|
|
|

|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303527 komentářů :: on-line: 9 ::
|
 |
|
:: Zvíře ::
| Tak trochu zvláštní báseň v podobě roztříštěného pásma (?) |
| |
|
|
Cítit se jako ryby ve dřezu,
jako šachová figurka koně,
na televizní obrazovce deprese,
která nezhasne jen tak.
Cítit se jako vlašské ořechy
na vlastním podkladě medu,
ze něhož raší výhonky tónů,
jež snímají z očí vrstvy alkoholu.
Cítit se jako ochablé svaly
po náročné práci ve stoje,
kdy jeden člověk nebo druhý,
musel odejít mrtvý a nebylo lásky.
Cítit se jako vlastní pásmo,
plynoucí z chýší klepajících
prstů klávesnice po mém mozku,
ve kterém postpunk nechává elektrony.
Cítit se jako trigony absurdity,
nezhoršující vlastní energii,
pro kterou byl ochoten udělat cokoli,
a přesto není v smutném trojúhelníku.
Pojmout jej do sebe,
jako zvíře, které se nedokáže nabažit
samo sebe, jako zvíře, které se nedokáže
nabažit vlastní krve, jako zvíře, které se
nedokáže nabažit krve zemřelé erotiky.
Pojmout jej pro sebe,
jako oxymoron ranního světla, jež
prodýchává ohnivé tabulky skla, jako
oxymoron ranní tmy, jež nedýchá na
zamrzlou plochu zrcadla.
Pojmout jej na sebe,
jako vnitřní žár sžírající pískot srdce,
jako vnější pohnutku uhnívající tam dole,
jako zevní ohryzek samolibosti v poklopci,
jako horizontální plochu střepiny letící do sebe.
Pojmout jej od sebe,
jako okoralý zbytek, jako zimomřivý lok,
jako tepající puls, jako tetelivý pot,
jako oscilující adhezi, jako pokrokový skok,
jako nesmířlivý kousek, jako latinský šok.
Přelidněné náměstí tvého břicha,
šumějící nad větrnou hůrkou,
destruktivní pod doteky dlaní slunce,
jež provolávají jihu rozkoši,
nekonečnou libost zdaru a ohně.
Přelidněné náměstí tvých úst,
které protentokrát zůstávají otevřeny,
v neskutečném šklebu lásky,
propadajícím do hlubin jazyka,
v nichž se snoubí vlastní tyče.
Přelidněné náměstí tvých očí,
které rotuje v neskutečné euforii,
propadající se šumem smyslů,
v celém vášnivém pojetí osobitosti,
pod tvými tvářemi a na tvých vousech.
Jsi to ty?
Který mě popadá a strhává ze mě,
lačnou a nezaměnitelnou přikrývku
vroucí lásky a bahna, jež napadlo.
Jsi to ty?
Který mě odhazuje na postel girland,
propadnutých v touhy malých bytostí,
truchlivé radosti a smírné kakofonie.
Kde je? Kde je milovaný ruch?
Hroutit se sám do sebe mne nebaví,
chci najít to město uchopených těl, ve kterém
žije jediné zvíře vlastní fantazii.
A to jsi ty.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.3 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 8 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 38 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|