co dělat. Richard je na služební cestě, kamarádky nemají čas, tak proč být sama doma, řekla si Klára, když krátce zaváhala, jestli má do hospody jít.
Xxx
Jakoby s obsahem žaludku zmizely i výčitky. Tak se Dan cítil, když se vyzvracel, spláchnul, umyl ruce, opláchl obličej a podíval se na sebe do zrcadla. Modré oči, husté tmavé vlasy, sexy strniště. Neodolá, řekl polohlasně Dan a usmál se na sebe do zrcadla. Sebevědomí měl zpátky a podle zkušeností věděl, že vtip s ním jde ruku v ruce.
Když se blížil ke stolu, čekalo ho další překvapení. Krásná černovláska už nebyla sama. Vedle ní seděla další tmavovláska a dvě blondýny. Kvůli nim by Terezu dneska samotnou určitě nenechal. Pořád tu ale byla sexy krásnoočka, takže Dan ke slečnám přistoupil blíž.
Všiml si, že mají před sebou čtyři žlutá psaníčka. Podle vzkazu z metra to mělo být poznávací znamení.
„Zřejmě jsem našli stejný dopisy,“ spustil na dámy, ale do očí se díval jen té nejkrásnější.
To je ten úchyl, co do mě vrazil, řekla si Klára, když se podívala na obtloustlého neoholeného chlápka s kouty a nevýraznou barvou očí.
„Máte tušení o co jde?“ zeptala se Dana jedna z blondýn. Měla rozteklý obličej a dvě brady.
„Nemám. Snad to ale spolu brzo zjistíme,“ odpověděl a zamrkal směrem ke Kláře. Ta jen znechuceně odvrátila zrak.
Zbytek stolu neřekl nic. Nevýrazná bruneta ťukala něco do mobilu a bondýna číslo dvě odešla na záchod. Dan se za ní pro kontrolu ohlídnul, ale brzy zalitoval. Plochej zadek, tlustý stehna, řekl si zklamaně.
Z trapného mlčení vysvobodil čtveřici příchod číšníka a elegantního muže v obleku.
„Neperlivá voda pro dámu,“ podal číšník Kláře pití. Když mu s úsměvem poděkovala, lehce se začervenal.
„Co kromě večeře zdarma mohu nabídnout vám?“ zeptal se číšník zbytku stolu.
Čtveřice se na něj nechápavě podívala.
„Lístečky se vzkazem jsou součástí naší nové marketingové strategie. Plánujeme tři cykly. V tom prvním jsme se zaměřili na ženy, proto jsme psaníčka nastrčili do butiků, kosmetických salonů a reklam na ženské časopisy,“ vysvětlil situaci vysoký štíhlý muž, který byl podle visačky na saku majitel restaurace. Při svých slovech se shovívavě usmál na jediného muže u stolu.
„Skvělý, teď vypadám jak teplouš,“ pomyslel si Dan, který se už začínal těšit na večeři po boku atraktivní dívky.
„Co to je za způsoby? Proč ne reklamní plakáty nebo upoutávky v médiích?“ zeptal se světácky Dan.
„Chceme se zúčastnit soutěže o nejnápaditější marketing roku. Možná tím nezískáme davy, ale originální hosty se smyslem pro humor určitě,“ polichotil čtveřici majitel a s poděkováním a přáním hezkého večera odešel.
„To jsou teda věci,“ nadnesl Dan a opět zamrkal na Kláru. Ta jen pronesla slova o tom, že tuhle šaškárnu nemá zapotřebí, a zvedla se k odchodu.
Při pohledu na hubenou brunetu a rozblemtanou blondýnu chtěl Dan udělat to samé.
Když se natahoval pro bundu, naskytl se mu pohled na odcházející Kláru, která si ještě nestačila obléknout péřovku. Její zadek a nohy byly mnohem tlustší než si představoval.
Ve stejnou chvíli se ke stolu vracela blondýna číslo dvě. Zdála se mu mnohem hezčí než si z prvního pohledu pamatoval. Najednou zapomněl na měkká ňadra a krásné oči nafoukané černovlásky i na hřejivou Terezinu náruč.
„Můžu Vás pozvat na večeři?“ zeptal se blondýny, zatímco očima hledal volný stůl pro dva.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 37 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
