» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

počet přístupů: 2141539

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303527 komentářů :: on-line: 9 ::

:: Ruka v kapse ::

Liliam	publikováno: 07.01.2010, 6:19


	Amanda se usadila na dřevěnou lavičku a dokonale nacvičeným automatickým pohybem si uhladila sukni. Nedisciplinovaný pramen vlasů vrátila za ucho, tak, jak to nejvíce lahodí jejím rysům. Jakmile se jen dotkla bronzové záplavy, kterou opečovávala celých pět let, mimoděk se zachvěla. Dnes se její hříva zdála ještě lesklejší a sametovější než kdy dřív. Potlačila spokojený úsměv a rozhlédla se kolem sebe. Jakoby si náhle vzpomněla na dávno ztracený úkol, rychle zašmátrala po kabelce a z jejích útrob vylovila brožovanou knihu. Do schůzky s kadeřnictví zbývalo ještě dvacet minut. Nemohla se dočkat, až si položí hlavu do ručníkem vystlaného umyvadla a na dvě hodiny se oddá heřmánkové masce, masáži mandlovým olejem a samozřejmě nepostradatelnému smetanovému zábalu. Jak jen kdy mohla žít bez této týdenní nezbytnosti? Pohodila hlavou a ucítila jemné zašimrání konečků vlasů nad bedry. Přehodila jednu štíhlou nohu přes druhou a lehce nadzvedla útlounký podpatek, aby se její lýtko vytvarovalo do atraktivnějších tvarů. U mužů měla úspěch. Hluboko ve své mysli ho však připisovala pouze svým vlasům vypiplaným od kořínku k jedinému účelu, a to dokonalosti. „Ehm,“ ozvalo se odkudsi. Amanda zvedla hlavu a dala si přitom nesmírně záležet, aby jí pár pramínku jakoby mimoděk zakrylo jedno oko. Dodávalo to jejímu pohledu na tajemnosti. Vedle lavičky postával usmívající se muž. Vypadal mladě, vcelku sympaticky. Přešlapoval z nohy na nohu a jeden koutek mu rozpačitě cukal nahoru a dolů. „Prosím?“ optala se bez jediného náznaku zájmu, což jí ve skutečnosti stálo mnoho ovládání. V duchu už popíjela šampaňské a kochala se myšlenkou, že další oběť padla do osidel její neodolatelné hřívy. „Mohl bych si k vám přisednout?“ mladík si olízl rty a těkal mezi Amandiným obličejem a účesem. Další hřejivá vlna proběhla jejím tělem. „Ale jistě, jak je libo.“ Elegantně se posunula o kousek dál, ale ne zase tolik, aby se příchozí nemohl kochat odlesky slunce při každém pohození kadeřemi. „Děkuji,“ šeptl mladík a opatrně se usadil vedle Amandy. „Víte, nemohu si pomoci, ale máte ty nejkrásnější vlasy, jaké jsem kdy viděl. Rád bych se jen zeptal, to je vaše přírodní barva?“ začal se zaujatě vyptávat. Amandu otázka trochu vyvedla z míry, přece jen by čekala, že muž zapřede rozhovor na poněkud jinou notu, ale na druhou stranu zavedl řeč na její nejoblíbenější téma. „Ale jistě, nikdy jsem si vlasy nebarvila, zdá se mi to barbarské. K člověku se přeci nejvíce hodí barva, se kterou se narodil!“ vášnivě se rozpovídala. „Ale o vlasy se snažím pečovat čistě přírodní metodou, žádná chemie a podobně. Dle mého názoru jim to velice svědčí.“ V tu chvíli se Amanda zděšeně zarazila. Co to dělá? Vždyť žádného muže nezajímá, jaké vlasové přípravky preferuje, svého nového společníka musela naprosto znechutit! Nenápadně tedy stočila oči, aby zkontrolovala, zda už mladík otráveně odešel. Ale muž seděl stále vedle ní, s hlavou zaujatě nakloněnou na stranu, výrazem zvědavosti v očích a rukama křečovitě zabořenýma v kapsách . Amandě přeběhl mráz po zádech-že by konečně ten pravý? Muž, se kterým by si mohla hodiny povídat jen o svých vlasech? Ach, jak by to bylo krásné! Na svého společníka teď hleděla téměř zamilovaně, stejně jako i on na ni. „Víte, ještě nikdy jsem nepotkala nikoho, s kým bych si měla tolik co říct!“ vzdychla dívka toužebně a zamrkala na muže sedícího kousek od ní. „A já zase už dlouho nepotkal nikoho, kdo by se o své vlasy tak nesobecky a dokonale staral,“ přitakal mladík, položil ruku Amandě kolem ramen a začal ji se spokojeným úsměvem jemně hladit po dlouhých vlasech. „Vy máte ale kouzelné boty! No nejsou krásné? Ale na nich se jistě dá jen cupitat, že? To v nich určitě nedokážete běhat,“ všiml si mladík pozorně střevíčků na jehlovém podpatku. „To máte pravdu, pohodlně se v nich dá leda tak sedět,“ obdařila Amanda tazatele něžným pohledem a zvonivě se zasmála. Mladíkovi zacukaly koutky a veškerou svou pozornost stočil opět na dívčiny vlasy. Jemně je vzal všechny do dlaně, až vytvořil jakýsi ohon. „A jak je máte husté, opravdu, radost pohledět! Ach, podívejte na toho rozkošného ptáčka zobajícího chlebové drobečky!“ nadšeně ukázal na opačnou stranu ulice. A dokonce má rád zvířata, pomyslela si Amanda nadšeně. Otočila hlavu směrem, kam její společník ukazoval a snažila se to roztomilé stvoření zaměřit. Vše se událo rychlostí blesku. Ruka rychle vyjela z kapsy a nebyla prázdná. Cosi se zablýsklo na slunci, dívka náhle ucítila krátký tah v zátylku a následné ulehčení. Ozval se start zkušeného sprintera při rozběhu a jediné, co Amanda spatřila, byla záda mladého muže utíkajícího parkem. V ruce mu vlálo cosi zrzavého a dlouhého, slunce se naposledy zalesklo v bronzové záplavě… Dívka se pokusila rozeběhnout se za zločincem, ale noha se jí zvrkla na příliš vysokém podpatku… Posadila se zpátky na dřevěnou lavičku a automaticky pohodila hlavou, aby jí do obličeje nepadaly vlasy. Nic se nestalo. Zkontrolovala, kolik času jí ještě zbývá do návštěvy kadeřnice.


