|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303527 komentářů :: on-line: 9 ::
|
 |
|
:: Jídelna ::
Tak trochu morbidní a komická povídka (nebo co to je) o naší Jídelně, kam chodí jen odvážlivci.
(Upozornění: není to pro slabé povahy.) |
| |
|
|
Nemohl jsem uvěřit vlastním očím, když jsem poprvé uviděl "jídlo" z naší "Jídelny". Byl jsem prudce rozmlsaný z té ve školce, kde jsem byl oblíbencem kuchařek. Ještě stále se v mých očích zračila ta pravá bramborová kaše, tak moc lahodná. Čisté příbory, talíře a skleničky, které se jen blýskaly.
Jakási strašidelná a opelichaná - tenkrát ještě ne tolik - kuchařka mi hodila na talíř něco, co mělo připomínat čočku a párek. Naštěstí jsem byl dostatečně malý, abych neviděl přes pult, co se v kuchyni děje. Kdybych to uviděl, asi bych už nikdy nemohl jíst, na to jsme rozhodně nebyl připravený, ale to předbíhám.
Ani jsem nemusel chodit ke stolu, protože ta napodobenina jídla zapáchala natolik, že jsem rovnou spěchal k okýnku, kam se odkládaly zbytky. Nepovedlo se mi to.
Zastavil mě totiž poblázněný hlídač, který má na starosti zajistit, aby děti snědly to, co jim kuchařky nadělily.
"Kam si myslíš, že jdeš, frajere?! Tohle," spustil, ale na chvíli se odmlčel, když ukazoval na můj talíř, "pěkně zpapáš, já si tě pohlídám."
Vyděšeně jsem si sedl s dalšími kamarády ke stolu a dělal, že jím. Když se náhodou otočil, se zavřenýma očima jsem do sebe házel čočku, i když chutnala jako prvotřídní stavební materiál.
S vypětím všech sil a hlavně svého žaludku, jsem snědl svou nadílku a hlídač mě s potěšeným výrazem pustil k okénku. Jedna z nejhorších chvil mého života.
Druhý den jsem do školy nemohl. Zvracel jsem a trápil mě průjem. Ovšem od kluků jsme se dozvěděl, že druhý den byla čočková polévka s párkem. Ta představa byla natolik nechutná, že jsem musel letět na záchod znova.
Po probděné noci se mi udělalo líp a s obrovskou nevolí jsem musel opět do školy... A pak do Jídelny.
Jak šel čas, postupně jsem si začal zvykat a učit se unikat "Úhoři", jak jsme pojmenovali onoho hlídače, kvůli jeho až elektrické vznětlivosti.
Jídlo už jsme brali s nadhledem. Pak nám pomalu docházelo, proč je opelichaná kuchařka dnem co dnem opelichanější. To proto, že každý den jsme nacházeli na talíři "tajnou přísadu" - její vlasy.
Už jsem dokonce viděl, jak vypadá kuchyň. Rezavé kýble, z kterých lijí polévku a čaj (bezpochyby je mezitím neumývají, jednou jsem v čaji našel pór), nebo krupicovou kaši, kdy jste mohli krásně vidět velmi chutné hrudky. Hnus všech hnusů ale představovala jakási černá hluboká díra v podlaze, kam kuchařky házely zbytky. A vždy, když se blížilo uzavření jídelny, opelichaná kuchařka někam zmizela. Báli jsme se toho nejhoršího - že jde dolů pod tu díru papat. Vzhledem k tomu, že pod našima očima na talíři ležela zajímavě vypadající pochoutka, běželi jsme při této představě pryč.
A abych nezapomněl, musím se zmínit, co všechno denně dostáváme za nadílky: bramborová kaše, chutnající jako písek, že kdyby zatuhla, byla by pevnější než beton, špenát zahuštěný vajíčkem, kus masa obalený v tuku, to vše zalité UHO (=univerzální hnědá omáčka). Chemické reakce začaly probíhat okamžitě. Všechno se samo promíchalo, výsledná tekutina zezelenala a potichu si pro sebe zabublala. Maso se kamsi vytratilo a později, pokud na to měl člověk žaludek a hledal, nikdy nenašel. Tlusté rozvařené špagety, polité UMO (=univerzální menstruační omáčka, tento název jsme zvolili proto, že vyloženě vypadá, jako by do omáčky kuchařky přidávaly další "tajnou příměs") s masem. Kuchařka to většinou hodí na talíř - mimoto úplně obyčejně rukou bez rukavice - způsobem, že z talíře všechno viselo a velmi tekutá UMO začala stékat po špagetách přímo na váš tác. Žemlovka z rozteklých rohlíků a jablek.
A mohl bych pokračovat dál. Například mléko ve skleničce, která je tak hnědá od čaje, že se na mléko ani nevidí. Anebo míchání různých limonád dohromady. Zelená se žlutou a samostatně.
Když je zima, dělají studené pití, když je horko, lijí do nás vařící čaj.
Z toho všeho jsem usoudil spolu se svými přáteli, že kuchařky v naší Jídelně tu nejsou proto, aby nám vařily jídlo. Ale že to jsou mimozemšťané, kteří se snaží vyhladit lidskou populaci nekvalitním jídlem a pitím.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 14 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 35 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 72 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
