|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303527 komentářů :: on-line: 9 ::
|
 |
|
:: ZLATÉ USÍNÁNÍ ::
|
| |
|
|
Tvůj plný prs mám ještě ve své dlani, ale na přírodu přichází teď spaní, po dychtivém sténání, podzimní je tu usínání. Pryč je zeleň svěží i chvění, pryč všechno milenců chtění. To ještě léto žhavé neskončilo ani, a už časně, za svítání, hned s rosou ranní, chladivý vzdoušek ven mne vyhání. Vyjít ven, to stojí zato, letošní podzim je samé zlato. Jen mlžný opar dokáže tkát ze závojů mlhy tak lehký šat. Prodírám se mlhou ranní a vzpomínkám mým nic nebrání…
Po bujarém létě, tak plném chvění, na všechnu zeleň jak by přišlo tlení. Už i burčáku přišel čas a opilému nebi pohasíná jas. Vše pomaličku umírá a zimě dveře pootvírá. Jeleni v lese vedou boje samčí a listí barvami tam křičí a tančí valčík na rozloučenou s létem. Je to tak co svět stál světem. Babímu létu už umíráček zvoní, vše je vlhoučké a omamně voní. A padající listoví vtančí polonézu na podzimní bál - přišel čas rýmy, čaje a teplých šál. Spousta stromů se svlékáním se zdráhá, než docela vysvleče se, než bude nahá.
Slunce vyšlo a plně už svítí, všude korálky rosy se třpytí. A tak barevně teď křičí lesy, kde jsi, má lásko, kde jsi? Vzdálená jsi jak planeta Pluto, tam je oranžově, tam zas žluto. A všechny odstíny hnědé, to snad ani malíř nesvede. Listoví hoří žlutými plamínky, to umírají na letní lásku vzpomínky… Mokře usínají mechy a žlutě remízky, uschly už milostných šťáv penízky, ty zlaté mince letních lásek. Pryč vítr odvál každý vlásek. I slunce už zapomnělo, jak se kdysi zastydělo, když vláčně nahé uvidělo to zlatavé chmýří na tvé pleti… A teď beze studu i bez závěti, mlčky dává létu sbohem. A za každým rohem zní ozvěna tvého sténání, jako tvé polibky, jako tvé volání… Jak teskné loučení s láskou, co už není a co s roztaženými křídly létala modrou oblohou. Ty mraky za to nemohou, že i ptačí křídla se unaví, i láska churaví, než se uzdraví. A tak božské bylo začátkem léta s tebou do výšin nebe vzlétat…
Příroda nám zlatě stůně, cítím tu náruč, plnou vůně, od každé ženy trochu asi, tolik rozličných vůní ženské krásy. Ale nic nevoní tu, jako tvoje vlasy. A docela jistě vím, že nic nevoní jako tvůj klín. Až jsem se při své představě zastyděl, vůně všech žen, já přírodě tak záviděl… Ale nikde jsem tam necítil tebe, nikde smyslnou tvou vůni, ani v zrcadlech lesních tůní, ani v modravém blankytu nebe, tvé tmavomodré oči já nikde jsem tam neviděl…
Každá láska je krásná, každá bolí, šeptá tu tiše vítr v polích. S podzimem zlatým tiše usínám, tvé jméno na rtech svých mám. Svá slůvka ti šeptám, na nic se neptám a na dlani mám javorový list. Ale ty stejně nebudeš to číst…
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 13 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.3 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 25 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 94 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