celkové hodnocení autora: 98.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 10		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.1		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 24		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 48		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

JRZee	07.10.2010, 10:56:24

Odpověď na příspěvek od uživatele: JRZee* ze dne 06.10.2010, 10:53:03* O to víc mě to právě nutí přemýšlet:)) Ale buď v klidu, sama víš, jak narušené postavy a příběhy tvořím sám a nevidím rád, když v nich lidi zbytečně hledají spojnice s realitou (ačkoliv tam občas jsou - to víš taky sama) :) Nicmééně...styl jakým píšeš se mi vždycky líbil. Občasnou výtku si ale stejně neodpustím. :)

JRZee	06.10.2010, 10:53:03

Tak tohle mě vážně pobavilo. Konec mě překvapil. Že na konci chybělo důkladnější vykreslení emocí hrdinky už jsi slyšela dostkrát. P.S.:V poslední době si u Tebe všímám častého motivu namyšlených, sebestředných, případně rovnou krutých hlavních postav v kontrastu s naprosto opačnými osobnostními typy jejich protějšků (muži vs ženy). Zajímalo by mě, co by na to řekl Freud:)) Tím nechci nic říct, jen mě to zaujalo.


ze dne 06.10.2010, 20:48:37
Liliam: :)) Nad tím radši nepřemýšlej, tuplem už ne, když mě znáš osobně:)) Neboj, teď se zase naladím na sociálnější notu, ale postřeh je zajímavý, já si to neuvědomuju. A na ty emoce holt tolik nejsem... Moc díky za reakci, potěšila, hned jdu na tebe.)

ciko	17.01.2010, 11:00:18

Já jsem v úvodu nečetl nic jako "ze života! atd. proč tedy nemít i nepravděpodobné nápady. Mě se to líbí včetně částečně nečekaného konce. Překvapil mě. Sedí mi.

Dick	08.01.2010, 21:50:24

... zajímavý příběh, s dobře zpracovanou formu a tolik zmiňovaný "závěr" v komentářích, mně nepřišel nijak špatný ...


ze dne 09.01.2010, 13:26:00
Liliam: Díky, další kdo se mě zastal:)

Renáta Mikšová	08.01.2010, 20:31:06

Bylo to napínavé počtení, líbilo se mi to. Dost mi ale nesedí rychlost, kterou si ho pustila k tělu. Myslím, že to tak rychle ve skutečnosti nechodí. Ahoj Renáta

V45	08.01.2010, 12:12:51

Odpověď na příspěvek od uživatele: V45* ze dne 08.01.2010, 11:24:08* Jsem na tom úplně stejně. Dílko kolikrát ani nekontroluju a hned je zveřejním, potom tam nacházím spousty chyb :D

