|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303525 komentářů :: on-line: 10 ::
|
 |
|
:: Epocha moderních básníků - Intro ::
 Altro |
publikováno: 03.01.2010, 9:47
|
TRACK 1
# 1:48 |
| |
|
|
Pokoj prozářilo zelené světlo panelu rádia. Bylo šest hodin a okny se prodíraly jen paprsky pouličních lamp. Na display naběhl nápis WELCOME. Poté probliklo READING a přístroj začal tlumeně chrčet. Spící postava se převalila, jako by tušila příchod budíčku. Chroptění věže se ztišilo na nepatrný zvuk rotujícího disku. TRACK 1 00:00. Dunění najednou ukončilo posvátné ticho snů. Za chvíli se z pod peřiny objevilo ospalé mžourání. Kolem půl sedmé se jinoch posadil na pravou stranu postele, zkontroloval si mobil, který odpočíval celou noc na nočním stolku.
„ Pojebaný pondělky.“ problesklo mu hlavou.
Martin si prohrábl svoje špinavě blond nakrátko střižené vlasy. Kdysi jen měl dlouhý ale nebyl zrovna spokojen jak se vzhledem tak i faktem, že se nepoddajně chovaly a s oblibou zacláněly modrým očím. Po chvíli se sedmnáctiletá struktura ospalých svalů narovnala a protáhla si záda. Na výšku mohl mít Martin zhruba sto sedmdesát pět centimetrů, což pro něj nebylo zrovna dostačující. Nesnášel vstávání, rád spal do dvanácti a nechápal co bude dělat, až ho skolí nespavost ve vyšším věku, zkrátka flegmatik co se za to nestyděl. Kolem tři čtvrtě na sedm si zašel na záchod a do koupelny. Shodil ze sebe volný trenky ve kterých spával a vešel do sprchového koutu. Bydlel ve velkém rodinném domě a proto musel chvíli počkat, než se přivalí horká voda. Při tom čekání mu ledová vláha způsobila kromě husí kůže další znechucení rána.
„ Když vstanete ve dvanáct, tak není taková zima, zvláště ne ve sprše.“ pomyslel si.
Pět minut po sedmé seděl Martin v kuchyni, žvýkal chleba s paštikou a přikusoval k tomu sýr. Jakmile dojedl otočil židli tak, aby si mohl dát nohy na levo stojící židli. Mírně se posunul níž, až měl opěrku v úrovni hlavy. Usrkával z jeho oblíbeného anglického čaje, do velkého hrnku čtyři lžičky cukru a nehorázně zakápnout citrónem, tak to měl rád. Ve čtvrt na osm se znovu posadil jak se sluší a z ošatky na stole začal vybírat jeho prášky proti migréně. Poté těch sedm různě velkých, barevných, hořkých, sladkých nebo i bez chuti vyskládal do hrsti. Všechny je pak spolkl pomocí posledních loků čaje.V tom byl profík, spolknout hromadu prášků na jednou.
Po snídani zase běžel po schodech vzhůru do svého pokoje. Kuchyně totiž byla v přízemí domu, i jeho rodiče tam bydleli. Zatímco on trávil ve vrchním patře úplně sám, teda pokud nepřijela návštěva nebo jeho sestra. Když doběhl do pokoje pustil si rádio a suše prolítl rozvrh, když byl mladší tak si ho pamatoval na z paměť ale teď už to nepovažoval za důležitý, navíc měl kromě pátku pořád do čtyř odpoledne a takovou kapacitu mozku neměl. Pomalu si vyskládal učení z tašky, teda jenom to co nepotřeboval a začal do ní dávat učebnice, sešity, tabulky co byly dneska na programu. Jakmile to dokončil, půlku z toho vytáhl zase ven, mrskl s tím o stůl, počestoval školní systém, učitelky a předměty barvitými přívlastky. Zkrátka nebyl šprt, tak proč tahat všechno ne? Už se chystal k odchodu, takže se ještě prohlídl v zrcadle, upravil vlasy a podruhé si vyčistil zuby. Poté si nasadil černou čepici s umně stylizovanými šedobílými nápisy, oblíkl si bundu a nechal ji rozeplou. Na záda si hodil tašku a v ruce mačkal poutka igelitky ve které měl věci na basketbal.
Škola, ústav, gympl říkejte tomu jak chcete, ležela kus od centra městečka v prostředí parku. Martin to měl z domu do onoho zařízení zhruba něco přes kilometr. Většinou šel po ulicích sloužících jako přístav rodinných domů ale tu a tam se objevila stará dobrá známka komunistického imperialismu – bytovka. Když vyšlapal z malého důlku jeho čtvrti a zahnul pryč z hlavní ulice, která lemovala jednu z důležitých tepen města, zapálil si cigaretu. Dřív kouřil modrý cíga ale tak nějak přešel na červený. Za půlkou cesty zašlápl nedopalek a zkontroloval si na displeji mobilu čas. 7: 48. Nenápadně se pousmál, dneska přijde tak tři minuty před zvoněním, což je na něj docela brzo.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.3 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
3.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 9 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 29 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