Latent_Fay	08.01.2010, 11:46:08

Já bych ten závěr tolik nezatracovala. Myslím, že i tak jak hrdinka reaguje by se skutečně reagovat dalo. Brala bych to jako určitou obranu před tím šokem.. Líbilo se, moc :o)


ze dne 08.01.2010, 12:03:07
Liliam: Díky za komentář i podporu:))

V45	08.01.2010, 11:24:08

Ten konec je sice trošku zbrklý, ale ne zas tolik. Líbí se mi to i takto. Patří to prostě k té dívce. Hezké ;)


ze dne 08.01.2010, 12:03:57
Liliam: Díky moc, většinou jsem po dopsání každého dílka tak nadšená, že se mi to podařilo ukončit, že nad všemi aspekty konce vlastně ani nestíhám přemýšlet:)

honzoch	07.01.2010, 23:01:04

samotný nápad se mi moc líbil, ten byl výborný. Trošku pokulhávalo zpracování toho závěru. Přece jen, pět let pečuje o svou bujnou hřívu, a když o ni při tak brutalním zásahu přijde, tak by mohla projevit alespoň trochu emocí :)


ze dne 08.01.2010, 8:55:26
Liliam: Díky za komentář, je to to samé jako jsem psala níže:)

joehot	07.01.2010, 11:31:27

Odpověď na příspěvek od uživatele: joehot* ze dne 07.01.2010, 9:45:22* Asi jsem to měl líp vysvělit. Přišlo mi zvlášní jak to, co zmínila již apolenka nade mnou, tak i její rychlé smíření se s tou situací, kdy přišla o nejhezčí a nejvíce pěstěnou část svého těla, na níž si vytvořila takovou závislost.


ze dne 07.01.2010, 11:38:45
Liliam: Jasně. To máš pravdu, snažila jsem se trochu naznačit ten němý šok, spíše než smíření. Tu bezradnost, kdy si ještě ani pořádně neuvědomíš, co že se to stalo. Ale je fakt, že se mi to asi nepovedlo tak, jak jsem původně chtěla.

Ariadne	07.01.2010, 10:52:27

tak toto se mi moc a moc líbí... originální námět i perfektní pointa... "Jakoby si náhle vzpomněla na dávno ztracený úkol, rychle zašmátrala po kabelce a z jejích útrob vylovila brožovanou knihu" .. popis Barbíny předstírající čtení je naprosto dokonalý ..


ze dne 07.01.2010, 10:54:05
Liliam: Díky moc:) Já sama bez knihy dům neospustím, ale naštěstí ji využívám praktičtěji:)

Apolenka	07.01.2010, 10:35:24

Četlo se to moc dobře... pěkně jsi napínala. Konec nutí zamyslet se, co všechno se té dívce prohnalo ostříhanou hlavou. Malá připomínka: Myslím, že jediným tahem to ten "zvrhlík" nemohl vzít až tak nakrátko, aby jí při pohození hlavou nemělo co přepadnout do obličeje. Spíš naopak. Jinak super.


ze dne 07.01.2010, 10:36:50
Liliam: Taky mě to po druhém přečtení napadlo:) Škoda, že si toho všímají i ostatní:)) Tiše jsem doufala, že to vyšumí.)Díky za komentář

joehot	07.01.2010, 9:45:22

A právě závěr, ona pointa, mi prostě nesedí.


ze dne 07.01.2010, 10:27:57
Liliam: Tak na tohle opravu nevím, co napsat. Snad jen- to je mi líto a co že mám příště udělat líp?

čuk	07.01.2010, 6:18:33

Dobře popsaný egocentrismus a exaltovanost, pod tím je i smutek. Neprohlédla divného chlapíka. Čekal jsem, jaká pointa se vyvine z dominantního motivu vlasů a přidruženého motivu střevíčků. Trochu nečekaná pointa jak při pohledu na přisednuvšího (zřejmě fetišistu nebo pomateného trestače) tak na onu dívku. Je to trochu barbína a trochu ilustrace přísloví: dlouhé vlasy - krátký rozum ( a navíc: dlouhé vedení). Jaké bylo procitnutí ze snu? Možná typu: a jedeme dál, i krátké vlasy jsou krásné.


ze dne 07.01.2010, 10:27:15
Liliam: Díky za publikaci, opravdu jsmem přemýšlela ještě o rozepsání závěru, například s motivem odhození knihy, kterousi vždy četla, aby vypadala chytřejší a návratu k vlastnímu "já" bez předstírání. Také jsem uvažovala nad krátkou nadávkou a slibem, že se na ty chlapy už mlže vykašlat, nebo něco podobného:) Nakonec jsem však text nechala zbaběle jednosměrný:) Díky za komentář